How Is It Possible? - 3. kapitola - Představení

11. prosince 2016 v 21:41 | Makkakonka |  How Is It Possible?

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Pohled mu padl na mladého muže sedícího na pravé straně stolu zhruba uprostřed. Krátké platinově blond vlasy dané do bezchybného účesu, elegantně střižené tmavě modré sako na míru z kdovíjak drahého materiálu, bílé tričko a kupodivu obyčejné mudlovské tmavě modré rifle dokonale se hodící k onomu saku. Ocelově šedé oči, špičatá brada a na tváři dokonale povrchní arogantní výraz. Draco Malfoy. Sám Draco Malfoy v celé své kráse.

Teprve teď si ho Harry všiml. I když počkat! Vždyť ho už dnes viděl. Jistěže to byl on. Ten chlap, do kterého vrazil ve vstupní hale ministerstva. Ten, co ho překvapil svojí odpovědí na omluvu a ten, jehož hlas se mu zdál povědomý. Až teď si uvědomil, odkud ten hlas znal a v podstatě se nestačil divit, že ho nepoznal hned napoprvé. Vždyť to byl hlas, který ho buzeroval téměř šest let v kuse. Jak to, že ho nepoznal?

Harry došel k jedné ze dvou volných židlí, které nyní zbývaly. Po levé straně stolu, o dvě místa blíže ke dveřím než byla ta Malfoyova. Druhá byla po Malfoyově levici, a tam se Harrymu zrovna dvakrát nechtělo. Když si Harry sedal, střelil po Malfoyovi svým pohledem. Ten mu ho s chladnou tváří oplácel a nehnul ani brvou. Snad jen v jeho očích se zrcadlil nějaký zvláštní pocit, který Harry nerozeznal. Židle vedle Malfoye zůstala prázdná, vypadalo to, že se jeden ze členů nedostavil.

"Dobrá, když už všichni sedíte, rád bych tedy zahájil tuto schůzi." Začal mluvit ministr a Harry s Dracem se oba obrátili do čela stolu, odkud ministr mluvil ze svého místa. "Předem bych se vám asi měl omluvit za zkažený víkend," pousmál se, "ale z většiny jste zaměstnanci ministerstva, a to znamená 24 hodinové nasazení, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce."

Z pár míst se ozvalo posměšné odfrknutí, ale Pastorek to úspěšně ignoroval a pokračoval: "A vy, co tu sedíte, nejste jen tak obyčejní zaměstnanci, nýbrž ti nejlepší ve svých oborech. Jak už vám bylo sděleno, jste tu proto, abyste pracovali na vyřešení případu vraždy George Morana, našeho chytače z národního famfrpálového družstva. Někteří z vás se budou přímo účastnit vyšetřování v terénu a odjedou do České republiky, jiní zůstanou zde a budou jen doprovodnými silami hlavního týmu. Nyní bych rád přešel k představení všech přítomných a uvedení důvodu jejich přítomnosti zde, neboli k uvedení jejich odbornosti."

Mezi lidmi u stolu zavládla zvláštní atmosféra. Všichni se nenápadně rozhlíželi po druhých, snažili se sami ve svých hlavách přijít na to, zda dokáží své budoucí kolegy pojmenovat sami nebo jestli jim jejich obličeje nic neříkají.

"Vezmu to postupně, od mé pravice. Je vás tu celkem jedenáct, ale v týmu se vás sejde dvanáct. Jeden váš kolega se nejspíš trochu přizapomněl," pokračoval ministr. "Dobrá, takže tohle je, vážení, Harold Price, jeho jméno vám nejspíš bude povědomé, je to trenér našeho národního famfrpálového týmu, na tuto schůzi se přemístil přímo z ČR, kde se tragická událost odehrála. Později nám vylíčí všechny potřebné informace."

Harold Price pokývnul hlavou k přítomným, potom sklonil hlavu a svou pozornost upřel na mudlovskou propisku ve svých rukách položených na menším poznámkovém bločku. Byl to postarší muž s pevnou tváří, avšak věk už mu na ní maloval pár vrásek okolo očí. Harry ho znal, ale ne osobně, jen asi jako každý fanoušek famfrpálu. Byl to bývalý brankář národního týmu a také bývalý kapitán, nyní už v penzijním věku pro hráče takového sportu, ovšem díky svým výsledkům a lásce k famfrpálu pracoval nyní jako trenér svého bývalého týmu.

"Dále tu máme manžele Jacksonovi. Ti do zahraničí s ostatními nepojedou, budou tu v Británii. Za úkol budou mít vyřizování potřebných povolení z naší strany, odpovídání na vaše dotazy a lovení potřebných informací z archivu. Potom je zde pan Colin Pyne. Je to zástupce odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci, bude mít na starost vyšetřovatelský tým."

Harry si zběžně prohlédl onoho muže. Jeho jméno mu bylo povědomé, ovšem tvář nikoliv. Než se však stihl více soustředit na podrobnosti jeho vzhledu, přišel na řadu v představování on sám.

"Dalšího člena týmu asi není třeba nijak zvláště představovat, protože jím není nikdo jiný než pan Harry Potter. V týmu zastupuje bystrozorskou část a snad i v tomto případě ukáže svůj potenciál."

Harry rychle přejel pohledem všechny přítomné, pousmál se a pohled sklopil ke svým propleteným rukám položeným na klíně. Byl Pastorkovi vděčný, že jeho představení nijak neprodlužoval a nevyjmenovával všechny jeho úspěchy, ale věděl, že kdyby Kingsley chtěl, mohl použít i jiná slova, méně obdivuhodná.

"Potom tu máme Michaela Swintona. Pan Swinton je možná pro vás ostatní naprosto neznámý člověk, avšak pro jisté lidi je to opravdu významný muž. Michael pracoval pro naše ministerstvo během války jako tajný agent. Nyní si svoji profesi nadále ponechává, ovšem již poněkud odstupuje od práce v terénu a zde tudíž platí spíše za takového vyšetřovatele. Je to odborník na psychoanalýzu. Bude přítomen u výslechů a bude rozhodovat o tom, zdali podáte žádost o vyslechnutí pod veritasérem. Jeho sledovací schopnosti vám určitě budou užitečné. Velmi se vyzná v lidech a jejich chování."

Harry se konečně více zadíval na svého kolegu sedícího po jeho pravici, kterého měl tu čest potkat už ve výtahu do patra ministerské kanceláře. Nevěděl, o koho jde, Michaelovo jméno mu nic neříkalo. Byl zhruba o deset let starší než Harry. Mohlo mu být maximálně třicet. Harry se dal do podrobnější zkoumání jeho vzhledu. Michael měl modré oči a blonďaté vlasy. Byl vyšší postavy, ale nijak nevyčníval, ramenatý, na tváři měl přívětivý usměvavý výraz, oči mu sršely energií. Harryho pohled se postupně měnil ze zdravě zkoumajícího na přespříliš hodnotící Michaelovi přednosti. Z myšlenek ho vytrhl až Pastorkův pokračující hlas.

"Potom tu jsou sourozenci John a Nataly Brownovi. Ti patří k našim nejlepším bystrozorům. Pracovali na spoustě velkých případů, z nichž se všechny prozatím dotáhly dokonce. Když přeskočíme tu prázdnou židli, na které by měl sedět odborník na famfrpálové zákulisí a také na něco, co bychom mohli nazvat mezi týmovou korupcí, ovšem jak všichni vidíme, ten se nedostavil, tak alespoň doufejme, že přijde po čas schůze. Takže tedy, když přeskočíme toto prázdné místo, máme tu pana Draca Malfoye. Pan Malfoy je vystudovaný lékouzelník, příležitostně pracuje jako léčitel, větší míru času však věnuje studiu jedů a experimentům s lektvary, víceméně patří ke špičce odborníků v lektvaristice na celém světě a jelikož se k případu pojí velké podezření na otravu neznámým jedem, je jeho přítomnost zde v podstatě nutností. "

Harry o Malfoyovi za celé dva roky neslyšel ani slovo, nebo spíše nechtěl slyšet ani slovo, a proto se teď velmi podivil slovům ministra. Nevěděl, že to Draco dotáhl až tak daleko. Překvapilo ho, jakým směrem se dal Draco na další studia, lektvary mu sice vždy šly a určitě měl i dobrou motivaci ve svém kmotrovi, který se v zabýval téměř tím stejným, to ano, ale i přesto. Vyškolený lékouzelník? To by do něj Harry prostě neřekl. Pomalu začínal litovat toho, že každou informaci o tom, co se stalo s Malfoyovými po soudním procesu těsně po konci války, úspěšně ignoroval a nezajímal se, když ho někdo chtěl na tohle téma informovat. Články z Věštce dokázal vždy přeskočit i bez toho aniž by si přečetl titulek, stačila mu fotka někoho z Malfoyovic rodiny a už obracel list.

"Dále tu máme Emily Whincheepovou, jednu z našich nejlepších bystrozorek, pracuje pro nás již dlouho, na kontě má spoustu skvěle vyřešených případů, ve válce nám byla velkou oporou a mnoho toho zakusila, je členkou obnoveného Fénixova řádu a nyní i členkou tohoto vyšetřovatelského týmu. Já osobně doufám, že zde bude prospěšná a opět prokáže svoje schopnosti. Poslední článek bystrozorské společnosti."

Pár tváří se s obdivem zahledělo na jmenovanou ženu. Kaštanové vlasy měla svázané do drdolu, v obličeji jí pohrával přísný výraz, avšak v jejích očích se značila jistá lidskost, porozumění, chápavost a životní moudrost nabytá vším, čím jsi ve svém životě prošla. Mohla mít kolem čtyřicítky, Harry ji odhadoval na 38 nebo 39 let.

"A nakonec, Anastázie Tertlová, moje zástupkyně, žena, která vám poslala vaše dopisy s pozvánkou. Její úkol zde je naprosto jasný, nemyslíte? Nyní bych poprosil pana Price, aby shrnul vše známé informace o případu a informoval nás o jednotlivých faktech, a také aby…" Kingsleyho přerušilo v jeho proslovu zaklepání. "Dále," zavolal směrem ke dveřím.

Dveře se pootevřely a do místnosti nakoukla hlava člověka, kterého by tu Harry nečekal. Nebo spíše nedoufal, že by tu mohl na někoho takového narazit. Všichni včetně Harryho se otočili směrem ke dveřím na nově příchozího. "No, tak tady jste. Doufám, že máte pro své opoždění vymyšlenou neprůstřelnou výmluvu. Posaďte se prosím tamhle vedle pana Malfoye."

Nově příchozí se rozhlédl po místnosti, aby našel místo, které mu bylo určeno. Když ho našel, konečně celý vešel do místnosti a zavřel za sebou dveře. Rozešel se stále sledován všemi v místnosti ke svému místu. Když zavadil pohledem o Harryho, nepatrně na něj kývl jako na pozdrav a usmál se. Harry mu úsměv opětoval a díval se na něj jako na dárek pod vánočním stromečkem. Jeho pohled jasně říkal: tebe jsem tu rozhodně nečekal. A co ještě Harry nečekal, byl fakt, že když si příchozí sedal na své místo, usmál se na svého souseda po pravici a směrem k němu zamumlal tiché: "Ahoj." Dalším Harryho překvapením během těch pár minut, co byl na schůzi, bylo, že onen soused, kterým nebyl nikdo jiný než Malfoy, mu pozdrav opětoval.

"Tak vážení, tohle je náš poslední článek týmu, jehož funkci zde už jsem popisoval dříve, pan Oliver Wood. Řeknete nám, co vás zdrželo?"

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama