How Is It Possible? - 56. kapitola - Svázané ruce

31. prosince 2016 v 12:25 | Makkakonka |  How Is It Possible?

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Harry Katie neodpovídal. Pouze na ni zlostně zíral a snažil se ovládnout. Rád by řekl, že tohle bude oproti Voldemortovi hračka, ale nyní jej mnohem více zrazovaly vlastní emoce, než tehdy při poslední bitvě druhé kouzelnické války. Při bitvě o Bradavice byl vsázce především jeho vlastní život, od toho se potom odvíjelo vše ostatní. Vždyť na to měl i tu proklatou věštbu! Ale teď? Bojuje tu za Draca, svého přítele, a své nenarozené dítě! To jejich život je tu hlavní cenou. Nesmí dopustit, aby se jim něco stalo. Z celého srdce doufal, že se Hermioně s Oliverem podaří Draca dostat do bezpečí, pryč odsud.

"Kde je Ron?" napadlo jej z rázu, když tu nikde neviděl zrzavou hlavu svého nejlepšího kamaráda. Kam se ten chlap mohl jen podít? Proto se se svou otázku obrátil na Kirchsteina vedle sebe. "Někam jste ho posílal?"

"Ne," odvětil Robert. "Šel sám."

"Kam?" hrklo v Harrym. Proč je Ron opouštěl, když ho tu potřebovali?

"Říkal, že jde z venku zajistit zadní vchod, aby mohli ti tři bezpečně projít." S Robertovými slovy se Harrymu ulevilo. Pocítil k Ronovi hluboko kořenící vděčnost. "Ovšem," zaváhal na chvíli Robert, "myslím si, že tam nebude moc užitečný, vyjde to na stejno tak jako tak."

"Co? Proč? Co tím myslíte?" pocítil Harry opět obavy. Jak to tak viděl, dnešek určitě nebude dnem, který by si rád zopakoval. Už aby bylo po všem.

"Tak se sakra podívej! Jsou všude a je jich dvakrát tolik! Jsi tak naivní, že věříš, že vzadu na ně nikdo čekat nebude?" zaprskal rozhořčeně Kirchstein a pro jednou si odpustil zdvořilostní fráze.

"Přestaňte si tam povídat, pánové, jsem tady!" sladkým holčičím hláskem je přerušila Katie a s našpulenými rty se pitvořila s každým slovem. Když na ni oba dva stočily své naštvané pohledy, vysmála se jim do obličeje. Pak její smích náhle utichnul a ona se vážně zamračila. "Tak co bude? Vydáš mi ho, Harry, nebo se nás pokusíš pozabíjet?" uchechtla se, jako by řekla nějaký dobrý vtip.

"Ty Draca nikdy nedostaneš," procedil černovlasý muž skrze zuby. "Nikdy, rozumíš? I kdybych tu stál sám proti vám všem, budu se bít za jeho bezpečí a svobodu. Neublížíš mu, já to nedovolím."

Katie se hlasitě zařehtala a pak jí stejně rychle jako předtím sklaplo. "Jak chceš," odsekla Harrymu s vážnou tváří. "Nemusel ses do toho vůbec zaplést. Nemusel ses dívat, jak tví kolegové budu umírat jen pro toho blonďatého parchanta, kterého tak miluješ. Mohl sis ušetřit svůj život i životy ostatních, ale opět bojuješ za něco tak pošetilého, jako je láska. Láska ke zrádci, láska k vrahovi našich přátel, láska k muži, láska ke zrůdě, která může počít dítě! On si tvou lásku nezaslouží, nemyslíš?"

V Harrym to s jejími slovy bublalo jako ve vřícím kotli. Vztek mu vzdouval hruď nahoru a dolů, jak díky němu rychle dýchal. V ruce křečovitě svíral hůlku, až mu klouby zbělely. "Můj přítel rozhodně není žádná zrůda!" křikl na Katie nehledě na to, že ji svým propuknutím vzteku způsobí radost.

"Kdybys nebyla tak zapšklá, poznala bys to sama. Každý, kdo může Draca poznat blíže, zjistí, že je úplně jiný, než si oněm lidé myslí. To ty ve své zahořklosti v něm vidíš zrůdu. Ale pro mě je tím nejcennějším, co právě mám. A snadno se ho nevzdám. Tentokrát tě nenechám upláchnout, Katie. Tebe, ani tvé stoupence."

Chvíli se díval do ženina pobaveného obličeje, ale pak proměnil vzteklá slova ve vzteklé činy. Byl to on, kdo vyslal první kouzlo směrem k nepřátelům a zahájil tak dnešní bitvu. Kouzla za chvíli svištěla vzduchem, jejich svist se mísil s křikem lidí. Harry se svými kolegy své nepřátele odráželi a snažili se je jen odrovnat, aby je později mohli postavit před soud, kdežto Katiini lidé je doslova likvidovali a zelené paprsky avady se k Harryho smůle do několika bystrozorů již trefily.

Sama Katie jen stála v pozadí a dívala se boj před sebou. V její tváři se zračilo potěšení. Šílené potěšení z toho, jak vidí lidi umírat na svůj rozkaz. Bylo zbytečné se ptát, kam se poděla ta stará Katie, ovšem Harryho mysl tato otázka opět ovládla. Válka jí vzala rodinu a Draco později u lásku, ale je možné, aby tyto věci člověka tolik změnily? Aby se z dobré hodné a milé dívky stala šílená žena, kterou se Harry po dnešku už ani neostýchal přirovnat k Bellatrix Lestrangové?

Zatímco před domem události vrcholily, Hermiona svižně procházela dům, aby našla zadní východ, o němž jí říkal Harry. Draco s Oliverem jí byli v patách. Netrvalo dlouho a opravdu v jednom z nepoužívaných pokojů na jižní straně budovy našla dveře. Pokynula hlavou Oliverovi, aby se i s Dracem postavili na stranu, a pak je otevřela. Jakmile se tak stalo, málem na ni spadl její snoubenec.

"Rone?!" vyjekla a zachytila padajícího zrzka. Ron a jeho opírání se o dveře zády… nesmrtelná věc tohle. Doma se v podobné situaci ocitli už několikrát.

"Hermi!" ušklíbnul se Ron a věnoval své nastávající široký pobavený úsměv.

"Co tu děláš?" zeptala se ho hnědovláska namísto odpovědi.

"Čekám na vás," pokrčil zrzek rameny. Pak Hermioně potichu, aby je neuslyšel Draco, zašeptal: "Není to dobrý. Je jich dvakrát tolik. Musíme odsud zmizet, než se někdo přesune i sem a najde nás."

Hermiona se kousla do rtu, než se rychle otočila a rukou začala Dracovi s Oliverem zběsile naznačovat, že mají jít. "Pojďte, musíme jít. Rychle!" Poslední slovo oplývalo naléhavostí.

"Běž, Draco, prosím. Jsem hned u tebe," jemně popostrčil Oliver blondýna kupředu. Nelíbilo se mu, jak je Draco celou dobu zaražený a jako by mimo. Přišlo mu, že téměř nevnímá, co se s ním děje. Bylo to mnohem horší, než když spolu byli dole ve sklepení.

"Kde končí hranice? Musíme to risknout a přemístit se s ním, jiná možnost není," obrátila se Hermiona na Rona.

"Támhle u toho keře," pohodil Ron hlavou kupředu. "Je to asi patnáct metrů."

"Pojď," pobídla Draca a věnovala mu falešný úsměv. Byla by nejraději, kdyby tam s Dracem mohla utíkat, ale blonďák něčeho takového nebyl schopný. I když pro něj předtím dělala vše, co mohla, stále byl slabý, chodil pomalu a Oliver ho celou dobu raději podepíral.

Ron šel jako první s hůlkou přichystanou k okamžitému použití potřebného zaklínadla, Hermiona tu svou také svírala v rukou. Šla vedle Draca z jedné strany, Oliver z druhé. Když byli zhruba v polovině své cesty, zpoza stínů se vynořilo šest postav oděných v kápích s hůlkami napřaženými před sebou připravenými k útoku. Ron s Hermionou nejistě sevřeli ty své a pohledy se domlouvali, jestli má cenu bojovat proti přesile. Co budeme teď dělat? To byla otázka, která se jim oběma odrážela v očích. Oliver si ochranářsky stoupl před Draca.

"Složte své hůlky a pojďte dobrovolně s námi. Vaše životy budou ušetřeny, pokud se nebudete bránit a necháte nás předvést Draca Malfoye k naší paní," promluvila monotónně jedna z postav, podle hlasu žena.
V ten okamžik se najednou Hermiona s Ronem odhodlali. Oba učinili zoufalý výpad na své protivníky, ale jejich kouzla byla zkušeně odražena a vzápětí jim oběma vylítly hůlky s rukou. Postřeh a hbitost, kterou Katiini lidé měli, byla obdivuhodná. A Hermiona se tak nemohla ubránit dojmu, že je k tomu Katie snad i cvičila.

Vzápětí měli všichni kromě Draca svázané ruce provazy. Ke každému z nich přistoupila jedna z osob v kápi a popadla je. Zrovna ve chvíli, kdy se další dvě přihnaly k Dracovi a popadly ho každá z jedné strany za paže, k nim začal doléhat hluk propuknuté bitvy. Blonďák na obě osoby vystrašeně zíral.

"Neboj, Draco, všechno bude zase dobré," snažila se jej povzbudit Hermiona, aby jej uklidnila, ale dostalo se jí za to akorát pořádné facky od poslední zbývající postavy v kápi. Té ženy, která k nim předtím mluvila. Její chování vůči Hermioně pobouřilo Rona tak, že sebou začal škubat. "Na Hermionu si nic dovolovat nebudeš, rozumíš ty svině?" plivl po oné ženě.

"Crucio," zaznělo z jejích úst jako odpověď. Pokud předtím mluvila bez emocí, nyní formulku mučící kletby převalovala na jazyku jako ten nejchutnější bonbon. Nechala Rona několik vteřin křičet bolestí, ale když viděla, jaké hysterické chování to vyvolalo u Hermiony, znechuceně přestala. "Jdeme za paní," rozkázala. Zbylé osoby v kápích popadly své zajatce a tvrdě je popoháněly kupředu.

Když obešli budovu, naskytl se jim pohled na bitvu v plném proudu. Na zemi leželo několik mrtvých bystrozorů, ale naštěstí taky i Katie postupně přicházela o své lidi. Ti seděli svázaní a znehybnění na zemi, nebo ještě omráčení leželi na chladné půdě. Katie postávala vzadu a fascinovaně vše sledovala. A právě k ní všech šest jejích poskoků i s Dracem a třemi nebelvíry zamířilo.

"Paní," s téměř posvátnou úctou pronesla ona žena, když stanuli kousek od Katie. "Máme ho," oznámila slavnostně. Obě postavy, které držely Draca, jej silou donutily pokleknout před černovlasou ženou. Katie se slavnostně ušklíbla. "Tady tě máme," ušklíbla se. "Ty dva odveďte a pak jim vraťte hůlky," rozkázala ukazujíc na Hermionu s Ronem. Byla si jistá, že okamžitě poběží za Harrym. A právě toho tu chce. Po dnešku se jejich cesty definitivně rozešly a i z Katiiny strany bylo staré přátelství zapomenuto. Chce, aby se díval, jak Draco umírá.

A jak rozkázala, tak se stalo. Zatímco Hermionu s Ronem s obtížemi, jelikož se oba neustále cukali, vyvedli její poskoci za hranici na druhou stranu a pak po nich hodili jejich hůlky, ona se nadšeně dívala na Olivera a klečícího Draca, kterého u země stále drželi dva její lidé. Podřepla si k němu. "Vidíš, jak ti to tady na té zemi sluší? Nejsi nic víc, než jen špína," prohlásila a pak si zase stoupla. Propalovala blondýna nenávistným pohledem a z vrchu na něj shlížela.

"Prosím… Čekám dítě…" plačtivě ze sebe vysoukal Draco. Pohledem rozmazaným od slz ji sledoval. Kdyby neměl v břiše to malé, neváhal by a klidně by čelil smrti, ale takhle… je zodpovědný za další život! Nemůže ho vydat bez boje! Nebo spíš bez ponižujícího prošení o milost? "Za nic nemůže…" hlesnul tiše. Kdyby mohl, už si břicho zakrývá rukami a chrání to malé uvnitř sebe, ale k jeho smůle ho - podle síly pravděpodobně - oba muži drželi příliš pevně.

"Další špína do počtu," ušklíbla se Katie a z kapsy v hábitu si vytáhla hůlku. Než se Draco nadál, pěstí jej udeřila do obličeje, až se ozvalo křupnutí jeho nosu. Takhle rána však nebyla nic oproti té, která měla teprve přijít. Ta další totiž směřovala do jeho břicha. "Ne!" vykřikli oba s Oliverem zároveň, ale od náhlé bolesti, která jej zaplavila, ho jejich společný výkřik nezachránil.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama