The Bullied by his Love (L.S.)

17. října 2016 v 20:25 | Makkakonka |  Jednorázové povídky (L.S.)

The Bullied by his Love

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Drobný brunet rychle pospíchal vylidněnou chodbou. Schválně se zdržel ve třídě, aby po cestě nenarazil na některého ze svých spolužáků. Nebo spíše na toho jediného, vysokého s dlouhými kudrnatými vlasy a smaragdově zelenými oči.

Ačkoliv by jistá část brunetova srdce byla potěšena, kdyby na něj narazila, ta zbylá a podstatně větší část plná strachu by mu dobře připomněla, jak pošetilé zrnko v sobě chová. Ponořen ve svých myšlenkách s modrýma očima fixovanýma na špinavou podlahu chodby se Louis dostal až ke skříňkám.

Rychle z té své vytáhl vše potřebné a naopak do ní naházel věci, které potřebovat nebude. Když však chtěl skříňku zabouchnout, těsně vedle jeho hlavy se objevila natažená paže, která se zapřela o dvířka skříňky těsně sousedící s tou jeho.

Brunet polekaně nadskočil, hlavu však neotočil. Věděl, kdo za ním stojí a čí dech momentálně cítí na svém krku. Věděl to, aniž by se koutkem oka podíval na prsty oné ruky, kde se nacházelo pár kovových kroužků jakožto prstýnků. Přesto jeho pohled směřoval právě tam.

Dlouhé štíhlé prsty lehce poklepaly na železná dvířka a Louis za svou hlavou ucítil tichý smích. Ne však příjemně tichý, ale takový ten zlověstný, neslibující nic dobrého. I on přispěl k tomu, že se Louisovi začal dech zadrhávat v krku a srdce mu začalo divoce bít, jako by měl uběhnutý celý maraton. Strach a zoufalost ho začaly pohlcovat. Hezky pomalu, ale důkladně.

Roztřesenými prsty dokončil to, co měl v plánu ještě před příchodem nejznámějšího školního badboye. Nad svými bojácnými myšlenkami přivřel svá oční víčka. Tiché klapnutí zámku skříňky ho ujistilo o tom, že se skutečně zavřela. Pomalu odlepil víčka od sebe a pohodil si na ramenu popruh od své školní tašky.

"C-co chceš?" zeptal se tiše chlapce za sebou a všechnu svoji nashromážděnou odvahu dal do toho, aby vyslovil tyto dvě slova.

Chlapec za ním se hrdelně zasmál a v pobaveném gestu odlepil svoji ruku povrchu skříňky. "Jako bys to nevěděl, Tomlinsone. To, co vždycky," pronesl se smíchem k brunetovi, který k němu stále stál zády.

"Nech mě…" zaprosil Louis a cítil, jak se do jeho očí začínají tlačit slané kapičky slz. "Prosím…" dodal potichu hlasem, do kterého se též začaly vkrádat stopy plačtivosti.

"Nevím, nač prosíš. Ještě nikdy ti to nepomohlo." Zlý úšklebek se objevil na tváři druhého chlapce. Když však viděl, že se brunet stále nemá k tomu, aby se na něj podíval, hrubě ho popadl za rameno a otočil ho čelem k sobě. "A dívej se na mě, když s tebou mluvím," řekl drsně a navalil drobnějšího chlapce zády na skříňky.

Louis jen bojácně sklopil hlavu a díval se na zem. Stál však uvězněný mezi vysokým a svalnatým tělem a železnou stěnou skříněk. První slza tiše opustila svůj vyhrazený prostor a svezla se po chlapcově líčku dolů, kde zakončila svoji cestu skápnutím neznámo kam.

"Něco jsem řekl," popadl jej druhý za bradu a hrubě mu ji nadzvedl tak, aby brunet musel koukat do jeho obličeje. On však pevně stiskl víčka k sobě a zpod nich mu vyteklo pár další slz.

"Ale no tak, Tomlinsone, nemohlo by se to jednou obejít bez těch slz, co? Jen jimi zbytečně plýtváš. Moc dobře víš, že ti nepomohou," zlověstně zašeptal, pak ale zesílil stisk brunetovy brady. "Tak podíváš se na mě?!"

Louis pomalu otevřel oči a se strachem v nich vepsaných se zadíval do těch zelených smaragdů naproti sobě.

"Tak je dobře," byl vzápětí pochválen a jeden ze štíhlých prstů mu lehce setřel pár slz. Pak se druhý chlapec naklonil blíže k brunetovu obličeji a o chvilku později si přivlastnil jeho rty.

Z Louisova hrdla vyšlo tiché vzlyknutí. Nechal kudrnatého, aby jej líbal, ale sám nespolupracoval. To však vyššího začalo štvát a svůj názor dal nižšímu ihned vědět. Samozřejmě, že zase po svém pomocí násilí a bolesti.

"Kurva, Tomlinsone! Neser mě!" zavrčel poté, co se mu Louis stále vzpíral. "Nedělej, jako by se ti to nelíbilo. Oba moc dobře víme, že to tak není. Ty to přeci chceš. Nebo jsi snad změnil názor?" řekl úlisným hlasem plným falešnosti.

"Teď si tak nějak uvědomuji, že jsem Nickovi ještě nikdy nepoděkoval za to, že pro mě ukradl ten tvůj deník. A já nelituji, že jsem si ho přečetl. A co ty? Lituješ, že se mi dostal do rukou, co? Lituješ všech těch zamilovanej sraček, který si do něj psal?" lehce zavrčel a natiskl Louise více na skříňky. Těšilo ho vědomí, že brunetovi na zádech opět přibydou další modřiny.

"Pr-roč to dě..l-láš?" vydal ze sebe trhaně brunet a nechával svým slzám volný průchod.

"Sám nevím," odfrkl si kudrnatý. "Možná proto, že se mi to líbí. Těší mě to, vidět tě takto. Vždy jsi byl nicka Tomlinsone a já nyní jen využívám toho, co jsi mi sám nabídl. Toho, že jsi jen malá buznička, která se do mě bezhlavě zamilovala a nakonec si nechala ukrást svůj růžovej deníček." Vyšší se zle zachechtal.

"Nebyl růžový…" špitl brunet potichu a opět sklopil zrak.

"Ale to víš jen ty a já. Když všem ostatním řeknu, že byl, tak mi každý uvěří, víš? V tom tkví kouzlo toho, když jsi školní celebritou. A teď… si zase pohrajeme." Zle se usmál a jednou rukou zabloudil k brunetově rozkroku, který vší silou zmáčkl. Nevšímal si toho, že Louis vykřikl bolestí díky příliš pevnému stisku. Ignoroval jeho slzy a tiché prosby o slitování. Byl rozhodnutý si opět vzít vše a znovu vyplenit jedno z dobytých území.

"Padej!" znenadání strčil do Louisova ramene, a pohodil ho tak směrem ke školním toaletám. Brunet silnou ránu nečekal, a tak klopýtl dopředu. Spadl na zem, ale vzápětí byl opět hrubě postaven na nohy a zatáhnout do smrduté místnosti. Tam jej kudrnatý hrubě narazil na dveře a sám sobě pak začal rozvazovat pásek a stahovat nohavice s boxerkami.

Nakonec nelítostně zatlačil bruneta dolů na kolena. "Kuř," rozkázal mu a hrubě ho potáhl za vlasy. Když však viděl, že Louis jen vzlyká a hlavu okázale odvrací na stranu, napřáhl se a vrazil mu facku. "Něco jsem řekl, ne? Koukej dělat, Tomlinsone, jinak dopadneš blbě," procedil skrz zaťaté zuby a párkrát si přejel po penisu rukou. "A opovaž se kousnout."

Když se brunet stále k ničemu neměl, hrubě jej popadl za bradu a silně ji zmáčkl. Donutil tak Louise syknout od bolesti a tím pootevřít ústa. A toho samozřejmě ihned využil. Narval svůj penis do brunetových úst. Nevadilo mu, že jej zasunul až příliš daleko, takže Louise přidusil. Nevadily mu brunetovy slzy ani jeho prosebné pohledy.

"Dělej!" zaječel na něj a začal sám přirážet pánví proti Louisovu obličeji. Byl zvyklý, že brunet příliš aktivity nevydá a že se od něj řádného sání nedočká. To mu však nebránilo v tom, aby si to náležitě užil. Sic se o to musel zasloužit především on sám. A také dával Louisovi svou nevoli nad nedostatečnou prací dostatečně - a dle Harryho samotného i zaslouženě - znát. Vždy mu ochotně natrhnul ústa a dokonale jej přidusil. Většinou, když od Louise odcházel, seděl brunet zády opřený o stěnu, stočený do klubíčka a hlasitě vzlykal nad svým neštěstím. A zpočátku, když klad proti Harryho chování odpor, také dosti často ležel ve stejné pozici na zemi díky několika dobře mířeným ranám.

Harryho samotného nezajímalo, nakolik Louisovi ubližuje. Pro něj byl brunet jen pouhou hračkou, ze které si udělal menší kurvičku. Miloval, když Louisovi mohl ubližovat. A nejen fyzicky. Moc dobře si uvědomoval, jaké city k němu brunet chová, a to jen a jen díky deníku, kterého si kdysi všiml a později jej ze zvědavosti nechal ukrást jedním ze svých kumpánů, Nickem. Stejně tak si uvědomoval, jak moc tohle všechno musí Louise bolet po psychické stránce. Dost možná ještě více, než po té fyzické. A díky tomu vědomí byl sám se sebou spokojený. Velmi spokojený.

Pevněji v ruce sevřel Louisovy - trošku delší - oříškové vlasy, a začal za ně tahat v rytmu svých přírazů. A když se svojí usilovnou prací konečně začal blížit k vysněné chvíli, vytáhl svůj úd z brunetových úst. Avšak Louisovy vlasy držel stále, a tak brunet nemohl odvrátit hlavu předtím, co mělo následovat.

Kudrnatý několikrát volnou rukou přejel po svém penisu, ve kterém z rázu škublo a on na poslední chvíli nasměroval svůj penis tak, aby jeho bílá šťáva dokonale dopadala na Louisův obličej. Tam se poté smísila s brunetovými slzami.

Louis věděl, že se nemá cenu Harrymu bránit. Proto se ani nesnažil ochránit si obličej a zakrýt ho svýma rukama. Věděl, že by to nemělo cenu, protože by namísto ponížení přišlo pár přesně mířených ran a on by musel na druhý den opět vymýšlet nějakou výmluvu o pádu ze schodů. Což by bylo samo o sobě mnohem trapnější, jelikož by jeho zmrzačený obličej viděl každý, a navíc by žádná výmluva nebyla již tak efektivní, když by se jednalo o již několikátá zranění za krátkou dobu. Všem by došlo, že se něco děje. A to v Louisově zájmu nebylo, aspoň podle Harryho výhružek.

"No vidíš, Tomlinsone, jak to šlo," řekl Harry, když se uklidnil po zažitém orgasmu a naoko hrdě pohladil Louise po vlasech. Nebo to tak spíše mělo být, ve skutečnosti to vypadalo jako nějaký zvláštní druh poplácání. Svůj penis si zastrčil do boxerek a natáhl si kalhoty.

Otočil se k odchodu, ale těsně před dveřmi se zastavil a otočil se na vzlykajícího bruneta, který se opět choulil ve své obvyklé pozici u zdi. "Tak někdy příště," mrknul na něj, když Louis zvedl své uplakané modré oči a zadíval se Harryho směrem. Pak se kudrnatý hlasitě rozesmál a spokojeně vyšel z toalet, jakoby se zde vůbec nic nestalo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama