How Is It Possible? - 50. kapitola - Spoluvězeň

31. prosince 2016 v 12:13 | Makkakonka |  How Is It Possible?

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Olivere!" zachraptěl a chtěl se postavit, avšak jeho bříško mu ubíralo na obratnosti a mírná bolest vystřelující z podbřišku mu také příliš nepomáhala. Navíc byl po dnešním vyčerpávajícím dni zesláblý a jeho nohy jej udržely jen ztěžka. Proto se po několika málo centimetrech opět sesunul nazpět na studenou zem. Potřeboval by odpočinek, avšak nemohl usnout. Byl unavený, ale nedokázal zapomenout na nebezpečí, kterému hrozí a zavřít v klidu oči, dovolit si spánek.

Katie se tomu jen pohrdavě zasmála a nechala Oliverovo tělo klesnout níže, načež jej asi z půlmetrové výšky nechala dopadnout na zem. "Promiň mi to, lásko, ale neměl ses stavit mezi mě a mé cíle," řekla trošku omluvně, avšak v jejím hlase byl slyšet výsměch. "Užijte si to tu spolu. Až nadejde ten správný čas, vrátím se pro vás." Hrdelně se zasmála a otočila se na podpatku. Jediným mávnutím hůlky za sebou zabouchla a zamkla železné mříže, načež se rozešla pryč.

Draco se po jejím odchodu pomalu doplazil k hnědovláskově tělu. K jeho úlevě se mu pravidelně zvedal hrudník značící, že je Oliver stále na živu. "Oli?" zašeptal zničeně, když pohlédl na bezvědomou tvář mladého muže. Prsty lehce přejel po jednom z krvavých škrábanců, které se na ní rýsovaly. Oliverovu hlavu si položil na stehna a začal jemně přehrabovat ušpiněné hnědé vlasy. Vyčkával. Čekal, až se jeho kamarád a bývalý přítel probudí. Nevěděl, kolik minut uběhlo do té chvíle, než se tak opravdu stalo. Jeho srdce sevřené úzkostí vše vnímalo jinak, pomaleji.

Když se Oliverovi zatřepotaly řasy a jeho hnědé oči se pomalu zadívaly na svět, Draco se neubránil slze štěstí. Jedna osamělá kapička mu skanula po tváři a dopadla neznámo kam. "Olivere…" vydechl úlevně, načež se druhý muž začal sám od sebe zvedat z kamenné podlahy. "Draco?" splynulo mu ze rtů překvapeně, když si uvědomil kde a s kým se nachází. "Panebože Draco! Jsi v pořádku?!" vykřikl pak nadšeně ze shledání a vtáhnul blonďáka do svého objetí.

"Jo, asi jo…" vydechl Draco drobnou lež a nechal se objímat.

"Jsem tak rád, že tě vidím," zamumlal mu Oliver do vlasů. "Harry tě hledá. Začal hned, jakmile s tebou zmizela neznámo kam. Řekl, že nepřestane, dokud tě nenajde," oznámil mu potom. Draco díky nové informaci lehce fňukl a zabořil se ještě víc do Oliverovy hrudě.

"Co tu děláš?" dostal ze sebe po chvilce blonďák a vyhledal nebelvírovy oči.

"To je na dlouhé povídání," smutně se pousmál Oliver.

"Já mám čas," vytvořil se na blonďákově obličeji malý úsměv.

Hnědovlasý muž se pousmál. "Pomáhal jsem tě hledat. Vzhledem k tomu co je mezi mnou a Katie… Znal jsem mnohem víc vhodných míst než ostatní. Vydal jsem se sem. A našel ji. Všichni jsme věděli, že tam, kde bude ona, budeš i ty. Pokoušel jsem se ji přesvědčit, aby tě pustila, ale byla příliš tvrdohlavá… a pomstychtivá.

Nakonec se to nějak zvrtlo do souboje, ovšem netušil jsem, že tu není sama. Nečekaně k nám přišli nějací dva muži v kápích. Nevěděl jsem, že má až tak oddané přívržence." Zakroutil nad tím halvou. "A teď jsem se probudil tady," dodal. Posmutnělý úsměv zdobil jeho tvář, pak se muž od blonďáka odtáhl a nedbaje na mírné točení hlavy se postavil. Přešel k malému okénku, kterým do cely pronikalo mdlé světlo. Pohled upřel na tmavé nebe, které šlo skrze mříže zahlédnout.

"Nikdy jsem přesně nevěděl, co má Katie v plánu Draco," povzdechl si plačtivě Oliver a promnul si obličej v dlaních. "Bože, byl jsem tak blbej!" vykřikl a vztekle bouchl pěstí do kamenné zdi. "Tak blbej," zašeptal zoufale a sesunul se podél stěny dolů. "Odpusť mi to, odpusť," mumlal tiše do dlaní. "Měl jsem tušit, měl jsem vědět, že ti chce ublížit…"

"Hej, no tak, Oli," přišoupl se k němu blonďák po špinavé podlaze a položil mu ruku na paži. "Já ti to nezazlívám, ano? Nemohl jsi to přece tušit." Naléhavě se na něj podíval. "Nevyčítej si to." Svou dlaň zase stáhl a položil si ji na své břicho.

"Ale ty to nechápeš!" vykřikl hnědovlasý a pln zoufalství upřel svůj slzami skelný pohled do šedých očích. "Já věděl, že něco chystá! Poznal jsem to na ní. V posledních týdnech… Věděl jsem, že se tě to týká! Věděl jsem, že měla něco společného se smrtí tvé matky…" muž přešel do plačtivého šepotu.

"Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že tě takto chce postupně zlikvidovat, že tě tolik nenávidí! Že tě chce zabít taky…" Poslední věta byla sotva slyšitelná, ale blonďák ji postřehl moc dobře. Než však stihl nějak zareagovat na novou informaci, Oliver se po jeho boku hlasitě rozvzlykal. Tvář zabořil do dlaní a ramena mu škubala v trhaných pohybech. Brada se mu třásla, když se opět rozmluvil.

"Víš… k-když jsem ji tehdy potkal, po té době, o-opravdu… opravdu jsem si myslel, že jsem se do ní zase zamiloval. B-byla to moje první láska a já… nevím… mé pocity k ní díky tomu byly asi mnohem silnější, než měly být. O-odešel jsem od tebe, protože… protože jsem ti nechtěl ubližovat. Věděl jsem, že první místo v mém srdci bude mít opět ona. Jenže tehdy… tehdy jsem ještě netušil, jak moc se změnila."

Oliver mluvil tiše, hlas měl zastřený doznívajícím pláčem a zamlžený oparem vzpomínek, ve kterém se právě toulal. Draco nehnutě seděl po jeho boku a naslouchal mužovým slovům. Ve svém srdci pocítil pár nepříjemných bodnutí, když se Oliver pustil do starého tématu, ovšem zvědavost je přehlušila a on tak upíral svůj zrak na nebelvírovu tvář a pečlivě vnímal každé slovo, které Oliver vypustil z úst.

"A-a teď, když vím, co všechno udělala…" muž posmrkl a frustrovaně uchopil své vlasy do pěstí a zatahal za ně. "Vždyť ona sakra předstírala i to blbé těhotenství!" dostal ze sebe a jeho ústa se zformovala do zvláštního šklebu, který značil rozhořčení a zároveň bolestivou ránu do srdce. "Jak jsem mohl být tak slepý?" zakňučel zoufale. Odmlčel se.

"Po nějakém čase, co jsem s ní znovu byl, začal jsem si všímat jejího vysazení na tebe. Každá zmínka tvého jména, každá vzpomínka, vše ji činilo nepříčetnou. Myslel jsem, že jí to vadí jen díky mému bývalému vztahu s tebou. Pozdě jsem pochopil, že jí jde o mnohem víc…"

"Miluješ ji, Oli. Je pochopitelné, že si v jejích činech neviděl nic zlého," pokusil se Draco uklidnit tu hromádku neštěstí, která tu seděla vedle něj.

"Ne, Draco," vydechl hnědovlasý muž. "Miloval jsem ji. Avšak ona dělala čím dál tím více věcí, kterými docilovala toho, že jsem k ní začal veškeré pocity ztrácet. Časem jsem od ní chtěl i odejít, ale ona mě měla - a doteď má - zcela v hrsti. Postupně jsem začal být ovládán jejími intrikami a ztrácel svobodné rozhodování. Když… když mi poprvé ukázala, že se neštítí jít si za svými cíli, že se nebojí ublížit mojí rodině jen proto, aby mě u sebe udržela, aby mě výhrůžkami připoutala k sobě, bylo již pozdě vzít nohy na ramena. Spadl jsem do jejích spárů a jediné, co jsem mohl dělat, bylo ptát se sám sebe na to, kam se poděla ta stará Katie, se kterou jsem chodil na škole.

Čas lidi mění a v jejím případě bohužel i tou špatnou cestou. Byla to vlastně jen náhoda, Draco, když jsem se dozvěděl, že patří do skupiny těch, kteří jsou zaslepení pomstou a vyhledávají přeživší smrtijedy jen proto, aby jim vlastnoručně přivodili smrt. Zjistil jsem to, když se právě ona s několika dalšími pokusila o útok na tvou matku. Tehdy ještě neúspěšně.

Když… když jsme se my dva pak znovu potkali kvůli práci v Česku… ona… ona již v tu dobu měla nějaký plán. Původně jsem nechtěl tu práci vůbec přijmout, jelikož jsem cítil, že se jí to tak bude hodit do plánů, protože my dva budeme spolu, ale nakonec jsem přijal. Dost možná i proto, že to pro mě byla skvělá příležitost, jak se od ní na několik dní oprostit a přetřídit si myšlenky, které pro mě v tu dobu byly příliš zmatené.

Během těch pár dní jsem si nemohl nevšinout toho, jak se kolem tebe Harry motá. Možná mi to neuvěříš, ale právě to mě přehodnotit své city k ní a k tobě." Oliver si setřel pár zbloudilých slz z tváře. "Díky Harrymu jsem si uvědomil, jak unáhleně jsem jednal v době, kdy jsem tě opustil. Jak jsem se nechal zaslepit zábleskem minulosti a nic nedbal na to, proč už jsme spolu s Katie vlastně nebyli." Pevně se zadíval do blondýnových očích. "Nikdy jsem tě vlastně nepřestal milovat, Draco. Až pozdě jsem pochopil, že mé city k tobě byly mnohem opravdovější než ty ke Katie."

Blonďákova ústa se pomalu otevřela do malého písmenka o a jeho oči se zalily slzami. Oliverova slova mu vzala vítr z plachet. Absolutně netušil, jak by nyní měl zareagovat, co by měl říct, a proto možná mlčel o něco déle, než si myslel, že dělá.

"Nemusíš mi na to nic říkat, Draco," promluvil ochraptěle Oliver, a tím přinutil blonďáka, aby k němu vzhlédl. "Vím, že tvé srdce je zadané. Dítě, které nosíš pod srdcem je toho důkazem. Nežádám tě o nic. Nechci, aby ses teď cítil provinile. Záleží mi jedině na tvém štěstí. A vidím, že s Harrym po boku se ti ho dostává." Prsty letmo pohladil aristokratovu tvář. "Udělám vše proto, abych tě před Katie ochránil, a ty ses v pořádku dostal zpátky k němu."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama