How Is It Possible? - 28. kapitola - Pohodové

30. prosince 2016 v 15:15 | Makkakonka |  How Is It Possible?

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Na," natáhl před sebe černovlasý ruku s malým hrnkem, ve kterém byla horká káva, a pohledem vyzýval blonďáka k tomu, aby si od něj pití vzal. "Nic lepšího tu není," dodal, když viděl blonďákův napůl vděčný a napůl otrávený úšklebek.

"Díky," hlesl Draco usazený na dřevěné židli a schoval teplý hrnek ve svých dlaních. Oči upřel na temnou hladinu vody v hrnku.

Harry se svalil na židli vedle něj a usrkl ze své vlastní kávy. Pohledem sjel skrčenou postavu po své pravici. Smutně se pousmál a překryl svojí dlaní jednu z blonďákových. "Neboj, bude to dobrý. Zvládneme to."

"Zvládneme?" jedno z Dracových obočí si prorazilo cestu vzhůru. S otázkou se zahleděl do zelených očí vedle sebe.

"Ano, zvládneme." Harry se upřímně usmál. "Nebo snad chceš, aby mě můj hrdinský komplex opustil? Jestli ano, můžu s tím něco začít dělat," řekl se s úšklebkem.

Dracovi se na tváři objevil úsměv. Pohodlně se opřel o židli a mírně zaklonil hlavu. "Nikdy jsem nevěřil, že to řeknu, ale teď jsem za něj celkem rád, Potty." Pobavené jiskřičky se zračily v šedých očích, avšak ty během okamžiku zvážněly a hlava se opět sklonila dopředu. "Vlastně ani nevím, co bych tady bez něj dělal." Slova byla pronesena hlasem na hranici šepotu a tiché mluvy, přesto je ale Harry slyšel. Jako odpověď stiskl Dracovu dlaň o něco málo pevněji.

"Já jsem zase nikdy netušil, že středem mých hrdinských zájmů budeš ty, ale stalo se a já jsem za to nesmírně rád. Upřímně nyní nechápu, jak jsem tě na škole mohl nenávidět a myslet si o tobě jen to nejhorší, protože teď, pořádně ani nevím proč, jsi na samotném vrcholku mých potřeb a snah."

Šedé oči se zadívaly do teď zelených. "To myslíš vážně?" zeptal se Draco nejistě.

"Samozřejmě, proč jinak bych to říkal?"

Blonďák nevědoucně pokrčil rameny a sklopil hlavu. Avšak ne na dlouho. Harry ukazováčkem jemně podebral Dracovu bradu a natočil si ji k sobě tak, aby mohl vzápětí vtisknout lehký polibek na blonďákovy růžové rty.

"Věř mi, Draco. Všechno, co se tady mezi námi dvěma děje, mi přijde zvláštní, vzhledem k tomu, jak to mezi námi odjakživa bylo. Rozhodně jsem neměl ani nejmenší tušení, že se tu něco takového mezi námi stane. Ale teď, když se to děje, přijde mi to krásné a už si to ani nedokážu představit jinak.

Myslím, že kdybys ve mně jisté věci nezměnil, nejspíš by mi teď bylo naprosto jedno, že tě tvůj život opět zkouší. Přiznávám, že sám nevím, co jsi ve mně změnil. Nevím, co vlastně od budoucna chci, ale vím, že nyní ve mně převládá pocit, který mi říká, že tě v tom nemůžu nechat samotného. Říká mi, abych tě chránil a dával ti bezpečí, které nyní potřebuješ. A já jsem pevně rozhodnutý se těmito příkazy řídit, protože právě to něco uvnitř mě mi nedovolí, aby to bylo jinak. Leda snad, že bys to ty sám jinak chtěl."

Harry se s láskou a oddaností zahleděl do Dracových šedých očí a na tváři se mu vykouzlil krásný úsměv, když uviděl, jak dojaté ony studánky jsou. Palcem pohladil Draca po tváři a setřel jednu neposednou slzičku štěstí a dojetí, která se z blonďákových očí vydrala ven.

Natočil si Dracovu tvář směrem k sobě a svými rty se vpil do blonďákových. "Mám tě rád, Draco. Mám tě moc rád," zašeptal do nich během polibku.

"Já tebe taky, Harry," řekl tiše Draco a nechal se hýčkat rty druhého chlapce, které se pomalu přesouvaly po celém blonďákově obličeji a zahrnovaly ho lehkými motýlími polibky. Ani si to neuvědomoval, ale po celou dobu slastně přivíral oči a zadržoval dech. Až když Harryho rty zabloudily k Dracově citlivému místečku na hraně čelisti, prudce vydechl a zadíval se na chlapce vedle sebe. Harry se od něj odtáhl a věnoval mu zářivý úsměv.

"No, jestli jste už skončili, tak mě poslouchejte," ozval se ženský hlas ode dveří s hranou přísností, avšak zvláštní podtón prozrazoval pobavení.

Z Dracových úst se vydralo menší zakňučení vzdáleně připomínající zoufalé zavytí. Nikdy neměl rád, když ho někdo našel v intimnější chvilce a dneska mu byl tento pocit dopřán hnedle dvakrát. Harry si jen pobaveně odkašlal a s tázavým pohledem se obrátil na Nataly.

"Mám pro vás zprávu od Colina," potutelně se usmála a schválně natahovala každé slovo. Pak udělala dramatickou pauzu a s veselými jiskrami v očích si užívala napjatost obou chlapců.

"Tak už se vymáčkni," nevydržel to Harry a zpražil ji lehce naštvaným pohledem.

Nataly se hlasitě zasmála a pohodila hlavou, pak se její úsměv změnil z pobaveného do obyčejného milého. "Dneska odsud můžete odejít dřív. Chápejte jako hned," lehce se zasmála a pokračovala: "Prý už budete vědět, co s volným časem a já ostatně ten pocit mám taky," oznámila jim a neodpustila si vědoucnou poznámku doprovázenou spikleneckým mrknutím.

Harry se smíchem zavrtěl hlavou ze strany na stranu a pobaveně se na Nataly podíval. "Jak dlouho jsi tam vlastně stála?" zakřenil se.

"Dost dlouho na to, abych měla čas přemýšlet o tom, jak moc je zvláštní, že jste to zrovna vy dva. Malfoy a Potter. Líbající se na pracovišti ve stovky kilometrů vzdáleném státečku od rodné Británie. Přijde mi to jako strašná ironie osudu," ušklíbla se a založila si ruce na prsou. Bokem a hlavou se opřela o futra dveří a sjela oba přítomné příslušníky mužského pohlaví od hlavy až k patě.

"Avšak i přesto to je skvělý důkaz toho, že láska je všudypřítomná a nikdy člověk neví, kdy vytáhne svoje drápky a přichytí se na dvou tvorech současně." Usmála se a odhalila tak svoje bílé zuby. Oba dva chlapce sjela pohledem od hlavy až k patě a vypadalo to, že nad něčím přemýšlí. "Jak dlouho spolu chodíte?" vychrlila pak svoji otázku.

Harry se mírně usmál a odtáhl si od úst hrnek s kávou, kterou během Natalyina proslovu usrkával. "Je sice hezký, že si tohle myslíš, ale přesto jsi trošku vedle, protože co já vím, tak spolu s Dracem nechodíme."

"Ou," našpulila Nataly pusu, avšak její tón jasně říkal, co si o celé věci myslí. "Tak to je škoda, protože byste se k náramně hodili. Navíc snad každý z tohohle týmu si už všiml toho, jak zvláštně se k sobě máte. A věřte mi, že když člověk celou dobu slýchával od ministra jen samé pochyby o tom, jak vaše spolupráce tady dopadne, a neustálé vzpomínání na to, jak jste se na škole rvali jako dvě šelmy, tak se něčemu takovému špatně věří. Ale zase na druhou stranu… vidět vás na živo, to člověka hned přesvědčí a vyvrátí všechny jeho pochyby. A to ještě nesmíme zapomínat na to staré dobré úsloví, které říká, že co není, může být, že?" Oslnivě se usmála a obrátila se na podpatku. "Tak se mějte," mrkla na ně a odešla.

"Ty taky," řekl ještě Harry, i když si byl vědom toho, že ho už Nataly neuslyší. Natočil hlavu na stranu a pohledem sjel zaraženého Draca vedle sebe. V duchu se pozastavil nad tím, že blonďák po celou dobu Natalyiny přítomnosti zarytě mlčel.

"Tak co? Půjdeme?" zeptal se ho s úsměvem a lehce pohladil Dracovo stehno.

"Cože? Jo, jasně," zamumlal zmateně blonďák a oči upíral na dveře, ve kterých ještě před chvílí stála Nataly.

Harry Dracovu zmatenost s úsměvem přešel. "Vrátíme se na hotel, nebo půjdeme někam jinam?" potutelně se usmál a zadíval se na Draca.

"Má to být pozvání?" lehce přimhouřil oči blonďák.

"Možná…?" pokrčil Harry rameny a nadhodil hraně nevědoucí úsměv.

"Tak fajn," usmál se Draco.

"Super," zakřenil se radostně Harry a vytáhl Draca na nohy. "Pojď," chytil ho za ruku a vedl směrem ke dveřím.

"Myslíš, že je to dobrý nápad?" znejistěl najednou Draco, když stáli těsně před nimi.

"Co?" zeptal se nechápavě Harry. "Rande?"

"Ne. Tohle," pozvedl Draco jejich spojené ruce výše a hlavu naklonil ke dveřím.

"Kašli na to, hm? Navíc… pokud jsem Nataly správně porozuměl, tak si to o nás stejně každý myslí, tak proč jim nedopřát menší podívanou? Ale jestli nechceš, tak nemusíme…" zkoumavě se na něj zadíval Harry.

"Ne… to já… nevadí mi to, ale…" zažbleptal Draco a lehce zrůžověl. Nakonec pokrčil rameny.

"Jsi roztomilý, když jsi v rozpacích. Víš to?" usmál se Harry a pohladil blonďáka po tváři.

"Když myslíš…" zamumlal Draco a růžových skvrnek na jeho tvářích ještě přibylo. Mírně sklopil hlavu.

Harry se nad tím sám pro sebe uchechtl. "Nemyslím. Já to vím," políbil Draca na čelo. "Tak pojď," usmál se na něj.

Blonďák mu úsměv opětoval a s Harrym po boku vkročil do společné kanceláře celého týmu nepouštěje černovláskovu dlaň.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama