Vzdálená láska - 10. kapitola

27. října 2016 v 17:10 | Makkakonka |  Vzdálená láska

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Bylo už pozdní odpoledne, když brunet seděl na pohovce v obýváku a nepřítomným pohledem hleděl na zapnutou televizi. Vůbec nevnímal nic z toho, co v ní říkali, a ani vlastně nevěděl, na co se to nyní vůbec dívá. Bral ji jen jako zvukovou kulisu v pozadí, zatímco sám přemýšlel. Přemýšlel o své budoucnosti a Stanových slovech. Pokaždé, když si vybavil, co to vlastně Stan vypustil z pusy, nepříjemně jej bodlo u srdce.

Poprvé za celou dobu, co se Stanem tvořil pár, byl nucen přemítat nad tím, jestli se ve svém výběru partnera tak trochu nezmýlil. Měl ho Stan vůbec někdy rád tak, jako jej miloval on sám? Nebral jej třeba jako pouhé povyražení? Louis s ním počítal vždy, když myslel na budoucnost, ale napadlo Stana někdy něco podobného? Snažil se přijít na to, jaká by mohla být pravá podstata Stanových citů k němu. 'Byly-li vůbec nějaké,' napadlo jej hořce.

Louis takto trávil všechen čas od chvíle, kdy Stan z bytu odešel ven. Seděl zabořený do měkkého polstrování sedačky, vlasy měl rozčepýřené od neustálého prohrabovaní, svírání mezi prsty a bolestivého tahání pod náporem výčitek a své vlastní hlouposti. Na tvářích měl zaschlé lepkavé potůčky od slaných slz, které mu smáčely obličej. Občas se neubránil opětovnému pláči. To tehdy když už se mu zdálo, že tíhu svého rozhodování neunese. Oči měl zarudlé a pod nimi se pozvolna začaly vytvářet tmavé kruhy.

Cítil se zdrcený a vysílený. Nepochyboval o tom, že Stan svá slova myslel vážně. Opravdu vážně. I když malá naděje v to, že by je snad mohl vzít zpátky, v Louisovi zůstávala. Moc na ni však nesázel. To ale ještě netušil, že osud sám rozhodne za něj souhrou náhod, které si pro něj přichystal.

***

Po tom, co Harry dorazil domů, náležitě se uvítal s rodinou a dospal pár chybějících hodin spánku, který si v noci a v letadle zrovna dvakrát nevychutnal, se rozhodl ještě dnes navštívit Louise. Podle toho, co mu jeho kamarád několikrát psal a říkal do telefonu, Stan nadále neustal ve svém pravidle každý pátek vymést aspoň jeden klub ve městě. Proto se rozhodl za brunetem zajít až večer, kdy bude mít jistotu, že se se Stanem nesrazí mezi dveřmi. A ačkoliv si to nerad přiznával, také chtěl mít Louise jen sám pro sebe.

Těšil se, až ho uvidí, jako malé dítě o Vánocích na novou hračku, kterou si toužebně celý rok přálo. Také doufal, že si díky této návštěvě ujasní své pocity vůči Louisovi. Zároveň se však trochu obával toho, co bude dělat, pokud se mu potvrdí to, že k brunetovi opravdu cítí víc, než by kamarád měl. Bylo by trochu ironické, kdyby to zjistil až nyní, když měl Louis přítele a on sám bydlel na druhé straně světa. Po všech těch letech, co měl Louise neustále vedle sebe.

Díky právě vycházející stařence se dostal do domu bez toho, aniž by o něm Louis věděl. Přeci jen… chtěl jej překvapit. Doposud mu neoznámil, že přiletěl domů, natož potom to že jej hodlá navštívit. Energeticky vyběhl všechny schody, až nakonec stanul v potřebném patře paneláku, kde měl Louis se Stanem bydlet. Pro jistotu zkontroloval štítek vedle zvonku u dveří. Stan Lucas. Ano, sedělo to.

S širokým úsměvem na tváři zmáčkl zvonek a nechal nepříjemný drnčivý tón rozeznít Stanovým bytem. Nervózně přešlápl z nohy na nohu, když nikdo nepřicházel a zkusil zazvonit znovu. Chvíli na to už za dveřmi šlo slyšet šouravé kroky. Nakonec se dveře otevřely a ven vykoukl unavený a přešlý brunet s otráveným výrazem ve tváři. "Jestli-" nadechl se k peprné odpovědi, aniž by se řádně podíval na osobu, která stála na chodbě, ale pak se zarazil. Uvědomil si, na koho se to vlastně dívá.

"Překvapení!" zasmál se Harry, ale úsměv mu lehce povadl, když viděl, jak Louis vypadá. Takhle ztrhaného ho ještě neviděl. A snad i… utrápeného? Mírně se zamračil, když si všimnul brunetových modrých očí, které nyní byly zarudlé.

"Hazz…" vydechl Louis nevěřícně a němě pootevřel pusu v údivu. "Hazz…" zopakoval pak znovu, jako by se potřeboval přesvědčit, že tu jeho kudrnatý kamarád opravdu stojí. "Hazz…" řekl potřetí, avšak tentokráte jen šeptem, a vrhnul se dopředu, aby Harryho pořádně obejmul. Paže pevně obmotal kolem jeho statné hrudě, obličej zabořil do tmavé mikiny, kterou měl Harry na sobě.

Harry se tiše zasmál Louisově reakci a potěšeně si modrookého přitiskl k sobě. Bradu si opřel o temeno jeho hlavy, pak se však ještě více sklonil, aby mu mohl do vlasů vtisknout drobnou pusu. "Chyběl jsi mi," zamumlal a prohrábl Louisovi jeho oříškové vlasy.

"Ty mně taky, Hazz. Ani nevíš, jak moc," pousmál se modrooký a - ačkoliv nerad - se od Harryho odtáhl. "Pojď dál," vzal ho za ruku a vedl ho do bytu. "Stan není doma," řekl, jako by snad věděl, na co kudrnatý právě pomyslel.

***

Louis seděl na pohovce v obýváku, nohy měl vytažené nahoru, natažené před sebou, lehce pokrčené v kolenou a propletené s Harryho vlastními. Zády se opíral o boční opěrku a naslouchal Harrymu, který mu líčil své zážitky z koleje. Právě teď mu vyprávěl historku, kde hlavní role náležela Niallovi a jeho neustálému hladu. Louis si nikdy předtím tak moc neuvědomil, jak uklidňující účinek na něj má Harryho chraplavý hlas. Pro jeho bolavou duši to byl snad ten nejlepší lék, jakého se mu mohlo dostat. Ještě totiž nepřišla vhodná chvíle k tomu, aby svému kamarádovi sdělil svůj problém se Stanem a aby Harrymu vylíčil, před jakou volbu jej Stan dnes postavil.

Uvolněně se zasmál, když kudrnáč zakončil vyprávění vtipnou pointou a krátce zakroutil hlavou v pobavení. Modrýma očima, ve kterých se nyní zračily drobné jiskřičky štěstí, se zadíval na Harryho šťastnou tvář.

"Doufám, že vás někdy budu moct seznámit. Kluci jsou opravdu super. Myslím, že lepší spolubydlící jsem si snad ani přát nemohl. Když si vezmu, jak moc jsem se toho bál…" Harry se smíchem zatřepal hlavou. "Budou se ti líbit. Každý z nich je sice jiný, ale přesto si s nimi člověk dokonale rozumí. Někdy mám pocit, že mi rozumí více než já sám sobě. Zamiloval by sis je. A oni tebe," zaculil se a neodpustil si krátké hravé mrknutí.

Na okamžik se odmlčel a pouze si prohlížel brunetův obličej, pak však pomalu nechal svůj široký úsměv zmizet z tváře, až se nakonec vážně a s upřímným zájem zeptal: "A co ty, Lou? Jak se máš? Něco nového? A než mi začneš lhát, chci, abys věděl, že nejsem slepý. Všiml jsem si, jak jsi vypadal, když jsi mi přišel otevřít. Řekneš mi, co se děje?"

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama