Mělo to být jinak, ale já to nedokázal změnit - 8. kapitola - Navždy

25. října 2016 v 16:46 | Makkakonka |  Mělo to být jinak, ale já to nedokázal změnit

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Uběhlo již několik dní od doby, kdy se večer černovlasý muž sbalil a odešel z domu. V podstatě bez udání jakéhokoliv důvodu. Odešel pouze s tím, že musí na nějakou dobu vypadnout, že zkrátka potřebuje nějaký čas sám pro sebe daleko ode všech.

Jediný, kdo z jeho blízkých mohl tušit místo, kam zmizel, byla jeho švagrová. Ve skrytu duše ovšem doufal, že ta svoji domněnku nikomu nepoví. Nehodlal teď řešit nějaké všetečné otázky. Věděl, že se jeho zmizení neobejde bez pozdějších výčitek a křiku, ale nyní se tím však nezabýval. Jeho jedinou prioritou se stal jeden nemocný blonďák, který mu ukradl srdce.

Stejný počet dní uběhl i od doby, kdy jeden z pokojů na Malfoy manor dostal nového obyvatele. Nacházel se na stejném patře jako ten Dracův, ovšem po většinu dne stejně zel prázdnotou, protože muž, který zde byl ubytován, trávil veškerý svůj čas mimo něj - ve společnosti nejmladšího člena rodiny Malfoyů.

Přes den se společně pohybovali po různých zákoutích panství a snažili se dohnat alespoň část ze zameškaného času. Mnohdy však nedělali nic zajímavého. Jen seděli a povídali si, objímali se, nebo jen společně koukali do prázdna a nechávali své hlavy přemýšlet o všem možném. Jindy černovlasý muž předčítal z knih blonďákovi odpočívajícímu v posteli, kde se snažil nabrat síly do dalších hodin. Draco velmi rád poslouchal Harryho hlas. Chtěl by ho poslouchat pořád.

I noci trávili společně. Leželi v posteli stulení po boku toho druhého a usínali pospolu. Často se ovšem stávalo, že černovlasý muž usnul mnohem později, než jeho společník. Nebylo to dáno jen tím, že byl Draco vždy velmi unavený, nýbrž také Harryho myšlenkami, v nichž musel neustále přemítat nad tím, jestli se tato chvíle ještě někdy zopakuje. I díky této nejistotě si je pokaždé chtěl náležitě užít. A ve většině případů končily tyto okamžiky tichým vodopádem slz na mužových tvářích.

Dracova smrt mohla přijít náhle. Oba to moc dobře věděli a Harry se proto snažil, aby si Draco každý z dnů náležitě užíval. A měl pocit, že se mu to daří. Od svého příchodu na Manor už v Dracových očích nikdy nezahlédl žádnou stopu po prázdnotě, přesně tu, kterou tam uviděl při jejich prvním rozhovoru po několika bezútěšných měsících.

Ač nerad si uvědomoval, že je Draco každým dnem slabší a slabší. Stále více času trávil odpočinkem a stále více sil mu brala i obyčejná procházka v zahradách či chůze do schodů. Fakt, že se konec všeho blíží více a více, Harryho ubíjel, ale snažil se být silný a překonávat to. Již na začátku věděl, do čeho jde. Věděl, že konec jednou přijde. Přesto se však rozhodl zůstat a svého rozhodnutí nelitoval.

Harry však nebyl jediným, kdo jsi tento fakt uvědomoval. Celý Manor se den ode dne stával tišším, jak očekával bolestivý úder z nebes. Když nastala neobyčejná chvíle, kdy byl Harry sám s Dracovými rodiči, mohl si všimnout toho, že i oni jsou stále více a více zničení.

Časem s ním začal vycházet i Lucius, který od jeho první návštěvy zde dával jednoznačně najevo, jak moc s Dracovým rozhodnutím nesouhlasí. Svým chováním v posledních dnech však Harryho začal překvapovat. A nadešly i chvíle, kdy byl Harry ohromen i jeho slovy.

Nikdy by si nemyslel, že se i Lucius dokáže chovat jako obyčejný člověk. Možná ho k takovému chování dovedl až fakt, že mu před očima umírá jeho jediný syn. Nejspíš se nadarmo neříká, že by rodiče neměli přežít své děti.

Všichni tři se společně snažili zahrnout Draca láskou a štěstím. Harry svoji lásku a starostlivost dokazoval blonďákovi všelijakými způsoby. Nejen intimními doteky, ale i dárky a drobnými překvapeními. Ovšem je nutno zmínit, že vzhledem k Dracovu zdravotnímu stavu nezacházel v ničem nijak extra daleko. I proto ho jednoho dne mírně znepokojila Dracova prosba.

To odpoledne Harry ležel v blonďákově posteli a jeho láska se tulila k jeho boku. Dracova hlava spočívala na Harryho hrudi a jejich propletené prsty zvolna ležely na černovláskově břiše. Hladil aristokrata po zádech a občas ho lehce políbil do vlasů. Nemluvili, jen si užívali vzájemné blízkosti. Dokud jej Draco prosebně neoslovil: "Harry?"

"Ano?" otázal se tmavovlasý laskavým tónem a byl připraven jít okamžitě splnit každé z Dracových přání.

"Já… chtěl bych… ještě jednou…" soukal ze sebe blonďák a začal nepřítomně jezdit prstem po lemu Harryho mikiny.

"Copak Draco?" snažil se Harry o vyrovnaný tón hlasu. Nechtěl na sobě nechat znát to, jak ho volba Zmijozelových slov zasáhla.

"Chtěl bych… chtěl bych tebe…" vydechl nakonec Draco potichu.

Harry chvíli tápal nad významem jeho slov. Až po chvíli mu to došlo. Poznání ho zasáhlo jako blesk z nebe. Nejspíš ovšem mlčel až příliš dlouho, protože se Draco mírně nadzvedl a zkoumavě se mu díval do obličeje. "Je to troufalé?" zašeptal.

"Ne, samozřejmě že ne," pohladil ho Harry po vlasech a též se mírně nadzvedl. "Já jen… jsi… jsi si jistý? Nerad bych ti ublížil, Draco." Starostlivě se zadíval do šedomodrých očí.

"Ano. Tak jako ještě nikdy ničím."

"Dobře," šeptl Harry a zkoumavě se zadíval do partnerovy tváře. Snažil se z jeho pohledu vyčíst to, zdali by měl zájem hned teď. Ovšem než mohl udělat z toho, co viděl, jakýkoliv závěr, Draco se k němu naklonil a lehce ho políbil na rty.

Harry mu začal polibek oplácet. Byl pevně rozhodnut dát do celého milování s Dracem vše, co k němu cítil. Všechnu lásku, starost, oddanost. A blonďák mu oplácel stejnou mincí. Černovlasý jej začal opatrně pokládat na postel a lehce na něj nalehl. Po celou dobu ho nepřestával líbat.

Draco si k sobě Harryho více přitiskl. Jednou rukou mu zajel do vlasů, tou druhou jemně hladil vypracovanou hruď. Moc dobře věděl, že je to nejspíše naposledy, co něco takového udělá. Ačkoliv to na sobě nedával znát, dnes mu nebylo obzvláště dobře. Sám si svoji nemoc uvědomoval až příliš. Dávala mu o sobě znát až příliš usilovně. Svojí neustálou přítomností ho vysilovala. Pořád, neustále, stále víc a víc.

Harry postupně začal svými polibky obdarovávat stále větší a větší část těla. Jeho ruce postupně začaly bloudit po rozlehlejším území a oba dva stále více a více odhalovali svoje pokožky tomu druhému. Tmavovlasý mladý muž se snažil svého partnera stoprocentně uspokojit. Byl něžný, pozorný.

Trpělivě utíral a slíbával blonďákovy slzy, které mu vytryskly, když poprvé po velmi dlouhé době zasunul svůj penis do jeho těla. Šeptal mu do ucha něžná a milující slůvka, a až když blonďák sám lehce pohnul pánví proti té jeho, začal Harry přirážet.

Člověk by při pohledu na ně řekl, že se milují, jako by to bylo poprvé. Nebylo. Ale bylo to naposledy a oba si toho byli dobře vědomi. Když padli vyčerpáním vedle sebe do postele, Harry si přitáhl blonďáka do pevného objetí a lehce zasypával jeho citlivé tělo polibky všude, kam dosáhl.

Ani jeden z nich v tu dobu nevěděl, že je to poslední odpoledne, které spolu tráví. Blonďatý to však v koutku svého srdce tušil, ale snažil se tu myšlenku zahnat ze své hlavy pryč. Přesto pro jistotu řekl slova, která měl na srdci. "Miluji tě, Harry. A budu tě milovat i potom, co tě opustím. Navždy."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama