Mission: Tomlinson - 1. kapitola

12. listopadu 2016 v 18:58 | Makkakonka |  Mission: Tomlinson

Mission: Tomlinson

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Slunce svými paprsky zalévalo luxusní sídlo na okraji jednoho z velkých měst. Přesně uprostřed pozemků stála velká vila propojená s garáží, ve které stálo několik drahých aut. Za garáží se rozprostíral rozlehlý bazén ve tvaru zahnuté kapky a okolo něj bylo naskládáno nespočet lehátek. Zahrada byla perfektně osekaná a jen podtrhovala krásu tohoto místa značícího bohatství. Na straně, kde se nacházel bazén, byla vybudována i terasa. Kousek od ní stál obrovský gril a ještě dál, blíže k bazénu, byla umístěna kruhová vířivka.

Za jednou z obrovských prosklených zdí, ve druhém poschodí vily, stál muž v drahém obleku světové značky. Rukávy saka měl vyhrnuté nahoru k loktům, ruce zastrčené hluboko v kapsách černých kalhot, bílou košili u krku rozepnutou na několik knoflíků. Své krátké černé vlasy měl pečlivě sčesané a zafixované do vlny. Pohledem kontroloval příjezdovou cestu.

Po další uběhlé minutě koutkem oka pohlédl na hodinky a při zjištění, že jeho očekávaný společník má již několik minut zpoždění, se mu na tváři usídlil podmračený výraz. Avšak jeho gesto, jako by přivolalo zběsilý příjezd černého Range Roveru. Aniž by auto řádně zastavilo, jeho řidič již vystupoval z auta a snažil se co nejméně zmenšit své zpoždění. Pak se rozutíkal k budově.

Muž za oknem se prudčeji nadechl a následně z něj vyšel povzdech. Kdyby opozdilec nebyl jeho nejlepším zaměstnancem a zároveň blízkým kamarádem, nejspíš by pro něj již dávno nedělal. A to znamenalo jediné. Zde neplatil žádný vyhazov, zde se za chyby a nespolehlivost platilo smrtí. A její délka a bolestivost záležela jen na vašem provinění, popřípadě na vašem vztahu se šéfem.

Pomalu přešel ke svému pracovnímu stolu přesně v okamžiku, kdy se mu na něj rozezněl přístroj oznamující zmáčknutí zvonku a ptající se po svolení vkročit za brány pozemku. Jediným stiskem tlačítka pustil černovlasý svého zaměstnance dovnitř. Sám se mezitím pohodlně uvelebil v černém koženém křesle za velkým psacím stolem z mahagonu. Opřel si ruce o opěrky a nohy natáhl před sebe, kde je v požitkářském gestu zkřížil. Chvíli na to už mohl slyšet rychlý dusot po schodech.

Když se o několik vteřin později rozrazily dveře od jeho kanceláře, jen nadzvedl jedno ze svých černých obočí, spojil ruce do stříšky a propletl si prsty obou rukou dohromady. Povýšeně pohlédl na vysokého mladíka, který mu vpadl do domu jako velká voda.

Oblečen byl do černých kalhot s občasnými dírami na kolenou a stehnech, bílého přiléhavého trička, pod kterým mu prosvítala černá tetování. Na něm oblečenu černou koženou bundu a kolem krku se mu houpal stříbrný řetízek s křížkem. Delší slabě kudrnaté vlasy rozcuchané z běhu, na nose mu trůnily černé sluneční brýle a zakrývaly tak jeho zelené oči.

"O-omlouvám se," vydechl a už klidněji za sebou zavřel dveře od místnosti. "Příště už se to snad nestane," pokračoval v omluvě a jeho chraplavý hlas se rozléhal kanceláří.

"To bych ti radil," prohodil černovlasý a upustil na svém přísném vzezření. Ruce nechal klesnout do klína a povolil svůj tvrdý výraz v obličeji. Jeho rty se zkroutily do chabého úsměvu a nedbalým gestem příchozího vybídnul k tomu, aby se posadil do křesla stojícímu z druhé strany stolu.

Mladík na jeho nabídku pokýval hlavou a dal tak najevo svůj vděk. Cestou ke křeslu si z obličeje stáhnul brýle a složené si je pověsil za výstřih svého trička.

"Takže," promluvil černovlasý sotva se zadek kudrnatého dotknul hladké kůže křesla. "Určitě víš, proč jsi tu." Nečekal, až mu druhý odpoví či kývne na souhlas. "Mám pro tebe úkol."

Kudrnatému se na tváři vytvořil pokřivený úsměv, avšak polichocený úsměv.

"A jistě víš i to, proč jsem si vybral ze všech svých lidí právě tebe." Černovlasý udělal dramatickou pauzu a pak pokračoval: "Jsi nejlepší a já mám tak zaručený stoprocentní výsledek, není-li pravda?" sám pro sebe se hrdelně zasmál. "Vím, že ty nezklameš, Harry."

Mladík přikývnul a do očí se mu začala krást zvědavost. Věděl, že byl vybírán jen na ty důležitější úkoly. A také věděl, že svěří-li mu Zayn nějaký úkol, očekává od něj, že jej splní se vším všudy.

Neměl zábrany. Patřil k těm nejlepším agentům na světě a byl ozdobou Zaynovy organizace. Sám se rád nazýval agentem v utajení, avšak ve skrytu duše věděl, že je vlastně pouze školeným vrahem, který se naučil nezastavit se před ničím. A to jej dělalo nejlepším. Neznal slitování, byl nelítostný a ke svým obětem krutý. Když mohl, jejich smrt si co nejvíce užíval. Jeho radost však plynula jen z pocitu pomsty, která se v jeho očích naplňovala vždy, když někomu provinilému mohl vzít to nejdůležitější, co měl. Jeho život.

Byla tu však věc, která jej dokázala zastavit. On vraždil jen ty, kteří si to zasloužili. Nedokázal by ublížit někomu nevinnému. Někomu, kdo by si smrt nezasloužil. Ale ve své práci ještě takový úkol nedostal a svou slabost považoval za nejtajnější tajemství, o kterém nikdo neví. Během okamžiku však poznal, jak moc se ve své domněnce pletl.

"Avšak tento úkol bude i pro tebe něčím novým," upoutal jeho pozornost černovlasý Zayn. "Chci, abys mi prokázal svou loajalitu tím, že se nebudeš příliš vyptávat a prostě uděláš to, co ti nařídím. Vždy ti dávám takové úkoly, kterými potěším i tebe, avšak nyní, nyní budeš muset být slepou ovcí, která pouze vykoná to, k čemu byla předurčena. Nedostane se ti ode mě žádného opodstatnění toho, proč má být dotyčný zabit." Zaynovy tmavé oči si jej zkoumavě přeměřily.

"Možná sis myslel, že to nevím, ale znám tě, Harry. Vím, co tě dokáže zvrtkat. Nemůžu ti však říct, zdali si to zaslouží, nebo ne. Je to až příliš osobní věc. Vykonej to, oč tě žádám. A udělej to tak, jako jsi zvyklý. Zabij ho a neměj slitování." S těmito slovy se černovlasý sehnul a otevřel jednu z přihrádek ve stole. Vytáhl z ní papírovou složku a pohodil ji na stůl před kudrnatého.

"Tady je vše, co potřebuješ vědět. Času si vezmi, kolik chceš. Tentokráte tě nebudu omezovat. Může se ti totiž zdát jako snadný cíl, avšak já jej znám. Je chytrý. A na dobře odvedenou práci nejspíš budeš potřebovat více příprav, než si myslíš. Proto jsem ochotný tě postrádat tak dlouho, jak dlouho to bude nutné. Chci jen jednoznačný výsledek. Ten muž bude mrtvý."

Kudrnatý si složku přisunul blíže k sobě a odklopil její pevnou přední desku. Vykoukla na něj fotografie mladého muže zhruba v jeho věku. Nemohl být starší než o pět let. Modré oči připomínající oceán zářily z papíru a upoutávaly pozornost každého, kdo se na fotografii zadíval. Úzké rty v drzém úsměvu, drobný nos a trochu delší hnědé vlasy dělaly ono muže krásným. Bylo jasné, že tato fotka vznikla jako osobní.

Když ji Harry oddělal na stranu, vykoukly na něj další fotografie. Tentokráte ovšem s jistotou pořízené bez vědomí ono muže. Byl na nich zachycen při nastupování do auta, v momentě, kdy sedí za volantem a čeká na křižovatce, až naskočí červená a mezitím si něco vyřizuje pomocí esemesek. Dále zde byla fotografie, kde se s pracovní taškou na zádech vydával přes park, nejspíš k sobě domů. Následovaly fotografie, které jej zachycovaly při nákupech, rozhovorech, v baru s nějakými dvěma přáteli, kteří se občas vyskytovali i na dalších fotografiích, a dokonce se zde nalézalo i několik fotek pořízených díky sledování jeho domu.

"Louis Tomlinson," promluvil po chvilce Zayn a Harry si povšimnul, že již nesedí ve svém křesle, ale stojí u okna a nepřítomně se kouká ven na své pozemky. "Dvacet pět let, bydlí v Doncasteru spolu s dalšími dvěma muži, kteří tvoří pár. Informace o nich a jejich fotografie máš někde vespod. Svobodný, bezdětný, hraje fotbal za místní tým. Má psa, německého ovčáka, se kterým chodí pravidelně každé ráno do parku běhat. Sbliž se s ním, dostaň se mu pod kůži a pak ho zabij. Chci, aby jej nebolela jen smrt, ale i zrada. Chci, aby trpěl. Rozumíme si?" mluvil Zayn zastřeným hlasem a evidentně se myslí toulal někde v minulosti.

"Ano," vydechl Harry, avšak své oči opět fixoval na fotku ležící na samém hořejšku papírů ve složce. Byl fascinován pohledem na tvář muže, kterého měl někdy v budoucnu zabít. A při pohledu do oněch modrých šťastných očí si nedokázal představit nic, čím by se tento brunet dokázal provinit natolik, že si Zayn přeje jeho smrt. Avšak byla to Harryho práce a on ji vykoná. Už nejednou se mu pod ruku dostala krásná tvářička, ale žádná z nich se nedožila dnešního dne.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama