How Is It Possible? - 2. kapitola - Na ministerstvu

3. prosince 2016 v 13:15 | Makkakonka |  How Is It Possible?

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Harry, vezmi si na sebe něco pořádnýho, nemůžeš přece na takovou schůzku jít v riflích a tričku!" Rozčilovala se Ginny.

"Proč ne sakra?"

"Měl by sis vzít oblek, vždyť nevíš, kdo všechno tam bude."

"Sakra Ginny, víš, že v obleku chodím nerad."

"Ale Harry…"

"Ne, půjdu takhle. Možná to není úplně nóbl, ale hrozně to taky nevypadá."

"Ale…"

"Ne!"

"Tak fajn, jak chceš!" Odsekla Ginny s hranou naštvaností. "Ale pak si nestěžuj." Vyplázla na něj jazyk.

"Neboj, to nehrozí." Pokřiveně se usmál Harry a podíval se na sebe do zrcadla. Měl na sobě modré džíny, bílé tričko s krátkým rukávem, koženou bundu a zelené tenisky. Kolem krku měl pověšený svůj oblíbený delší řetízek s plackou v trochu vojenském stylu, na levé ruce měl větší stříbrné hodinky. Přes rameno měl přehozenou svoji pracovní tašku. Stál na ve vstupní chodbě svého domu a právě se chystal jít na pracovní schůzku. Rukou si pročísl vlasy, dal Ginny pusu do vlasů a odešel před dům, kde se na konci chodníku přemístil přímo do vstupní haly na Ministerstvu.

Po tom, co měl konečně zase pevnou půdu pod nohama, stanul Harry uprostřed jednoho velkého šumu. Připadal si jako v mraveništi, ministerští zaměstnanci pobíhali po hale jako mravenci uprostřed svého rozlehlého podzemního příbytku. Co chvíli byl slyšet zvuk přemístění znamenající přítomnost dalšího člověka nebo naopak značící jednoho šťastlivce, který se z tohoto velkého chumlu lidí právě přemístil někam na klidnější místo.

Harry si přitáhl svoji bundu více k tělu, jako by mu byla zima, avšak důvod jeho počínání byl úplně jiný. Chtěl by ze sebe nejraději udělat neviditelného a toto gesto mu dávalo pocit toho, že se před okolím snad trochu skryje, i když jeho podvědomí dobře vědělo, že to žádný podobný účinek nemá ani zdaleka. Pomalu si začal razit cestu davem lidí valícím se na všechny strany ministerstva.

Až po pár krocích si uvědomil, že v dopise vlastně nebylo uvedené přesné místo schůze, proto se odebral k informační části ministerstva, kde by mu přesnou místnost konání měli říci. Cestou se neustále prodíral mezi lidmi, kteří si ho naštěstí nevšímali. Vůbec mu nebylo jasné, proč tu tolik lidí pobíhá zrovna o víkendu, lépe řečeno v první víkendový den - sobotu. Většina zaměstnanců má přece o víkendu volno. Zůstává tu jen pár potřebných lidí pracujících na směny. "Možná to má co dočinění s tím případem," proběhlo Harrymu hlavou. Rozhodně mu to ale na náladě nepřidalo, protože čím víc lidí, tím větší pravděpodobnost, že někdo projeví větší zájem o jeho proslulou osobu.

"Promiňte, pardon, omlouvám se,…" mumlal Harry neustále na všechny strany, i přesto že na sebe nechtěl upozornit, jeho vychování mu nedovolilo se neomluvit za neustálé narážení do lidí kolem sebe. Nesetkal se však s nikým, kdo by se choval obdobně.

Při chůzi se Harry pořád koukal pod nohy, jen občas zvedl hlavu, aby překontroloval, zda jde pořád dobrým směrem. "Pardon," řekl trochu hlasitěji, když opět do někoho narazil, jenže tentokráte větší silou než v předchozích případech.

"V pořádku," dostalo se mu odpovědi povědomým hlasem, což Harryho překvapilo a zvedl oči, aby vyhledal osobu, do které vrazil. Podle hlasu poznal, že jde o muže, kterého nejspíše zná, ale nyní nějak nedokázal zařadit hlas k obličeji, bylo to, jako by ho už dlouho neslyšel. Než se však Harry nadál, ona osoba už byla o pár kroků jinde a stejně jako Harry se prodírala davem lidí dál za svým cílem. Jediné co Harry zahlédl, než mu úplně zmizela z dohledu, byly blonďaté vlasy.

Harry zatřásl hlavou a dál už to neřešil, protože konečně došel k svému cíli. Čarodějka na informacích byla oděná do tmavě hnědého kouzelnického pláště s krátkým rukávem, který měla asi o velikost větší, než jaký by potřebovala. Právě mluvila s nějakým postarším mužem v rádoby normálním mudlovském oblečení s návštěvnickou visačkou kolem krku. Harry tak dostal menší příležitost si onu informační část ministerstva více prohlédnout.

Žena stála za vyšším pultíkem postaveným z šedých cihel, nahoře byla položená nejspíše břidlicová deska. Za pultíkem měla žena stůl se všemi možnými papíry, za kterým byla kancelářská židle vypadající jako obyčejné mudlovské křeslo, Harry však z vlastní zkušenosti věděl, že podobná křesla na ministerstvu mají oproti těm mudlovským pár výhod. Dokáží velmi zpříjemnit sezení za stolem. Na jedné části stolu se samy razítkovaly nějaké papíry, na další ležel štos map ministerské budovy, v pozadí za křeslem létalo pár nedočkavých oběžníků.

"Tak, pane Pottere, vy se jdete určitě informovat ohledně místa konání té schůze, že?" otočila se na něj čarodějka. Ani nenechala Harryho odpovědět a pokračovala: "Divím se, že to nenapsali přímo do té pozvánky, vždyť je to k zbláznění, každému z vás říkat, kam máte jít, víte, kolik by mi tím ušetřili času? Zvlášť dnes, když je tu takový blázinec." Povzdechla si. "Běžte do nejhořejšího patra, tam kde má ministr Pastorek kancelář. Schůze se bude konat ve dveřích hned naproti Pastorkově kanceláři, v té místnosti na důležité schůze, ostatně kde jinde, že?" drmolila rychle dál. "A teď - další!" zavolala za Harryho záda, kde se už začínala tvořit fronta. "Jak u doktora," pomyslel si Harry.

"Děkuju," řekl nahlas čarodějce na informacích, která ho stejně už neposlouchala. "Nashle," řekl spíše sám pro sebe a šel se prodírat dál davem, tentokráte směrem k výtahům.

Když se konečně dostal k jednomu, kde bylo ještě místo, nastoupil a vmáčkl se mezi všechny ty lidi, kteří tam už byli. Počkal, až výtah postupně dojede do nejvyššího patra. Cestou musel párkrát sklonit hlavu před oběžníky, kterých zde bylo dnes stejně požehnaně jako lidí, a tak měly co dělat, aby se do výtahu vešly. Čím více jel výtah nahoru, tím více lidí pro Harryho štěstí vystupovalo a ubývalo. Z předposledního patra na konečnou jel Harry pouze s jedním mužem. Ten Harryho, který se nyní ramenem opíral o stěnu výtahu, po očku sledoval, ale neřekl a neudělal nic, za což mu byl Harry velmi vděčný. "Možná také jde na tu schůzi," prolétlo Harrymu hlavou.

"Poslední patro, ministrova kancelář a prezentační místnosti ministerstva," oznámil výtah a Harry i s oním mužem vystoupil. Oba se dali od výtahu nalevo směrem ke kanceláři ministra. Harry šel jako první a muž udržoval tempo jen o krok pozadu za ním.

"Jdete na tu schůzi vyšetřovatelského týmu, pane Pottere?" ozvalo se po pár krocích za Harrym.

"Ano, vy též, pane…?" odpověděl Harry, když si uvědomil, že neví, jak muže oslovit.

"Swinton, Michael Swinton." Představil se muž a srovnal s Harrym krok. Podal Harrymu ruku.

"Potter, Harry Potter, ale to asi víte," uchechtl se Harry a přijal mužovu pravici.

"Ano, to vím, ale oficiální představení nikdy neuškodí, nemyslíte?"

"Ne, myslím, že ne." Pousmál se Harry. "Stále jste mi však neodpověděl na otázku," připomněl Michaelovi.

"Oh, omlouvám se," zkřivil muž rty do upřímného úsměvu. "Ano, též směřuji na onu schůzku," dodal už ne tak příjemně naladěn.

"Copak? Taky vám vadí, že vás vytáhli do práce v sobotu odpoledne?" zasmál se od srdce Harry.

"Tak nějak," dostalo se mu neurčité, avšak pro Harryho naprosto pochopitelné, odpovědi.

Během rozhovoru se oba dostali již velmi blízko ke kanceláři. Stačilo zabočit za jeden roh a už byli tam. Čím více se blížili k místu konání schůze, tím více byl slyšet hluk rozhovoru a smíchu již přítomných. Jak netypické pro toto poklidné poschodí. Když se Harry více zaposlouchal, uvědomil si, že mezitím vším hlukem slyší i jeden zvuk, který nemá příliš v lásce, a to zvuk fotícího reportérského fotoaparátu.

Sotva Harry došel za onen roh, byl nepříjemně oslepen bleskem a musel párkrát zamrkat, aby se mu podařilo opět zaostřit. To už se k němu nahrnula i reportérka.

"A konečně! Tady ho máme! Tak co, pane Pottere? Cítíte se poctěn, že vás ministerstvo zařadilo do tak významného týmu? Co říkáte na ony tragické události? Myslíte si, že bude v moci Chlapce-který-přežil vyřešit tuto záhadnou událost? Jak se k tomu vlastně stavíte jako hráč famfrpálu? Všichni víme, že je to váš koníček! Myslíte, že smrt chytače Morana je nenahraditelná ztráta?"

Harry ani nevnímal, jaké otázky na něj reportérka chrlí, protože byl skálopevně rozhodnut, že na nic odpovídat nebude, zvlášť když o oné tragické události sám neměl moc informací a ty, co měl, pocházely právě z Denního věštce.

"No tak, Bushová, nechte toho!" obořil se na reportérku sám ministr Pastorek, který právě přicházel. "Harry! Rád tě vidím, jak se máš?" přihnal se Kingsley k Harrymu se širokým úsměvem a náznakem ho objal. "Tohle je slečna Bushová, naše redaktorka Denní věštce," pokynul Kingsley na onu dotěrnou ženskou se ztvrdnutým úsměvem na tváři, "psala i ten článek v ranním Věštci, četl jsi ho?"

"Jo, jo četl." Odpověděl Harry, ale Kingsley nevypadal, že by ho dvakrát poslouchal.

"No a Harry, tuhle dámu ti snad ani představovat nemusím," pokračoval Kingsley a pokynul hlavou kamsi dozadu ke zdi. Jestli jeho úsměv předtím ztvrdnul, tak nyní byl křivě vytesán do skály s citrónem v puse.

Harry se podíval oním směrem. Proč ho to vlastně ani nepřekvapilo? O zeď na chodbě se s lehkostí opírala Rita Holoubková. Světlé vlasy měla vyčesané nahoru a obličej jí lemovali natočené lokny. Černé brýle nasazené na jejím nose jí dodávaly onen holoubkovský výraz, který znamenal jen jediné: jsem tady a prahnu po každém kousku skandálu, který mi nastolíš, Pottere. Vedle ní ve vzduchu létal bloček a u něj netrpělivě kmital její bleskobrk.

"Bushová je její pravá ruka, Harry. Po tom, co ministerstvo zavedlo jistou cenzuru článků Holoubkové, veškeré nepravdy a lži ventiluje do světa právě skrz Bushovou. Dej si na ně pozor, tohoto vyšetřování se obě budou držet jako klíšťata,jedním z důvodů jsi i ty." Zašeptal mu do ucha Kingsley a poplácal ho po rameni.

"Tak a teď už pojďme dovnitř, je za dvě minuty čtrnáctá hodina. Holoubková, Bushová, vy zůstanete tady na chodbě, interview se budou dávat až potom, jestli vůbec."

Lidé na chodbě se pomalu začali ubírat směrem do dveří, které Pastorek právě otevřel. Harry si je konečně začal nějak více prohlížet. Uviděl tu pár známých tváří, někdy jen od vidění, někdy opravdu blízce známých. Michael stál za ním a pomalu se oba sunuli do dveří. Šli jako poslední. Harry vstoupil do místnosti a Michael za nimi zavřel dveře.

Harry se rozhlédl po místnosti, kde už si všichni pomalu sedali na židle u velkého konferenčního stolu. Přejížděl pohledem po obličejích a zároveň hledal místo, kam si sedne. Když v tom jakoby se v něm krve nedořezal. Co ten tu sakra dělá?

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama