Mission: Tomlinson - 8. kapitola

27. listopadu 2016 v 18:23 | Makkakonka |  Mission: Tomlinson

Mission: Tomlinson

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Ještě ten den večer vyšel Harry před motel v tom nejlepším outfitu, který s sebou z domu měl. Skládal se z černých riflí s dírami na kolenou, jednoduchého bílého a především přiléhavého trička a černé kožené bundy. Na krk si zavěsil delší stříbrný řetízek ve stylu vojenské známky, vlasy svázal do drdolu. Nemusel být příliš formální, jelikož se nakonec s Louisem shodli na nedaleké pizzerii.

Teď už jen čekal na parkovišti před budovou motelu, až jej Louis přijede vyzvednout. Brunet si tento způsob dopravy u kudrnatého v podstatě vynutil. Nesouhlasil s tím, že by se Harry dopravil sám, a odůvodňoval to tím, že neustále připomínal zdravotní stav jeho nohy. Kudrnatý však v duchu spíše uvažoval nad tím, že pravým důvodem Louisova rozhodnutí je fakt, že se nechce cítit úplně zbytečný. Když bude Harry platit večeři, on zajistí odvoz. I Harry však nakonec seznal, že je toto řešení asi tím nejlepším. Takto se aspoň nebude muset obtěžovat s hledáním adresy pizzerie a jejím následným zadáváním do GPS v autě.

Když o několik desítek vteřin později viděl přijíždět Louisovo auto, narovnal se a na tváři vykouzlil široký úsměv. V duchu si střelil imaginární facku za to, jak urychleně zareagoval, když by vlastně ani neměl vědět, jaké auto Louisovi patří. Ovšem jeho skryté účely mu umožnily být s tím obeznámen. Očima vůz sledoval, dokud nedojel těsně k němu a dokud se na straně spolujezdce nestáhlo okýnko.

"Ahoj," vesele zahlaholil Louis a ze svého sedadla na místě řidiče se lehce vyklonil, aby na Harryho dobře viděl. "Nastup si," věnoval kudrnáčovi oslnivý úsměv a pohodil hlavou, aby doplnil svou myšlenku o gesto.

***

"Takže…" upoutal na sebe Harry pozornost a započal rozvíjet rozhovor. Seděl nyní u jednoho ze zadních stolů naproti Louisovi v oné vybrané pizzerii. Cesta sem probíhala více méně v trapném tichu. Harry pořádně ani nevěděl, o čem se s Louisem bavit, aby něco nepodělal, a Louis sám patřil spíše k těm, kteří čekají, až někdo vytáhne téma, a potom se rozmluví. Takže vlastně až na pár prohozených slov bylo v autě opravdu ticho.

Před chvílí si oba mladí muži objednali u zhruba pětadvacetileté servírky. Když Louis bez zaváhání pronášel svůj požadavek bez toho, aniž by se podíval do nabídky, v podstatě Harrymu potvrdil fakt, že je zde pravidelným zákazníkem.

"Takže?" zopakoval po něm Louis s lehkým úsměvem a pobavením v očích, do kterých se Harry na okamžik upřeně zadíval. "Rád bych tě víc poznal, Louisi," nechal kudrnatý splynout ze rtů skryté pobídnutí. "Povíš mi o sobě něco víc?"

Brunet nechal úsměv zamrznout na rtech a poté rozplynout v drobný úšklebek. "Není tu mnoho věcí, které bych ti mohl říct. Leda že bys chtěl slyšet lži." Věnoval Harrymu zvláštní, ale hluboký pohled, díky kterému měl zelenooký pocit, že Louis ví, kdo je a co tu dělá. Je podivné, jak málo stačí, aby se člověk začal cítit nejistě a odhaleně. Za své myšlenky se Harry v duchu profackoval. Jak by Louis mohl cokoliv z toho vědět?

"Proč mi o sobě nepovíš něco ty?" vybídl jej brunet nečekaně a poté se tiše uchechtl nad výrazem, který se nevědomky usídlil na Harryho tváři. "Abych věděl, komu jsem to vlastně pomohl, hm?" laškovně na něj mrkl a pohodlněji se posadil na židli.

Harry se vnitřně zarazil, avšak navenek nedal najevo žádné rozhození. Bylo mu jasné, že vše, co teď vypustí z úst, budou lži. Jedna lež za druhou, aby uchránil tajnost svého poslání. Dělalo mu vcelku velký problém dívat se přitom Louisovi do očí. Něco v brunetovi, nějaké jeho vnitřní kouzlo proudící ven skrze oči, Harryho nutilo, aby se kvůli lhaní cítil provinile. A díky tomu si kudrnatý opět uvědomil, že Louis není žádná tuctová oběť, se kterými měl prozatím tu čest. Ne, Louis je v něčem speciální. Ještě nikdy nikdo s Harrym takto nezamával, neokouzlil ho svým vzhledem, svou osobností, neměl tohle kouzlo. Pořádně ani nevěděl proč, ale Louis se mu dostával pod kůži a on musel vyvíjet stále většía větší vnitřní sílu k tomu, aby odolal pokušení začít s brunetem flirtovat.

***

"Chodíš sem často?" zeptal se Harry na zcela zbytečnou otázku, kterou nadhodil další téma k rozhovoru, zatímco pojídali své objednané pizzy.

"Jo," pohodil Louis hlavou na souhlas. "Mám to tu rád. Nejenže tu dělají fakt dobré jídlo, ale podívej se okolo sebe," rukou lehce ukázal do prostoru, "je to tu útulné, krásné. Člověk se tu dobře nají a ještě u toho může v klidu přemýšlet, relaxovat, odpočinout si. Chodím sem sám, ale i s přáteli, protože se tu dá i perfektně strávit odpoledne s blízkými. Stejně jako tu můžeš přemýšlet, můžeš i nerušeně bavit s ostatními o tom, co je nového. Prostě… je to dokonalé místo, aspoň pro mě." Brunet se na něj lehce zasněně podíval. "Snad se tu líbí i tobě," vyřknul potom myšlenku, ve kterou doufal. Odpovědí mu byl široký úsměv jeho společníka a lehké pohození hlavou v souhlasu.

***

"Počkej," zarazil kudrnatého Louis se smíchem, když se Harry začal nadechovat k tomu, aby zavolal obsluhu a objednal jim třetí várku jednoho jistého alkoholického drinku, který v podniku nabízeli. Rukou rychle lapil Harryho dlaň a svým stiskem ji připevnil k dřevěné desce stolu. "Neblbni, už jsem dvě měl, to stačí. Pokud si nevzpomínáš, tak řídím," uculil se. "Už takhle mám zaděláno na pěknej průser, kdyby mě chytli."

"Nech toho, víš jak je to nepravděpodobné," koukl na něj Harry svým přesvědčovacím pohledem, načež si Louis akorát tak povzdechl a krátce zakroutil hlavou.

"Ne, řekl jsem ne," řekl a na okamžik se odmlčel. "Chceš mě snad opít?" ušklíbl se nakonec.

"Hm…" Harry se hraně zamyslel. "Vidíš, to mě nenapadlo," uchechtl se potom.

"Harolde!" vykřikl popuzeně brunet a vymrštil se, aby hravě svého společníka praštil po předloktí. "Jestli chceš, tak si dej, ale já už nic nepiju," odvětil pak a lehký úsměv mu hrál na rtech, když viděl, jak Harry pomalu rezignuje a vzdává se.

***

Louisovo auto pomalu najelo na parkoviště před Harryho motelem. Jeho modrooký řidič se snažil najít volné místo co nejblíže ke vchodu do budovy.

"Nepůjdeš se mnou nahoru?" ozval se kudrnatý, když brunet zajel na prázdný plac. Odpoutal se a nechal bezpečnostní pás, aby se sám schoval na své místo. Očima při tom vyhledal Louisovy modré duhovky a zadíval se do nich. "Aspoň na chvíli," nechal se utápět v oceánové barvě a sám se pokusil o chabý psí pohled, když viděl, jak Louis u jeho nabídky zaváhal.

Brunet však nakonec s povzdechem vypnul motor a hlavou pohodil ze strany na stranu, až mu do obličeje spadl jeden pramen oříškových vlasů. "Tak dobře, ale jen na chvíli."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama