How Is It Possible? - 49. kapitola - V zajetí

31. prosince 2016 v 12:13 | Makkakonka |  How Is It Possible?

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Černovlasá žena před sebou tlačila vzpírajícího se blondýna. Právě se nacházela ve svém a Oliverově bytě, avšak měla v plánu během okamžiku toto místo zase opustit a vyměnit je za jiné, tajné a skryté mnoha kouzly. Za takové, kde ji nikdo hledat nebude a o kterém nikdo nic neví. Jednalo se o starý dům v jedné z malých zapadlých mudlovských vesnic, kam Katie kdysi jezdívala se svými rodiči na letní dovolenou už jako malá dívka. Celá vesnice ležela v malebné hornaté krajině. Perfektní odlehlé místo pro Katiiny nekalé účely.

Společně se vypotáceli z krbu a vzápětí se Katie přemístila. Blonďáka vzala sebou. Nedbala na to, že na přemisťování nebyl připravený a mohl tak přijít klidně i k újmě na zdraví. O pár vteřin později již stála na známém místě, v kuchyni onoho domu. Blonďák se jí sesunul k nohám, když nevydržel nečekaný nápor vyvolaný náhlou změnou místa. "Vstávej," poručila mu a nohou jej nakopla do beder, načež Draco tiše zakňučel. Pokusil se dle jejího příkazu postavit, ale nedokázal to. Nohy jej neposlouchaly, hlava se mu motala a začínalo jej bolet břicho.

Katie nespokojeně mlaskla. "Vidíš," zasmála se, "nestojíš za nic." Rukou chmátla po Dracově saku a vatáhla jej za látku nahoru. "Pouta na tebe," zamumlala pak samolibě a mávla hůlkou směrem k blonďákovi. Z jejího hrotu vystřelilo kouzlo, které pevně svázalo Dracovy ruce k sobě a nohy stejně tak, díky čemuž se zmijozel opět sesunul k zemi. Místnost zaplavil ženský smích. Následně se blonďákovo tělo díky dalšímu z kouzel vzneslo do vzduchu. Draco vyjekl.

Žena se rozešla k zavřeným dveřím, které v místnosti byly. Dalším mávnutím hůlky zapříčinila, že se Draco vznášel za ní a následoval ji. Pokračovali po schodech dolů. Díky tmě, která zde vládla, bylo blonďákovi ihned jasné, kam má Katie zamířeno. Sklepení.

"Jsi šílená! Co se mnou jako chceš dělat?" utrhl se na černovlásku, když v sobě nastřádal dostatek sil na vzdor a překonal prvotní šok. Ignoroval své srdce, které mu v hrudi bušilo jako zběsilé.

"Copak jsem to předtím neřekla dost jasně?" zasmála se Katie během toho, co s neverbálním lumos rozsvítila hůlku, aby lépe viděla na cestu. "Nechám tě trpět a až mě o to budeš prosit, tak tě prostě zabiju. Vychutnám si tě," pohrávala si se slovy na jazyku, zatímco došla ke svému cíli.

Draco sebou ve vzduchu neobratně škubl, když viděl, kam došli. Před nimi, na konci chodby, byla oddělená malá místnůstka. Od jiných se lišila ve svém vchodu. Namísto obyčejných dveří zde byly zabudovány pevné železné mříže. Podobné byly umístěné i v malém okénku vysoko u stropu, které do místnosti vpouštělo pár paprsků světla.

"Vítej ve svém prozatímním domově," oznámila blonďákovi zvesela a zasmála se nad jeho bezúspěšným škubáním. "Tohle místo se stane tvoji noční můrou," zamumlala bláznivým hlasem a ignorovala Dracovy nesouhlasné projevy. Zorničky měla rozšířené zkaženou šíleností.

Blonďák si uvědomoval, že se chová naprosto nemalfoyovsky, ovšem bál se. Bál se klást jakýkoliv větší odpor. Nemohl dovolit, aby mu Katie ublížila. Nebyl tu sám. Ačkoliv dítě, které v sobě nosil, ještě nevědělo, jak svět vypadá, bylo tu. Ukryté pod jeho srdcem, zcela vázané jen a jen na něj. Nesměl jí dát příletost.

Sice o tu možnost mít své vlastní dítě nikdy moc nestál, ale teď, když ho měl, byl si vědom toho, že jej musí chránit. Přirostlo mu k srdci. Nejen pro to, že se o něj již několik týdnů staral, svým způsobem obětovával sám sebe k jeho blahu, ale také už jen díky tomu, že ono dítě bylo někým, koho v něm zanechal Harry. Jeho Harry. Nosil v sobě kousek člověka, kterého z celého srdce miloval.

Ať už s ním má Katie v plánu cokoliv, musí své dítě chránit. Ještě má pár týdnů čas, než přijde na svět, a on nemůže dovolit, aby… bolestivě jej bodlo u srdce, když na to pomyslel. Nikdy předtím tato myšlenka nebyla tak moc reálná. Co když se mu něco stane a ono umře? Snažil se v duchu přesvědčit sám sebe o tom, že je něco takového nemožné. On to přeci nedovolí. Ovšem malý červík pochybností co když, mu hlavou hloubal pořád. Co by teď dal za to, kdyby tu byl Harry a nechal jeho obavy zmizet ve svém láskyplném objetí.

"Co je, ztratil jsi řeč?" vysmála se mu Katie do obličeje a on na ni nechápavě pohlédl. Pravděpodobně něco říkala, ale on ji neposlouchal kvůli svému zamyšlení. "Víš, nechápu, jak jsi dokázal Pottera sbalit. Jsi špína, kvůli tobě mu umírali přátelé a on tě teď klidně šuká a udělá ti dítě? Nevěřím tomu, že je s tebou dobrovolně. Proto mi také snad promine, až tohle všechno ukončím. Nemůže tě milovat. To přeci nejde. Nikdo tě nikdy nemiloval. Ani Oliver. Jinak by s tebou přeci zůstal. Ale on odešel, za mnou.

Jaký je to pocit Malfoyi? Vědět, že tě nikdy nemiloval natolik, aby na mne zapomněl a dokázal mi říct ne, když jsem si jej opět začínala připoutávat k sobě? Aby zvolil tebe? Zůstal stát po tvém boku? Jaké to je, hm? Dívat se mi teď do tváře s vědomím, že to já s ním trávila dny? Sdílela s ním jednu postel, po nocích křičela jeho jméno? Bolí tě to? Řekni mi, neměl jsi chuť skoncovat se svým životem, když ti řekl, že tě opouští kvůli mně?" Odmlčela se, patrně potěšená svou nenávistnou řečí hleděla do blonďákových očí a hledala v nich bolest, kterou měla v plánu způsobit. S radostí jim tam i shledávala. Potlačovanou, ale byla tam. Jeho pevně semknuté čelisti to jen potvrzovaly. Cítí ji.

"Jsi zrůda, víš to? Nechápu, proč si hraješ se všemi ostatními okolo sebe, když chceš ublížit mně. Tvou nenávist ovšem ano. Máš na ni právo. Nebyl jsem vždy čestný člověk. Avšak teď, vedle tebe, si připadám ještě zlatě. Tebe totiž ke všemu vede pomsta. Nemáš slitování ani s těmi, kterým na tobě záleží a kteří si myslí, že i tobě záleží na nich." Hluboce polkl a odhodlaně koukl do jejích očí. Opravdu mohou patřit té stejné dívce, kterou znal ze školy? Nyní jej poprvé napadla myšlenka, že se z ní takovýto člověk mohl stát kvůli němu. Svými činy jí v důsledku ublížil. Na škole ten náhrdelník, pak smrt její rodiny za války, jeho vztah s Oliverem… Asi začínal chápat.

Provinění jej tížilo na srdci jako kámen, vlastní bolest z jejích slov se měnila v nenávist, kterou pociťoval sám k sobě. Všichni ti, kteří si po válce přáli jeho smrt nebo přinejmenším jeho uvěznění v Azkabanu… trpěli snad stejně jako ona? Možná si takový trest opravdu zasloužil. A teď si ještě dovolil chodit s hrdinou lidí, proti kterým za války stál. Pravděpodobně by to tak mělo být. Býval špatný člověk, dělal špatné věci. Ale teď, proč vlastně teď, když má pod srdcem nevinné dítě? Nemohla s tím chvíli počkat?

"Mluvíš o Oliverovi?" Katie se zle ušklíbla. "Ten parchant pro mě už nemá žádnou cenu. Že mi na něm záleží, jsi slyšel kde? Doba, kdy mé srdce neznalo nikoho jiného než Olivera, je dávno pryč. Je součástí této hry, protože si to zaslouží. Nebo sis snad myslel, že mu budu schopná opustit to, že mě vyměnil za kluka? A ještě lépe za tebe? Za zmijozelského zkurvysyna, který mi tak ubližoval?"

Tvář se jí zkřivila do pomstychitvé grimasy. "Pokud sis to myslel, nebyl si jediný. Oliver tomu věřil taky. Ovšem mě už nezajímal. Měl být má cesta k tobě. To on ti měl ublížit, pod imperiem. Až by to zjistil, došel by i on svého trestu. Jenže můj plán nevyšel. A tak jsem musela čekat déle," pohrdavě si odfrkla.

"Avšak když už jsem musela čekat, tak jsem se rozhodla, že vám to dám vyžrat pořádně. U Olivera už jsem na tomzapracovala, u tebe mě to teprve čeká. Snad mi to dá zabrat méně, než to věčné předstírání lásky k muži, kterého z celého srdce nenávidím. Když začínal pochybovat, že to myslím upřímně, musela jsem zajít dál. Jak se asi teď cítí, co myslíš?"

Draco na ni nechápavě pohlédl. "Hlupáčku, ty jsi nepochopil, o čem Oliver u tebe doma mluvil, co?" mluvila k němu jako k dítěti, kterému matka vysvětluje jednu ze základních věcí v životě. "Podívej se sem," rozkázala a ukázala na své břicho. A až teď Draco pochopil. Ona má být přeci těhotná taky. Zhruba stejně dlouho jako on. Určitě ji viděl k Hermioně domů přijít s bříškem. Ale… kde je teď? Je mnohem menší.

"Dennodenně jsem se nalívala lektvary, aby mi uvěřil," odpověděla mu na nevyřčenou otázku. "Nic mě nepotěšilo tak moc, jako vidět ho zlomeného z mé lži. Protože v ten okamžik mu to došlo, víš Malfoyi? Došlo mu, že jsem ho celou dobu jen tahala za nos." Katie ostrým tónem utnula svou řeč a otočila se pryč od Draca. Chystala se k odchodu.

"Hnij si tu," téměř vyplivla s vražedným pohledem upřeným na blonďáka v cele. "Za pár hodin se vrátím. Ještě si musím něco zařídit," tón jejího hlasu se změnil a utlumil. Jako by mluvila jen sama k sobě. Pak odešla.

O pár hodin později Draco unaveně vzhlédl, když se tichým sklepením začaly rozléhat zvuky dámských podpatků značící jen jedinou věc - příchod Katie. Rukami si pevněji objal bříško, když se železné mříže otevřely a tmavovlasá dívka nakoukla s vítězným úšklebkem dovnitř. Venku už musela být tma. Odhadoval, že už tu strávil dostatečně mnoho času k tomu, aby mohl s jistotou říct, že každou chvílí skončí dnešek a nastane zítřek.

"Vedu ti společnost," pronesla věcným hlasem. "Určitě ji rád uvítáš." Z vysoka se zasmála a poté mávla hůlkou, kterou svírala v jedné z rukou a které si Draco doposud ani nevšiml. Za malý okamžik později do místnosti vplulo nadnášené tělo muže v bezvědomí. Blonďákovi stačil jediný pohled, aby věděl, kdo to je.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama