Mělo to být jinak, ale já to nedokázal změnit - 2. kapitola - Návštěva

22. října 2016 v 14:08 | Makkakonka |  Mělo to být jinak, ale já to nedokázal změnit

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Černovlasý muž již tradičně seděl na okenním parapetu v jednom z odpočívadel na schodišti. V rukou tiskl hrnek s teplým čajem a nepřítomně koukal z okna na rušnou ulici Grimmauldova náměstí. Hlavou mu vířily vzpomínky na šťastné chvíle. Na tu dobu, kdy se nemusel denně přetvařovat před svými nejbližšími. Na ten čas, kdy noci netrávil koukáním do stropu v ložnici a dny nepřítomným zíráním z okna.

Někdy sledoval mudly pospíchající po dlažebních kostkách a přemýšlel o životě každého z nich. Kam míří jeho cesta? Je šťastný? Proč se tváří smutně? Kam tolik pospíchá? Hledal odraz svého života na těch nic netušících lidech křižujících po jednom z míst v Londýně.

Od jeho svatby s Ginny uběhlo již sedm měsíců. Sedm měsíců přetvářky, sedm měsíců probdělých nocí s výčitkami svědomí, ale především sedm měsíců bez něj. Naposledy ho viděl na své svatbě, ten den, kdy mu sám zlomil srdce. Od té doby ho nekontaktoval, neměl na to. Nesnažil se s ním sejít, ani se o něj nezajímal. Ne proto, že by nechtěl, ale protože věděl, jak by jim to ublížilo. Oběma.

Chyběl mu. On si toho nejspíš ani nebyl vědom, ale Harrymu se po tom blonďatém tvoření neskutečně stýskalo. Chtěl ho mít zase u sebe, moct ho sevřít v náručí, líbat jeho rty, viděl veselé jiskřičky v těch ocelově šedých studánkách, slyšet jeho smích, cítit jeho vůni, vidět jeho úsměv. Nebylo dne, kdy by na Draca nemyslel. Věděl, že si tím působí jen další rány, ale nemohl se přinutit k tomu, aby na něj zapomněl.

Byl si jistý tím, že Draco už jej bere jako pouhopouhou vzpomínku a nyní si žije svůj šťastný život někde jinde, s někým jiným. Nevěděl, jak moc se v této svojí myšlence plete.

Harry by nyní měl být šťastný. Alespoň dle názoru jeho okolí. Ale nebyl. S Ginny postupně přestával komunikovat a uzavíral se do sebe. I když nechtěl, aby tomu tak bylo, mladá paní Potterová se mu znechucovala čím dál tím více. Věděl, že to není její chyba. Ta chyba byla v něm samotném. To on ji už nedokázal tolerovat po svém boku a tak utíkal z její přítomnosti.

Dle jeho okolí se z něj stával uzavřený podivín. Jediní lidé, se kterými ještě více méně mluvil, byli jeho nejlepší přátelé Ron a Hermiona, v této době již vlastně pan a paní Weasleyovi. Jejich svatba byla poslední událostí, díky které Harry vytáhl paty z domu.

I když byl Harry skálopevně přesvědčen o tom, že si všimli jeho změny v chování, nikdy neměl tendenci se jim začít svěřovat. Nebyl si jistý, že by ho pochopili, a navíc také patřili k těm, kteří se ho před sedmi měsíci neustále ptali na to, kdy se s Ginny vezme a ještě nedávno ho zasypávali dotazy na to, kdy už konečně bude tátou. A Harry to samé očekával i ode dneška, protože se s nimi po dlouhé době opět uvidí.

***

Ginny právě pokládala na stůl v jídelně poslední z hrníčků, když se v krbu rozzářil zelený plamen a vteřinu na to z něj vystoupila její švagrová v závěsu se svým manželem. Mladé paní Potterové se na tváři objevil upřímný úsměv a okamžitě se šla s návštěvou přivítat pořádným objetím.

"Kde máš Harryho?" zeptal se jí Ron poté, co ji propustil ze svého medvědího sevření.

"Netuším, nejspíš zase někde bloumá po domě. Bože, jak já to tady nenávidím. Přijde mi, že ten zatuchlý dům má raději než mě," povzdechla si a náznakem vybídla návštěvu, aby se posadila. "Už několikrát jsem mu říkala, že se chci odstěhovat, ale on jakoby mě neslyšel. Poslední dobou mám pocit, že nemluvím na něj, ale do zdi. Doufám, že se do pár minut ukáže. Nehodlám ho jít hledat."

"Zkoušela jsi s ním promluvit? Přijde mi, že ho něco trápí a tím, že to budeš ignorovat, nic nezměníš, Ginny," pronesla Hermiona kantorským hlasem.

"Ale s ním se nedá mluvit, Mio. Ostatně si to můžeš za chvíli vyzkoušet sama, třeba se ti svěří. Ty bys z něj mohla vytáhnout něco víc, jako psycholékouzelnice se v něm musíš vyznat líp."

***

"Tak povídejte, co je nového?" snažil se nadhodit téma černovlasý muž, jakmile se poobjímal s přáteli, nyní už vlastně i švagrem a švagrovou, a usedl do křesla.

"No, kde začít, je toho celkem dost, kámo," ujal se slova Ron. "S Georgem jsme rozšířili obchod o další pobočku a začínáme být známí i v zahraničí. Celkem se divím, že o ty kraviny má někdo zájem, ale vypadá to na velkej business. A i Hermioně se v práci daří, viď?" objal Hermionu kolem ramen a vtiskl jí pusu do vlasů.

"To je fakt, před pár dny mě povýšili na vedoucí oboru. Nikdy jsem si nemyslela, že by mi mohli svěřit místo po staré paní Stewartové, ale stalo se. Je to úžasný pocit, ale na druhou stranu je to také docela zodpovědnost. Ale baví mě to. Jsem ráda, když těm lidem můžu pomáhat. Navíc, zjistila jsem, že naše služby jsou celkem známé a využívají jich i lidé, do kterých bych to neřekla."

"Tak to je skvělé!" Harry se přinutil k úsměvu.

"Ehmm," Hermiona odložila hrnek s kávou zpět na stůl, "to je."

"No a tak povídej, copak tam máš za tak zajímavou klientelu?" Ginny se nedočkavě podívala na Hermionu.

"Víš, že bych to neměla říkat, že?" škádlivě se zasmála Hermiona.

"Prosím, Mio," Ginny nadhodila svůj psí pohled.

"Dobře, dobře, fajn. Ale žádné podrobnosti." Hermiona rozhodila ruce ve vzdávajícím se gestu.

Z Harryho úst se vydral menší smích.

"Před pár dny mě zarazila jedna návštěva. Šlo o Narcissu Malfoyovou."

Ron se zakuckal pitím. "Cože? To jsi mi neříkala!"

"Taky ses neptal, Ronalde," usadila ho Hermiona.

"No a co chtěla? To by mě zajímalo! Uznala snad, že její manžel je jenom pošahaná smrtijedská lůza a její syn na tom není o nic líp, a že se z nich zbláznila?" zeptal se Ron a Harry po něm vrhl vraždící pohled.

Ron se na Harryho nechápavě podíval. "No co? Vždyť je to pravda! Viděl jsi teď v poslední době mladýho Malfoye?"

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 - monika - - monika - | Web | 23. října 2016 v 20:42 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama