The Liar (Drarry)

17. října 2016 v 20:22 | Makkakonka |  Jednorázové povídky (Drarry)

The Liar

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka

***

"Draco, prosím, počkej!" Zoufalý hlas nejslavnějšího Nebelvíra na škole se snažil překřičet hluk všude přítomných studentů. Hábit za ním vlál jako rozevlátý plášť, když zběsile utíkal chodbou. Kdyby nebyl tak trénovaný z famfrpálu, mohl by s čistým svědomím prohlásit, že už by musel soptit jako lokomotiva a hlasitě lapat po dechu. Hnal se za blonďatým zmijozelským chlapcem téměř přes celé pozemky školy Čar a kouzel v Bradavicích, ovšem ani Dracova fyzická kondice nebyla nijak zanedbaná, takže si blondýn neustále nechával nějaký ten náskok a utíkal před Harrym, jako by mu za patami hořelo. A to málem doslovně. Opravdu.

Nehleděl na cestu, když běžel. Vrážel do svých zmijozelských spolužáků, nenáviděné Nebelvíry odstrkoval stranou, jak si klestil cestu davem všech, kteří trávili odpoledne venku. Jednoho havraspárského chlapce se mu podařilo povalit na zem, ale nezastavil se, aby mu pomohl. Jen se letmo ohlédl přes rameno a vyposlechl si několik nadávek mířených na jeho osobu. Když prudce zahýbal za roh, vrazil do skupinky mrzimorských děvčat, které díky jeho neotesanému vpádu okamžitě přešel smích, jenž vycházel z jejich hrdel, jak se bavily na účet svých nemotorných spolužáků.

Po celou dobu, co se Draco úprkem přemisťoval z bradavických pozemků ke svému cíli - do své zmijozelské ložnice, kde měl v plánu zalézt si do postele a nejmíň do zítra nevylézat - zadržoval slzy. A čím více se blížil do sklepení, tím těžší práce to byla. Měl pocit, že se mu srdce v hrudi rozskočí bolestí, tak moc bylo drceno tíhou vědomí. Kdyby nechodil ven, kdyby se nepokoušel najít mezi těmi všemi lidmi venku Harryho, kdyby nebyl tak nenasytný a vydržel to bez něj ještě chvíli, kdyby… samá kdyby, která realitu moc neovlivní. Slyšel, jak na něj Harry neustále volá a prosí ho, aby zastavil, ale dělal, že neslyší. Nebo jej možná jen jednoduše ignoroval. Nechtěl jej vidět, nechtěl s ním mluvit, nechtěl s ním mít už nikdy nic společného!

Ani jeden z nich nedbal na to, že svým výstupem způsobují v Bradavicích pěkné pozdvižení a pravděpodobně jim dávají dokonalou záminku k tomu, aby měli nové téma ke konverzaci. Harry nepochyboval, že o tomhle se bude mluvit ještě pěkně dlouho. On, nebelvírský Hrdina a Vyvolený, utíká za Dracem Malfoyem, tím bohatým a v očích většiny lidí namyšleným aristokratem, prosí jej, aby zastavil, omlouvá se mu přede všemi a doufá, naivně doufá, že se Draco opravdu zastaví a nechá si vše vysvětlit. Žene se za ním, zatímco Draco před ním utíká pryč. Oslovuje jej jménem a zní při tom tak zoufale, že se ostatní mohou jen dohadovat, co že mu to vlastně udělal.

"Draco, no tak, prosím! Omlouvám se! Draco! Stůj!" křičí Harry dál. I on vběhne za roh a prožene se mezi mrzimorskými děvčaty. Přesně tou mezerou, kterou mezi nimi vytvořil Draco. Vidí před sebou Zmijozela, jak nebezpečně rychle sbíhá schody. Sám ihned potlačí pud sebezáchovy a následuje ho ještě rychleji, aby ho konečně dostihl. Nehledí na to, že by stačil jen jeden jediný špatný krok a mohl by sletět dolů. Byl by to ošklivý pád a ještě tvrdší přistání, avšak to mu je jedno. Hlavně že dostihne Draca. "Draco! Zastav!" zaúpí, tentokráte už trochu sípavěji a tišeji, takže jeho hlas pomalu ani nedolehne k zmijozelovým uším.

Zmijozel se zběžně ohlédne dozadu, aby viděl, jak daleko - nebo spíše blízko - Harry je. Ví, že ztrácí svůj náskok, ví, že se k němu Nebelvír přibližuje, protože on sám zpomaluje. Začíná mu docházet dech, nohy se mu pletou, jak jsou unavené. Přesto se však snaží nepolevovat a běžet. Ale jeho ohlédnutí se mu stává osudným. Další schody napůl přeletí, až nakonec těžce dopadá na své dlaně těsně pod schodištěm. Jediným jeho štěstím je, že už byl téměř na konci, když spadl. V pravé dlani mu nepříjemně pulzuje, jak si ji odřel o tvrdý kámen na zemi, ale nehledí na to a běží dál.

Za sebou slyší Harryho výkřik plný starosti, avšak neodpovídá na něj. Slzy se mu už nedaří zadržovat, a tak jich několik steče dolů po jeho lících. Za běhu si je ramenem otře, ale je to zbytečné. Po dalších několika metrech jsou tu znovu. A v hojnějším počtu. Popotáhne nosem. Co na tom, že je to neetické a pro někoho jménem Malfoy i natolik potupné. Jednou si snad něco takového může dovolit.

"Draco, prosím! Nech si to vysvětlit!" Harryho hlas zdá se najednou tak moc blízko. Až díky tomu si Draco uvědomuje, že kvůli zpropadeným slzám pomalu nevidí na cestu, a tak běží stále pomaleji a pomaleji. Bolest v jeho srdci je neúprosná a její zlomky se v slzách odplavují ven. Avšak ani to nestačí k tomu, aby polevila. Je tu a stále tak ukrutná. Za svůj život udělal mnoho zlého, přesto má však pocit, že si ji nezaslouží. Tuhle ne.

Zpomaluje ještě více. Není schopen utíkat dál. Nohy klade před sebe jen ze setrvačnosti, cestu už nevidí, a tak jde vesměs poslepu. Když natáhne ruku vedle sebe, aby se zachytil zdi, setká se s chladnými kameny mnohem dříve, než očekával. Opře se o ně zády, a když se mu o pár vteřin později podlomí nohy, tak se sesune dolů na zem. Rukama objímá svá kolena a hlavu si přitahuje ke stehnům. Choulí se do klubíčka, jeho ramena se otřásají potlačovanými vzlyky, slzy z očí mu kanou po tvářích dolů a vpíjejí se do bílé látky školní košile.

"Draco…" uslyší zlomený výdech nad sebou, avšak nezvedne hlavu, aby se na Harryho podíval. Ví, že je to on. Kdo jiný taky. A navíc ten hlas… "Draco, prosím, odpusť mi to," zlomeně mu šeptá Nebelvír do ucha po čas toho, co si jej přitahuje k sobě na svou hruď, do objetí. Nos má zabořený v platinových vlasech, rty se zlehka dotýká šíje a neustále do ní mumlá své omluvy. Dokola, pořád. Výčitky mu zaplňují hlavu a společně s pohledem na zoufalý stav blonďáka mu vhánějí slzy do očí. Snaží se být silný a neplakat. Ne teď, když jej potřebuje Draco. Když on potřebuje Draca.

"Tak moc se omlouvám, lásko. Promluvme si, prosím," žadoní, ale Zmijozel jej nevnímá. Jen si přeje, aby ta bolest v jeho hrudi pominula. Aby odešla. Aby to přestalo. Nikdy nevěřil v to, že láska může bolet. Znal ji zatím jen díky Harrymu a dodneška nebyl důvod, aby si o ní myslel i něco jiného, než že je to naprosto dokonalá a krásná věc, která mu způsobuje příjemné mravenčení okolo žaludku, ty pověstné motýlky v břiše a naprosto blaženost, kdykoliv je s tím, koho miluje. S Harrym. Ovšem teď… začínal litovat toho, že se nechal tím proklatým Nebelvírem natolik zblbnout. Je pravděpodobné, že on to nikdy necítil stejně. Ne, když Draco viděl to, co viděl. Teď už se to nezdá jako pravda. Všechno vypadá jako lež. Lež, kterou ho Harry klamal stále dokola a dokola.

Zatímco Draco brečí, Harry ho konejší. Jednu ruku má vsunutou v blonďatých vlasech, tou druhou maluje uklidňující kroužky na štíhlou paži. Zmijozelovu hlavu má natisknutou na prsou a jeho košile se mokří díky jeho vzlykům. Bledá pěst jej několikrát chabě udeří do hrudě. Nebolí to tolik, jako vědomí, že za tento Dracův stav může jen a jen on. Vlastně… z tohohle pohledu to nebolí skoro vůbec. Je to tak nicotná bolest. To on všechno zkazil. On a jeho nerozhodnost. Tak dlouho hrál na obě strany, až se to nakonec provalilo, a tohle je nyní jeho trest.

***

"Ale no tak, Hermino, to nemůžeš!" durdil se Ron a ohnal se po hnědovlasé čarodějce, která mu se smíchem ihned skočila z klína dolů. V rukou vítězoslavně třímala jeho sendvič s tuňákem.

"Jednou tě neubude, Rone. Navíc… já tuňáka neměla, ani nepamatuji, tak to ber tak, že mi jako správný přítel uděláš radost a obětuješ pro mě svou svačinu."

Harry se potichu zasmál a zakroutil nad dvojicí hlavou. Ginny, jejíž hlava spočívala v jeho klíně, se roztomile zahihňala a dlaní si zakryla pusu. Nosem lehce nasávala Harryho osobitou vůni, zatímco on jí rukou vískal v ryšavých vlasech.

Všichni čtyři vyrazili trávit dnešní odpoledne ven na sluncem zalité pozemky. Na jednom z odlehlejších míst, kde měli trochu soukromí, se posadili do trávy a jednoduše trávili svůj čas společně. Již před hodnou chvílí se Ginny uvelebila na zemi a složila si svou hlavu na Harryho stehna. Kousek od nich seděl na zemi Ron a Hermiona se posadila do jeho klína. On ovinul své paže kolem jejího pasu a bradu si opřel o její rameno. Vše bylo idylické a krásné. Dokud za Harrym nepřišla nečekaná návštěva.

Ginny si zrovna přitáhla Harryho za vlasy dolů do hlubokého a procítěného polibku, který ji černovlasý bez okolků a s potěšením opětoval. Jejich rty se o sebe otíraly a jazyky se lenivě proplétaly, když na sobě nebelvírský chlapec ucítil něčí pohled. Nejprve otevřel oči, při čemž nepřestával Ginny líbat, a periferně se rozhlédl kolem. Když se jeho zelené oči zastavily na postavě tak známého zmijozelského chlapce, ihned polibek přerušil a odtáhl se.

Ginny nespokojeně zamručela a nechápavě se na něj podívala, avšak on jí nevěnoval pozornost. Jen bolestivým a provinilým pohledem sledoval blonďáka, jak se něj zírá s otevřenou pusou. Viděl bolest v jeho obličeji, viděl jeho zlomený výraz, který se na okamžik změnil v naštvaný, ovšem to mu nevydrželo moc dlouho. Nahradila jej znechucenost a následně opět bolest.

Harry se prudce zvedl ze země, nedbaje Ginnyina bolestivého syknutí, když se hlavou praštila do země. Nevšímal si Ronových a Hermioniných otázek. Viděl jen blonďatého chlapce, který se v okamžiku otočil zády k němu a rozeběhl se pryč, daleko od scény, která mu zlomila srdce, do úkrytu bradavického hradu, do konejšivé náruče své postele.

***

"N-nech m-mě na poko-oji-i. Jdi o-ode mě p-pryč," trhaně ze sebe soukal Draco mezi vzlyky a několikrát po sobě udeřil Harryho do vypracované hrudě. "N-nesnáší-ím t-tě. T-tak m-moc tě nesná-áším." Dracovým tělem škubaly vzlyky. Zajíkal se a popotahoval, ale přesto se jeho obličej stával stále více a více ulepeným od slz. "J-jsi tako-ovej hajzl… Nenávidím t-tě!"

"Draco, prosím tě, nech mě, abych ti to vysvětlil…" zaprosil zlomeně Harry a chtěl blondýna pohladit po tváři, avšak Zmijozel před jeho rukou ucukl. "N-nešahej na m-mě." Na to, jako by si Draco uvědomil, že je po celou dobu v Harryho náruči. Snažil se vyprostit z jeho sevření, avšak Nebelvír jej nehodlal jen tak pustit. "P-pusť mě!" trochu hysterickým hlasem vyjekl Draco a znovu Harryho uhodil. Bezvýsledně. A tak se jednoduše začal kroutit a všemožně sebou cukat, aby se od něj dostal pryč. Avšak oproti Harrymu neměl šanci. Nebelvírovy paže byly silné a nejiný byl i jejich stisk.

"Nenechám tě odejít. Ne, dokud mě nenecháš, abych ti vše vysvětlil," odolával Harry Dracovým ranám. Už nemířily jen do jeho hrudi. Blondýn už nedbal na to, kam míří. Jeho cílem bylo Harryho uhodit, ublížit mu, způsobit mu bolest, aby okusil aspoň špetku toho, jak se nyní cítil Draco. Ovšem Harry vždy dokázal uhnout tak, aby Dracova rána vyšla vniveč.

"Nehodlám poslouchat žádný kecy o tom, že to nebylo tak, jak to vypadalo. To je jen chabá výmluva, kterou používaj všichni zbabělci a kreténi jako ty!" Draco už nevzlykal. Jeho tělo se chvělo zlostí. Naštvaně prskal do nádavky do Harryho obličeje, ruce svíral v pěst a v zápalu zlosti by Nebelvíra klidně i prudce uhodil do obličeje, kdyby mu Harry sám pohotově nechytl ruce za zápěstí a netlačil je dolů. "Nejsi nic jiného, než je obyčejnej hajzl! Dělalo ti to aspoň dobře, když jsi to na mě hrál?!"

***

Draco netrpělivě přešlapoval na chodbě před komnatou nejvyšší potřeby. Ruce si založil na prsou do obranného postoje. Neustále se rozhlížel na všechny strany. Vyhlížel jeho. Nebelvírského chlapce, s černými střapatými vlasy učesanými do rozcuchu připomínajícího vrabčí hnízdo, se zelenýma smaragdovýma očima, do kterých by se mohl dívat hodiny a nikdy by ho neomrzely, do těch, jejichž barvu tolik miloval a které se na něj dívaly s takovou láskou. Ne vždy, ale od té doby, co se trošku neohrabaným způsobem dali dohromady a začali spolu chodit, viděl v nich vždy jen ji, všemocnou a okouzlující lásku. Tu, která pohltila jeho srdce do svých sítí a připoutala ho k Hrdinovi.

Ztratil se ve vzpomínkách a myšlenkách na Harryho natolik, že si ani nevšimnul jeho příchodu. Proto dostal Nebelvír příležitost, které náležitě využil. Potichu se k Dracovi zezadu přiblížil a znenadání mu zakryl oči rukama. Zmijozel slabě vypískl překvapením, ale vůně, která jej obklopila, a známé mozolnaté ruce na jeho obličeji jej utvrdily v tom, že se není čeho bát.

Harry se tiše zasmál a svěsil své ruce dolů, aby mohl vzápětí Zmijozela obejmout kolem pasu a přitáhnout si ho k sobě.

"Tohle to mi nedělej," zamručel naoko nespokojeně Draco, avšak vevnitř se tetelil blahem ze skutečnosti, že Harry konečně dorazil.

"Promiň," částečně neupřímně se omluvil Harry a zasmál se do pokožky na Dracově krku. "Půjdeme dovnitř?" zeptal se a hlavou kývl směrem do míst, kde se vždycky objevují dveře od komnaty. Trávili tam většinu času. Jelikož se ještě neodhodlali vyjít se svým vztahem na veřejnost, sloužila jim komnata jako skrýš, kde spolu mohli být, aniž by o tom někdo věděl. Měli zde svůj klid. A navíc zde také měli vždy to, co si přáli.

Draco potěšeně kývl hlavou. Než stačil něco říct, už se před nimi objevily známé obrovské dveře. "Tak pojď," usmál se široce Harry a pobídl Draca kupředu. Když však před ním Zmijozel vykročil, dostal spontánní nápad. Nečekaně si jej zezadu vyzdvihl do náruče a nechal Draca, aby si kolem jeho pasu obmotal své nohy a kolem jeho krku zase své ruce.

"Co děláš?" zahihňal se roztomile Draco. Nehněval se. Prsty prohrábl Harryho černé vlasy, zatímco Nebelvír si jej s radostným úsměvem odnášel do komnaty v náručí.

***

"Nic jsem na tebe nehrál, Draco!" ohradil se Harry. Snažil se, aby nezněl dotčeně, protože chápal, jak to všechno musí v Dracových očích vypadat. Myslí si, že ho využíval, podváděl a nemiloval. Ale nic z toho nebyla pravda! Tedy aspoň ne tak docela. Ale to Draco nemůže vědět, pokud že si nenechá celou záležitost objasnit. "Miluju tě, rozumíš?!" Harryho hlas zoufalostí poskočil.

"Kdybys mě miloval tak, jak říkáš, necucáš se s ní! A kdo ví, co všechno si s ní ještě dělal. Říkal jsi mi, říkal jsi mi, že ses s ní rozešel, že už je to dávno pryč, že je minulostí, ale to jsi lhal, že? Byl jsi s ní celou dobu, co se mnou? Byl, že ano?! Jeden večer si spal se mnou, druhý jsi spal s ní, nemám pravdu? To kvůli ní jsi na mě kolikrát neměl čas, to kvůli ní, všechno kvůli ní!"

***

"Draco?" zašeptal Harry tiše do blondýnova nahého ramena a přivinul si jej blíže k sobě. Draco spokojeně zamručel a zabořil svůj obličej více do Harryho odhalené hrudě. Byla trochu lepkavá od potu, stejně jako Dracova záda. Leželi natlačení jeden na druhého, užívali si jeho přítomnosti, nohy měli propletené. Na Dracově krku se vyjímalo několik nových znamének lásky, stejně jako na jeho stehnech. Harry oproti tomu vlastnil několik nových červených škrábanců na zádech a bolestivou modřinku na rameni, kam se mu Draco zakousl, když jej konečně přivedl na vrchol.

"Jdeš zítra do Prasinek?" zeptal se jej a pod peřinou lehce pohladil zmijozelova bedra.

Draco zaraženě zvedl hlavu z jeho prsou. "Myslel jsem, že zůstaneme spolu tady a užijeme si toho, že budeme mít den jen sami pro sebe," prozradil mu své plány a se znepokojeným výrazem zase hlavu složil dolů. "Proč? Ty chceš jít?"

"Já… no… ano. Už jsem tam dlouho nebyl. Navíc jsem slíbil Hermioně s Ronem, že spolu zajdeme na máslový ležák."

"Oh… aha. No tak jo, klidně. Běž s nimi a já se přifařím k Pansy, Blaisovi a Theodorovi. A pravděpodobně i ke Crabbovi s Goylem." Dával si pozor, aby se do jeho hlasu nepřipletla žádná hořkost, byť ji pociťoval. Opravdu si naivně myslel, že zítra zůstanou spolu. Byl ochotný Prasinky oželet, protože to znamenalo, že s Harrym budou moci být celý den a nikdo je nebude shánět. Ovšem asi se pletl, když si myslel, že i Nebelvír bude stejného názoru. "Třeba se tam někde potkáme," zakončil svou řeč výrokem plným naděje.

"Možná…" nepříliš jistě odvětil Harry. Pravdou bylo, že si byl jist tím, že ho Draco v Prasinkách zítra vůbec neuvidí. On do nich totiž vůbec nepůjde.

Blondýn si povzdechl. Mrzelo ho to. "Miluju tě, víš to, že ano?" vydechl poraženecky.

"Já tebe taky, Draco." Ve vlasech mu přistála pusa a o vteřinu později byly jeho rty zajaty v procítěném polibku. Ten se však během chvilky změnil ve více dravý a lačný, až nakonec Draco opět skončil uvězněn pod Harryho tělem sténajíc pod jeho doteky a tiše prosíc o víc.

***

Harry zaraženě mlčel. Věděl, že má Draco pravdu. Nepletl se. V ničem. Tedy až na to, že s Ginny nespal tolikrát jako s ním. Vlastně za tu dobu, co s Dracem byl, s Ginny strávil jen dvě noci. Ale přesto… udělal to, nic to neměnilo. Uvědomoval si to až moc dobře. "Draco, prosím…" zakroutil hlavou a oči zoufale upřel na zdrceného blondýna. "Vím, že to nebylo správné, ale nedokázal jsem se jí vzdát. Stejně tak jsem se nedokázal vzdát ani tebe. Nešlo to, nechat si jednoho a druhého odsunout pryč. Potřeboval jsem vás oba. Prosím… pochopím, když mi neodpustíš, ale prosím, snaž se mě aspoň pochopit."

"Na tom není co chápat!" naštvaně cedil Draco skrze zuby. "Jen doufám, že ona na to přijde taky, abys věděl, jak to kurva bolí! Naivně jsem si myslel, že jsi ke mně upřímný, ale… šeredně jsem se pletl. Ty sis se mnou jen hrál!"

"To není pravda, Draco! Prosím, poslouchej mě!" chtěl protestovat Harry, ale Draco jej utnul hned na začátku. Nechtěl nic slyšet. Nechtěl více setrvávat v Harryho přítomnosti. Chtěl pryč. Daleko od něj, někam, kde by ho u ž v životě neviděl.

"A co mám jako poslouchat?! Další lži? To, že jsem vlastně nebyl nic víc, než jen nějaká bokovka? Víš, jak se teď kurva cejtím, Pottere?! Jako nějaká děvka, slyšíš?! Jako špinavá prachobyčejná děvka!"

***

"Jsi si opravdu jistý, Draco?" znovu se ujišťoval Harry a hlubokým pohledem se vpíjel do Dracových modrošedých očí, ve kterých se zračil souhlas a odhodlání. Blonďák znovu zakýval hlavou. "Jo, naprosto." Od Harryho bylo sice ohleduplné, že se jej znovu zeptal, ale vzhledem k tomu, že už to bylo nejmíň podesáté, začalo mu to pomalu lézt na nervy. Zvlášť protože mu to odepíralo něco, na co čekal tak dlouho. A teď, když už to bylo tak blízko, začínal být vážně netrpělivý.

"Tak… tak dobře," vydechl černovlasý a vtěsnal se mezi blondýnovy nohy. Stálo ho hodně trpělivosti a pevné vůle, aby se na něj jednoduše nevrhl, ale nechtěl mu ublížit. Nechtěl ho zranit, jakkoliv. Ani fyzicky, ani psychicky. "Připraven?" zeptal se a počkal, až mu Draco odpoví. Teprve po jeho přikývnutí nasměroval svůj penis do Zmijozelova otvoru a pomalu se začal tlačit dovnitř, při čemž nezapomínal bedlivě sledovat Dracovu tvář a všímat si každičké emoce, která se na ní odrážela.

***

Harry zamrkal nad volbou Dracových slov a do očí se mu nahrnuly slzy lítosti. Tak dlouho byl rozpolcený a nedokázal si vybrat, tak dlouho si zahrával s ohněm, až se najednou všechno provalilo. Cítil, jak každou vteřinou přichází o to, co má rád, o toho, koho miluje. Nechce, aby si Draco připadal jako ten špatný, tím je jedině on sám. Pravděpodobně měl ale na jeho bolest myslet dřív.

"Neříkej to, prosím! Ty nejsi, nic takového nejsi!" zoufale zaprosil blondýna pohlceného ve víru vzteku, bolesti a pocitu nicotnosti, které mu zjištění přineslo. Už si nepřipadal tak výjimečně, jako vždy v Harryho přítomnosti, protože věděl, věděl, že není jediný, komu se toho pocitu dostávalo. Byl obelhán. Harry mu lhal, pokaždé když s ním byl, pokaždé co se na něj podíval, pokaždé co vyslovil ta přihlouplá zamilovaná slovíčka! Teď to nic neznamenalo. Ne, když Draco srdce pukalo a štěpilo se na malé střípky, které nadále zasahovaly jeho hruď. Bylo mu na zvracení. Sám však nevěděl, jestli z Harryho, nebo z vlastní naivity.

"Jdi do prdele, Pottere. Jdi kurva do prdele!" Bolest, všudypřítomná bolest donutila Draca odtáhnout se kus od nebelvíra a zády se opřít o chladnou zeď. Lokty opřít o kolena přitáhnutá k hrudi a hlavu zabořit do vzniklé prohlubně, skrýt se před těma zelenýma očima, do kterých se zamiloval, schovat se před světem, utéct před svou bolestí kamkoliv… Nevnímal, co za slova to vychází z Harryho úst. Byl uzavřen do sebe, vtáhnut do svého roztříštěného srdce.

Když ucítil Harryho ruce na svých pažích, jak se nebelvír snažil upoutat jeho pozornost, donutit ho zvednout hlavu, podívat se na něj, ucukl. A když se neodbytné dlaně vrátily, ve snaze o útěk se celé jeho tělo vyšvihlo do stoje a nohy se samy daly do pohybu. Pryč, pryč od něj, pryč od ztělesnění přetvářky a lží. A už nikdy se nevracet zpět. Nikdy více. Ne za ním. Ne do jeho náruče. Ne k jeho lžím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama