How Is It Possible? - 23. kapitola - Skutečné

22. prosince 2016 v 14:38 | Makkakonka |  How Is It Possible?

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Draco zkrabatil čelo a pomalu se otočil za sebe na Harryho a potom zase na Olivera. "Co?" zeptal snad ještě zmateněji než předtím a nechápavě přelétl očima všechny přítomné.

"Počkej… ty to ještě nevíš?" zeptal se ho opatrně Michael a kousal se do rtu.

"Ne?" řekl Draco spíše jako otázku, ale v hlavě mu pomalu začala celá skládanka zapadat do sebe.

Harry viděl, jak se Dracova ruka, nyní opouštějící kliku, lehce třásla. Všiml si i blonďákova suchého, ale hlubokého polknutí. Natáhl svoji ruku k Dracově dlani a mírně ji stlačil na znamení toho, že je tu s ním a pro něj, ať se teď odehraje cokoliv.

Draco se na něj úkosem podíval a nepatrně vděčně kývl očními víčky. V šedých očích se zračil strach a obavy spolu s nejistotou a stále ještě početnou zmateností a nechápavostí.

"Četl jsi tohle?" zeptala se nejistě Nataly a do ruky vzala nějaký z výtisků Denního Věštce.

"Ne?" zopakoval Draco svoji předchozí větu. Oči upřel na svazek papírů v Natalyině ruce.

"Je to dnešní ranní vydání," řekl Michael a Nataly natáhla ruku s novinami dopředu směrem k Dracovi.

Harry si až s tímto gestem uvědomil, že Dracovi žádné noviny nechodily. On sám Denního Věštce nečetl, a tudíž ho ani nepostrádal. Nevšiml si však toho, že jej nečte ani jeho společník. Tedy alespoň zde, v Česku.

Draco se nejistě rozešel k Nataly a převzal si od ní noviny. Harry z jeho výrazu vyčetl, že má blonďák menší tušení o tom, co ve Věštci najde.

"Je to na straně šest," špitla Nataly a kousla se do spodního rtu.

Draco se rozhlédl po místnosti a na nepatrný okamžik setrval očima na Harrym, potom rozložil obě půlky přehnutých novin od sebe a otočil na příslušnou stránku.

Bylo vidět, jak Draco na okamžik ztuhl. Pak však noviny rychle zavřel a Harry zpozoroval, jak se blonďákovi začala rychle zvedat hruď v důsledku mělkého dýchání.

"Můžu… můžu si je vzít?" zeptal se roztřeseně Draco celé místnosti s očima upřenýma někam do země. Hlavou nepatrně kývl k novinám ve své ruce.

"Samozřejmě," odpověděla mu Nataly.

"Díky," hlesl Draco a to bylo také to poslední, co řekl, než opustil místnost. Jakoby nevnímal své okolí, se pomalu rozešel ke dveřím a vyšel z místnosti ven na chodbu. I kolem Harryho prošel bez povšimnutí.

Černovlasý muž se podrbal na zátylku a očima přelítl všechny ostatní v místnosti.

"On o tom fakt nevěděl?" zeptal se potichu Oliver a očima zakotvil na Harrym.

"Ehm… ne." Harry si nervózně utřel dlaň do zadní kapsy svých riflí.

"Super," utrousil ironickou poznámku Michael. "Na co čekáš? Běž za ním!" křikl potom s rozhozenýma po Harrym, který stále stál na stejném místě jako solný sloup.

Michaelova slova jakoby ho probrala. "Jo, já… Mějte se." Rukou slabě mávnul svým kolegům a vyběhl dveřmi ven za Dracem.

Když se dostal na chodbu, rozhlédl se po celé její délce, ale blonďáka nikde neviděl. "Draco?" zkusil ho zavolat, ale odpovědí mu bylo jen hrobové ticho. "Draco?" zkusil to znova a hlasitěji. Nedostalo se mu však ničeho jiného, než ozvěny vlastního hlasu.

Harry tiše zaklel a doufal, že se nespletl ve své myšlence, když ho napadlo, že se Draco už přemístil pryč. Největším problémem bylo to, že vůbec nevěděl, kam by se Draco mohl přemístit. Doufal, že ho najde na hotelu.

Sám ani pořádně nevěděl, jak se dostal na hotel. Jedinou jeho myšlenkou bylo, že musí najít Draca. Přemístil se na první zapadlé místo blízko hotelu, které ho napadlo a rozutíkal se směrem k vysoké budově nesoucí název Freedom.

Uvnitř sebe vydechl úlevou, když mu recepční oznámila, že si klíče od pokoje před chvílí vyzvedl mladý blonďatý muž. Na její poznámku ohledně podivného chování ono blondýna Harry jen mávnul rukou a rozutíkal se směrem k výtahům.

Netrpělivě poklepával nohou, když čekal, až výtah přijede z horních pater do přízemí. V duchu zvažoval, jestli by nebylo rychlejší vrátit se ke schodům a vyběhnout do čtvrtého patra po nich. Cinknutí otevírajících se dveří od výtahu ho však vytrhlo z rozhodování.

Harry rychle nastoupil dovnitř a samou netrpělivostí stiskl tlačítko se čtyřkou dokonce několikrát za sebou, jako by tím cokoliv mohl urychlit. Při - v Harryho očích až velmi - pomalé cestě nahoru se Harry opíral jednou pěstí o stěnu výtahu a na druhé ruce si nepřítomně kousal nehet.

Vůbec netušil, proč mu tolik záleží na tom, aby Draco nyní nebyl sám. Dřív by mu to s největší pravděpodobností bylo jedno. Je až nepřirozené, jak během pár dní dokázal změnit svůj názor na něj a jak se na jeho přítomnosti stával závislejším a závislejším. Mělo by mu to být jedno, neměl by teď tolik řešit, jak se Draco cítí a proč. Přesto se v něm ozývalo něco, co volalo po tom, aby udělal pro Dracovo pohodlí a spokojenost maximum.

Když se dveře výtahu opět s cinknutím začaly otevírat, Harry se prodral pomalu zvětšující se škvírou mezi jednotlivými křídly dveří a rozběhl se po chodbě ke dveřím svého a Dracova pokoje. S hlasitým výdechem je rozrazil dokořán a vpadl do vstupní čísti místnosti. Jako velká voda se přihnal za roh a prudce se zarazil na místě, když uviděl zpustošenou místnost.

Papíry, které byly před odchodem z pokoje narovnané do komínků a hromádek, se nyní válely rozházené po zemi, jak je někdo rozmáchlým pohybem ruky shodil na zem. Sklenice, které byly dříve vyskládány na tácu položeném na jedné z poliček jakožto vybavení hotelového pokoje, teď byly rozbité na střípky a ležely rozházené po podlaze u jedné ze stěn pokoje. A mezi tím vším nepořádkem se na posteli choulilo blonďaté klubko a vzlykalo do peřin.

"Reparo," zašeptal Harry a skleničky se opět začaly dávat dohromady. Dalším kouzlem pak uklidil všechen nepořádek na své původní místo.

Pomalu přešel k posteli a opatrně si sedl na její okraj. Okamžik sledoval Dracova chvějící se ramena. Nepatrně zaváhal, než položil svoji dlaň na blonďákova záda, kterými k němu byl Draco natočen.

"Draco…" jemně zašeptal. "Draco, co se stalo?" lehce přejel dlaní po Dracových lopatkách a svoji ruku stále ponechal na Dracových zádech. "No tak Draco… mluv se mnou prosím…" Harryho ruka nyní pohladila celou linii Dracovy páteře.

Blonďák otočil svoji uslzenou tvář na Harryho. Ze šedých očí se linuly husté potoky slaných kapek a zanechávaly lepkavé cestičky na bezchybných bledých lících. Okolí očí se zabarvovalo do červena. Platinové vlasy byly rozházené do všech světových stran a svým vzhledem tak podtrhovaly zničenost jejich majitele.

Draco naprosto nemalfoyovsky popotáhnul nosem a očima sjel někam k hraně postele. Lehce kývnul hlavou.

Harry na zlomek vteřiny nechápal, pak však sklopil svůj zrak na zem a všiml si, nyní již trochu zmuchlaného, Denního Věštce. Sundal ruku z Dracových zad a natáhl se pro noviny. Byly otevřené na osudné stránce. Velký titulek praštil Harryho do očí.

Narcissa Malfoyová podlehla svým zraněním z nedělního útoku!

Pod titulkem se nacházelo pár odstavců povídajících o podrobnostech, ale ty Harry úspěšně ignoroval. Na konci článku byla umístěna fotka Dracovy matky, která jí zblízka zabírala obličej. V pozadí byl vidět zbytek osazenstva Malfoyových. Nejspíše jedna ze starých fotek.

Harry s křivým šklebem odhodil noviny zpět na zem a opět začal veškerou pozornost věnovat uplakanému blonďákovi. "Draco…" oslovil ho jemně a posunul se na posteli blíže k němu.

"Draco," řekl a mírně od sebe odtáhl ruce složené v klíně, aby tímto gestem dal blonďákovi najevo, že se k němu může stulit.

Draco ze sebe vydal další přidušený vzlyk a překulil se k Harrymu. Hlavu si složil do jeho klína a rukou stále objímal bílou hotelovou peřinu. Z očí se mu řinula další válka slz. Ležel na boku, zády otočený k Harryho obličeji.

Harry nic neříkal. Cítil, že tady by byla slova zbytečná, možná dokonce i přebytečná. Jednou rukou blonďáka pevně obejmul kolem ramen a jejími prsty maloval na Dracovu paži uklidňující obrazce. Druhou mu položil do platinových vlasů, které začal lehce vískat a přehrabovat.

Ani jeden z nich si pořádně neuvědomoval, jak dlouho takhle leželi. Draco se postupně začal uklidňovat, až nakonec jen vyčerpaně odpočíval v Harryho náruči a nechával se konejšit Harryho doteky. Nakonec se převrátil na záda a zespodu studoval Harryho tvář.

"Proč to všechno děláš?" zeptal se ho po chvíli roztřeseným a od pláče nepřirozeně chraplavým hlasem.

"Co tím myslíš?" navázal Harry s Dracem oční kontakt.

"Tohle… tohle všechno," Draco neurčitě rozhodil rukama. "Jsi tu vždycky, když někoho potřebuju. Máš o mě starost, přijde mi to, že ti na mně záleží. Nechápu to."

Harry to kapku posměšně uchechtnul. "Na to ti nejspíš neodpovím. Sám to nevím. Taky se nechápu," zakroutil černovlásek hlavou a nepřítomně prsty projel Dracovy vlasy.

Nastala menší chvíle mlčení. Harry studoval Dracovy oči a přemýšlel. To stejné v podstatě dělal i blonďák.

"Mám menší teorii," řekl nakonec Draco, podepřel se na loktech a hlavu natočil směrem k Harryho obličeji. "Netuším, jestli je správná, ale vím, že by mě to nejspíš bolelo, kdybych se pletl," řekl a zadíval se do Harryho očí.

"Jaká teorie to je?" zeptal se potichu Harry a pomalu vzdával snahu ignorovat velmi malou vzdálenost mezi jejich obličeji.

Draco neodpověděl, jen se zhluboka koukal Harrymu do očí.

Harry mu jeho pohled oplácel a jen matně si uvědomoval, že se k sobě stále více a více přibližují. Až když se špička jeho nosu jemně srazila s blonďákovým, odtrhnul svůj pohled od šedých studánek a sjel ním k Dracovým růžovým rtům. Pak jej ovšem znovu zvedl a snažil se správně vydedukovat Dracův pohled. Nakonec pomalu překonal poslední střípky vzdálenosti mezi nimi.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama