Mělo to být jinak, ale já to nedokázal změnit - 5. kapitola - Rozhodnutí

25. října 2016 v 16:39 | Makkakonka |  Mělo to být jinak, ale já to nedokázal změnit

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Naštvaný černovlasý muž divoce přecházel po místnosti sem a tam. Stál před vnitřním dilematem, které nebyl schopen vyřešit. Jedna jeho část chtěla okamžitě odejít z tohoto domu a najít Draca, druhá se pozastavovala nad tím, jestli by bylo takovéto chování vhodné a zdali by ho druhá strana přijala. Harry přeci jen netušil, jak by Draco zareagoval na to, kdyby zazvonil u jeho dveří. A navíc, vždyť on sakra ani neví, kde Draco bydlí!

Dalo by se to zjistit. Stačilo by zajít na Mannor. Kdyby tam už nebydlel, dost možná je to jediné místo, kde by mohli jeho adresu znát!

Ti by ti ji nikdy neřekli! Musí tě nenávidět za to, co jsi provedl jejich synovi!

Zničil jsi ho! Nemůžeš se u něj jen tak znenadání objevit!

Umírá! Běž za ním, dokud můžeš!

Budeš rád, když vyvázneš se zlomeným nosem, jestli tam půjdeš!

Musí tě nenávidět! Zlomil jsi ho! Nechceš to přeci udělat znova!? Nechoď tam!

Chci ho vidět!

Což když on tebe ne?

Chci mu to vysvětlit! Chci mu říct, že i přesto všechno nosím v srdci stále jeho! Chci to udělat, dokud je čas…

Třeba na tebe už zapomněl.

Nevěřím.

Nebo nechceš věřit?

Prostě ne! Ne!

Harry divoce potřásl hlavou. Jeho myšlenky křičely své názory jedna přes druhou.

"Harry, jsi v pořádku?" ozval se Ginnyin hlas ode dveří.

"Ne!" vztekle a zoufale zároveň vyprskl Harry. Sám ale pořádně nevěděl, jestli odpovídá na otázku své manželky či pouze opakuje poslední výkřik svých myšlenek, kterému odmítá uvěřit. Nechce uvěřit.

Přesto jako by Ginnyina otázka odstartovala v Harrym nový elán. Věci jako by nabraly nový směr. Myšlenky jako by se utřídily a konečně se domluvily.

"Promiň. Půjdu ven. Nevím, kdy se vrátím," zamumlal Harry spíše sám k sobě a rychlým krokem vyběhl ze dveří. Popadl svůj kabát a vyrazil z domu, před kterým se následně přemístil pryč.

***

Černovlasý muž stál na kopci a před ním se rozprostíral obrovský komplex rozlehlého panství. Obří budova, které by se nevyrovnal leckterý zámek, stála uprostřed nádherných zahrad plných všelijakých stromů, keřů a květin s nespočtem kašen, laviček, altánků a odlehlých zákoutích jako bylo malé jezírko či skalkový vodopád. Po pískových cestách blízko budovy se promenádovali pávi. Obyčejní, ale i ti bílí.

Na nynější krajinu, stejně jako na jiná místa v Británii, se pomalu snášel podzim. Harry to poznal nejenom díky nepříjemnému větru, který ho donutil přitáhnout si límec kabátu více ke krku, ale také díky pár holým stromům na skvostné zahradě a celkové pochmurnosti tohoto místa. I přes přítomnost živých tvorů toto místo vypadalo mrtvě. Možná za to nemohl jen podzim. Možná, že se celá krajina přizpůsobila tomu, jak se cítili lidé žijící na tomto místě.

Harry chvíli zůstal stát na vrcholku kopce a uchváceně zíral na vše před sebou. Cítil, jak mu srdce začíná divoce být plné očekávání a obav. Trvalo hodnou chvíli, než udělal první krok směrem dolů k vysoké stříbrné bráně otevírající vstup k příjezdové cestě domu.

Celou cestu se mu zdálo, že jeho nohy už vlastně nejsou jeho. Byly nezvykle těžké a s každým krokem vážily čím dál tím víc. I když už si Harry myslel, že víc už to ani nejde, stále těžkly a těžkly.

Když stál před bránou, neubránil se pohledu vzhůru. Byla neuvěřitelně vysoká. Jakoby její výška vykreslovala nedosažitelnost osudu.

Harry věděl, že jestli ji otevře, už nebude cesty. Už se nedokáže obrátit a odejít. Ale nejistota ho sžírala zevnitř. Měl pocit, že se mu střeva snaží dostat pryč z těla a žaludek se scvrkává do malinkaté kuličky.

Nakonec natáhl ruku před sebe a zatlačil na jedno z křídel. Brána mírně zaskřípala a daná část se pootevřela. Harry proklouzl vzniklým otvorem dovnitř a nechal bránu, aby se s mírným třísknutím opět zavřela.

Nejistým krokem se rozešel po písčité cestě k hlavnímu vchodu domu. Ruce měl vražené hluboko do kapes a tlukot svého srdce považoval za mnohem hlasitější zvuk, než byl skřekot ptáka ozývající se v dáli. Jednotlivé částečky písku mu křupaly pod nohama, na Harryho vkus až příliš.

***

Zhluboka se nadechl. Studený vzduch ho v krku a plicích nepříjemně pálil. Obláček bílého dýmu byl následkem dlouhého a táhlého výdechu. Úlevného? Možná.

Harry vytáhl svoji ruku z kapsy a začal ji natahovat směrem ke klepadlu na masivních dřevěných dveřích. Na půli cesty ji však zastavil a zopakoval svůj dýchací rituál. "Tak jo," řekl si sám pro sebe a uchopil do prokřehlé dlaně studený kov ve tvaru stočeného hada.

Tupé zadunění se rozlehlo po okolí a oznámilo příchod nečekaného hosta.

***

Vysoký postarší muž s dlouhými plavými vlasy právě seděl ve své pracovně a tupě koukal na světle zelenou zeď před sebou. V pravé ruce svíral skleničku se zlatavou tekutinou, levou měl položenou v klíně a nepřítomně s ní poklepával na své stehno. Přemýšlel.

Vír jeho myšlenek byl přerušen tlumeným zvukem. Naprosto neočekávaným a překvapujícím, ovšem vzdáleně známým. Líně se zvedl ze svého křesla a pomalu se rozešel ke dveřím své pracovny. Otevřel je a vešel na chodbu, kde se ladně opřel o zábradlí schodiště a snažil se zaslechnout jakýkoliv zvuk řeči ze vstupní haly nacházející se přímo pod ním.

Tlumená mluva lehce doléhala k jeho uším, avšak nebylo mu dáno jí rozumět. Pomalým, ale autoritativním krokem se rozešel se schodů dolů s jednou rukou položenou na leštěném zábradlí.

Zrovna ve chvíli, kdy by scházelo sejít posledních pár schodů, objevil se pod schodištěm jeden z jeho domácích skřítků. S nadzvednutým obočím mu věnoval nadřazený pohled a očekával, až se to malé špinavé stvoření rozmluví.

"Máte návštěvu, pane. Lépe řečeno, mladý pan Draco má návštěvu," pravil skřehotavě domácí skřítek a hluboce se uklonil, až se jeho nos málem dotýkal blýskavé podlahy.

"Kdopak se rozhodl poctít nás svojí přítomností?"

"Pan Harry Potter, pane."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama