The Breakup - 4. kapitola

25. října 2016 v 17:25 | Makkakonka |  The Breakup

The Breakup

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 12+ | Autor: Makkakonka


***

Harry se zhluboka nadechl a s tichým cinknutím odložil svůj hrnek na stolek před sebou. Nervózně si propletl prsty na rukou a přešel do kuchyně, kde se nyní Louis nacházel. Stále nepovšimnut se opřel o futra a prohlížel si ho. Znovu si prohlížel Louisův profil, jeho tvář, jeho tělo. A také jeho krk a ohryzek, když Louis pil vodu ze sklenice, kterou se osvěžil po návratu domů. Popošel o několik kroků blíže k němu, avšak stále zůstal v úctyhodné vzdálenosti.

Bývalo to takhle vůbec někdy dříve? Stávalo se, aby se vítávali i jinak, než dlouhými objetími plnými vášnivých polibků? Stalo se někdy, že se nevítali vůbec? Bolestné bodnutí u srdce Harryho přimělo sklonit hlavu a odtrhnout svůj pohled od Louise. Kousal se zevnitř do tváře a srdce v hrudi mu sice tlouklo tiše, ale také příliš rychle. Propojené dlaně měl najednou opět vlhké, jak jej začala pohlcovat nervozita. Následující minuty můžou rozhodnout o všem. O jejich vztahu, o jejich budoucnosti.

Přešlápl a odkašlal si. "Lou?" Jeho hlas byl náhle ochraptělý více než obvykle, nakřáplý od toho, jak s nikým v posledních dnech nemluvil. Jediné, co dělal v Louisově nepřítomnosti, bylo přemýšlení. O nich, o svých chybách, o možnosti jejich nápravy, o Louisově dokonalosti.

"Harry?" překvapeně se otočil brunet za sebe a s nevírou v očích se podíval na kudrnatého muže. Zdálo se mu to, nebo se Harry obtěžoval přijít dolů kvůli jeho návratu? Několikrát zamrkal, ale když se tak ujistil, že tu Harry opravdu je, zkoumavě si jej přeměřil. Když odsud před pár dny odcházel, nebylo to zrovna v nejlepším duchu. Stojí tu teď Harry, aby mu řekl, že si k tomu kufru má přihodit i několik dalších a má vypadnout? Nebo je jeho důvod jiný, o něco více světlejší?

Polknul, když si uvědomil, jak ztrhaný obličej Harry má. Nechal jej tu samotného jen pár dní, a přesto mu přijde, že ten muž před ním zestárl o několik let. Tmavé kruhy pod očima a lehce mastné vlasy pak jeho vzhled jen dokreslovaly. Co se tu sakra dělo, když tu nebyl? Může za to on? Pokud ano, měl by to brát asi jako pozitivum, protože tohle může značit jediné: Harry se zamyslel. A pravděpodobně dospěl k nějakému závěru.

"Já…" nadechl se Louis, ale dál už nic neřekl. Jen pusu zase s výdechem zavřel a naklonil hlavu na stranu, jak si Harryho prohlížel. Tiše si odkašlal. Nevěděl co říct a Harry evidentně také ne. Sledoval jej unavenýma očima a smutný úsměv mu spočíval na rtech. Jak by měl začít? Omluvou? Prosbou? Nebo nějak více vážně? Nakonec se rozhodl, že nebude konat slovy. Ne v prvé řadě. Došel až k Louisovi a tak, jak to od srdce cítil, jej prostě přitáhl k sobě na svou hruď a pevně jej objal. Na okamžik přestal dýchat, jak se snažil zadržet slzy tam, kde je jejich místo. V očích.

Louis pod náhlým Harryho gestem zkoprněl. Byl překvapený, nevěřil tomu, co se právě děje. Na jednu stranu se chtěl od Harryho ihned odtáhnout, a dát mu tak najevo, že je pro něj takovéto objetí po tolika týdnech nepatřičné, nemístné a že mu nepřipadá správné, ale na druhou stranu… celý jeho vnitřek křičel radostí. Netoužil celé ty týdny právě po tomto? Po ukázce Harryho náklonosti, po důkazu jejich lásky? Chvíli uvnitř bojoval sám se sebou. A pak se podvolil. Uvolnil se a nechal se Harrym objímat. Po dlouhé době. A objetí si plně užíval.

V očích ho zaštípaly slzy dojetí, když si uvědomil, že uplynula věčnost od jejich posledního objetí, od jejich posledního políbení a ještě větší věčnost je dělila od vzpomínky na jejich poslední milování. Stýskalo se mu po Harryho dotecích, tak moc se mu stýskalo! A teď, teď jej Harry objímá. Nosem nasával kudrnáčovu vůni, kterou mohl v poslední době cítit leda tak z Harryho oblečení, když jej házel do pračky. Bylo to tak dávno, co se spokojeně tulil ke svému manželovi a nos zabořoval do jeho sametové pokožky na krku. Pramen Harryho vlasů ho šimral na tváři. Pramen dlouhých kaštanových vlasů kroutících se do prstýnků vonících po jeho šampónu. Slastně přivřel oči.

"Lou, já… je mi to tak moc líto…" tiše šeptal Harry do brunetova ucha. Slzy mu s jeho slovy přetekly ven a sklouzly se po jeho lících dolů. Tam stekly na hranu Louisovy čelisti a odtamtud putovaly po brunetově kůži dolů. Jakmile si to Louis uvědomil, nevěřícně se na Harryho podíval. Pocítil náhlý nával smutku, když si všimnul vší té bolesti a lítosti v Kudrnáčových zelených očích. Stálo ho hodně sil přesvědčit sám sebe o tom, že je nemá ihned začít stírat. Sice nechtěl, aby Harry brečel, ale nyní… nyní to asi bylo na místě. A on by to měl přijmout jako známku pokory.

"Byl jsem takový idiot, prosím, odpusť mi, prosím…" mumlal Harry do jeho vlasů. Tiskl si ho na sebe v pevném těsném objetí. Dávno zapomněl, co za řeči si pro Louise připravoval, co všechno mu chtěl říct. Učil se své proslovy tak dlouho, aby měly hlavu a patu, aby nepostrádaly smysl, ale teď… nebyl schopen si vzpomenout na jediný souvislý celek z nich. Slova z něj plynula sama, opouštěla jeho ústa a nesla Louisovi poselství přímo ze středu Harryho srdce. Tisíceré omluvy, lítostivé žádosti o odpuštění.

Louis se nosem trhaně nadechl a několikrát zamrkal. Nesmí se rozbrečet. Nesmí! Musí Harrymu ukázat, že tohle nestačí. Nechce jen omluvy, chce znát i důvod. Chce vědět, proč k tomuhle vůbec došlo, chce vědět, proč se Harry choval, jako by ho už nemiloval. Nemůže mu tak snadno odpustit. Nemůže za několik promiň zapomenout na všechny ty týdny. Cítil, že to bude trvat ještě dlouho, než se přes ně přenese, nebo v lepším případě na ně rovnou zapomene.

Byl moc rád, byl neskutečně rád za to, že se Harry rozhodl takto. Nebudou muset shánět rozvodové papíry, vše snad časem bude stejné jako kdysi. Budou zase šťastní. Budou zase spolu, pravý pár. Naděje zaplavila brunetovo srdce jako přívalová vlna. Sotva mu došlo, co Harryho omluvy a jejich objetí znamená. Jakým směrem se ubraly Harryho plány do budoucna. Tak neskutečně moc jej to těšilo. Jeho srdce plesalo radostí.

Ačkoliv nerad, odtáhl se od něj. V Harryho očích se na okamžik mihlo zděšení a strach, ale když u něj Louis stále zůstával v těsné blízkosti, ulevilo se mu. Bylo to dobré znamení. Snad. Louise mrzelo, že musel opustit Harryho náruč, ale bylo to nutné. Musel k tomuto kroku sebrat všechny své síly, ale šlo o něco nevyhnutelného. Kousal se do rtu, když sklopil hlavu a opatrně se dotknul Harryho ruky. Vzal jeho dlaň mezi své prsty a palcem po nich zlehka přejel.

"Doufám, že chápeš, že na tohle nepůjde zapomenout během několika minut, Hazz." Zhluboka se nadechl. "Nemůžu ti teď nadšeně skočit kolem krku…" zoufale se podíval do zelených očí, ve kterých se odráželo pochopení.

"Já vím…" hlesl Harry smutně, ale chápavě. Pohnul dlaní, kterou Louis svíral, a prohodil jejich pozice. Nyní držel od tu Louisovu. "Nečekám, že mi hned odpustíš. To si asi ani nezasloužím," s tvářemi mokrými od pláče na Louise usmál. "A až se dozvíš všechno," odmlčel se kousajíc se zuby do spodního rtu, "pravděpodobně mi neodpustíš vůbec, ale já… chci, abys věděl, že tě miluju, Lou! Miluju, vždy jsem tě miloval a vždy také budu.

Chtěl bych, aby vše bylo jako dřív. Já… nevěděl jsem… tak moc se omlouvám, ale já nevěděl, nevšimnul jsem si, že ti tak ubližuju, já… myslel jsem, že tím trestám sám sebe, ale… spíš jsem bezdůvodně trestal tebe. Tak moc mě to mrzí…" S pláčem sevřel brunetovu ruku ve své. Plakal tiše, nevzlykal. Jeho slzy byly slzami smutku, uvědomění, lítosti.

Louis na něj beze slova hleděl a snažil se číst mezi řádky. Rozluštit mezi jednotlivými větami celý příběh, vše, co se událo a on o tom neměl nejmenší tušení. O jakém trestu to Harry mluví? Co udělal takového, že se sám sebe rozhodl potrestat tím, že si jej nevšímal? Jak jej ksakru takový trest vůbec mohl napadnout? Co udělal tak špatného, že - pokud tedy mluvil pravdu - se i přes lásku k němu natolik ovládal, že se jej nedotkl ani ve chvílích, kdy se mu Louis zkrátka a jednoduše polonahý vybízel?

"Harry?" špitl tiše Louis a volnou rukou, tou, kterou Harry nesvíral ve své dlani, se zlehka a s jemností dotkl kudrnáčovy tváře. Krátce jej pohladil po líci, svou dlaní tak stíraje slané lepkavé potůčky na jeho pokožce. Cítil, jak se mu ruka nepatrně třese, když ji pozvedával nahoru. Nevěděl, jestli v očekávání z povoleného doteku, nebo jestli díky obavám a náhlé nervozitě, která jej pohltila na základě Harryho řeči.

Když se konečky prstů po dlouhé době konečně dotkl Harryho tváře, ruka se mu rozbrněla. Bylo to tak intenzívní. Jako by se dotýkal něčeho nového, nádherného. Vzpomínal si, že jednou něco podobného zažil, když se dotkl novorozeného zvířete. Tehdy cítil pod svými prsty nový život, ale teď… teď cítil něco starého známého, co miloval a co mu bylo v několika posledních týdnech odepíráno. Osamělá slza se mu vykutálela z oka. "O čem to tu mluvíš?" zeptal se, hlas se mu chvěl. V očekávání na Harryho pohlédl. Co mu Harry celou dobu zatajoval?

"Lou já…" nadechl se Harry nejistě, "asi bude lepší, když si na to sedneme, já…" bezradně zakroutil hlavou a snažil se zastavit nový příval přebytečné slané vody ve svých očích. "Udělal jsem něco hrozného, neodpustitelného, já… prosím, pojďme se posadit." Přes slzy se pokusil na své tváři vykouzlit úsměv. Když Louis sotva neznatelně kývl, chytil jej za ruku a pomalu se s ním rozešel do obýváku.

Louis celou dobu přesunu z kuchyně v obavách pozoroval Harryho profil. Co se mohlo udát tak hrozného? Co Harry provedl? Aby jej povzbudil, lehce přejel svým palcem po Harryho dlani, která svírala jeho ruku. Jemně si stiskl a obdaroval kudrnatého drobným úsměvem, když se na něj otočil. Chtěl jej tak ještě o něco víc povzbudit, ale cítil, jak ve své snaze bolestně selhal. Už jen proto, že jeho úsměv byl tak slabý, že vypovídal o tom, jak moc se Louis snaží přesvědčit sám sebe, že všechno bude v pohodě. Znal Harryho… určitě to se svými obavami přehání. Nebo ne? Opravdu se dopustil něčeho tak špatného? Uplynulé týdny mu napovídaly, že jejich následující rozhovor nebude jeden z těch, na který budou s radostí vzpomínat.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama