Vzdálená láska - Prolog

27. října 2016 v 16:39 | Makkakonka |  Vzdálená láska

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Budeš mi chybět, Harry," řekl drobný brunet a snažil se zadržovat slzy. Avšak moc dobře věděl, že svůj boj stejně prohraje a dříve nebo později se slané kapičky rozutíkají po jeho obličeji.

"Ty mně taky, Lou," povzdychl si vysoký kudrnáč a pevněji k sobě přitiskl drobné tělíčko, které patřilo jeho nejlepšímu kamarádovi. Svoji bradu položil do Louiho kaštanových vlasů a vychutnával si jejich poslední společné objetí před tím, než nasedne na letadlo, které mělo za pár minut odlétat do Spojených států a odvézt ho za novým vysokoškolským životem.

"Budeme si volat a psát, že ano?" zamumlal Loui do Harryho mikiny a první slza mu sjela dolů po tváři.

"Samozřejmě, že ano. A kdykoliv přiletím zpět do Británie, přijedu tě navštívit." Harrymu se po tváři rozlil upřímný úsměv a mírně se odtáhl z objetí. Palcem setřel Louimu slzu z tváře.

"Je mi líto, že musím odjet zrovna teď, Lou," lehce se zamračil a vážně se zadíval do modrých studánek svého kamaráda. Nechtěl ho opustit zrovna teď, když věděl, že ho Louis bude potřebovat. Nechtěl, ale příjezd na novou školu odkládal tak dlouho, že nyní už to nešlo. Měl poslední možnost odletět.

"Já vím, Harry. Já vím." Louis zabloudil očima k podlaze a opřel si hlavu o Harryho hruď.

"Loui," oslovil ho měkce Harry a ukazovákem si nasměroval brunetovu tvář tak, aby se mu mohl dívat přímo do očí. "Víš, že kdyby se cokoliv dělo, můžeš se na mě obrátit, že jo? Nějak to zařídím a přijedu. Vždycky, když mě budeš potřebovat, tak tu pro tebe budu, ano?"

Brunet lehce pokýval hlavou. "Děkuju, Harry."

"To je samozřejmost, Boo," lehce se Harry usmál, avšak pak zase zvážněl. "Už sis rozmyslel to bydlení, Loui?"

"Jo, já… zeptal jsem se Stana a jemu to nevadilo, takže se během příštího týdne stěhuju k němu," skousl si brunet spodní ret a váhavě se zadíval do Harryho zelených očí, které nyní čišely překvapeností.

"A jsi si jistý, že chceš bydlet zrovna s ním? Vždyť se znáte… jak dlouho vlastně? Týden?"

Louis si povzdechl. "Já vím, Harry. Je to unáhlené, ale já už doma prostě zůstávat nechci. Všichni tam na mě koukají jako na něco nepatřičného. Možná, že mě tehdy naši nevyhodili, ale přece jenom se něco mezi námi změnilo. Všem se nám uleví, když odejdu. Cítím to." Smutně se usmál, avšak pak se mu koutky úst nadzvedly v malém úsměvu."Mimochodem, je to devět dní. Ne týden." Stín zamilovanosti proletěl Louiho tváří.

"No dobře, Louisi, ale i tak mi to přijde brzo. Neznáš ho, v podstatě ještě nevíš, co je zač a…" nedořekl. Byl přerušen brunetovým hlasem.

"Možná, že ne, ale mám pocit, jako bych ho znal už roky, Harry. Přej mi to. Jsem zamilovaný." Louis pokrčil rameny.

"Já ti to přeju, Lou, ale to neznamená, že o tebe nemůžu mít strach. Vždyť jsi ještě žádný vztah neměl, pokud tedy za vztah nepočítáš to, že ses vykousl s pár kluky, ale nikdy z toho nic nebylo." Na Harryho čele se utvořila menší vráska.

"Já vím, Harry. Uvědomuji si to, ale já… nevidím jinou možnost a tohle mi přijde jako nejlepší řešení."

Harryho zelené oči chvíli váhavě studovaly brunetovu tvář, nakonec však Harry lehce svěsil ramena a poraženecky se usmál. "Je to tvoje volba, Boo."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama