The Breakup - 3. kapitola

25. října 2016 v 17:23 | Makkakonka |  The Breakup

The Breakup

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka


***

Byla sobota, předpokládaný den Louisova návratu a Harry byl od rána jako na trní. Z neznámého důvodu se vzbudil mnohem dříve, než tomu obvyklé, absolutně postrádal chuť k jídlu, když v pracovně usedl za svůj psací stůl, jen tupě zíral před sebe neschopen cokoliv udělat. Až když si uvědomil, jak mu s přibývajícími hodinami dne zběsile tluče srdce a potí se mu dlaně, došlo mu, že je prostě a jednoduše nervózní.

Za uplynulé dny měl dostatek času přemýšlet. A že to dělal každou volnou chvíli. Za svůj život se ještě nikdy necítil tak hrozně. Proč si musel vše uvědomit až ve chvíli, kdy mu Louis pohrozil rozvodem? Mělo mu to vše dojít dřív, měl prozřít sám od sebe, neměl Louisovi tolik ubližovat! Cítil se pod psa, bylo mu špatně ze sebe samého. Jak vůbec něco takového mohl dopustit?

Nespočet slz mu kanulo po tvářích v minulých dnech, zvláště po večerech, kdy sám uléhal do studené postele a jediné, co mohl dělat, bylo toužebně hledět na prázdnou polovinu vedle sebe. Louis mu chyběl. Chyběl mu tak, jako vždy v podobných případech. Vlastně mu chyběl i v ty dny, kdy byl doma, kdy spolu trávili čas pod jednou střechou, byť každýv jiném pokoji. Už tehdy mu tolik chyběly jejich společné chvilky, ale on jednoduše nemohl.

Měl pocit, že kdykoliv by se Louise dotkl, poznal by to na něm. Poznal by, že něco není v pořádku, že se něco stalo, i když to bylo již dávno pryč. Přál si, aby našel někoho, kdo bude ochotný ho pořádně něčím přetáhnout po hlavě. Když se zpětně díval na celou záležitost, nechápal své tehdejší počínání. On Louise miloval, vždy, nikdy nepřestal, a přesto mu zahnul. Přesto se dokázal vyspat s někým jiným, a ještě k tomu opakovaně, z vlastní vůle. Jak se za to teď nesnášel! Vždyť u Louise měl vše, co potřeboval!

Sám sobě už střelil několik facek, mnohdy až takových, že mu tvář hořela ještě dlouho poté, ale on se jednoduše nenáviděl. Nenáviděl pohled sám na sebe v zrcadle, což byl také důvod, proč nyní v koupelně bylo jedno nové a jeho pravá ruka měla obvázané klouby. Došlo mu, že od té doby, co Louise podvedl, nežil. Pouze přežíval, aby sám sebe vytrestal, ale nejhorší na tom bylo, že si vůbec neuvědomoval, jak moc tím ubližuje právě Louisovi, svému milovanému Louisovi.

Několikrát se ponořil do vzpomínek a v hlavě si přehrával jednotlivé momenty svého života, vzpomínky, které sdílel s Louisem, které na něj měl. Jejich první setkání na oslavě jejich společného kamaráda, první pohled, který si věnovali, jejich první tanec, který se uskutečnil právě tam, jejich první rande, které přišlo o několik dní později, první polibek, který Louisovi věnoval, když ho večer doprovodil domů, jejich první sex, první výročí, první společné Vánoce a Louisovy narozeniny, jeho narozeniny, ten den, kdy se Louise zeptal, jestli s ním bude bydlet, ten den, kdy ho požádal o ruku, ten den, kdy se brali a řekli si své ano! Bylo toho tolik. A on to všechno pokazil.

Rozvod. Až to mu muselo otevřít oči? Nemohl na to přijít sám? Nemohl dřív otevřít oči a vidět vše, co svou odměřeností a hraným nezájmem způsobuje? Myslel si, že tak ničí jen sám sebe, ovšem jeho trest se změnil v postupné ničení Louise. A za to se nyní nenáviděl. Z celého srdce. Myslel si, že mu spíš ublíží tím, když se přizná ke svým činům, ale pravděpodobně mu takto ubližoval ještě více.

Nebylo to nutné. Kdyby nebyl takový srab! Kdyby se nebál postavit se svým proviněním čelem a přiznat je před Louisem! Opravdu si myslel, že mu více ublíží přiznáním, než tímhle. Bylo mu jasné, že když se přizná, Louis se začne ptát na to, co udělal špatně, proč tak Harryho konal, jaký měl důvod. Bude si myslet, že už ho nemiluje, že jej omrzel, že už se mu nelíbí, že pro něj není dobrý v posteli a bůhvíco dalšího. Ovšem vše, do jednoho, budou mylné domněnky, které bude muset vyvrátit.

Sám sebe se nyní ptal, proč to vlastně udělal, ale rozumné vysvětlení jej nenapadalo. Louis… v něm chyba přeci nebyla! To on sám, jeho rozmar, vůbec nechápe, na co tehdy myslel. Nick, tak se ten muž jmenoval. Proč si jej vybral? Proč si jej vybral na několik nocí nezávazného sexu? Nic k němu necítil, tím si byl jist. Hledal v tom něco nového? Rozptýlení? Možná, ale stále nenacházel důvod proč?

S Louisem měl opravdu vše, co potřeboval. V sexu si perfektně rozuměli, Louis byl povolný i k různému experimentování, na které měl Harry čas od času náladu. A když věděl, kdy přestat, tak mu Louis v posteli splnil první poslední. Tak proč? Nick rozhodně nebyl krásnější, než jeho brunet. Ne, ani zdaleka. Kde by Harry na Nickovi hledal ty nádherné modré oči, ty skvěle krojené úzké rty, které do těch jeho pasovaly jako dva dílky puzzle? Kde by našel tak perfektní tělo, ladné ženské křivky, které tolik miloval, kde by na Nickovi mohl nalézt tu nádhernou oříškovou barvu jemných vlasů, ten rozkošný obličej, sladký smích a sametový hlas? Nikde. Nikde by nic takového nenašel. To vše má jen a jen jeho Louis. Tak proč?

U Nicka nehledal nic jiného než sex. Kdyby od něj třeba očekával i nějaké pochopení, náklonnost, lásku, ale ono ne. O tohle nestál, protože toho měl doma dostatek. Louis mu dával opravdu všechno. Znamenal pro něj všechno. A on si toho nevážil. Pomalu vše mezi nimi zabíjel, nechával rozpadat, odhazoval jako staré věci. Přesto však netoužil po ničem jiném, než mít Louise při sobě. Nedokázal pochopit, jak jej mohl tak odstrkovat, posouvat na druhou kolej a upřednostňovat před ním práci.

Ve skrytu duše si uvědomoval, že nadměrným pracováním se akorát snažil Louisovi vyhýbat, odkládat moment přiznání. Dokonce i jejich výročí… jak on se nyní nenáviděl za to, že ani ten den se nepřemohl, aby s Louisem trávil čas a tvářil se, že je vše při starém. Když tehdy přišel konečně do ložnice, viděl Louisovu tvář. Došlo mu, že musel plakat. A to hodně. Už jen při vzpomínce na ten večer jej bodlo u srdce. Měla to být jejich noc, měli si připomenout, jak moc se milují, ale on… zase vše pokazil. Pohřbil jejich vztah zase o kousek níž, začal do vykopaného hrobu spouštět rakev.

Nikdy předtím nechtěl, aby kvůli němu Louis plakal. Aby vůbec plakal! Nesnášel jeho slzy, protože pro něj vždy byly signálem, že nedokázal svého manžela ochránit, že selhal ve svém poslání. Ale teď… kolik slz pro něj Louis uronil? Kolik nocí kvůli němu probrečel? Kolik dní proplakal? Hádal, že spoustu. Nikdy dřív si nepřipustil ten druhý pohled, nezkusil se na celou věc podívat Louisovýma očima, až nyní. Když uslyšel slovo rozvod. A najednou viděl vše. Každý moment, každou chviličku, kdy řekl něco, co neměl, když udělal něco nepatřičného, kdy sám sobě odepíral polibky věnované Louisovi.

Vždy jej bolelo, když se od bruneta raději odvrátil, než aby mu dokázal, že ho má stále rád, ale považoval to za součást svého trestu. Prostě si myslel, že když si nedovolí dotýkat se Louise, něco to vyřeší. Bohužel se šeredně spletl. Jak asi musel Louis bez jeho doteků trpět? Vždyť on vždycky patřil mezi ty, co byly na něčem takovém závislý! Mazlení, polibky, objetí, vzájemné doteky… to vše Louis miloval. Nemluvně pak o krásném něžném sexu plném lásky a porozumění. Samozřejmě dokázal být také pěkná mrška a hrát si, ale tohle… tvořilo to základ jejich sexu. A také to bylo nemyslitelnou součástí všech krásných romantických dnů, mnohdy také oslav výročí či narozenin. Ve všech výjimečných dnech.

Proč jen to nikdy předtím neviděl? Proč jen si toho nikdy nevšiml? Proč mu takhle ubližoval? Jak muselo Louisovi asi být, když vlastně nevěděl, proč jej po celou dobu odstrkoval? Co si tím vlastně dokazoval? Ničilo je to oba. Ale on na rozdíl od Louise trpěl právem. Kdežto Louis… Při pomyšlení na tom, co musel brunet prožívat, se mu vehnaly slzy do očí. Nedivil se mu, vůbec se nedivil tomu, že mu Louis dal ultimátum, že mu pohrozil rozvodem! Nedokázal si ani představit, jak moc muselo tohle rozhodnutí Louise bolet. A uvědomoval si, že by nic takového Louis neřekl, kdyby už nebyl ze situace zoufalý. Sypal si popel na hlavu. Podělal to, tak moc to podělal. Byl tak bezohledný!

Rozhodl se, že sotva Louis dorazí domů, začne pracovat na tom, aby vše bylo jako dřív. V první řadě se konečně sebere a vše mu vysvětlí. A pak bude prosit o odpuštění, bude doufat, že mu ho Louis i časem dá. Nečekal, že se mu ho dostane hned, že uspěje sotva vysloví první promiň, ne. Bude to běh na dlouho trať. Ale on dorazí do cíle! Bude znovu bojovat o místo v Louisově srdci, o takové, které si právem zaslouží. Odčiní všechno, co mu provedl. Znovu jej zahrne láskou tak, jako to dělával dřív.

Nemohl vědět, jestli mu Louis odpustí, ale z celého srdce v to doufal. I kdyby mu přeci jen po čase nedopustil, je odhodlaný dělat tak, aby to Louis aspoň dokázal potlačit do pozadí a dal mu novou šanci. Opravdu jej miloval, i když to tak v posledních týdnech asi nevypadalo, ale bylo to tak. Miloval jej celou svou bytostí, jeho srdce patřilo jen a jen Louisovi a stejně tak jeho duše. A doufal, že to stejné cítí Louis k němu. I po tom všem.

Seděl právě jako hromádka neštěstí v obýváku na gauči a tupě zíral před sebe. V rukou držel hrnek s kávou, kterou si ovšem uvařil již před dvěma hodinami, takže nyní byla již studená jako psí čumák. Přesto ji tam měl skoro celou, upil z hrnku nanejvýš dva tři loky. Vlasy mu padaly do obličeje, když se sklopenou hlavou přemýšlel nad tím, co svému muži řekne, až se po všech těch dnech vrátí domů ze služební cesty. V hlavě si sovu řeč nacvičoval tolikrát, ovšem když uslyšel chramostění z předsíně, všechna slova se mu z hlavy vypařila, jako by tam ani nikdy nebyla. Najednou se cítil neobvykle prázdný, jediné, co v něm bylo, byla vina.


Louis prošel chodbou a za sebou táhl svůj kufr. Nevšiml si Harryho, jak s bezduchým výrazem sedí v obýváku, neviděl jeho kruhy pod očima ani hrnek se studenou kávou v rukách. Ale Harry jej pozoroval. A najednou neviděl toho veselého šťastného muže, kterého znával. Viděl muže, který trpí a svou bolest nosí hluboko ve svém srdci. Viděl muže, kterého svým chováním ničil a ubíjel. Viděl muže bez jeho typických jiskřiček radosti v očích. Viděl muže balancujícího na okraji propasti pomalu padajícího dolů jen proto, že on sám mu odřízl záchranné lano.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama