How Is It Possible? - 15. kapitola - Idylka

14. prosince 2016 v 21:06 | Makkakonka |  How Is It Possible?

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Po onom odpolední rozhovoru Harry napsal Ginny zpětný dopis. Napsal jí, že je rád za to, že mu řekla, jak dopadl její rozhovor doma. Protože opravdu byl. Ginny si prý promluvila s rodinou při sobotní večeři, na kterou se pravidelně všichni scházeli v Doupěti, a celou věc jim náležitě vysvětlila. Pár dní zůstane u rodičů, ale potom se plánuje nastěhovat k Deanovi, kterého doma představila jako svého staronového přítele.


O Harrym řekla jen to nejnutnější, ale zdá se, že všichni pochopili a nikdo se nezlobí. Spíše jsou rádi, že se věc vyřešila. Dle Ginnyiných slov si to Hermiona stejně myslela.

Potom Ginny napsal odpovědi na její otázky ohledně toho, s kým je na pokoji. Manželskou postel ovšem raději vynechal. Nemusí vědět všechno.

Když dopis dopsal a po sově poslal nazpátek do Británie, rozhodl se pomoct Dracovi. Bylo mu jasné, že toho moc dělat nemůže, ale i tak chtěl dělat alespoň něco. Draco se mezitím, co Harry psal dopis, pustil do jídla. Ať už za to mohl Dracův plný žaludek nebo ne, kupodivu nebyla Harryho nabídka pomoci odmítnuta a Draco ho lehce zaúkoloval. Harryho trošku naštvalo, že šlo zase jen o zapisování, ale tentokráte se cítil tak nějak více důležitě, když věděl, že poznámky píše čistě pro Draca a že tak pomáhá právě jemu.

Zbytek odpoledne strávili oba pouze v přítomnosti toho druhého na hotelovém pokoji. I když po většinu času spíše mlčeli a jediný rozhovor, který mezi nimi probíhal, byl ten týkající se práce a Dracových poznámek, Harry se cítil velmi uvolněně.

Když si uvědomil, jak dopadali jejich společné "rozhovory" během školních let, musel se pousmát nad tím, jak spolu nyní dokáží vyjít, aniž by chvíle, které musí společně trávit, vygradovaly do excelentního závěru v podobě kouzelnického souboje nebo obyčejné rvačky.

Nyní mu však přišlo, jako by společná chvíle s Dracem spíše naplňovala jeho život. Už dlouho se necítil takto. Tak lehce, šťastně, uvolněně, nesvázaně, pohodově… Aniž by si to řádně uvědomil, strávil v Dracově neustálé společnosti téměř celý den bez toho, aby musel myslet na své problémy. Jako by ho ta dennodenně přítomná úzkost a stres opustily.

Dovolil si s Dracem zapomenout na to, že pro spousty lidí tam venku je Hrdina, od něhož se očekává stoprocentní úspěšnost ve všem, co udělá. Chvíle strávené v jeho společnosti Harryho oprošťovaly od neustálého tlaku, pod kterým normálně žil. Možná za to mohl fakt, že se s Dracem znali už od školy, a tak Harry mohl alespoň tušit, co od něj může očekávat. Na to že dříve byl Draco Harryho úhlavní školní nepřítel, měl Harry nyní pocit, jako by s Dracem byli staří kamarádi. Než se řádně nadál, byl večer.

"Tak, Pottere," ozval se Draco a zaklapl knihu, kterou nyní pročítal. "Pro dnešek už by stačilo. Nechme toho. Je čas na večeři. Mám hlad."

Harry vzhlédl od rozepsaných poznámek a odložil je na stůl. Protáhl si krk. "To já taky," poznamenal polohlasně. "Takže půjdeme dolů?"

"Jo," dostalo se mu nenucené odpovědi.

"Tak fajn." Harry si utřel ruce do kalhot a vyskočil z gauče. Draco mezitím pomalu vstal ze svého křesla. Bylo vidět, že mu dlouhé sezení na místě moc neprospělo, vzhledem k noci prospané na gauči. Harry si nemohl pomoct, ale při tom pohledu ho mírně zalila lítost smísená s provinilostí. Až dnes půjde spát mimo postel, určitě si na tu pohovku nelehne.

Oba se vydali výtahem dolů do přízemí, kde se nacházela hotelová jídelna. Byla již z poloviny plná a mezi jejími návštěvníky byli i jiní členové týmu. V pravé části místnosti už seděl Michael s Oliverem. Jakmile zahlédli, že Draco s Harrym přicházejí, začali na ně mávat, aby si šli sednout za nimi.

"Tak co? Jak bylo u mrtvoly?" zeptal se jich se smíchem Michael, sotva si sedli.

"Jako u každého jiného člověka, akorát víc ticha a klidu," řekl s úsměvem Draco.

"Pokud nepočítám tvoje blbý popichování," zamumlal uvolněně Harry.

Draco ho sjel pohledem. "Že sis nestěžoval na místě," poznamenal Draco a protočil oči. Harry jen pokrčil rameny.

"Vidím, že jste se nenudili," zasmál se Oliver.

"Ne, to jsme se vážně nenudili," potvrdil jeho slova Harry. "A jak jste si užili dnešek vy?"

"Byli jsme se společně projít po okolí. I s holkami a Johnem. Potom jsme šli k nim na pokoj a povídali jsme si a dělali krapet bordel," odpověděl mu se smíchem Michael. Oliver se k jeho smíchu přidal.

Na Harryho nadzdvihnuté obočí jen odpověděli zakroucením hlavou a mávnutím rukou.

Večeře probíhala v podobném duchu. I zde byla atmosféra velmi uvolněná. Z Michaela se v Harryho očích vyklubal velký vtipálek. Vždy prohodil něco, čemu se nešlo nezasmát. Harry se i u večeře dobře bavil. Dnešek mu přišel jako pohodový den, tedy až na tu mrtvolu.

Když se po večeři s kluky rozloučili na chodbě před pokoji, cítil se Harry velmi šťastný. Vůbec mu nepřišlo, že je v práci, protože byl v takové společnosti, která mu jeho povinnosti velmi osvěžila, až mu to jako povinnosti vůbec nepřišlo.

"Půjdu do koupelny," oznámil Harrymu Draco, sotva vstoupili do pokoje.

"Tak fajn," kývl Harry hlavou. "Já si zatím udělám provizorní postel na zemi."

Draco se na něj na okamžik váhavě zadíval, potom zatřepal hlavou a odebral se do vedlejší místnosti.

Harry se posadil na svoji půlku postele a povzdechl si. Nechtělo se mu spát na zemi, ale byl pevně rozhodnutý nejít na gauč. Po tom co viděl, jak dopadl Draco… Uvnitř ho za dnešek už poněkolikáté bodl osten lítosti. Přemýšlel, jak by mohl odčinit to, co svým rozhodnutím zavinil.

V hlavě mu probleskla vzpomínka na to, jak podobně jednou dopadl sám. To když ještě bydlel u Weasleyových v Doupěti. Domluvil se s Ronem, že půjde spát na pohovku v obýváku, aby on mohl zůstat přes noc s Hermionou. Ráno se taky téměř nemohl sám zvednout a celý den byl potom pořádně rozlámaný a záda ho pekelně bolela. Ginny se nad ním odpoledne slitovala a záda mu namasírovala. Moment… Harrymu hlavou probleskl nápad. Co kdyby Dracovi nabídl stejnou službu, jakou mu Ginny tenkrát prokázala?

Harry na moment zaváhal. Nebude to vypadat divně, když se Dracovi nabídne? Ale nic horšího než odmítnutí ho čekat nemůže. Nebo snad ano?

Ani si nevšiml, kolik času strávil přemýšlením o tom, jak by na jeho nabídku Draco zareagoval. Došlo mu to až tehdy, když Draco v černém tričku a šedých teplácích vylezl z koupelny a on stále seděl na posteli.

Draco se rozešel k posteli a obdaroval Harryho pobaveným pohledem doplněným o nadzdvihnuté obočí. "Copak? Nechce se ti na zem?"

"Jen jsem se zamyslel. Udělám to, až se vrátím z koupelny," oznámil mu Harry a odebral se též umýt.

Dal si rychlou sprchu. Nechtělo se mu v koupelně trávit moc času. Během sprchování se jeho myšlenky motaly jen kolem Draca. Má mu nabídnout menší pomoc? Stále ho sžírala nejistota nad tím, jak jeho nabídku Draco vezme. Nebude mu to připadat moc erotické?

Harrymu tak nějak došlo, že pokud by Draco svolil, mohl by se ho dotýkat. Mohl by opět cítit Dracovu hebkou pokožku. Mohl by svými prsty zkoumat každičký detail Dracových zad, krku a ramen.

Když vstoupil do pokoje, pohled mu hned padl na blonďaté stvoření ležící na posteli z části zakryté peřinou, podepřené polštářem a čtoucí si svoji knihu, které věnoval pozornost už včera a dneska ráno.

Chvíli jen stál před dveřmi do koupelny a díval se na ten obrázek, který se mu naskytl. Proč Draco musel vypadat tak dokonale i při obyčejných činnostech jako je ležení v posteli a čtení knihy? Pohled na hřívu blonďatých rozcuchaných vlasů, mírně podmračený výraz vyvolaný dějem v knize, šedé oči pod přivřenými víčky pevně upřené do knihy a dva růžové polštářky, z nichž byl jeden okusován řádkou bílých zubů, vyvolal v Harrym nežádoucí reakci. Měl pocit, že se mu všechna krev v těle snaží přemístit jen na jedno jediné místo, a to do slabin.

Tento pocit se jen umocnil, když sklouzl svým zrakem z obličeje na Dracovu hruď schovanou pod černou látkou trička. Z rukávů vylézaly dvě paže s mírně vyrýsovanými svaly, jejichž dlouhé prsty svíraly onu knihu.

Harry potřásl hlavou a snažil se přivést své myšlenky k jiným tématům. Byl velmi rád za volnost svých kalhot na spaní, kde nebyl jeho počínající problém vidět. Přešel k posteli a posadil se na ni. Draco po chvíli zvedl svůj pohled od knihy a tázavě se na něj zadíval.
Harry začal váhat se svojí nabídkou. Měl strach, že kdyby se teď Draca dotkl, takže se jeho problém zvětší a Draco něco pozná. Touha po tom moct se dotýkat Dracova těla však zvítězila, a z Harryho tak vyšel chlípný požadavek. "Já… víš, no… všiml jsem si, že tě z toho spaní na pohovce celý den bolela záda, a… a tak mě napadlo, jestli bys… jestli bys nechtěl… namasírovat."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama