How Is It Possible? - 41. kapitola - Štěstí

31. prosince 2016 v 11:50 | Makkakonka |  How Is It Possible?

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Muž s havraními vlasy seděl na posteli zády opřený o její čelo a na jeho hrudi spočívala hlava jeho blonďatého prince. Tmavovlasý si jednou rukou jemně zaplétal blonďaté pramínky vlasů na své prsty, druhou slabě přejížděl po paži, která jej objímala kolem pasu. Ani jeden z nich již delší dobu nemluvil. Oba si jen v tichosti užívali přítomnosti toho druhého a naplno se oddávali všem těm příjemným pocitům, které je zaplavovaly. Každý byl ztracen ve svých vlastních myšlenkách.

"Draco?" oslovil blonďáka Harry. Mluvil tiše, aby příliš nenarušoval klidné ticho v místnosti.

"Ano?" lehce zaklonil Draco hlavu, aby na černovlasého lépe viděl.

"Jak daleko je ministerstvo s tím vaším případem? Už se ví nějaké podrobnosti?" Harry se zadíval do šedých očí.

"Ne," zamumlal blonďák a opět si hlavu pohodlně zabořil do hrudi druhého muže. "Dle toho, co nám vykládá ministr, se vlastně nic moc nového neví. Jsou na stopě nějakým lidem, ale ti prý jejich skupině nepatří k těm výše postaveným, takže je dost pravděpodobné, že jim jejich vypátrání stejně nijak nepomůže. Pokud se s případem do dalšího měsíce nepohne, nejspíš nás pustí domů."

"Aha," hlesl trochu překvapeně Harry. "Myslel jsem, že budou úspěšnější," poznamenal.

"To my také," zamumlal blonďák. "To my také."

Oba se zase na chvíli ponořili do svých myšlenek a nechali místnost naplnit příjemným tichem.

"C-co vůbec tvůj otec?" přerušil jej po chvíli tmavovlasý. Zase.

"Na co konkrétně se ptáš?" trochu se zavrtěl Draco.

"Sám nevím," prohodil po okamžiku odmlčení Harry. "Asi na všechno?" zeptal se nejistě. "Zemřela mu žena, jeho syn je těhotný s člověkem, kterého Lucius nenávidí, někdo mu jde po krku, ministerstvo jej strčilo do… téměř mudlovského domu… Nějak si nedovedu představit, že by s tím vším byl v pohodě." Harry lehce pohodil hlavou a sám pro sebe se ušklíbnul.

Draco se slabě zasmál, pak mu ale úsměv zmizel z tváře. "Po smrti mé matky se změnil. Aspoň ve svém chování vůči mně. Před pár dny měl pro mě… menší ukázku dobrosrdečnosti. I když… sice je to od něj hezké, ale nějak se mi tomu nechce věřit. Ne úplně. Znám ho tolik let a on… takový člověk se nemůže změnit během několika málo desítek dní, ne?"

Černovlásek pokrčil rameny. "Netuším, nejspíš ne."

"To, že jsem těhotný, jsme oficiálně zjistili teprve před pár dny a…" byl přerušen nechápavou otázkou.

"Oficiálně?" zkrabatil Harry čelo.

"Tušil jsem to mnohem dřív, oba jsme to tušili." Draco si povzdychl. "Ale mě jsem strach z toho, že by to byla pravda. Já… nepřijdu si na to připravený. A vhodný." Lehce posmutněl. Zavrtal svůj nos do Harryho oblečení.

"Draco…" vyslovil tmavovlasý jeho jméno a přivinul si jej blíže k sobě. "Budeš skvělý táta," pronesl hrdě a vtiskl blonďákovi pusu na čelo.

"Když to zopakuješ ještě párkrát, tak tomu možná uvěřím," usmál se Draco a snažil se v Harryho objetí zapomenout i na ty nejmenší kousky nejistoty, které v sobě choval.

"Kolikrát jen budeš chtít. Třebas každý den," prohrábl mu Harry blonďaté vlasy a pohladil jej po tváři. Draco na okamžik přivřel oči a dotek si co nejvíce vychutnával, avšak z rázu ztuhl a vymrštil se do polosedu. Neslušně zaklel a zoufale se podíval do Harryho zmatené tváře.

"Otec to nevěděl…"

"Cože? Co?" ptal se překvapeně Harry a odlepil svá záda od čela postele.

"Neřekl jsem mu, čí to dítě je…" začínal blonďák trochu jančit. Rukou si frustrovaně jel do vlasů. "Určitě si to musel domyslet, dokáže si dát dvě a dvě dohromady a…" vytřeštěně koukal do Harryho zelených očí a nadechoval se k pokračování.

"Draco, Draco," oslovil jej dvakrát za sebou Harry, než si jej blonďák opět začal všímat. "Klid," pousmál se a za pas si jej přitáhl do svého klína. A než stihl Draco něco namítnout, pokračoval: "Ano, tvůj otec si to už domyslel, ale nevypadal, že by mu to zrovna nějak extra vadilo. Nejspíš to tušil. Řekl bych, že si kvůli tomu nemusíš dělat starosti."

"A-ale, ale jak… jak to víš?" vykoktal ze sebe blonďák.

"No… když mě za tebou vedl," na vteřinu se odmlčel a hledal správná slova, "prohodili jsme spolu pár slov."

Draco na něj upřel své šedé oči. "Co ti říkal?" zeptal se s mírným znepokojením v hlase.

"Nic, kvůli čemu by ses měl strachovat, Draco," ujistil jej nejprve. "Vlastně jen poukázal na fakt, že jsem již druhý nebelvír v řadě. Pokud by v budoucnu někomu něco vyčítal, mám takový pocit, že bych to byl já," usmál se Harry a políbil blonďáka na líčko.

Draco se smutně pousmál a přitiskl své čelo k tomu Harrymu.

"Není čeho se obávat," řekl černovlásek a přisál se na blonďákovy rty a začal si vychutnávat jejich příjemnou sladkou chuť. S něhou laskal oba růžové polštářky a láskyplně tiskl šedookého k sobě. Svými rty Draca ujišťoval a zbavoval jej nejistoty. Dával blonďákovi důvod myslet na něco jiného a netrápit se.

"Budu ti věřit," zamumlal Draco mezi polibky, které Harrymu začal s radostí opětovat. Užíval si je a nechával se unášet pocity, které k němu nebelvír skrz polibky vysílal. Láska, klid, odreagování, jistota, náklonnost, něha. Vše přijímal s otevřenou náručí.

Když se jejich rty přestaly dotýkat, oba dva seděli v těsném objetí a Harry pažemi pevně objímal Dracovo štíhlé tělo kolem beder. Blonďákova hlava mu spočívala na rameni a on tak mohl cítit Dracovy lehké výdechy vzduchu na svém krku.

"Jak to teď bude dál, Harry?" ozval se po chvíli zmijozel.

"Já nevím… nejspíš sem budu chodit častěji, co ty na to?" políbil jej Harry do vlasů.

"Častěji?" zopakoval po něm Draco a v jeho hlase byla znát trocha nejistoty a nesouhlas.

"Ano," zasmál se Harry, když si uvědomil, že jej blonďák vzal doslovně. Vlastně, spíše jen špatně podal svou myšlenku. "Každý den, jestli o to budeš stát. Nechci přijít ani o jedinou minutu, kterou bych mohl strávit s tebou a tím malým tady," sjel rukou na Dracovo bříško a lehce jej pohladil.

Blonďák se pod jeho dotykem radostně usmál a překryl jeho ruku svojí dlaní. "To víš, že o to budu stát. Nechci… nechci tu být sám, jen s otcem… Všechno mi to tu pomalu začíná lézt na nervy. Nikdy jsem nebyl tak dlouho zavřený jen na jednom místě. Naše panství bylo oproti tomuhle domečku tak rozlehlé, že když jsme chtěli, vůbec jsme se nemuseli potkat i po několik dní či týdnů. A Bradavice též byly obrovské. I můj dům je větší, než tohle tady. Možná je tu krásně, ale vše je tak omezené…" povzdechl si a stáhnul svou ruku zpět.

"Možná…" začal rozvážně Harry, "možná by se mi povedlo Pastorka přesvědčit k tomu, abych tu mohl být natrvalo. Abych se sem mohl nastěhovat. A být s vámi pořád," řekl a očekával Dracovu reakci. Byl to návrh, sice ne přímý, ale byl.

"A ty bys chtěl?" zadíval se mu do očí Draco a o kousek nadzvedl hlavu. "Chtěl bys tu bydlet?"

"Samozřejmě," usmál se Harry. "Proč bych to jinak říkal?"

Blondýn pokrčil rameny a trochu zahanbeně se pousmál. "Byl bych rád," řekl potom.

"Dobře," odhrnul mu černovlasý z čela jeden neposedný blonďatý pramínek. "Pokusím se to u ministra zařídit," letmo jej políbil na nově odhalený kus kůže. Dlaní opět sjel na blonďákovo břicho.

"Ještě to vůbec není poznat," poznamenal Draco po chvilce ticha.

"To ne," přitakal Harry, "ale už jen to, že víš, je fascinující," zašeptal mu černovlasý do ucha. Další krátký polibek přistál na Dracově spánku.

Blonďák se roztomile usmál a zabořil svůj nos do Harryho oblečení, odkud slabě nasával nebelvírovu vůni. Chtěl si tuhle chvíli vychutnat. Měl podobné okamžiky rád. Sice se dnes párkrát musel pozastavit nad tím, jak rychle dokázal Harrymu odpustit, ale musel si přiznat, že celé ty tři měsíce někde hluboko v sobě doufal. Doufal, že se tu nebelvír ukáže a vrátí se k němu.

Ačkoliv to pro něj bylo nemyslitelné, musel přiznat, že se do Harryho zamiloval. Lehce, během pár dní, až sám sebe překvapil. Nevěděl, čím přesně to bylo, ale stalo se to. Po všech těch letech nesnášení se a soupeření, po rocích nenávisti a vzájemných nadávek, se Draco Malfoy dokázal v průběhu několika málo dní zamilovat. Kdysi by řekl, že je to zcela nemožné. Dnes by se jen zasmál a pokrčil rameny v nevědomosti, protože ani on sám to nechápal.

Nevěděl, jak se to mohlo stát, ale musel děkovat nebesům za to, že opět mohl cítit aspoň trochu toho štěstí. Nemohl s jistotou říct, že mu tento vztah vydrží napořád, ale mohl by tvrdit, že je za něj rád a je odhodlaný si jej co nejvíce užít. Říká se, že nic netrvá věčně. To mu však nebrání, aby nyní snil o tom, že odteď bude už jen šťastný a že vše bude pohádkově krásné s dobrým koncem.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama