How Is It Possible? - 22. kapitola - Zběsilost

14. prosince 2016 v 21:25 | Makkakonka |  How Is It Possible?

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***
"Draco? Můžeš mi říct, co to děláš?" zaprskal už docela naštvaně Harry na svého blonďatého kolegu, který momentálně začal balit rozdělanou práci a uklízet laboratoř. Celé odpoledne byl Draco jako na jehlách a neskonale lezl - jindy klidnému - Harrymu na nervy.

Z počátku se to Harry snažil nekomentovat a držet své nervy na uzdě. Chvíli po polední pauze to dokonce vypadalo, že se Draco docela uklidnil, ale čím více se blížil večer a s ním i konec pracovní doby, byl Draco nervóznější a nervóznější a tím pádem i otravnější a otravnější.

Neustále lítal po laboratoři z místa na místo, vše dělal zbrkle, a když na Harryho promluvil, tak ve své podstatě prskal rozkazy na všechny strany. Jakmile Harry nebyl dostatečně rychlý na Dracova meřítka nebo mu něco nešlo tak, jak si to Draco představoval, stal se dobrým hromosvodem pro Dracovy výčitky a nadávky.

Člověk se tedy nemohl divit, že se časem stával podrážděnější a podrážděnější. Momentálně ho vytáčelo málem i to, že Draco dýchá stejný vzduch jako on.

Za celou dobu práce na tomto případě, se Harry poprvé cítil stejně jako na škole. I když nyní nic nekončilo rvačkou, urážkami a řvaním nadávek, které mohlo slyšet celé okolí na vzdálenost větší než jedna míle. Ale přesto se Harry cítil stejně naštvaný. Snažil se zklidnit a častokráte se zevnitř zuby kousal do tváře, aby Dracovi nezačal nadávat.

Harry blonďáka na jednu stranu chápal, ale na druhou mu Draco drásal nervy. Myslel si, že jeho polední uklidňující praktika na Draca zabere, ale časem pochopil, že ne na déle než pár minut.

"Co bych dělal, balím to tu," řekl Draco a jako by svá slova potvrdil následným třísknutím cínového kotlíku o mramorovou desku pracovního stolu.

"Teď?" zavrčel Harry.

"Jo!" Draco se divoce otočil jeho směrem. "Vadí ti to snad?"

"Jistěže ano! Máme ještě přes tři čtvrtě hodiny čas, než nám skončí dnešní pracovní doba!"

"No a? Nezájem!" Další třísknutí proťalo místnost plnou negativních a zběsilých pocitů.

"Jak no a? Ještě to nemáme hotovo a Colin bude chtít slyšet nějaké výsledky! Já si to tady nemíním posrat tím, že si z práce budu dělat luft!" zvýšil hlas Harry a měl co dělat, aby po Dracovi něco nehodil.

"Včera jsme dělali přes čas. Máme dnes právo na to, abychom to tu ukončili dřív. Ale pokud seš tak upjatej a hodláš tu ještě kysnout, tak tu klidně kysni. Já tě přece nenutím, abys šel pryč se mnou. Ale tu nemíním být déle, než je nutné! totiž mrhám drahocenným časem!" Souhrn řinčení na chvíli zaplnil laboratoř, když se Dracovi podařilo svojí divokou gestikulací shodit na zem komínek ze železných tácků.

"Do prdele!" zaječel hystericky blonďák, mávl hůlkou a kouzlem vše zase poslal na stůl, kde se tácky složily do předešlého řádu.

"Slíbil jsem ti, že ti s tím hledáním pomůžu," zkusil to Harry z jiného soudku.

"Jsem zvyklý, že mé okolí své sliby neplní," odsekl mu Draco a dál třískal vším, co mu přišlo pod ruku.

"Já ho ale chci splnit!" Harry zaťal ruce v pěst a snažil se sebrat své poslední kousky trpělivosti a slepit je dohromady.

"Tak se na to tady vyser a pojď taky!"

"Nemíním kvůli tobě přijít o práci! Kdyby šlo o pět deset minut, tak nic neřeknu, ale ty chceš odejít o necelou hodinu dřív, a to i přestože víš, jak moc důležitá je tvá úloha na tomto případu, a že je na vyšetřování kladen celkem velký důraz, protože má vše být nejlépe vyřešeno do konce tohoto týdne! A my se nemáme čeho chytit, když ty nedokončíš svoji práci!" Harry bouchl pěstí do stolu. "A to vše jen kvůli nějakému podělanému dopisu."

"Cos to řekl?" Draco se na Harryho zadíval divokým běsnícím pohledem. "Podělanému dopisu? Podělanému dopisu? Víš ty vůbec, jak důležité tyhle otcovy dopisy bývají? Za celej můj zkurvenej život je tento čtvrtej v pořadí! Slyšíš? Čtvrtej! Otec je neposílá jen tak! Každej z těch předchozí tří mi převrátil život vzhůru nohama!

První z nich jsem dostal na konci čtvrtého ročníku, když se vrátila ta beznosá stvůra a otec s matkou museli oba dva opět nastoupit do jeho služeb! Druhý jsem dostal na konci pátého ročníku s oznámením, že otec selhal ve svém poslání, poputuje do Azkabanu a já nejspíš budu muset začátkem prázdnin přijmout Znamení a stát se členem toho potrhlýho fanclubu, abych tak odčinil otcovo zklamání! A ve třetím mě milostivě informoval o tom, že si to Pán zla během pár hodin nakráčí do Bradavic a hodlá zde začít tu největší bitvu nynější kouzelnické éry a klidně srovnat Bradavice se zemí jen proto, že se v nich ukrývá Zlatý chlapec, kterým nebyl nikdo jiný než ty, Pottere!"

Když Draco dokřičel svůj dlouhý monolog, zůstal stát uprostřed místnosti s prudce se zvedající hrudí a prstem namířeným na Harryho. Ten se šokovaně opíral o menší pult na druhé straně místnosti a vyjeveně na Draca koukal. Takhle smyslu zbaveného ho ještě neviděl. Harry v blonďákových očích zahlédl potlačovanou vodnatost.

Draco párkrát po sobě zamrkal, aby zahnal přebytečnou slanou vodu ve svých očích. Divně se zatvářil a svěsil svoji nataženou paži. Pak rychlým krokem přešel k židli, přes kterou měl pověšenu svoji mikinu, trhnutím ji sebral a chystal se odejít pryč z místnosti. Musel však projít kolem Harryho.

Brýlatý muž zachytil chvátajícího blonďáka za předloktí a natočil si ho k sobě. "Omlouvám se," řekl jemně snažíc se Draca uklidnit a zároveň do svých slov vložit všechnu upřímnost, kterou měl na srdci. "Omlouvám se, Draco," tišeji po chvíli zopakoval svá slova, když viděl menší vzdor v šedých očích.

Blonďák vytrvale koukal do smaragdových očí černovlasého chlapce, který mu pohled ve všech směrech opětoval naprosto stejně. Harry viděl, jak se blonďákovi jemně začíná třepat brada a jak šedé oči pomalu přicházejí o všechnu vůli odporovat.

Přebytečná voda se do nich začala lít čím dál tím více a v okamžiku těsně před tím, než přetekla přes okraj, Draco udělal trhaný pohyb a zabořil hlavu do Harryho hrudě. Jednu ruku položil zepředu na černovláskův bok a tu druhou, za kterou ho Harry stále držel, položil vedle své hlavy na Harryho prsní sval. Zhluboka nasál vzduch do plic a snažil se uklidnit.

Harry byl zprvu blonďákovým činem zaražen. Nečekal, že se před ním Draco i nyní sesype jako domeček z karet při prvním zafouknutí větru. Ale stalo se. Harry si opřel bradu o temeno Dracovy hlavy, pustil jeho předloktí a jednou rukou objal blonďaté stvoření kolem ramen. Tou druhou mu začal na zádech malovat uklidňující kroužky.

Nikdo z nich nic neříkal. Harry cítil, jak se blonďák v jeho náručí postupně uklidňuje a jak zabořuje svůj nos stále více a více do jeho hrudě. Dracovo napnuté tělo se uvolňovalo, až nakonec blonďák stál zcela opřený o Harryho a natisknutý na jeho hruď celou svojí vahou. Se zavřenými oči se nechal objímat a nosem nasával vůni Harryho trička.

"Děkuju," uslyšel Harry sotva znatelné zamumlání. Kdyby na své hrudi nepocítil menší zachvění způsobené Dracovými pohybujícími se rty, nejspíš by velmi váhal, zdali se mu to jen nezdálo.

Harry blonďáka na okamžik stiskl o něco pevněji, a odpověděl tak Dracovi na jeho slova.

"Půjdeš teď se mnou?" další zamumlání do Harryho trička způsobené blonďákovými rty. "Prosím…" dodal Draco téměř šeptem a zvedl svoji hlavu tak, aby se mohl podívat do Harryho očí.

Harry se periferně podíval na hodinky, které měl připnuté na svém levém zápěstí, a zjišťoval si svoji časovou situaci. Pak se pohledem opět zaměřil na Dracovy oči.

"Tak dobře," řekl nakonec, když viděl, že do konce pracovní doby zbývá necelé čtvrt hodiny. Pomalu nechal svoje ruce sjet z blonďákových zad a natáhl se za sebe pro svoji bundu.

"Díky," věnoval Draco Harrymu vděčný úsměv.

"Tak pojď," řekl jemně Harry a natáhl se po klice ode dveří. Draco vzal ze stolu složku s papíry pro Colina a jako první prošel otevřenými dveřmi, které mu Harry přidržel.

Jakmile vešli do hlavní vyšetřovatelské místnosti, oči všech v ní přítomných se na ně podívaly. Tedy spíše na Draca. Ten zaraženě přelítl očima po náhle ztichlé místnosti a udělal pár kroků vpřed ke Colinově kanceláři. Nervózně se podrbal na hlavě a rozhlédl se po ostatních. Nakonec se otočil za sebe a vyhledal Harryho oči. Snažil se v nich najít nějaké vysvětlení této situace, ale viděl jen stejnou zaraženost, jaká se zračila v těch jeho.

"Colin tu teď není," proťal ticho Oliverův hlas.

"Aha." Draco se opět podrbal na zátylku.

"Jestli chceš, tak mu to předám," kývl Oliver hlavou ke složce ve Dracových rukách, "ještě se s ním dneska uvidím."

"To bys byl hodný," řekl Draco a podal onu složku svému bývalému příteli. Potom se obrátil na podpatku a společně s Harrym se rozešli ke dveřím vedoucím pryč z prostoru vyhrazenému vyšetřovatelskému týmu.

Zrovna ve chvíli, kdy se chystal otevřít dveře, zarazil ho Oliverův hlas. "A Draco?"

"Ano?" zeptal se zmateně blonďák.

"Upřímnou soustrast."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama