Our life isn't a video game (L.S.)

10. října 2016 v 17:15 | Makkakonka |  Jednorázové povídky (L.S.)

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Ou, ne sakra!"

"Yes! Pojď, pojď, pojď, pojď!"

"No tak, dělej!"

"Super!"

Zběsilé cvakání tlačítek ovladačů se rozléhalo celým pokojem. Dva chlapci sedící vedle sebe na posteli nevnímali nic jiného, než závody na obrazovce.

"Soustřeď se, Harry! To dáš!" povzbuzoval jeden z nich sám sebe. Už delší dobu zaostával za svým spoluhráčem a kamarádem, Louisem.

"Ještě kousek!" vydechl fascinovaně Louis s nevědomky vyplazeným jazykem.

Kudrnatý zkřivil obličej soustředěním, avšak nic už nemohlo zabránit tomu, aby se Louis o chvíli později pustil do vítězného pokřiku.

"Tak co, Hazz? Dáme další kolo?" zeptal se rozjasněně Louis svého nejlepšího kamaráda.

Zelenooký se kousl do rtu a zavrtěl hlavou v nesouhlas. "Nebudu hrát s někým, kdo neustále vyhrává," řekl naoko uraženě a zuby zabořil do rtu hlouběji, aby se nezačal usmívat. Louise však nepřelstil.

"No, jak myslíš," prohlásil drobnější brunet s úšklebkem, který nevěstil nic nového. Chvíli se díval do Harryho obličeje a v duchu se bavil tím, jak se kudrnáč ze všech sil snaží, aby se nerozesmál. Pak to však nevydržel a zběsile se na Harryho vrhl a začal ho lechtat všude, kam dosáhl.

Kudrnáčův smích zaplnil místnost. Ovladač, který doposud držel v ruce, odhodil neznámo kam. Svíjel se pod hbitými prsty staršího, který jej nepřestával lechtat. Ani nevěděl jak, ale najednou ležel na posteli na zádech a snažil se nějak utéct Louisovým prstům. Mezi neustálým smíchem se pokoušel chytit dech, ale nevycházelo mu to.

Chtěl se schoulit do klubíčka, aby snížil počet lechtivých míst, která Louisovi svým ležením na zádech nabízel, ale byl zaražen brunetovým pohybem, který zaregistroval, o co se Harry snaží. Bez výčitek si na něj obkročmo sedl a přišpendlil ho tak k postelové matraci.

"L-loui!" vydal ze sebe trhaně Harry, "d-do-dost, pro-prosí…m!" snažil se Louise zastavit. Z očí mu tekly slzy od smíchu.

Brunet se na chvíli zarazil, a dal tak kudrnatému pár sekund na odpočinek. Nahnul se nebezpečně blízko k Harryho obličeji. "A co za to?" zeptal se s lišáckým úsměvem. Nejspíše si neuvědomoval, co svojí blízkostí způsoboval u druhého chlapce.

"Cokoliv," vydechl těžce Harry a hluboce polknul. Daná situace pro něj přestávala mít onen nádech zábavy. Uvědomoval si Louisův zadek na svém těle mnohem více, než bylo zdrávo. A modré oči s pobavenými jiskřičkami uvnitř byly těm jeho až velmi blízko. Tak blízko, jako ještě žádné jiné.

Fascinovaně do nich hleděl, a tak viděl, jak si v nich pomalu začíná všechna radost měnit v něco jiného. Stejně tak si všimnul, jak se Louisův úsměv menší a menší, až nakonec zcela vymizel z brunetovy tváře. Zůstaly po něm jen rty lehce pootevřené do malé mezery.

Celý Louisův výraz se pomalu změnil do zmateného, ale zároveň okouzleného. Brunet, ačkoliv chtěl, se nemohl ani pohnout a jen s očekáváním koukal na svého kamaráda. Svůj pohled zafixoval jen a jen do jednoho místa. Do Harryho očí. Nebyl schopen podívat se někam jinam. Možná, že někde ve skrytém nitru duše ani nechtěl koukat někam jinam.

Ani jeden z nich si neuvědomoval, jak se pod intenzivním pohledem z očí do očí neustále přibližují svými obličeji ještě blíže k sobě. Až když svými nosy jemně narazily do sebe, oba pochopili, jak blízko se dostali. Stačil už jen malý kousek a spojili by i své rty. A Harry se rozhodl tu nepatrnou vzdálenost mezi nimi překonat.

Lehce se naklonil dopředu a jemně otřel své rty o ty Louisovy. Cítil, jak sebou brunet nepatrně škubl, ale nebránil se. Naopak zopakoval po Harrym jeho gesto. Oba začali svými rty nepatrně pohybovat, a zkoumat tak rty toho druhého. Překvapilo je, jak moc do sebe zapadají.

Po pár nejistých pohybech se do polibku položili hlouběji. Zapomněli na počáteční nervozitu a začali si ho užívat. Harry se po chvilce nadzvedl z postele a převalil Louise pod sebe. Lehce na něj nalehl a stále pokračoval v líbání brunetových rtů. Za celou dobu se od nich neodtrhl.

Oba dva byli tak zaujatí a ponoření do polibku, že polekaně nadskočili, když zaslechli prudké otevření dveří do Harryho pokoje. Odtáhli se od sebe a zadívali se do tváře nově příchozímu, kterým nebyl nikdo jiný, než kudrnáčův otec.

"Harolde!" vykřikl a jeho tvář začala nabírat na brunátnosti. "Co to má znamenat?!" procedil skrz zaťaté zuby a rázným krokem si o zamířil ke dvojici na posteli.

Harry nahlas polkl, když viděl, kdo stojí mezi dveřmi. Následná zloba v otcově hlase ho nikterak nepřekvapovala. Věděl, jaký je jeho názor na dva kluky v intimnější situaci. Otočil se zády k Louisovi a svým tělem ho tak skryl do bezpečí.

"Můj syn, není žádný teplouš," procedil skrz zuby nejstarší muž v místnosti a chytl Harryho pod krkem. "Rozumíš?" stiskl trochu pevněji a vztekle se zadíval do kudrnáčovy tváře. "A pokud je, tak už není mým synem." Pustil ho a natočil se k odchodu. Pak se však prudce otočil nazpět a střelil Harrymu silnou facku.

"Sbal se a vypadni! Už tě tu nechci nikdy vidět," zasyčel a tentokráte se už doopravdy vydal na odchod.

"Ale ta-tati," vykoktal ze sebe kudrnatý, ale nebylo mu to nic platné. Jeho otec se jen zastavil mezi dveřmi a hodil po obou pohrdavý pohled. Nakonec si zhnuseně odplivl na zem a práskl za sebou dveřmi.

Harry hodnou chvíli nechápavě hleděl na dveře, ve kterých jeho otec zmizel. Dlaň měl položenou na bolavé tváři a z očí mu vytekly první slzy. Svůj pohled odtrhl, až když ucítil, jak se za ním Louis pohnul. Otočil hlavu za sebe a zmateně se zadíval na bruneta, který se ve spěchu snažil co nejvíce poupravit. Nakonec se zvedl z postele a zadíval se do Harryho bolestí stažené tváře.

"Kam jdeš?" zašeptal ublíženě kudrnatý.

Brunet se zhluboka nadechl. "Pryč. J-je mi to líto, Hazz, ale tohle se nikdy nemělo stát."

"Proč?" zadíval se na něj Harry nechápavě.

"Vždyť mám holku, Harry! Já nejsem gay! Tohle," mávl rukou nad postelí, "byl jen úlet." V jeho hlase byl slyšet náznak zoufalosti, ale poslední slovo vyslovil s naprosto tvrdostí, ze které čišela rozhodnost a bezkonkurenční platnost.

"Omlouvám se," smutně se pousmál a rychle přešel ke dveřím, ve kterých následně zmizel.

Jakmile se za Louisem s tichým bouchnutím zavřely dveře, Harry se rozplakal. Trhavé vzlyky otřásaly jeho rameny a on se se zoufalstvím položil do postele. Dlaněmi si zakryl tvář a slzám nechal volný průchod.

Jeden podělaný čin a tolik toho ztratil. Střechu nad hlavou, otcovu přízeň a také nejspíše i jednoho z nejbližších kamarádů, na kterém mu záleželo. Bolest, která se rozpínala v jeho hrudi, byla čím dál tím větší. Nakonec jej donutila vstát a jednat. Přeje-li si jeho otec, aby odešel, tak odejde.

Zběsile se vrhl ke skříni a začal v ní hledat jednu ze svých sportovních tašek. Jakmile ji našel, pohodil ji na postel a s rázností otevřel zip. Začal dovnitř házet vše potřebné. Oblečení, osobní věci, elektroniku. Nezajímalo ho, že všechno oblečení bude zmuchlané a že se některé věci můžou poškodit. Do jeho pohybů se začal vkrádat lehký nádech vzteku.

Když byl hotov, popadl z nižší skříně své klíčky od auta, které si koupil teprve nedávno jako dárek k narozeninám. Naposledy se rozhlédl po pokoji. Pak odešel a rychle seběhl schody dolů. Popadl z věšáku u dveří svoji bundu a práskl za sebou vchodovými dveřmi. Venku rychle přešel k autu, tašku odhodil na zadní sedačku a sám si sedl dopředu za volant. Nastartoval a rozjel se pryč ze své rodné ulice.

Z počátku ani nevěděl, kam jede, ale nakonec odbočil na jednu ze zapadlých polních cest. Vedla na jedno místo, kam často chodíval, když chtěl být sám. Místo na vrcholu skály s krásným výhledem na okolí. Zaparkoval pod jedním ze stromů, které se zde nacházely. Hlavu si zmoženě opřel o volant. Do očí se mu opět draly slzy, ale tentokrát jim nedovolil, aby se dostaly na povrch.

Odepnul si bezpečnostní pás a mezerou mezi předními sedadly si přelezl dozadu. Bylo mu jasné, že dnešní noc stráví zde. Vyspí se na zadních sedačkách.

Ráno jej probudily první sluneční paprsky. Jindy by je možná považoval na nádherné, ale dnes mu přišly až krajně vlezlé a otravné. Se zamručením vstal. Chvíli se nejistě rozhlížel kolem sebe, ale když mu došlo, že se vše doopravdy stalo a nebyl to jen pouhopouhý hloupý sen, povzdechl si a rukou si zajel do rozčepýřených vlasů.

V hlavě mu vířily myšlenky, ve kterých se rozhodoval, co nyní udělá. Věděl, že se domů vrátit nemůže. Nakonec si vylezl z auta, aby se protáhl, a také aby vykonal svoji potřebu. Pak však opět zasedl na místo řidiče, jako tomu bylo včera. Nastartoval a rozjel se pryč. Rozhodl se pro nejslibnější myšlenku, která ho napadla. Navštíví Louise.

Po několika desítkách minut jízdy Harry zabočil do jedné z okrajových ulic města na úplně opačné straně, než bydlel on sám. Tedy, teď už ne.

Pomalu jel uličkou k domu Tomlinsonových, který stál zhruba v polovině ulice. Vždy mu přišel hezčí než ten jejich.Možná to bylo tím, že u něj doma se už dlouhé roky postrádala ženská ruka. V tom měl Louis výhodu. U něj doma bylo žen požehnaně. Mimo jeho matky, měl také čtyři sestry.

Když Harry přijížděl k Louisovu domu, zahlédl venku nějaký pohyb. Těsně před vchodem stály dvě postavy. Pak se však ne smíchem rozeběhly od sebe a Harry v nich poznal Louise a jeho dívku, Eleanor.

Zabrzdil. Lehce se předklonil a chvíli je sledoval. Viděl, jak Louis dohnal tmavovlasou dívku a zezadu ji popadl do náruče. Zatočil se s ní a nakonec si ji přitáhl k sobě a políbil ji. V tom momentě si byl Harry jistý tím, že viděl dost. Rychle zařadil a rozjel se pryč bez toho, že by si ho Louis či Eleanor všimli.

Celkem zběsilou jízdou se dostal pryč z města. Zase. Tentokrát však po pár metrech zastavil na odpočívadle u lesa. Srdce mu divoce tlouklo. Byl zoufalý. Rozhodl se zrealizovat svou druhou myšlenku.

Vytáhl z kapsy mobil a roztřesenými prsty vytočil číslo svého otce. Když mu po chvíli mobil u ucha zavibroval na znamení toho, že se hovor spojil, zhluboka se nadechl. "Ta-tati?" řekl do telefonu roztřeseným hlasem. Slyšel, jak osoba na druhém konci vztekle zavrčela.

"Laskavě mě nech na pokoji, Harolde. Už s tebou nechci mít nic společného. Skončil jsem s tebou," zasyčel nepříjemně Harryho otec a hovor položil dříve, než kudrnatý stačil cokoliv říct.

Harryho v očích zaštípaly slzy. Pohodil černý přístroj na sedadlo spolujezdce a hlavou záměrně udeřil do opěrátka své vlastní sedačky. Takovéto jednání od svého otce nečekal. Nedělal si sice žádné naděje, ale tohle mu přišlo příliš.

Cítil se příšerně. Jeho srdce jako by bylo najednou probodáno dýkou skrz na skrz. Zoufalost ho pohlcovala a zakalovala mu racionální myšlení. Se zaslzenýma očima se nejistě podíval před sebe. Mezi korunami stromů slabě prosvítaly sluneční paprsky. Měl pocit, jako by se mu vysmívaly. Jakoby i samotné slunce mělo radost z toho, co se mu stalo.

Vzletná myšlenka mu prolítla hlavou jako příslib osvobození. Nepřipouštěl si žádné pochybnosti o tom, co ho nyní napadlo. Přišlo mu to správné.

Pohled mu padl na mobil na vedlejším sedadle. Opatrně ho vzal do rukou a znovu vytočil otcovo číslo. Věděl, že jeho hovor nebude přijat. A tak se i stalo. Namísto toho mu pípnutí oznámilo hlasovou schránku. Roztřeseně se nadechl. "Mám tě rád, tati. Sbohem," řekl pouze a pak hovor ukončil. Mobil opět letěl pryč.

Nastartoval. Odhodlal se udělat svou myšlenku skutečnou. Odjel z odpočívadla a rozjel se prázdnou odlehlou cestou dál. Na následující rovince zrychlil na nejvyšší možnou rychlost. Cítil, jak mu slzy smutku kanou dolů po tvářích a jak se jeho brada začíná chvět. Všechna jeho vůle a odhodlání byly soustředěny na jediné. Příští zatáčka mu přinese konec a sladké věčné zapomnění.

Poslední, co si jeho mysl zapamatovala, byl tupý a bolestivý náraz do volantu a následné přetočení auta na střechu. Pak už nastala jen černočerná tma přinášející vysvobození a pocit lehkosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama