Vzdálená láska - 2. kapitola

27. října 2016 v 16:46 | Makkakonka |  Vzdálená láska

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Unaveně se dovlekl ke dveřím, které patřily jeho novému domovu. Aspoň po většinu školního roku. Bylo mu známo, že bude mít tři další spolubydlící, ale co jiného také mohl očekávat, když se stěhoval na vysokoškolskou kolej, že? Ne, že by mu nějací spolubydlící extra vadili, ale upřímně? Nedoufal, že bych mohl na pokoj dostat nějaké normální lidi. Očekával buďto nepříjemné šprty nebo profesionální pařmeny. Ale malá naděje na to, že by zde přece jen mohl potkat kluky naladěné na stejnou frekvenci, mu zůstávala.

Zasunul svůj klíč do zámku a otočil jím. Bylo sice odemčeno, ale takhle mu to přišlo mnohem lepší. Rozhodně se u toho necítil natolik blbě, jako kdyby rozrazil dveře dokořán a vletěl dovnitř jako velká voda.

Vytáhl klíček ze zámku a zaklepal. Pak si strčil své dlouhé vlasy za ucho a otevřel si. Naskytl se mu pohled na dvojici mladých kluků sedících na jedné z postelí a sledujících nějaký film na notebooku. Jeden z nich měl v klíně položenou misku s popcornem a ten druhý, blonďák, mu z ní zrovna kradl obrovskou hrst. V okně naproti dveřím seděl třetí a něco tužkou kreslil do bloku, který měl položený na kolenech.

Jakmile Harry vkročil dovnitř místnosti, všechny tři páry očí se na něj zvědavě upřely.

"Ahoj," hlesl a nejistě se rozhlédl po přítomných.

"Nazdar!" vykřikl ten blonďák a vyskočil na nohy. Harry si všiml dvou kousků popcornu, které spadly na postel. "Ty musíš být ten novej, Harry, viď?" nadšeně se usmál a Harry v jeho řeči rozpoznal irský přízvuk.

"Jo, to…" začal Harry, ale byl přerušen nadšeným vypísknutím.

"Super!" zakřenil se blonďák. "Já jsem Niall, tamto je Liam a tamto Zayn." Postupně ukázal rukou na sebe, pak na chlapce na posteli a nakonec na toho v okně.

"Čau," řekl Liam a lehce mávnul rukou na pozdrav. Zayn jen kývl hlavou a začal svýma tmavýma očima skenovat nově příchozího.

"Takže ty jsi z Británie, že?" nadhodil Niall a zavřel za Harrym dveře. Stále se nepřestával smát.

"Jo," pohodil Harry hlavou.

"Skvělý, já jsem z Irska," zakřenil se blonďák.

"Tak to je super," usmál se na něj Harry a rozhlédl se kolem sebe. "Ehm, která postel je moje?"

"Támhleta dole," kývnul hlavou Liam.

"Fajn, díky." Harry se lehce nervózně ošil a hodil svůj kufr s cestovní taškou na matraci.

***

Nikdy jsem si nepomyslel, že by mi Loui mohl chybět až tak moc. Byl to necelý týden od toho, co jsme se viděli naposled a já jasně cítil obrovskou tíhu stesku. Co na tom, že jsem si s ním každý den od svého příjezdu volal. Chyběl mi jeho smích a úsměv. Chyběl mi pohled do jeho křišťálově modrých očí, které mne vždy dokázaly ohromit svojí krásou. Chyběl mi pocit toho, že jsem jediný člověk, který má právo ho držet v náručí, když mu budou tiché slzy téct po tvářích.

A právě tehdy jsem ucítil první pochyby. První pochyby o svých citech k Louimu. Věděl jsem, že se mi bude stýskat. Ale ani v nejhorším snu by mě nenapadlo, že až tak moc. S Louim jsme měli skvělý vztah a vždy jsme si byli velmi blízcí. Byli jsme si oporou. A teď mi přišlo, že jsem na vše sám a že jsem půlku sebe samého nechal někde za oceánem.

Ani tři úžasní spolubydlící, kteří zruinovali všechny mé obavy ohledně nesnesitelnosti vysokoškolského soužití, mi nemohli pomoct od toho, abych každý večer nemyslel se zavřenými víčky na Louiho.

A kdybych měl být upřímný, občas mi pohled na rozkvétající lásku mezi dvěma z nich přišel jako rána pod pás. Nikdy jsem nevěděl, jestli Liama s Niallem zvědavě sleduji proto, že mě zajímá, jak daleko už zašli, nebo protože chci vědět,jak je pro mou mysl příjemná představa toho, že bych někdy takto mohl povýšit i svůj vztah s Louisem.

Pochyby ohledně toho, jestli jsem v Británii zanechal svého nejlepšího kamaráda, nebo jestli jsem tam nechal člověka, kterého jsem miloval, aniž bych si to pořádně uvědomoval, byly po večerech všudypřítomné. Telefonáty s Louisem se pro mě staly menší drogou, kterou jsem měl chuť požívat několikrát denně.

***

Byl téměř večer a na jednom z kolejních pokojů chyběla polovina osazenstva. Liam s Niallem odešli někam na pozdní odpolední procházku do parku, a tudíž na pokoji zůstali jen Harry se Zaynem. Zayn opět seděl v okně a kreslil do bloku osvětlenou část města, kterou viděl z okna.

Harry si i za ten krátký týden mohl všimnout, jak je Zayn svým způsobem zvláštní a tajemný, ale na druhou stranu měl možnost poznat ho i z té druhé, odkryté, stránky. Pochopil, že ačkoliv Zayn vypadá jakkoliv divně, uvnitř je to skvělý kamarád. Liamova a Niallova slova jeho domněnku jen potvrzovala.

Nyní se Harry rozvaloval v posteli a v rukou otáčel mobilem. Nakonec však se skousnutým rtem odemkl jeho obrazovku a vytočil Louiho číslo.

"Haló?" ozvalo se rozespale z druhého konce.

"Oh, Loui, to jsem já. Vzbudil jsem tě?" řekl omluvně Harry, protože až teď si uvědomil, že zase zapomněl na časový posun mezi Spojenými státy a Británií.

"No," zasmál se Louis. "Je tu zhruba půl jedné ráno, Harry," řekl trochu mrzutě, "ale na druhou stranu bych ti mohl poděkovat. Usnul jsem na stole v jídelně, takže teď se aspoň budu moc přesunout do postele." Opět se zasmál a Harry mohl slyšet vzdálené cinkání nádobí.

"A to tě Stan nemohl do té postele odnést?" zamračil se Harry do telefonu. Pro něj by bylo něco takového samozřejmé.

"Šel spát dříve než já." Harry slyšel na konci Louiho věty slabý povzdech.

"Copak, Lou? Neklape vám to?" V Harryho hlase se mísil spokojený úšklebek se starostlivostí.

"Já ani nevím, Harry. Prostě… představoval jsem si to jinak." Menší vrznutí židle se ozvalo v pozadí telefonátu.

"Loui? Děje se něco, o čem bych měl vědět?" zeptal se teď Harry s čistou starostí.

"Ne, Hazz. Vše je v pořádku. Raději mi pověz, jak ses dneska měl," řekl Louis a Harry mohl slyšet jeho úsměv.

"Já?" zeptal se Harry s úsměvem a rázem zapomněl na všechny předchozí obavy. "Skvěle, kluci jsou fakt super. Dneska jsme…"

***

Louis s úsměvem zhasl světlo v kuchyni a potichu se odebral do ložnice, ze které se ozývalo slabé chrápání. S úšklebkem otevřel dveře a vklouzl do místnosti. Položil svůj mobil na noční stolek a shodil ze sebe tepláky. Pak si lehl do postele a ve chvíli, kdy se zakrýval peřinou, se místností rozlehlo krátké cinknutí značící příchozí zprávu.

Natáhnul se po mobilu a odemknul obrazovku. S úsměvem si přečetl zprávu od Harryho.

Od Hazz: Dobrou noc, Loui. :*

Postava ležící vedle něj se se zamručením přetočila na druhý bok a rukou zašmátrala na druhou půlku postele. Když nahmatala Louiho, přivinula si ho za pas blíž.

"Proč nespíš?" zamručel Stan, když ucítil pod svojí rukou pohyb. "Kolik vůbec je?"

"Byl jsem na záchodě," zalhal Louis. Nechtělo se mu nic vysvětlovat. Zvlášť ne, když šlo o Harryho. Za těch pár dní si dostatečně všimnul, jak je Stan alergický na pouhé zmínění Harryho jména, natož potom na Louiho dlouhé telefonáty s ním.

"Fajn, ale teď už spi jasné? Nejsi tady sám."

"Promiň, Stanny," zamumlal Louis. "Dobrou."

"Dobrou."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama