How Is It Possible? - 42. kapitola - Soužití

31. prosince 2016 v 11:50 | Makkakonka |  How Is It Possible?

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Hned další den brzy z rána se tmavovlasý opět vydal na ministerstvo a stejně jako předchozí den si to rovnou zamířil do ministrovy kanceláře. Během několika minut si u Pastorka vydupal svolení k tomu, aby se mohl nastěhovat za Dracem a být s ním tak co nejvíce. Jeho pobyt v domku měl trvat tak dlouho, dokud bude nutné oba Malfoyovi skrývat pod Fideliem. Naštěstí byl Kingsley v trochu utahané náladě, kdy byl schopný povolit cokoliv komukoliv, jen aby měl sám ode všech pokoj. Tudíž to Harrymu nezabralo příliš mnoho úsilí a po chvilce vycházel se šťastným úsměvem na tváři.

Jeho další kroky vedli do domku na pláži, kde svou novinku oznámil Dracovi. Ten mu na oplátku poreferoval o rozhovoru, který včera vedl se svým otcem. Lucius byl upozorněn na případné Harryho přistěhování a pohledem na svého šťastného syna usmívajícího se jako sluníčko trochu neochotně přinucen ke slibu, že nebelvírovu přítomnost v domě bude tolerovat a bude se snažit s ním vycházet, protože to je jediná věc, na které Dracovi momentálně záleží.

Ještě to dopoledne Harry opět odcestoval domů, ale jen proto, aby si zabalil ty nejnutnější věci. Pozorně kontroloval vše, co si do ukládal do cestovní tašky. Pro nynější případ ji opatřil zvětšovacím kouzlem, i když to jindy neměl ve zvyku. Ale přišlo by mu neotesané nakráčet si to za Dracem s vícero taškami. Po pečlivém zabalení se rozhlédl kolem sebe a v duchu ještě jednou přemýšlel nad tím, zdali už má všechno. Nakonec si přehodil tašku přes rameno a spokojeně vyšel před dům, odkud se přemístil zpět za svým blonďáčkem. A vlastně nyní i za svým dítětem. V mysli se napomenul za to, že na tento fakt stále tak nějak zapomíná a střelil si imaginární facku s úmyslem si to konečně zapamatovat.

Následující týdny Harry prožíval ve skrytém domku. Užíval si každou chvíli, kterou tam společně s Dracem trávil. Snažil se k blonďákovi být co nejpozornější a dávat mu patřičně najevo, jak mu na něm i na jejich prozatím nenarozeném potomkovi záleží. Okázale ignoroval Luciusovy vražedné pohledy, kdykoliv se s ním ocitl sám v místnosti. Starší Malfoy totiž možná synovi slíbil, že se pokusí být na Harryho hodný, avšak po pár dnech svůj boj více méně vzdal a kdykoliv měl příležitost, tak dával nebelvírovi dostatečně najevo, co si o něm myslí. Avšak tak, aby o jeho výstupech Draco nevěděl.

Harry celou věc bral s humorem a vždy se ve skrytu duše náramně bavil nad rozčíleným Luciusem urputně bojujícím za synovo dobro, v popředí s myšlenkou, že někdo jako je on, není pro Draca dost dobrý. Chvílemi se Harry neubránil srovnávání Luciuse a typického stereotypu říkajícímu jisté výroky o tchyních. Měl pocit, že se Malfoy občas chová naprosto stejně. Před Dracem své časté nepohody s Luciusem též raději skrýval. Nechtěl, aby se blonďák jakkoliv rozčiloval. Přeci jen mu v hlavě stále zněla Hermionina slova o nebezpečnosti mužských těhotenství. Proto také dělal vše pro to, aby Draca zbavil jakýchkoliv starostí.

Blonďák mu nejednou vyčetl, že jej Harry zbytečně rozmazluje a akorát z něj dělá nemohoucího, ale na druhou stranu stále častěji přicházeli chvíle, kdy byl za Harryho neustálou péči a ústupky vděčný. Těhotenství na něj pomalu doléhalo a on stále více propadal různým nepředvídatelným náladám. Nakonec přicházeli i takové okamžiky, kdy byl za Harryho přítomnost vděčný i Lucius, protože se o náladového Draca, který svá stanoviska měnil s každou minutou, nemusel starat sám.

Když dostal Draco štěkací náladu, kdy mu vadilo vše, a sám nevěděl, co vlastně chce a co považuje za nejlepší, Harry v něm viděl zase toho starého Draca ze školy. Věčně hádavého, nespokojeného a arogantního. Oproti té době však viděl i pravou stránku blonďákovy osobnosti a věděl, že nemá cenu se nad tím rozčilovat. Snažil se, aby se s Dracem hádal co nejméně, a když už na hádku přišlo, tak aby nevygradovala do něčeho velkého.

Na druhou stranu měl Draco i spoustu dobrých nálad, které Harry vždy vykouzlily na tváři obrovský úsměv. Miloval, když se o blondýna mohl starat tím, že mu nabídne pouhou svoji přítomnost. A naštěstí pro oba, tyto okamžiky stále převládaly. Proto Harry spoustu času strávil podporováním zmijozelovy mazlivé a kočičí stránky.

Nesčetně hodin spolu proleželi v posteli. Mazlili se, líbali a objímali. A během těchto několika prvních týdnů došlo ještě párkrát i na nějaké sexuální akty. Čím více času však Harry trávil v domku, tím více začínal mít obavy z toho, aby Dracovi při sexu neublížil. Proto se poslední dobou snažil blonďáka uspokojit tak, aby se při dané činnosti co nejméně namáhal. Ovšem bylo to stále těžší a těžší, jelikož Draco díky těhotenským hormonům měl na sex chuť stále častěji.

Když uplynulo zhruba pět týdnů od Harryho příchodu, Dracovi se začalo dělat viditelné bříško. Od té doby, co si toho Harry poprvé všimnul, zamiloval si chvíle, kdy mohl prsty jezdit po kůži na blonďákově břiše a dotýkat se tak místa, které pod sebou skrývalo stále rostoucí miminko. Čím více bylo vyboulení vidět, tím více Harry na Draca naléhal, aby se pravidelně kontroloval. Blondýn si totiž jako lékouzelník všechny vyšetření, na která by normálně musel chodit, obstarával sám. Oběma však bylo jasné, že jakmile se bude blížit termín porodu, budou si muset najít někoho, kdo by si Draca vzal do zdravotnické péče sám.

Harry i Draco mohli prozatím s radostí konstatovat, že doposud šlo zmijozelovo těhotenství velmi dobře. Nevolnosti jej definitivně opustily necelé dva týdny po tom, co se Harry nastěhoval do domku a nic neobvyklého se zatím nepřihodilo, za což byli oba rádi. Draco se momentálně nacházel na počátku dvacátého prvního týdne, což vlastně znamenalo, že byl zhruba v polovině svého těhotenství.

Už měl i dostatečný počet týdnů na to, aby mohl zjistit pohlaví svého dítěte, avšak zatím se o to nepokusil. Občas měl sice tendence vyvolat patřičné kouzlo a dozvědět se pravdu, ale s Harrym se domluvili na tom, že se nechají překvapit. Dle černovláskových slov to takto bude větší dobrodružství a na samotném konci i větší překvapení. Draco se však nemohl ubránit pocitu, že i přesto všechno pohlaví svého dítěte tuší. Možná to byl instinkt, možná jen špatná domněnka, ale opravdu se k jedné variantě přikláněl mnohem víc. Svůj tip však Harry neřekl. Chce-li nebelvír překvapení, má ho mít.

Nebelvír se zatím nejvíce obával toho, až se dostaví předpokládané intenzivní prožitky mužského těhotenství. Větší a citlivější vnímání sebemenší slasti i bolesti, o kterém mluvila Hermiona a které mu později potvrdil i sám Draco, jakožto lékouzelník znalý záznamů o podobných případech.

Jeho další, ale mnohem menší starostí byly obavy z momentu, kdy na blonďáka přijdou těhotenské chutě a on tak bude vyžadovat šílené kombinace jídla. Avšak zatím se nic takového nedělo a jedinou úpravou v Dracově jídelníčku byly větší příděly sladkého jídla, které si blonďák dopřával.

Kdyby nebylo jeho nálad a nyní již zase o něco více vystouplého bříška, asi by na něm nebylo ani nic poznat. Harry se zde cítil šťastný a naplněný dobrým pocitem ze života. Také pocit toho, že je tu potřebný, užitečný a z Dracovy strany chtěný, jej činil naprosto šťastným člověkem. Vše se prostě tvářilo až moc pohodově.

Jednou odpoledne, když Harry s Dracem seděli na gauči v obýváku a společně koukali na televizi, zažili další krásný okamžik blonďákova těhotenství. Sledování televize pro ně byla činnost již vcelku stereotypní. Oba si při tom odpočinuli a nic jim nebránilo v tom, aby se k sobě zároveň mohli tulit a případně si o něčem povídat.

Harry navíc ve skrytu duše věděl, že používání tohoto mudlovského přístroje nesmírně irituje Luciuse, a kousek Harryho škodolibého já byl potěšen, když mohl staršímu Malfoyovi oplatit jeho nimravé řeči. Lucius se stále nesžil s tím, že jim ministerstvo do domu nastrkalo tolik mudlovských vynálezů a když viděl, že je ostatní dva obyvatelé domu s klidem používají, často vyletěl jako čertík z krabičky.

Černovlasý nyní seděl v rohu sedačky, kterou před několika týdny společně s Dracem kouzlem přeměnili do elkového tvaru, aby se na ní pohodlněji sedělo v jednom společném klubku propletených nohou a rukou. Jednu nohu měl pokrčenou podél opěrky, druhou měl trošku vykroucenou do boku, položenou na sedačce a ohnutou v koleni tak, aby tvořila pohodlný důlek na sezení pro blonďáka, jehož pozadí se usídlilo právě mezi Harryho nohou a rozkrokem.

Draco se opíral o Harryho hruď a hlavu měl složenou na černovláskově rameni. Svými blonďatými vlasy Harryho jemně šimral na spodku tváře. Jednu nohu měl nataženou před sebe, druhou, mírně pokrčenou v koleni, nastavoval Harrymu.

Jedna z nebelvírových rukou spočívala na Dracově mikině v místě většího faldíku na břiše a zmijozel ji později překryl svou dlaní. Druhou ruku měl Harry položenou na blondýnově stehně a lehce po něm přejížděl prsty sem a tam v hladivém gestu. Občas vtiskl Dracovi lehký polibek do vlasů, občas přejel svojí dlaní po blonďákově bříšku. Více než nějakému pořadu v televizi se věnoval zkoumání zmijozelovy tváře a sem tam se v duchu bavil nad Dracovými výrazy. Ten se na rozdíl od něj plně oddával sledování.

Vše nastalo v momentu, kdy se Draco nepříjemně zavrtěl.

"Co se děje, lásko?" řekl mu Harry do ucha a v obličeji se mu usadila starostlivost. Stáhl své ruce z blonďákova břicha a stehna a objal Draca kolem hrudi.

"Nic…" zamručel zmijozel nelibě, z čehož bylo jasné, že něco není v pořádku.

"No tak, Draco…" napomenul jej Harry, "víš, že je důležité, abys mi vše…" Svou větu nedokončil, jelikož se blonďák v jeho náručí najednou prudce napřímil a mírně syknul od bolesti.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama