The New Days - 11. kapitola

26. října 2016 v 16:09 | Makkakonka |  The New Days

The New Days

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Jakmile se Louisovi povedlo najít v sobě dostatek síly k otevření očí, uviděl Harryho, jak nevybíravě strefuje Nicka pěstmi do obličeje. Z Grimshawova nosu tekla krev a stejně tak z natrženého rtu a rozraženého obočí. Netrvalo dlouho a Nick se s prosbami o milost svezl k zemi, rukama si chráníc obličej.

"Hazz?" zakňoural Louis překvapeně Harryho přezdívku a nevěřícně se na něj díval, jako by jej v životě neviděl. Když Harry uslyšel brunetův hlas, vypadal, že mu teprve teď docvaklo, že je tu i Louis. Tak moc byl zabrán do rozbíjení Nickovy držky, jak tomu ve své hlavě sám říkal. Trhl sebou a pak urychleně přešel k Louisovi a začal mu rozvazovat ruce.

"Už jsem tady Lou, už ti neublíží. Nedovolím mu to. Nedovolím mu na tebe ani šáhnout. Sakra! Kdybych přišel dřív… Nic by se ti nestalo. Já toho parchanta zabiju. Zabiju ho…" mumlal Harry rozčileně, zatímco zápolil s páskem. Sotva se mu ho povedlo rozepnout a obmotat od brunetových rukou, pohodil ho na zem a Louise pevně objal. Vzápětí byl však nucen ho pustit, když se Louis neudržel na nohách a spadl na zem, přímo na všechny čtyři.

"Lou!" vyhrkl zděšeně Harry a hned k němu poklekl. "Jsi v pořádku?" Vzápětí si vrazil imaginární facku za svou debilní otázku. Vždyť mohl jasně vidět, že není! "U-ublížil ti i nějak jinak?" Podezřívavě koukal na Louisovo zavrtění hlavou.

"Na," natáhl se pro Louisovu košili, která se válela o kousek dál na podlaze. "Utři se do toho. Skočím ti do šatny pro věci. Hned budu zpátky. Nemusíš se bát, ten debil už tu není," poukázal na to, že se Nick před chvílí zvedl a otíraje si krev z obličeje do rukávů si ve spěchu zapnul kalhoty a zmizel pryč.

Pohladil Louise po zádech, než se spěšně rozešel dozadu do šatny, kde ze skříňky vytáhl brunetovy věci. Přes rameno si přehodil jeho tašku a do ruky popadl jeho oblečení. Když znovu dorazil k Louisovi, našel ho, jak nepřítomně kouká na svou košili od krve ve svých rukách. Po tvářích mu teklo několik tichých slz, ale jakmile Harryho zaznamenal, hřbetem ruky si je utřel. Vděčně pohlédl na své oblečení v jeho rukách.

"Děkuju," řekl trochu ochraptělým hlasem. Sám nevěděl, jestli děkuje za oblečení, nebo celkově za svou záchranu. Pravděpodobně za obojí. Tváře mu zčervenaly, když si uvědomil, že jej Harry viděl nahého. Náhle se cítil trapně. Až příliš trapně.

Harry mu s drobným úsměvem pomohl obléct se do trička a nechal ho, aby si sám navlékl rifle. Snažil se na Louise příliš nekoukat, ale nedařilo se mu to. Brunetovo tělo přitahovalo až moc jeho pozornosti. Kdyby nebyli tam, kde byli, kdyby se nestalo to, co se stalo… Nejspíš by si neodpustil nějakou lichotku, ale teď se raději jen kousal do rtu a očima tiše skenoval Louisovu pokožku. Nechápal, jak mohl Nick Louisovi takhle ublížit.

Když byl Louis oblečený, za Harryho asistence se s bolestným sykáním postavil. Do jeho očí se opět vehnaly slzy bolesti. S Harryho pomocí se navlékl do bundy.

"Co tu vůbec děláš?" zeptal se Louis Harryho.

"Zapomněl jsem si tu mobil, tak jsem se pro něj chtěl ještě vrátit. Původně jsem ho tu chtěl nechat od zítra, ale nakonec jsem sem šel. A jak vidím, tak jsem udělal dobře," slabě se pousmál.

"To asi ano," polkl Louis celý nesvůj.

"Vezmu tě k sobě domů, dobře?"

Louis přikývl hlavou na souhlas. Pak najednou vypískl, když si jej Harry nečekaně zvednul do náruče. "Nenechám tě jít pěšky, bolelo by tě to," řekl mu kudrnáč na vysvětlenou, načež Louis mohl akorát vděčně přikývnout. Zabořil hlavu do Harryho bundy a nechal se nést.

Harryho houpavý krok jej jemně kolébal ke spánku, takže si téměř ani neuvědomoval, že už došli do Harryho bytu. Tam jej kudrnatý jemně položil do postele, zul mu boty a vysvlékl mu bundu. Přikryl jej peřinou a než z ložnice odešel, věnoval mu dlouhý starostlivý pohled.

***

Když se Louis ráno probudil, cítil se strašně. Byl celý rozlámaný od toho, jak se v noci ze spánku neustále kroutil a měnil polohy jako na běžícím páse. I když spal několik hodin, cítil se unavený. Sotva otevřel oči, vše na něj znovu dolehlo. Dezorientovaně se rozhlédl kolem sebe, ale hned, jak spatřil vybavení místnosti, mu došlo, kde se nachází. Úlevně vydechnul.

Zachumlal se do peřiny a její valnou část nacpal pod sebe. Pod hlavu si složil její cíp a bezduše zíral na stěnu před sebou. I přestože byl ospalý, znovu už neusnul. Několik minut setrval v této pozici, dokud mu nedošlo, že neví, kolik hodin je. Musí do práce! Prudce se vymrštil do sedu, načež bolestně zavyl. Pohled mu ale nakonec přeci jen padl na budík na nočním stolku. Sedm minut po desáté!

Už už se chtěl posadit na kraj postele a postavit se, ale dveře od ložnice se v tu chvíli otevřely a dovnitř nakoukla Harryho hlava ověnčená kudrnatými vlasy. "Lou, už jsi vzhůru?" zeptal se řečnickou otázkou a vešel dovnitř. "Jak se cítíš? Je ti líp?" ptal se, zatímco si to kráčel k posteli a opatrně se posadil na její kraj kousek od Louise.

"Proč jsi mě nevzbudil? Musím do práce," řekl vyčítavě namísto odpovědi a začal se zvedat z postele.

"Klid Lou," zasmál se tiše Harry a paží jej jemně zatlačil zase zpátky do peřin. "Volal jsem mamce. Dnes zůstáváš doma a já s tebou. Řekl jsem jí, co se stalo."

"Cože?!" zajíkl se Louis a celý zčervenal.

"Jako tvá a Nickova nadřízená by to měla vědět. A taky…" Harry se kousl do rtu. "Ptala se mě, proč jsem Nicka zase zmlátil. Tak jsem jí řekl pravdu. Mám ti vyřídit, že můžeš doma zůstat, jak dlouho budeš chtít. A taky ti slibuje, že až přijdeš, tak už tam Nicka zaručeně nenajdeš. Prý dostane padáka na hodinu."

"Děkuju," pípl tiše Louis a svůj červený obličej schoval do dlaní.

"No tak, Lou," zasmál se tomu Harry a přitáhl si ho k sobě do náruče. Do vlasů mu vtiskl letmý polibek. "Slibuji, že Nick už se tě nikdy nedotkne. Už ti neublíží. On, ani nikdo jiný. Ochráním tě. Vždycky a přede všemi."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama