Mission: Tomlinson - 6. kapitola

27. listopadu 2016 v 18:20 | Makkakonka |  Mission: Tomlinson

Mission: Tomlinson

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Opři se o mě," pobídl kudrnatého Louis a sám jej vzal kolem beder tak, aby Harry mohl přehodit svou ruku přes jeho ramena a zapřít se o něj při chůzi. "Kde máš pokoj?" zeptal se pak, pomáhaje Harrymu z parkoviště před motelem.

"Druhé patro," odvětil vyšší z nich a nevědomky se zadíval na příslušnou část budovy, kde se nacházel jeho prozatímní domov. "Ale nevím, jestli tam bude moct i ten pes," pohodil hlavou do boku, kde se u Louisových nohou potuloval brunetův věrný čtyřnohý přítel.

"Není to ten pes," zatnul zuby Louis, aby na kudrnatého nevyletěl. Byl na oslovování svého mazlíčka velmi háklivý. "Jmenuje se Alex," poučil pak svého společníka, který jen přikývl hlavou na znamení, že rozumí. Ještě nikoho nikdy neviděl takhle dotčeného jen z toho, že mu někdo neoslovil jeho psisko jménem. Neměl náladu na dohadování, a tak pouze naznačil, že modroočkovu poznámku bere na vědomí.

Nadále šli vedle sebe potichu. "Promiň," hlesl Louis po chvíli s lehce sklopenou hlavou. "Jen… jsem na to háklivý. Alex pro mne znamená víc, než si umíš představit," vysvětlil ve slabých rozpacích. Alex byl pro něj srdeční záležitostí. Nevěděl, proč to nyní vykládá i Harrymu, ale něco uvnitř něj tuto informaci potřebovalo dostat ven. Jakmile ji ovšem vypustil z pusy, střelil si imaginární facku. Opravdu teď někomu, koho zná jen pár desítek minut, vyslepičil něco tak osobního? Ztrácí na své opatrnosti. Alex byl jeho slabina a on teď… Krátce zatřepal hlavou, aby vyhnal všechny nepatřičné myšlenky pryč.

"V pohodě," uchechtl se Harry, věnoval mu krátký úsměv a nechal jejich oči, aby se na krátký okamžik střetly pohledem. Kdyby Louis tak rychle neuhnul, pravděpodobně by tu zvláštní modrou studoval ještě teď.

"Nechám ho venku…" navázal brunet na předchozí konverzaci a neochotně připustil, že pro jednou nechá Alexe někde jinde, než bude on sám. Zrakem zaletěl k oddanému společníkovi a omluvně se na něj usmál, jako by Alex mohl chápat, o čem jeho pán před chvílí mluvil.

Když došli ke vchodu do budovy, oslovil Louis svého psa jménem a pak mu tiše přikázal: "Zůstaň," ukazujíc dlaní na místo vedle schodů. Alex naklonil hlavu na stranu, ale potom bez protestů zamířil na předem určené místo, kde si lehl s hlavou položenou na předních tlapách. Oči upřel na Louise, který mu věnoval omluvný úsměv.

Harry se v duchu podivil nad tichou komunikací, kterou mezi sebou Louis a Alex měli. Tak zvláštní… ale skvěle podtrhující jejich překvapivé pouto. Nikdy nevěřil, že by toho nějaké zvíře bylo schopné, takové oddanosti. Přišlo mu to nemožné snad už jen proto, že nikdy nebyl ani pouhopouhým svědkem toho, že by se takto k sobě chovali dva lidé. Natož potom člověk a zvíře. Mohli vůbec tito dva tvorové sdílet nějaký druh náklonosti, přátelství či lásky?

Ponořen do svých myšlenek si Harry ani neuvědomil, že na něj brunet promluvil. "C-co?" zeptal se jej nechápavě, když na sobě ucítil Louisův tázavý pohled. Modré studánky jej s pobavením propalovaly a očekávaly odpověď.

"Ptal jsem se, kam teď," uchechtl se brunet a zkousl si spodní ret, nervózně postávaje na místě a rozhlížeje se po místnosti.

"Tam ty schody," pohodil hlavou Harry směrem ke schodišti za rohem, jež vedlo k pokojům pro hosty.

"Okay," krátce přikývl brunet. "Tak jdeme."

***

"Opatrně," zamumlal tiše Louis, když pomáhal Harrymu posadit se na postel. "Měl bys to teď nechat v klidu a pokud možno chladit," poradil mu, zatímco si kudrnatý vyzouval boty a pokládal nohy nahoru na postel. "Ještě ti to stáhnu obvazem," poškrábal se na zátylku a z kapsy u tepláků vytáhl obinadlo, které vzal z autolékárničky. Sedl si na kraj pelesti motelové postele a s co největší opatrností si přitáhl Harryho nohu do klína.

Kudrnatý se tiše zasmál.

"Co?" nadzvedl brunet nechápavě jedno obočí a lehce se zamračil, když se na Harryho díval.

"Ještě jsem nepotkal starostlivějšího člověka. Neznáš mě, ale staráš se o mě líp, než moje máma," zatřásl Harry pobavením hlavou a sledoval brunetovy ruce, které se s lehkostí dotýkaly jeho bolavé nohy a po hmatu zjišťovaly její zdravotní stav a rozsáhlost zranění.

"Možná už prostě takový jsem," drobně se pousmál Louis a začal Harrymu nohu postupně obvazovat. Kudrnatý pohledem visel na jeho malých dlaních, sám se rukama opíral o matraci za sebou. Hlavu naklonil na stranu a očima studoval každý detail brunetových prstů a dlaní. Aniž by si toho byl vědom, zkousl si spodní ret a ústa zvlnil do flirtujícího úsměvu.

Louis jeho upřený pohled musel vycítit. Zvedl hlavu a tázavě koukl na Harryho.

"Přemýšlím," prohodil kudrnatý.

"Nad čím?" zasmál se Louis a pokračoval v obvazování Harryho chodidla.

"Co budu dělat, až odejdeš. Bude mi chybět pečovatelka, která by věděla, co s tím," krátce hlavou kývl ke svému kotníku, a když k němu Louis opět zvedl svůj pohled, mrkl na něj.

"Nebude problém ti nějakou sehnat, mám známou v pečovatelské službě." Tentokrát to byl Louis, kdo zamrkal, načež se Harry srdečně rozesmál.

***

"Už budu muset jít," koukl Louis s lehkým znepokojením na mobil a zkontroloval hodiny. "Musím ještě domů a potom do práce," konstatoval.

"Chápu," drobně se pousmál Harry. Podařilo se mu bruneta přemluvit, aby po dokončení ošetřování jeho nohy ještě chvíli zůstal, a on se tak s ním mohl ještě více sblížit. Louis… mu byl sympatický, až se kudrnatý musel podivovat nad tím, že právě tento muž má být za několik dní mrtvý.

"Vydržíš ještě chvíli?" poprosil Louise, zatímco se natahoval na noční stolek pro svůj mobil, do kterého následně něco naťukal, a pak jej podal brunetovi. "Dáš mi své číslo?" zeptal se, zatímco si od něj Louis váhavě přebral telefon. Chvíli přemýšlel. Nakonec však lehce pohodil hlavou a nechal své prsty, aby se rozeběhly po dotekové klávesnici na obrazovce.

"Díky," zářivě se na něj usmál Harry, když mu Louis telefon podal nazpátek.

"Jo, není za co," zasmál se brunet. "Ale už fakt budu muset."

"Tak běž," chápavě jej pobídl kudrnatý. "Doufám, že to není naposled, co jsme se viděli," mrkl na něj a chytil jej za ruku, když se Louis zvedal k odchodu.

"Věřím, že ne," vyvlíkl modrooký své zápěstí z Harryho dlaně a věnoval mu drobný úsměv na rozloučenou, než s tichým pozdravem vyšel ze dveří v místnosti.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama