How Is It Possible? - 11. kapitola - Rentgen

11. prosince 2016 v 22:03 | Makkakonka |  How Is It Possible?

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Uprostřed noci ho probudilo zoufalé kňučení ozývající se z pohovky. Chtěl se převalit na druhý bok a zase usnout, ale nedalo se to. Kňučení se pomalu měnilo ve výkřiky smísené s tichými prosbami.

Harry se posadil na kraj postele, chvilku se rozkoukával a nakonec pomalu přešel ke gauči. Malfoy sebou mírně trhal, tělo se mu třáslo. Harry ho vzal za rameno a mírně jím zatřásl. "No tak, Malfoyi, je to jen sen," šeptal.

"Ne, prosím, nechte toho," zakňučel Draco.

Harry chvíli přemýšlel, než mu došlo, že slova vlastně nebyla určená jemu. Znovu vzal Malfoye za rameno, tentokráte ovšem více stiskl. "Vzbuď se, něco se ti zdá," snažil se Draca probudit. Ten však sebou trhal stále víc a víc. "Tak sakra, Malfoyi, je to jen blbá noční můra," šeptal naléhavě Harry.

Draco sebou ještě chvíli škubal, než se s výkřikem probudil a dostal se do polo sedu. "Ne, to ne," zašeptal zmučeně, a pak jako by mu došlo, že šlo jen o sen a praštil sebou zpátky na gauč.

"Jsi v pohodě?" optal se ho Harry s náznakem starostlivosti v hlase.

Draco sebou opět škubl. Nevšiml si, že u něj Harry klečí. "Jo, jo jsem," řekl chraplavě. "Díky," dodal ještě.

Harry se zvedl. "Tak dobře." Viděl, jak si Draco rukou promnul zátylek. "Jdu si zase lehnout."

"Fajn," šeptl Draco, otočil se na bok a zachumlal se do peřiny.

Harry odešel nazpátek do své postele. Lehnul si a po chvíli za usnul. Probudil se až ráno. Slabý svit ranního slunce procházel skrz okna do pokoje a maloval po stěnách různé obrazce a stíny. Harry chvilku jen ležel a koukal po odrazech světla na stropě.

"Už jsi vzhůru?" ozvalo se z pohovky.

"Jo," mírně zachraptěl Harry ještě rozespalým hlasem.

"Fajn. Mám pro tebe dvě zprávy," řekl Draco hlasem, který nesliboval nic dobrého.

"Takhle po ránu?" zeptal se mrzutě Harry, a když se mu nedostávalo odpovědi, dodal lenivě: "Jednu dobrou a jednu špatnou? Jako v pohádkách?"

"Ne. Obě blbý." Zněla strohá odpověď.

"Tak co je?" Harry se podepřel lokty a koukal na Draca.

"Tak za prvé, až si dneska půjdeš lehnout mimo postel, pro tvoje dobro si budeš muset lehnout na zem a za druhé, budeš mi muset pomoct z toho gauče, protože mám pocit, že se nezvednu."

"Co to meleš?" obořil se na něj Harry.

"Kurva Pottere, na tom se nedá ležet!" rozkřikl se Draco a praštil pěstí do pelesti, potom bolestně syknul a chytil seza zátylek. "Je to tak prosezený, že se na tom nedá ležet, sakra!" zavrčel na konec.

"Nebo spíš jenom ty tvoje aristokratický záda nejsou zvyklý na něco jinýho než pohodlnou postel, co?" ozval se posměšně Harry.

Draco na něj vrhnul vražedný pohled. "Tak si to zkus sám, ostatně dnes je řada na tobě. A moji radu klidně ignoruj. Možná se budeš divit, ale tentokrát to s tebou myslím dobře." Procedil Draco skrz zuby a na tváři se mu na chvíli usadila bolestná grimasa.

Harry na něj jen koukal s menším úšklebkem na tváři, ale postupně mu docházelo, že si Draco nejspíš nedělá srandu a opravdu se nemůže zvednout. "To to myslíš vážně?" zeptal se přitrouble.

Draco po něm hodil výmluvný pohled. "Bože, to seš tak blbej nebo co? Jistěže to myslím vážně!" opět se rozkřikl Draco. Harry se zvedl z postele a přešel k němu. "Jak ti mám pomoct?"

"Prostě mě zvedni!" rozkázal Draco.

"Fajn," zamumlal Harry, chytil Draca za ruce a zatáhl. Už zase při doteku vnímal jen jemnost a hebkost Dracových rukou. Jak se to u muže zdá neuvěřitelné. Malfoy skončil v sedu s bolestivým výkřikem. Vytrhl svoje ruce z Harryho sevření a chytil se za krk. Jeho tvář se zkřivila bolestí.

"Dobře, asi fakt půjdu na zem," řekl si Harry potichu spíše sám pro sebe. "Jsi v pohodě?" zeptal se blonďáka, který se stále držel za krk a mnul si ho.

"V rámci možností, ale na tomhle už v životě nespím," zasyčel Draco a neohrabaně se otočil a svěsil nohy dolů z gauče. "Díky," dodal potichu.

"V pohodě. Půjdu do koupelny." Harry vstal a šel provést ranní hygienu. Po cestě si ze skříně vzal své oblečení. Když se vrátil převlečený z koupelny, Draco stále seděl na pohovce a snažil si rozmasírovat rozlámaný krk a ramena. "Kolik je?" zeptal se Harryho, když si všiml hodinek na jeho ruce.

"Bude čtvrt na osm. Měli bychom jít na snídani," prohlásil Harry.

"Tak fajn, dej mi chvilku, jo?" Draco se prazvláštním způsobem postavil a vydal ze sebe pár dalších bolestných heknutí. Pomalu se odšoural do koupelny. Chvíli bylo slyšet téct vodu, pak pár dalších bolestných syknutí a potom se Draco vynořil z koupelny jen ve spodním prádle. Tričko a šortky na spaní měl v ruce. Šel ke skříni a začal se v ní přehrabovat, po chvíli z vytáhl bílou košili a rifle.

Harry ho celou dobu sledoval. Nemohl si pomoct, ale od chvíle, co Draco vylezl z koupelny jen v boxerkách, byl Harryho zrak upřený jen a jen na Dracovo tělo. Opět musel hodnotit svým zrakem dokonalý objekt ve svém okolí. Ještěže Draco neví, jaká je Harryho pravá orientace. Tedy, nejspíš. Nikdy by Harry nevěřil, že je Malfoy tak krásný. Jinak se to nedalo popsat. Fascinovaně hleděl na Dracovo štíhlé tělo a jeho jemné rysy. Sledoval, jak se mu při každém pohybu pohybují pod kůží svaly, jak dokonalý je a… oh můj bože… Harry jen na prázdno polknul, když se Draco předklonil, aby lépe viděl na oblečení ve skříni a vyšpulil tak svůj zadek těsně obepnutý látkou spodního prádla. Po celou dobu, co na sebe Draco soukal rifle, Harry sledoval jen tuto část jeho postavy. Měl štěstí, že byl k němu Draco otočený zády, mohl si to dovolit. Nestydatě očima přejížděl po Dracových bocích, perfektně pevných hýždích a dokonale vypadajícím zadku.

Když se Draco začal soukat do košile, Harry od zadku přešel pohledem ke hře zádových svalů. Momentálně namožených po noci prospané na gauči, ale přesto nádherných. Harryho mírně bodlo u srdce, když si uvědomil, že tam Draco spal jen díky němu. On sám přece nic nenamítal, proti společnému ležení v posteli. Harry se nad touto myšlenkou pozastavil. Až teď mu to došlo. Mohlo by to znamenat, že…? Malfoy sice nic nenamítal, to já jsem byl první, kdo řekl, že v jedné posteli s ním spát nebude, ale přesto… vadilo by mu to? Ozval by se, kdybych nic neřekl já? Co když by mu to nevadilo? Rychle tuhle myšlenku zahnal. Z přemýšlení ho vytrhl až jeden hlasitý bolestný sten, to když se Dracovi podařilo přehodit si košili přes ramena.

Dracův sten však v Harrym vyvolal další chlípné myšlenky. Jak by zněl, když by nesténal bolestí, ale rozkoší? Je tak dokonalý úplně všude? Jaké by to bylo, kdyby se ho směl dotýkat? Líbat ho? Dráždit? Jakým způsobem to má rád? Je něžný a romantický, nebo se v posteli mění na divoké chtivé zvíře? Nechá se rád opečovávat, nebo je rád ve vedení? Jak chutnají jeho rty? Pokožka? Jeho konečný výboj extáze? Harry raději rychle zamrkal a potřásl hlavou, aby tyhle myšlenky vypudil. Všiml si, že Malfoy už je oblečený a teď si jen rukou prohrabuje vlasy a vytváří tak přijatelný účes. To však dalo Harryho hlavě další povel na myšlenky o Dracovi.

Jaké jsou jeho vlasy? Jsou opravdu tak jemné a hebké, jak vypadají? Jsou opravdu tak husté a nadýchané? Jaké by to bylo se nimi prohrabovat? Jak voní? Stejně jako jeho šampon? Malinový… problesklo Harrymu hlavou a v mysli mu vyvstal obrázek lahvičky šamponu v koupelně, které se včera tak podivoval. Z přemýšlení byl vytrhnut až Dracovým odkašláním. Harry zčervenal jako rajče.

"Až budeš tak laskav a odtrhneš ode mě svůj zrak, tak vezmi na vědomí, že jsem hotový a že můžeme jít, Pottere," ozval se Dracův hlas úsečně, avšak skrýval jisté pobavení. Potom Draco dodal: "Já vím, že jsem neodolatelný, Pottere," a zasmál se Harrymu provinilému výrazu.

Draco si strčil ruce do kapes a čekal, až se Harry zvedne z křesla, ve kterém po celou dobu seděl. Když tak Harry učinil, vzal ze stolku klíč a rozešel se ke dveřím. Zrak mu na malý okamžik sjel na blonďákovu hruď schovanou pod tenkou vrstvou košile, která jeho celé tělo dokonale obepínala a místy prosvítala. Hned jak si ale svůj pohled uvědomil, okamžitě ho odvrátil a šel sebejistě ke dveřím. Otevřel je a prošel nimi. Draco šel hned za ním. Harry za Dracem zavřel a zamkl. Klíč hodil do kapsy u džínů a společně se rozešli k výtahům.

Když vešli do hotelové jídelny, oba se rozhlédli a hledali nějakou známou tvář. Našli však jen Emily a Nataly, které seděly u stolečku pro dva a povídaly si nad ranní kávou. Žádného jiného člena týmu tu neviděli. Draco pokrčil rameny. "Tak to vypadá, že budeme muset posnídat spolu, jestli tu teda nechceš sedět u dvou různých stolů a vypadat jako rozhádaný manžel."

Manžel… To slovo Harrymu kolovalo hlavou. Až teď si uvědomil, že Draco vlastně jednou bude mít manžela a ne manželku. Tedy možná, když bude chtít. Společně s tím mu došlo, že podobná budoucnost vlastně čeká i jeho samotného. Vždyť on také nebude mít ženu, ale muže. Nebude mít manželku a plno dětí, bude mít manžela a děti maximálně vyženěné, ale to hned v duchu vyškrtnul. Nechce vychovávat děti, které nebudou jeho. Z dalšího zamyšlení dnešního rána ho vytrhlo Dracovo lusknutí prstů před očima. "Posloucháš mě?"

"Promiň, co jsi říkal?" omluvil se mu Harry s mírně zčervenalými tvářemi.

"Ptal jsem se, jestli pohrdneš mojí přítomností u tvého stolu, nebo jestli mě budeš potichu trpět vedle sebe."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama