How Is It Possible? - 17. kapitola - Snění a bdění

14. prosince 2016 v 21:13 | Makkakonka |  How Is It Possible?

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***
"Jo," zněla prostá odpověď.

"To je mi líto," řekl upřímně Harry. "Jak dlouho?" zeptal se potom.

"Hodně dlouho." Draco se opřel zády o čelo postele a sklopil pohled. "Začalo to už o válce a pokračuje to vesměs až do dnes. Jediné období, kdy jsem je neměl, bylo to, když jsem byl s Olim. On jediný mě jich dokázal zbavit. Když jsem usínal v jeho náručí, tak jsem vždycky prospal v klidu celou noc."

"Aha," nyní to byl Harry, kdo hloupě hlesl. "O čem se ti zdá?" otočil se na Draca se zájmem v očích.

Draco se na něj váhavě podíval, potom zakroutil hlavou. "O válce," zněla tichá odpověď. "O tom, co udělala moje rodina nebo dokonce já sám, o tom, čeho jsem byl svědkem, o tom, co udělal on nám. Někdy jsou to skutečné vzpomínky, jindy jsou to nejtajnější obavy, ale vždy to má jednu společnou věc." Draco opět sklonil hlavu a zadíval se na svoje nohy přikryté peřinou.

"Jakou?" zeptal se ho tiše Harry.

"Nekončí to dobře a já určitým způsobem trpím." Draco mluvil strašně tiše, až téměř šeptal. Seděl na posteli a vypadal jako hromádka neštěstí. Pořád klopil zrak na svoje nohy. Snažil se udržet slzy, které se draly na povrch, ale o tom neměl Harry nejmenší tušení, protože Dracovi neviděl do obličeje.

Harrymu ho bylo líto. Pohledem neustále těkal po blonďákově těle a přemýšlel, co má udělat. Draco totiž vypadalvelmi zdrceně a Harry se právem obával, že za to může on, protože zavedl řeč na téma, které pro Draca nebylo příliš veselé. Kdo ví, o čem přesně Dracovi sny jsou.

Nastala kratší tichá odmlka, kterou přerušil až Draco, když popotáhl nosem. Díky tomuto zvuku si Harry uvědomil jeden zoufalý fakt. Rozplakal ho. Svým vyptáváním Draca dovedl až k slzám.

Přesunul se po posteli a stáhnul si blonďáka do náruče. Ten se kupodivu nechal a nyní mu ležel na hrudi a po tvářích mu pomalu stékaly tiché slzy, které se vsakovaly do Harryho trička. Svojí hlavou se téměř dotýkal Harryho brady. "Promiň, nechtěl jsem, Draco. Omlouvám se," šeptal Harry vlasů své omluvy a zabořil nos do blonďatých vlasů. "Je mi to líto."

Jednou rukou objímal Draca kolem mírně se třesoucích ramen, druhou mu jemně přehraboval platinové vlasy. Připadalo mu to správné. Draco očividně potřeboval obejmout, utěšit.

"Promiň, ale je to pro mě těžké," šeptal Draco do Harryho hrudě a ten ho jen pevněji objal. Harry byl rád, že se Draco hned neodtáhl. Líbilo se mu, že byl tím, kdo Draca může konejšit a zároveň měl chuť tlouct hlavou do zdi. Nebylo pochyb, že za Dracův nynější stav může jen on sám.

Draco se po chvíli uklidnil natolik, že už jen ležel na Harrym a nechával se objímat.

"Promiň," omluvil se znovu Harrymu a pomalu se odtáhl. "Promiň."

"Ty promiň, Draco. Neměl jsem se ptát," konstatoval Harry.

Draco jen zakroutil hlavou. "Nemůžeš za to, že na to takhle reaguju, ale ty nevíš…" Nedokončil větu a jen bezmocně pokrčil rameny. "Vím, že jsi taky míval noční můry, ale nemyslím si, že byly stejného rázu." Zvedl se z postele a namířil si to do koupelny.

"Chci, abys věděl, že když bude potřeba, můžeš si se mnou promluvit, Draco. O čemkoliv," zastavil ho Harry.

"Díky." Draco se po Harrym koukl s vděčným výrazem. Chvíli vypadal, že ještě něco dodá, ale potom jen pohodil hlavou a pokračoval v cestě ke svému cíli.

Když za ním bouchly koupelnové dveře, Harry nahlas vydechl a praštil sebou nazpět do polštáře. Posledních dvacet čtyři hodin bylo vážně divných. Vůbec nevěděl, co se to děje. Bylo mu jasné už na začátku, že se v Malfoyově společnosti něco zvrhne, ostatně jako vždycky, ale rozhodně neplánoval, že to bude mít zrovna takovýto průběh.

Nemohl pochopit, co se to vlastně děje s ním samotným. Proč se sakra cítí tak divně? Proč na něj má Malfoy takový vliv? Proč se zdá, že Dracova nálada tolik ovlivňuje tu jeho?

Když připomeneme ten fakt, že za včerejšek měl dvakrát erekci jen z pohledu na Malfoye, což je samo o sobě už dosti divné, přičteme k tomu to, že aniž by sám věděl proč vůbec, v podstatě pozval Draca na oběd a snažil se strávit každou minutu včerejšího odpoledne v jeho společnosti, večer se nabídl, že mu udělá masáž, protože mu záleželo na tom, aby Draca nadále nebolela záda, přijal Dracovu nabídku na spaní v jedné posteli, v noci se nechal Dracem přilehnout po tom, co ho hladil po zádech, aby tak zahnal jeho noční můru, dnes ráno se málem rozplynul roztomilostí při pohledu na Dracovo probouzení a nechal se na okamžik pohltit žárlivostí při pomyšlení na to, že na tento pohled nemá privilegium a Oliver se takto mohl dívat dlouhé týdnu, a to, že ještě před chvílí mu Draco ležel na hrudi a on ho vískal ve vlasech, když si nechával zamokřit tričko Dracovými slzami, které způsobil on sám svým vyptáváním, tak zjistíme, jak moc se toho během jednoho dne změnilo. A nad tím vším Harry právě přemýšlel. Jak ho vlastně před chvílí napadlo oslovit Draca křestním jménem, sakra?

Byl ze všeho zmatený. Uplynulý půlrok, během kterého si postupně uvědomoval svoji pravou orientaci, s ním nezamával tolik, jako jeden den v Dracově neustálé společnosti.

Harry si rukou frustrovaně prohrábl své už tak dosti rozčepýřené vlasy, které po ránu vždycky trčely snad do všech světových stran. Jak moc tomu všemu nerozuměl! Proč se jeho život vždycky musí nějakým způsobem zvrtnout? Proč si někdy nemůže být jistý tím, co se stane?

Dveře od koupelny se otevřely a Draco jen v šedých teplácích s ručníkem přes levé rameno a černým tričkem v ruce přešel ke skříni. Z mokrých vlasů mu kapičky vody občas stékaly po ramenech na záda.

Harry měl chuť zoufale zavýt. Copak Draco neví, co tímhle svým chováním způsobuje? Proč je tak bezohledný a musí jen přidávat na Harryho zmatenosti? Harryho oči se nemohly odtrhnout od scény před ním tolik podobné té včerejší. Ovšem nějaký rozdíl tu byl. Včera Draco vyšel z koupelny ve spodním prádle a dokonale osušený, dnes si nechával vodu z vlasů stékat po zádech a byl v teplácích na spaní, pod nimiž žádné spodní prádlo neměl a teprve se do něj chystal převléct.

Za normálních okolností by Harry odvrátil hlavu a nedíval se, ale v Dracově případě toho nebyl schopen. I když podvědomě věděl, že by se neměl dívat, jeho oči zůstávaly přifixované na blonďákově těle.

Draco se chvíli hrabal ve skříni, a když našel to, co potřeboval, otočil se zády k Harrymu a stáhl si tepláky. Na okamžik tak vystavil Harrymu ustavičnému pohledu svůj zadek. Během pár vteřin ho ale zase přikryl látkou, tentokrát tou od spodního prádla.

I ten malý okamžik stačil Harrymu k tomu, aby měl novou věc k přemýšlení. Když viděl Dracův mléčný zadek, jen nasucho polkl. Měl pocit, že viděl něco, co mělo jeho očím zůstat ještě dlouho skryté, nejlépe navždy.

I když už měl Draco po chvíli ony zadní partie schované, Harry je měl stále před očima. Tak dokonalé… Měl co dělat, aby nemusel za chvíli řešit stejný problém, který měl včera ráno a částečně i večer. Párkrát po sobě zamrkal a promnul si oči. Musí se toho obrázku zbavit dřív, než v něm zase vyvolá nežádoucí reakci.

Donutil se od Draca odtrhnout pohled. Jedné jeho části se nechtělo, měla v úmyslu sledovat Dracovo tělo přinejmenším do té doby, dokud nebude celé zakryté látkou oblečení, které na sebe nyní soukal. Ovšem ta druhá pro svůj pud sebezáchovy nakonec přemohla tu první a Harry nyní seděl na kraji postele a pečlivě studoval svoje nohy svěšené dolů. Alespoň do té doby, než mu před očima luskla prsty bledá ruka.

Harry zmateně zamrkal a zvedl pohled na Draca, který se nad ním tyčil již oblečený do bílého trička a světle modrých riflí a s usušenými vlasy. Právě odhaloval své zuby v upřímném úsměvu od ucha k uchu.

"Zase si mě neposlouchal, co?" Draco se sám pro sebe nahlas zasmál, ale nezněl pohrdavě, jen upřímně pobaveně. "Vážně by mě zajímalo, o čem pořád přemýšlíš, že jsi tolik mimo."

Harry sklopil pohled a cítil, jak se mu do tváří hrne červeň. Draco však jen konstatoval a odpověď pro Harryho štěstí neočekával.

"Říkal jsem, že bys měl jít do koupelny, jestli chceš, a převléct se, protože do pěti minut musíme vyrazit na snídani. Pokud teda chceme, aby na nás něco zbylo, a chceme se najíst v klidu a ne ve spěchu. Máme jen dvacet minut, než nám zavřou jídelnu."

"Ok, jdu na to." Harry bleskově vyskočil a přeběhl ke skříni s oblečením. Vytáhl z ní první tričko, na které narazil a jedny ze svých riflí. Rychle ze sebe stáhl své delší tričko na spaní a nahradil ho tím ze skříně. Nasoukal se do kalhot a kouzlem si upravil vlasy do přijatelné podoby. Potom se natáhl na stolek pro svoje stříbrné hodinky. "Myslím, že můžeme jít," hodil pohled po Dracovi, který se opíral o stěnu u okna a pozoroval ho pobaveným výrazem.

"To se na mě celou dobu koukal?" prolétlo Harrymu hlavou, když si uvědomil, kam míří Dracův pohled.

"Tak fajn." Draco pokrčil rameny. "Půjdeme."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama