Mission: Tomlinson - 12. kapitola

27. listopadu 2016 v 18:39 | Makkakonka |  Mission: Tomlinson

Mission: Tomlinson

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Byl to Harry, kdo se ráno probudil jako první. S potěšením zjistil, že brunet stále odpočívá vedle něj s hlavou položenou na jeho hrudi. On sám jej stále objímal kolem trupu, stejně jako když usnuli. Lehce se pomrvil, ale nedovolil si moc hýbat, aby Louise náhodou neprobudil. Chtěl se totiž dívat, kochat se pohledem na tu dokonalou tvář, když zcela uvolněná spočívala v náruči spánku.

Zelené oči se jaly studovat i ty nejmenší detaily jemné pokožky. Pohled postupně spočíval na jednotlivých částech obličeje, obdivoval je. Jediné, co Harry nyní chybělo, byly oči. Ty, kterými ho brunet uhranul již na fotce, ty, kterými ho fascinoval při prvním setkání, ty, ve kterých ztrácel, kdykoliv do nich pohlédl. Ta nekonečná modř podle nálady přirovnatelná k obloze, moři či ledu. Tak moc rád by ji zase viděl.

Vědomí, že se tato situace už nemusí opakovat, Harryho mrzelo. Louis byl okouzlující muž, a kdyby nebyl středem Harryho pracovních povinností, pravděpodobně by kudrnatý zapracoval na nějakém rozvíjení vztahu. Bylo by zatraceně dokonalé moci říkat: "Tento muž je můj." A Harry si byl jistý, že by to pronášel s pýchou. Ale byla tu práce. Měl úkol, poslání. Nemohl Zayna zklamat. Navíc, pravděpodobně nad Louisem nebyl ortel smrti vyřknut jen tak pro nic za nic, bezdůvodně.

Smutně se pousmál. Nechtělo se mu do toho. Teď už ne. Ovšem nemůže bruneta ochránit. To přeci nejde. Dočkal by se stejného trestu a nepřežil by ani jeden z nich. A Zayna neobměkčí, to je jasné. Měl chuť se pořádně profackovat. Kdy přesně dovolil, aby mu Louis takto přerostl přes hlavu? Aby se usídlil v jeho srdci? Cítil se pod psa už jen sám ze sebe. Mělo by přeci být snadné teď vstát, vzít ze šuplíku ukrytou pistoli, namířit ji brunetovi na hlavu a zmáčknout spoušť. Tak proč se mu to tak příčí? Proč je mu tahle myšlenka tak cizí?

Možná za to může jen fakt, že se právě v tomto okamžiku s Louisem cítí dobře. Objímá jej, teplé tělo jej zahřívá, vzpomínka na včerejší noc má patrně podíl na jeho polotvrdém penisu. Jeho nos nasává vůni brunetovy pokožky, jeho vlasů. Oči obdivují tvář, rty a křivky odhalené sjetou peřinou. Ano, už pěkně dlouho se takto blaženě necítil. Jak by taky mohl? Jeho postel předtím byla plná leda tak náhodných kluků, na které narazil u barů různých klubů. Pokud je nevyhodil hned po samotném aktu, udělal to neprodleně v nejbližší možné době. Necítil potřebu se někdy k někomu z nich tulit.

Přemýšlel o tom, proč se s Louisem vlastně vyspal. Udělal to proto, že se mu Louis líbil? Nebo protože se mu Louis líbil a zároveň to byla dokonalá příležitost si s někým užít? Nebo snad protože se mu Louis líbil, byla to skvělá příležitost na dobrý sex, ale také způsob, jakým plnit své povinnosti? Sex byl přeci dobrý na získávání lidí. Dostává se tedy do další fáze svého úkolu? Má jej nyní zlomit? Ublížit mu? Ale jak, když má pocit, že to nedokáže ani za milion let? Co by na tohle vlastně řekl Zayn? Určitě by ho nepochválil, to je jasné. A také ani nepochválí, až se do dozví, o čem Harry nepochyboval.

"Dobré ráno," vytrhl ho z úvah slabý rozespalý hlásek. Dvě modré oči sotva rozlepené od sebe se na něj upíraly. Rty lehce pootevřené, stažené do slabého úsměvu. Ranní rozcuch vlasů na hlavě. Louis Harrymu připadal jako malé štěně, co se poprvé kouklo na svět. Byl i stejně roztomilý.

"Dobré," pousmál se Harry a neodolal. Ukradl si jeden ranní polibek těch perfektních rtů. "Jak ses vyspal?" zeptal se bez přemýšlení a uvědomění, když se od těch dvou dokonalých polštářků oddálil a téměř až zbožně se zakoukal do těch očí.

"Mhm…" zamručel kladným tónem Louis a protřel si dlaněmi oči, načež obličej zabořil do Harryho hrudi a nosem tiše vdechoval jeho vůni. Kudrnatý se nad jeho chováním pousmál. Sakra, co to s ním ten zatracenej chlap dělá? Jindy by už byl dávno sám, spolunocležník vypakovaný. Čím si jej do prdele Louis mohl tak získat? Pod peřinou zlehka hladil brunetovy ženské křivky.

Leželi spolu v tichosti několik minut a užívali si přítomnosti toho druhého. Bylo jim spolu dobře, a proto Harry toužil tuto chvíli prodloužit natolik, nakolik to jen půjde. Až od něj Louis odejde, nebude už moci myslet i sám na sebe. Ne, bude plnit svůj úkol. Nesmí Zayna zklamat. Je to jeho práce. Na Louise zapomene a udělá, co musí. Byl to jen sex.

Aniž by si to Harry uvědomil, v průběhu svého přemýšlení přestal v hlazení brunetova těla a namísto toho mu začal v dlaních drtit boky. Na jeho počínání jej upozornilo až Louisovo bolestné syknutí. "Co děláš?" podrážděně se zeptal modrooký dávaje své ruce na ty Harryho ve snaze povolit jejich stisk a oddělat je. Bude rád, jestli se mu tam neudělají modřiny.

"Promiň," omluvně špitl kudrnatý, když mu došlo, co dělá. Své dlaně - ačkoliv nerad - stáhnul pryč. Asi právě veškeré mazlení skončilo.

Louis vedle něj si povzdechl a odkutálel se z jeho náruče. Rukou si promnul obličej. "Kolik je hodin?" zamumlal. Harry se zašklebil, když si uvědomil, že nejbližší věc, kde se to dá zjistit, leží v jeho vlastních kalhotách na zemi na druhém konci pokoje. S nechutí vstal a zcela nahý se rozešel po místnosti. Zvednul své rifle a z jejich kapsy vylovil svůj mobil. "Bude půl deváté," oznámil pak brunetovi, když rozsvítil obrazovku.

Modrooký si zívl. "Hm…" zamručel na znamení, že to bere na vědomí. "Asi bych měl jít, co?" nadhodil potom.

"Nevyhazuji tě."

Louis kývl a se vyhrabal z peřin. Posadil se na okraj matrace spouštěje nohy dolů přes její okraj. "Můžu do sprchy?"

"Samozřejmě. Tamty dveře," ukázal Harry na jediné další dveře v místnosti, nepočítal-li ty vstupní.

"Fajn. Díky." Brunet vstal. Stejně jako Harry se nahý rozešel po pokoji a zamířil si to ke koupelně. Po cestě ze země posbíral jednotlivé kousky svého oblečení. Když procházel kolem kudrnatého, zastavil se a pohlédl mu do obličeje. Pak si stoupl na špičky a vtiskl mu na rty vřelý polibek. "Děkuju. Užil jsem si to," usmál se, když se odtáhl. Sklopil svůj pohled.

"Já taky," vzal jej Harry za bradu a donutil jej znovu kouknout nahoru, pohlédnout do jeho tváře. "Byl bych rád, kdyby to nebylo naposled," vyslovil své přání, avšak sám tak nějak pochyboval, že se mu splní.

"Třeba nebylo," sladce se pousmál Louis a mrkl, načež se rozešel do koupelny a nechal Harryho osamoceně stát v pokoji.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama