Mission: Tomlinson - 4. kapitola

12. listopadu 2016 v 19:19 | Makkakonka |  Mission: Tomlinson

Mission: Tomlinson

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Následující den se Harry vzbudil díky otravné písničce, která se linula z jeho mobilu jako předem nastavený budík. Schválně zvolil jednu ze skladeb, které z celé duše nenávidí. Takto bude vzhůru co nejrychleji, protože ji bude chtít co nejdříve vypnout. Aniž by otevřel oči, nahmatal černou plochou krabičku a přitáhl si ji před obličej. Když ho do rozespalých očí zasáhl jas z podsvícené obrazovky, stáhl obličej do nepříjemné grimasy. Gestem tu hroznou hudbu vypl a následně pohodil mobil vedle sebe. Trochu neochotně se během několika sekund vyškrábal z postele a jal se vykonávat klasické ranní rutiny. O několik minut později stál uprostřed pokoje odhodlán jít vykonat první velký krok, který jej v tomto případu posune blíže k cíli. Dnes se seznámí s Louisem.

Jeho plán byl jednoduchý. Využije jednoho z Louisových stereotypů a čirou náhodou se s ním potká v parku při běhání. Jen toho psa bude muset nějak obměkčit. Ve sportovním oblečení, s pohodlnou obuví na nohách, sluchátky a mobilem v kapse a lahví plnou vody v ruce se vydal pryč z motelového pokoje. Původně zvažoval, že by se opravdu proběhl a do parku došel po svých. Nakonec se však rozhodl pro odvoz autem, které nechá zaparkované někde před místem plánované akce. Cesta k parku netrvala dlouho a jeho načasování bylo skvělé. Zrovna když zajížděl na jedno z vybraných míst na asfaltovém place, brunet se vynořil zpoza rohu a zabočoval na jednu z pískových cestiček vedoucích do parku. Jeho pes mu věrně běžel po boku.

Harry s odhodláním vylezl z auta, zapojil si do mobilu sluchátka a strčil přístroj do kapsy. Do ruky si vzal svou láhev s vodou a klíče od auta. Dálkově ho zamkl, klíče hodil do kapsy k mobilu, a pak poklusem vyrazil za brunetovou drobnou postavou. Se svýma dlouhýma nohama jej brzo měl na dohled.

Díky předešlým dnům perfektně znal Louisovu trasu, tudíž mohl bez problémů sestavit svůj plán dopodrobna. Několik set metrů se držel pár kroků za Louisem, ale v jednom místě zabočil doprava a rozběhl se tak po jedné ze zkratkových vyšlapaných cestiček v trávníku. Následně se napojil na jinou cestu, která se o něco později sbíhá s tou původní, po které nyní běží Louis. Během toho si vytáhl z uší sluchátka a zastrčil si je do kapsy. Překážely by mu v jeho plánu. Chtěl Louisovi nadběhnout a pak jej "omylem" srazit k zemi. To byl jeho plán na seznámení. Dělat nepozorného a do bruneta narazit. Ovšem život je nepředvídatelný, a proto nakonec vše dopadlo jinak, než si Harry představoval.

V momentě, kdy běžel několik posledních metrů k místu, kde se jejich cesty měly opět střetnout, byl Harry natolik zaujat správným časováním, že se nedíval, kam šlape. Přehlédl na zemi jeden z větších kamenů, který se sem dostal kdoví odkud, a nešťastně na něj stoupl. Zvrtla se mu noha a on se zaskučením svezl na zem drže se za poraněný kotník.

***

Louis si jako každý den náležitě užíval ranního relaxu, který mu běhání poskytovalo. Neběhal ani tak ze zvyku, kterým se pro něj pár koleček po parku během dvou předchozích let stalo, a vlastně ani kvůli fyzičce. Doby, kdy běhal, protože musel, byly dávno pryč. Nyní spíše protože miloval volnost, kterou mu běh dopřával, a vždy jej využíval k tomu, aby si pořádně provětral hlavu.

Navykl si s sebou brát svého čtyřnohého kamaráda, Alexe. Nedokázal si představit, že by jej nechal doma. Tvořili spolu nerozlučnou dvojici již několik let a pro Louise byl Alex jedinou spojitostí s jeho minulostí. Nebýt jeho, dost možná by pro bruneta vlastně žádná současnost ani neexistovala. Pouto, které je pojilo, bylo neskutečně silné a málokdo jej chápal. Vlastně ani Louisovi přátelé, se kterými mladý muž bydlel, nedokázali nikdy přijít na řádné vysvětlení, proč tomu tak je. Louis nedal na Alexe dopustit a pes na oplátku nedal dopustit na něj. To Alex střežil Louisova tajemství, to on dohlížel na jeho bezpečnost, to on bruneta utěšoval svými olíznutími, to do jeho srsti Louis plakal, když se po nocích probouzel ze své noční můry.

Proto i nyní Alex věrně doprovázel Louise při jeho ranní cestě po parku. A byl s ním i tehdy, když brunet uslyšel bolestné zaúpění a uviděl nějakého mladého muže zhruba ve svém věku, jak padá na zem a následně si ohmatává kotník na pravé noze. Louis nelenil a s Alexem v patách se rozběhl směrem k němu.

***

"Shit, kurva, to se fakt může stát jenom mně," nadával a klel Harry, zatímco se snažil překonat bolest ve své noze. Ovšem musel uznat, že se mu překonávala mnohem lépe než fakt, že kvůli své nepozornosti mu Louis unikl a on teď bude muset spřádat nový plán. A ještě k tomu bude mít poraněnou nohu.

"Hej! Jsi v pohodě?" uslyšel vedle sebe výše postavený, přesto však určitě mužský hlas, a když zvednul pohled, setkal se nádhernýma modrýma očima, které jej svou jedinečnou barvou učarovaly natolik, že na okamžik nebyl schopen slova.

Až když zamrkal, uvědomil si, na koho se to vlastně dívá. Ten obličej tak důvěrně znal ze všech těch fotek od Zayna. Musel ale říct, že takhle naživo a zblízka je mnohem hezčí, než na nich.

Hraně si odkašlal, aby zakryl pár vteřin ticha. "Blbá otázka," zamumlal potom odpověď na brunetův dotaz. "Mám něco s kotníkem," dodal. Bylo těžké mluvit hlasem s nepříjemným podtónem, když se uvnitř vlastně tetelil štěstím z toho, že mu plány vycházejí. Sice jiným způsobem, než původně chtěl, s přinesením větší oběti v podobě zraněného kotníku, ale nakonec se s Louisem přeci jen osobně setkal. Dost možná i účinnějším způsobem, než jakým by byla náhodná srážka. Kdyby totiž Louise znal, věděl by, že jej tu jen tak nenechá a půjde mu pomoci.

Koutkem oka vnímal velkou chlupatou čtyřnohou kouli, která se usadila po Louisově boku. Rukou si stiskl otékající kotník.

"Ukaž," usmál se na něj brunet mile a dřepl si k němu. Svými prsty lehce drkl do těch jeho v náznaku, že je má dát z nohy pryč. "Podívám se na to," vysvětlil mu pak svůj počin.

Harry s mírným úšklebkem stáhl svou ruku dolů a opřel se o ni za zády. Když mu Louis prohmatával nohu, tiše sykl od bolesti. Přes bolest si jen matně uvědomoval brunetovy prsty, které mu přejížděly po pokožce.

"Zkus si stoupnout," koukl na něj Louis a sám se z dřepu vyšvihl do stoje. Pak natáhl k Harrymu svoji ruku, aby mu pomohl.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama