Vzdálená láska - 9. kapitola

27. října 2016 v 17:09 | Makkakonka |  Vzdálená láska

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Louisi?" promluvil Stan, když usedl na židli u jídelního stolu a chopil do svých rukou příbor.

"Hm?" zabručel v odpověď brunet netečně a napodobil ho.

Stan si tiše povzdychl, když viděl Louisův nezájem. "Dobrou chuť."

"Dobrou…" oplatil mu modrooký, aniž by se na něj podíval. V místnosti zavládlo tíživé ticho přerušované jen tichým cinkáním příborů o dna talířů.

"Lou?" opět se ozval Stan. Počkal, až na něj oslovený upře své oči a až pak pokračoval. "Dnes večer půjdu s klukama do klubu," řekl. Neptal se, jen oznamoval holý fakt, se kterým by Louis stejně nic neudělal. Klub byl Stanův druhý domov.

"Hm… Jak jinak, když je pátek, že?" neodpustil si rýpavou poznámku Louis. Když jej však Stan zpražil přísným pohledem, pouze zkroutil rty do malého úšklebku. "Mám na tebe čekat?" zeptal se zcela zbytečně, protože mu bylo jasné, kdy může Stanův příchod očekávat.

"Nejspíš ne," krátce zavrtěl hlavou Stan a složil příbor na okraj talíře, i když se na něm nacházela ještě malá část jídla. Louis tázavě zvedl obočí.

"Už nebudu," zamručel Stan a rozvalil se na židli. Dlaň jedné ruky nechal položenou na stole a zkoumavě si pohledem přeměřil svého přítele, zatímco ten dojídal poslední sousta svého oběda. Jakmile Louis vyprázdnil svůj talíř, bez jediného slova vstal, popadl použité nádobí ze stolu a s řinčivým doprovodem ho hodil do dřezu.

"Sakra Louisi…" zavřel Stan na okamžik své oči a lehce zakroutil hlavou. "Mohl by ses začít chovat normálně?" vyčítavě se zadíval na brunetova záda. "Prosím?" dodal potom trochu povýšeným tónem.

"Já se chovám normálně…" odsekl mu modrooký a pustil se do umývání nádobí.

"To teda nechováš!" podrážděně vyplivl Stan. "Poslední dobou je to s tebou strašný! Vůbec se mnou normálně nemluvíš, a když už jo, tak je to jen samý 'hm, ok, fajn, dobře'! Už mě to nebaví! Mohl by ses přestat chovat tak-"

"Jak?" skočil mu do řeči Louis a zamračil se. "Co ti kurva zase vadí?! Je zajímavý, jak vždycky hledáš chybu u ostatních, ale sám k sobě už se nepodíváš! Tak mi řekni… jak se podle tebe chovám, hm?" naštvaně bouchl s umytými příboryo odkapávač.

"Chováš se jako idiot!" prskl Stan nepříjemně a dlaň na stole se mu sevřela v pěst. "Proč? Hm? Nic jsem ti neudělal!"

"Ne?! Jak ty bys mohl, co?" zamrmlal dotčeně Louis.

Stan si hlasitě povzdechl a dlouze vydechl vzduch z plic. "Styles, že ano? Jde o tohle. Od toho odpoledne, co jsme se kvůli tomu pohádali, se to s tebou táhne…"

"Posloucháš se? Už zase to zní, jako by to byla jenom moje vina…"

"A není snad?!" zvýšil hlas Stan.

"Ne, to teda není!" vybuchl Louis a prudce se otočil od kuchyňské linky čelem ke svému příteli. "To tobě Harry neustále vadí, i když ho vlastně vůbec nevídáš! To ty mi tu vyhrožuješ nějakými ultimáty a vůbec, ale vůbec se nesnažíš pochopit, že to prostě nejde ho jen tak vystřihnout ze svého života, sakra! Byl tu déle než ty! Ať chceš nebo ne, je mou součástí a já vím, že bych lepšího kamaráda nikdy nenašel! Prostě se smiř s tím, že Harry tu byl, je a taky bude! Já ho od sebe odhánět nebudu…" vydechl a zapřel se rukama o hranu linky.

"Fajn," odsekl Stan, "pak ty se ale smiř s tím, že si sbalíš kufry a odejdeš. Je to jen na tobě Louisi…" pokrčil výmluvně rameny. "Zítra ráno chci znát tvou odpověď." Vstal od stolu a chystal se odejít, když ho zarazil brunetův tichý hlas. "Víš Stanny… kdybys mě opravdu miloval tak, jak tvrdíš, nikdy bys nic takového neřekl. Chápal bys, že já a Harry jsme nejlepší kamarádi a nesnažil by ses nás nijak rozdělit. Možná bys s Hazzou nevycházel, ale toleroval bys ho. Už jen kvůli mně…" svěsil hlavu a jeden pramen dlouhých vlasů mu spadl do obličeje.

Stan se zle ušklíbl. "Nebo bych taky mohl čekat, až jednou přijdeš s tím, že jsi mě podvedl a nechal sis od toho svého Hazzy ošukat prdel, co?" cynicky se zasmál. "V tom případě se ti omlouvám, ale tak daleko to zajít nenechám. Jdu pryč," oznámil, "a zítra chci slyšet odpověď. Já," ukázal prstem na sebe, "nebo on," rozhodil rukama do stran. "Tvoje volba," namířil pak prst na Louise, pozpátku vyšel z místnosti a mezi dveřmi se otočil nechávajíc bruneta v kuchyni samotného.

Jakmile za Stanem zaklaply vchodové dveře, Louis zdrceně sjel dolů, až nakonec zůstal sedět na zemi. Z očí mu vyteklo pár tichých slz bezmoci a smutku. Znenadání praštil hlavou o dřevěná dvířka skříňky pod umyvadlem, která se nacházela přímo za ním. Měl vztek sám na sebe. Stana miluje, ale Harryho kvůli němu opustit nedokáže. Oba si pro sebe ukradli kousek jeho srdce. Harry větší, Stan hlubší. Rozhodnout se pouze pro jednoho z nich bylo pro Louise nemyslitelné, a také zcela nemožné.

Z úst mu vyšel první hlasitý vzlyk hysterického pláče, který nedokázal dále dusit v sobě. Zvolí-li Stana, přijde o velkou část sám sebe, a navíc tím neskonale ublíží člověku, který tu pro něj vždy byl, který tvořil podstatnou část jeho života, bez kterého by tu už možná ani nebyl. Přijde o toho, kdo pro něj vždy měl milé slovo, otevřenou náruč, pochopení a - ačkoliv si to Louis sám příliš neuvědomoval - také lásku. Pokud se však rozhodne pro Harryho, může se rozloučit se střechou nad hlavou a díky tomu vlastně se vším, co potřebuje k životu.

Skulil se do klubíčka. Nechal vzlyky, aby mu divoce trhaly rameny. Slzy mu tekly po tvářích, vytvářely lepkavé potůčky a smáčely látku trička, které měl právě na sobě. Cítil se hrozně. Jeho mysl byla zaměstnána jen jednou jedinou otázkou. Stan nebo Harry? Pro koho z nich se nakonec rozhodne?

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama