Mission: Tomlinson - 14. kapitola

27. listopadu 2016 v 18:40 | Makkakonka |  Mission: Tomlinson

Mission: Tomlinson

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Harry seděl v tureckém sedu na posteli a v klíně měl položený svůj oběd. Čínu z nedaleké restaurace. Zamyšleně v puse převaloval jednotlivá sousta. Byl naštvaný sám na sebe, že si nedokázal jídlo vychutnat natolik, nakolik by chtěl, ale neměl na něj ty správné myšlenky. Neustále se v mysli toulal u včerejšího večera. Louis… To jméno převaloval na jazyku mnohem raději než svůj oběd. Nadával si za to. Neustále. Ale na samotné skutečnosti to nic neměnilo.

Když se kousek od něj rozezněl tón oznamující příchozí hovor na telefonu, pořádně to ani nezaregistroval. Všimnul si toho až po chvíli. S neochotou se po něm natáhl a podíval se jméno volajícího. Zayn. Už zase. Co mu zase chce? Nikdy ho tak moc nekontroloval. Srdce Harrymu vynechalo jeden úder, když mu došlo, že by se mohl dozvědět o tom, co se včera stalo mezi ním a Louisem. Jak by to ale stihl tak rychle?

"Zayne?" vydechl do telefonu, když nakonec hovor přijal.

"Harolde!" ozvalo se z druhé strany vcelku vesele. Ale jak Zayna znal, vždy přijde k hlavní věci až později, takže veselý tón ze začátku nemusí ihned znamenat bezproblémový průběh celého rozhovoru. V tomhle je Zayn totiž mistr. "Jak se má můj milý zabiják?" ozvalo se z druhé strany a následovalo zachechtání.

Harry se zarazil. To oslovení… Teď jsou jen dvě možnosti, co by to mohlo znamenat. Ta první a rozhodně méně pravděpodobná je ta, že je Zayn namol. Ta druhá a nejspíše zároveň ta pravdivá je, že se tento hovor velmi brzo stočí k tématu zabití Louise Tomlinsona a Harry z toho vzejde jako spráskaný pes. Než se kudrnatý stihl rozmyslet, co odpovědět, Zayn už pokračoval: "Víš, Harry, jsem z tebe zklamaný." Hraný povzdech zapříčinil nepříjemný šum vycházející z přístroje. "Máš ho zabít, ne ošukat!" Všechna falešná vstřícnost byla pryč. Nahradil ji příkrý věcný hlas.

"Byla to součást mého plánu," snažil se obhájit Harry tím, co se snažil v posledních hodinách namluvit sám sobě. "Říkal si, že chceš, aby ho bolela i zrada. Mám pocit, že i sex se počítá mezi sbližovací prostředky, ne?"

Na druhé straně se rozhostilo krátké ticho, kterého Harry využil ve svůj prospěch. Lépe řečeno k ukojení své zvědavosti. "Jak ses to dozvěděl?" hlesl do telefonu pečlivě si hlídaje tón svého hlasu. Nesměl svou touhu po pravdě prozradit. Musel dělat, že je to jen nepodstatná otázka, která klidně může zůstat nezodpovězená, protože on přeci po odpovědí netouží.

"Mí ptáčkové mi štěbetali," uchechtl se Zayn.

"Takže mě necháváš hlídat," konstatoval trochu dotčeně Harry. To mu snad nevěří, nebo co?

"Ale ne, to neříkej! Zní to ošklivě, Harry. Řekněme, že si jen pojišťuju to, že bude úkol splněn. Když ne ty, tak to udělají oni. Asi sis všimnul, že mi na tom opravdu záleží. Ovšem ano, přiznávám, pokud to nezvládneš, pravděpodobně z toho nevyjdeš moc dobře. Svěřil jsem ti to, protože jsi nejlepší. Nebo si to o tobě aspoň myslím. Tak mě nenuť k přehodnocení svého názoru. Byla by to škoda. Především pro tebe.

To, že jsi můj kamarád, ještě neznamená, že ti budu tvou neschopnost neustále promíjet. Mělo by ti stačit, že přehlížím tvé věčné pozdní příchody. Ale…" přehnané překvapené nadechnutí přerušilo jeho řeč, další Zaynův herecký výkon. "Teď mi došlo, Harry… Ty sis jich nevšiml? Nevšiml sis, že tě nechávám sledovat? Harry, Harry… nezaměstnávej své oči Louisovým zadkem. Ne natolik. I když ti musím pochválit tvůj vkus, ano… to se Tomlinsonovi musí nechat." Muž se zasmál, ale Harry v jeho hlase z neznámého důvodu postřehl hořkost.

"Je to vše, co jsi potřeboval?" přerušil ho trochu ostře kudrnatý. Jestli mu Zayn potřeboval jen nenápadně vynadat za to, co udělal, a navíc mu opět připomenout, jak moc důležitou práci dělá a co jej čeká, jestliže selže, tak už si posloužil.

"Ale ale Harry, ne tak zhurta. Chápu, že se ti nelíbí, jak často tě peskuju, ale věř mi, uvědomění našich chyb a poučení z nich nás činí silnějšími. Kdyby to tak nebylo, jsi stále ten chlapec z ulice, co se zapletl s drogami. Nepatřil bys mezi nás, neměl bys své místo v elitním týmu. Podívej se, kam ses vypracoval. Teď jsi můj nejlepší člověk, má pravá ruka. Je to velká čest, Harry. Nezahazuj její váhu jen proto, že ti nedochází."

"Zayne, já si…" nedopověděl. Malik se opět chopil slova. "Ano, teď přišla ta chvíle, kde mě budeš chtít přesvědčovat o opaku a budeš mi povídat, jak moc si toho vážíš, ano. Ale podlož svá slova činy, Harry. Pokud máš své místo mezi námi opravdu rád, zabiješ pro mne toho modrookýho parchanta a ještě předtím jej donutíš, aby se slzami v očích pohlédl do tvé tváře a vynadal ti do bastardů, zkurvysynů, grázlů, podrazáků a já nevím čeho všeho dalšího. Rozumíš mi?"

"Jo. Ano, rozumím. Myslím, že moc dobře, ale…" opět byl přerušen. Tentokrát ovšem podrážděnějším hlasem než minule.

"Tady není žádné ale, Harolde! Ten chlap prostě zemře a to tak, jak jsme se domluvili. S bolestí v hrudi a kudlou v zádech. Pokud to nedokážeš, řekni to zrovna. Učiním tak příslušná opatření, a možná tak dopadneš líp, než kdybys selhal. Protože pokud to nedokážeš, můžeš se rozloučit se životem, Harolde. Naše pravidla znáš a důležitost tvého úkolu ti přiděluje ten největší trest, jestliže jej nesplníš."

Tentokrát to byl Harry, kdo se rozčílil. Malikova slova s ním pohnula a dokázala zahnat všechny pochybnosti, které kudrnatý měl o tom, že by Louise nedokázal zabít. "Udělám to, Zayne! Nepodceňuj mě! Sám jsi řekl, jaké místo v organizaci zastávám, tak mi laskavě také náležitě věř! Vždy jsem svou práci udělal, a troufám si říct, že dobře. To, že znám velikost Louisova penisu a těsnost jeho díry neznamená, že ho nedokážu oddělat!" O svých slovech ovšem začal znovu pochybovat ihned, jakmile je vypustil z pusy.

"To jsem rád, Harolde. Jen bych nerad za pár dní zjistil opak. Klidně si s Tomlinsonem chrápej každý den, tahej ho k sobě každou noc, užívej si na něm, jak je libo, ale nedovol svému srdci, aby si jej zamilovalo. Ať už jeho tělo, či jeho celého. Nedovol mi nic. Víš Harry, i když to rád tajíš, já vím, že máš srdce. Už jen ten fakt, že bys nikdy nedokázal sprovodit ze světa nevinné, mluví za vše."

Kudrnatý se zarazil. Jak to sakra ví? Jak ví, že… je tohle jeho slabost?

"Divíš se teď, jak to vím, Harry? No, nezapomínej, že jsem šéfem naší společnosti. Tohle místo nemám jen tak. Neměl bych ho, kdybych se nedokázal dívat kolem sebe a rozumět lidem okolo. Nestačily by mi peníze, vliv ani známosti. Ne, musel jsem mít i něco v sobě, Harry. A proto mi věř, že u Louise se o nevinnosti mluvit nedá. Víš, že svými činy zabil celou svou rodinu? Matku, otce, všechny své sourozence, sestry, včetně těch, kterým bylo jen pár měsíců? Nemluvě o tom, jakých podvodů se dopustil? Kolik lidí za svůj život zabil?"

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama