Vzdálená láska - 6. kapitola

27. října 2016 v 16:58 | Makkakonka |  Vzdálená láska

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Když se Louis dopoledne probudil, měl pocit, že se absolutně nevyspal. Namísto toho, aby se po spánku cítil odpočinutý, byl unavený snad ještě více, než když před několika hodinami díky ustavičnému pláči vyčerpáním usnul. S menším zamručením se zvedl z gauče a obličej si promnul v dlaních.

Jeho první kroky vedly do ložnice, kde se přesvědčil o tom, že Stan stále spí. Smutně se pousmál nad rozvaleným tělem, které zabíralo obě dvě poloviny postele, a potichu vycouval z místnosti. Při vzpomínce na noční incident jej píchlo u srdce a vnitrem se mu rozlil bolestný pocit samoty.

Odšoural se do kuchyně, kde Stanovi natočil do sklenice čistou vodu z kohoutku, načež se natáhl do jedné z horních polic a vytáhl odtamtud bílou krabičku s prášky. Obě věci potom vzal a opět se odebral do ložnice. Tam je co nejtišeji položil na noční stolek vedle Stanovy hlavy a s povzdechem přehodil přes svého přítele peřinu, kterou si Stan ve spánku skopnul k nohám.

Ačkoliv se Louis cítil dotčeně a zraněně, stále v sobě nacházel jisté zamilované pudy. Byl však rozhodnut, že až se Stan probudí, on bude někde daleko odsud. Nechtělo se mu zůstávat doma po tom, co se v noci stalo. Proto na sebe o několik desítek minut později nandával svou oblíbenou riflovou bundu, do kapsy strkal peněženku s nabitým mobilem a vyrážel pryč, do města. Sice absolutně netušil, co tam bude dělat, ale potřeboval si provětrat hlavu. I kdyby měl celé hodiny prosedět na lavičce v parku a koukat do blba.

***

Harry se právě vymanil z péče svých spolubydlících a s mobilem v ruce vyrazil pryč z pokoje. Nakonec stanul před budovou kolejí a posadil se na jednu z mála laviček, které se nacházely před ní. Nutně potřeboval zavolat Louimu a poptat se na důvod tolika zmeškaných hovorů. Nepříjemný pocit se mu rozléval vnitrem, když vytáčel brunetovo číslo.

"Lou?" vydechl okamžitě, jakmile uslyšel, že byl hovor po několika vteřinách přijat.

"Harry?" ozvalo se z druhé strany lehce nakřáplým hlasem.

"Lou! Jsi v pořádku?" vyhrkl co nejrychleji kudrnatý, když uslyšel svého kamaráda. "Já… já se moc omlouvám, ale byl jsem opitý a Niall mi vypnul telefon. Sakra, já… opravdu se moc omlouvám, Lou. Co se stalo?" drmolil do telefonu a srdce se mu svíralo úzkostí, když očekával brunetovu odpověď.

"Lou?" zopakoval jméno svého kamaráda, když se z druhé strany ozývaly jen vzdálené výdechy a nádechy.

"To je v pořádku, Harry," řekl Louis, jakmile si odkašlal. "Já to chápu," hlesl potom, avšak nepodařilo se mu uhlídat tón hlasu, a tak Harry poznal, že je nadmíru smutný.

"Co se děje?" vydechl kudrnatý do telefonu a napjatě očekával odpověď.

"Já… nevím, jestli má vůbec cenu ti to říkat, Harry," vysoukal ze sebe brunet a kudrnatý v telefonu mohl zaslechnout popotáhnutí a následné zašustění oblečení.

"Lou," vydechl s obavami. "Ty… ty pláčeš?"

***

Brunet si hřbetem ruky otřel tváře a dlouze vydechl do telefonu. "Možná?" zašeptal potom.

"Boo, tak sakra, co se děje?" uslyšel zoufalý hlas svého kamaráda.

"Já," nadechl se Louis k odpovědi, když vtom se kolem něj prohnala skupinka pokřikujících malých dětí.

"Lou, kde to jsi?" zeptal se zaraženě Harry.

"V parku," hlesl brunet.

"Co sakra děláš v parku?" Na druhé straně světa začalo srdce jednoho chlapce bít jako šílené. Napadla ho jedna velmi otřesná myšlenka a z celé své duše doufal, že se plete. "Lou, řekni mi, že jsi tam nespal," vydechl s obavami v hlase.

"Ne, neboj," slabě se uchechtl brunet a na jeho tváři se objevil asi ten pro zatím nejupřímnější úsměv dne. "Přemýšlím tu…"

"A proto brečíš?" povzdechl si s ironickým podtónem Harry. "Tak povídej, LouLou. Co jsem včera kvůli chlastu propásl?" řekl posmutněle. Bylo mu líto toho, že tu pro svého kamaráda nebyl.

"Byli jsme se Stanem v klubu," hlesl smutně Louis. "Opil se jako hovado." Na chvíli se odmlčel a zůstal ztracen ve svých vzpomínkách, které se mu začaly promítat před očima. Hádka, pocit odstrčení, méněcennosti, nepotřebnosti, jako by ho ten večer Stan neměl vůbec rád, žádná láska...

"Co ti ten hajzl udělal?" zavrčel do telefonu Harry. Netajil se před Louisem tím, že Stana nemá rád, a stav, ve kterém se Louis s největší pravděpodobností právě nacházel, mu nevěstil nic dobrého.

"Hádali jsme se už před tím, než jsme tam šli, ale potom… když jsme se vraceli…" Louis si povzdychl a mrkáním pokoušel se zadržet slzy, které se mu opět hnaly do očí. Nesnášel se za to, jak moc je citlivý.

"Co se stalo?!" naléhal Harry.

"Chtěl se mnou spát, ale já… řekl jsem mu, že nechci, když je v takovém stavu…" První neposedná slza se vykutálela z brunetova oka a on ji ihned setřel svou dlaní.

"Nenutil tě, že ne?!" vyjekl chlapec na druhém konci.

"Ne, nakonec ne…" smutně se usmál Louis.

"Nakonec?!" vykřikl Harry. "Lou, no tak… řekni mi, co se stalo… Leze to z tebe jako z chlupatý deky. Mám o tebe strach! Jestli ti něco udělal, tak mi to klidně řekni a já-" byl přerušen brunetovým uchechtnutím.

"Ty co, Harry? Nic bys s tím neudělal. Na to jsi příliš daleko…" při poslední větě se chlapci zlomil hlas.

"Louisi, víš, že není žádný problém nasednout na letadlo, když to bude nutné!" protestoval kudrnatý.

Brunet si do telefonu povzdechl. "Vím, ale teď by to bylo asi zbytečné. Vážně to nebylo tak hrozného, Harry, jen… jen jsem se potom cítil hrozně…" Schválně mlžil o pravdě, najednou jej totiž opustila všechna touha říct Harrymu pravdu a svěřit se mu tak, jako to dělával vždy před tím. Byli od sebe tak daleko… a Harry Louisovi nehorázně chyběl. Přesto však měl brunet pocit, že jejich přátelství ubývá na hodnotě, když spolu netráví volný čas. Zachvátily ho pochyby. A slzy se opět začaly drát na povrch.

"Lou," oslovil jej Harry měkce, "nelži mi. Na to tě až příliš dobře znám. Nevolal bys mi tolikrát, kdyby to nic nebylo." Odmlčel se. "Prosím, řekni mi pravdu."

"Hazz," zakňučel brunet do telefonu a brada se mu začínala lehce třást.

"Lou, prosím…" vydechl kudrnatý.

Louis se zhluboka nadechl a sbíral poslední střípky odhodlání. "Dal mi facku," řekl pak tiše a pevně semknul víčka k sobě, když si opět vzpomněl na onen okamžik. Z pod řas se mu vykutálelo pár slz.

Na druhé straně bylo chvilku ticho, až se Louis začal bát, že Harry položil hovor. "H-ha-z-zz?" vydechl roztřepaně a nejistě.

"Jak si to k tobě mohl kurva dovolit?" zavrčel Harry nebezpečně. "Až se mi dostane pod ruku…" Louis mohl cítit Harry rozhořčenost tak, jako by kudrnatý seděl vedle něj.

"Byl opilý," snažil se brunet ospravedlnit svého přítele. Sám sebe ujišťoval právě tímto argumentem.

"A ty věříš tomu, že už to nikdy víc neudělá, co? Vždy jsi byl naivní, LouLou."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama