How Is It Possible? - 61. kapitola - Svatební rozepře

31. prosince 2016 v 12:38 | Makkakonka |  How Is It Possible?

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Od Scorpiova narození uplynulo již sedm týdnů, z čehož Draco spolu se svým synem prvních devět dní strávil u Svatého Munga. Byť jej lékouzelníci chtěli pustit domů už po týdnu, Harry si u nich vynutil ještě další dny Dracovy hospitalizace. Jednoduše chtěl mít jistotu, že budou oba dva v pořádku, jak Draco, tak Scorpius. První dny po návratu domů byly pro oba dva těžké, a to především kvůli Scopiusovi, který jim situaci zrovna moc neulehčoval.

Všichni tři prozatím zůstávali u Harryho doma, v Godrikově dole. Avšak většinu času bylo v domě nejméně o jednoho člověka více. Luciusovy návštěvy se staly pravidelnými stejně jako Hermioniny a Ronovi. Několikrát se ukázala i Ginny s Deanem, i když ta většinou přicházela pouze sama. Hermiona a Ginny byly pro ryze mužskou domácnost jako dar z nebes. A za něco takového je považoval především Draco, když mu trpělivě pomáhaly vypořádat se s novým břemenem v podobě zodpovědnosti za malé dítě. Ovšem musí se nechat, že v tomto se zapojoval i Lucius. I když svých vlastních zkušeností měl pramálo, pokoušel se mladé dvojici pomoci, co nejvíce mohl. Tedy hlavně až potom co Dracovi s Harrym důrazně vysvětlil, že zmiňování jeho jména v jedné větě společně se slovem dědeček nepřinese nikomu nic dobrého.

Aby toho nebylo málo, čtvrtým týdnem, který v Godrikově dole trávili, přišel Harry s jedním návrhem. Sám ho označil za malý, ovšem Draco v něm viděl podstatné změny. Harry mu totiž nabídnul, aby se přestěhoval ze Skotska sem, k němu, do Godrikova dolu. Ne, že by Draco nechtěl souhlasit, byl za Harryho nabídku rád, ale díky ještě nedávným událostem mu něco takového připadalo strašně unáhlené. Byly by to starosti navíc.

I přestože dal Harrymu příslib do budoucna, i přestože černovlasý vypadal, že jeho rozhodnutí chápe, Draco na něm viděl, že ho to mrzí. A argumentace tím, že už zde prakticky bydlí, byla marná. Proto Draco začínal v posledních dnech přemýšlet o tom, jak a kdy by ke kompletnímu stěhování došlo, a také samozřejmě o tom, jak změnu stanoviska Harrymu oznámit, když se o této záležitosti odmítal bavit. A nejinak tomu bylo i teď.

Ležel zrovna na posteli a napůl podřimoval ukolébán myšlenkami ke spánku. Scorpius spal v postýlce kousek od něj. Nebylo tomu dlouho, co usnul. Ještě před půl hodinou mu Draco dával napít mléka z lahvičky, která teď téměř prázdná postávala na nočním stolku. Tiché zaklepání na dveře ložnice donutilo Draca pootevřít oči a zamžourat na svého přítele. Ten s drobným úsměvem, jak viděl Draca roztomile rozespalého a válejícího se v bílých peřinách, přešel k posteli a posadil se na její okraj, zatímco svou rukou zajel do plavých vlasů a prohrábl.

"Spíš?" zeptal se tiše blondýna, který s lehkým úsměvem zakroutil hlavou. "Ne," šeptl nazpátek a natočil se na posteli tak, aby jeho hlava nyní spočívala v Harryho klíně, a černovlasý mu tak mohl vískat vlasy a pohrávat si s jednotlivými prameny.

"Máme návštěvu," oznámil mu Harry vzápětí s pobaveným podtónem. Draco nelibě zakňoural. "Kdo?" zeptal se trochu otráveně. Neměl teď náladu na nic jiného, než na válení se v posteli.

"Ron s Hermionou."

"Vždyť tu byli včera na večeři!" zmohl se na slabý protest Draco.

"Já vím, ale dnes jsou tu jen na skok. Prý na nás mají nějakou prosbu. Vypadají, že se zase pohádali a mám takové tušení, že to s tím nějak souvisí."

"Je zvláštní, že se pořád hádají. Jsou sakra zasnoubení!"

"No, upřímně," zasmál se tiše Harry, "přijde mi, že se hádají právě kvůli tomu."

"Jako kvůli svatbě?" nakrčil Draco nos.

"Jo," přitakal Harry.

"To to ještě pořád nemají dořešený?" zakňoural blondýn a smířeně se posadil. Harryho ruka zmizla z jeho vlasů.

"Bohužel. Měli bychom jít dolů, ať na nás nečekají."

"Ugh… fajn," prohrábl si Draco vlasy na zátylku, než se sebral a společně s Harrym se rozešel dolů do přízemí. Před odchodem z ložnice nezapomněl zkontrolovat spícího Scorpiuse a aktivovat hlídající kouzlo fungující na principu mudlovských chůviček. Harry jej na schodišti chytl za ruku a propletl si s ním prsty. Šel napřed a trochu neochotného Draca tahal za sebou.

Sotva blondýn stanul v kuchyni, naskytl se mu pohled na nabubřelou Hermionu a očividně zoufalého Rona. Hermiona se s rukama založenýma na prsou zády opírala o Harryho kuchyňskou linku, Ron trochu sklíčeně seděl na židli u jídelního stolu.

"A-ahoj," pozdravil je Draco. Odpovědí mu bylo Ronovo chabé mávnutí rukou a Hermionino odseklé: "Nazdar." Draco si nad nimi jen vnitřně povzdechl. "Dáte si kávu, čaj?" zdvořile se zeptal, ale odpovědi se nedočkal. Tedy, ne od nich. To Harry mu odpověď zašeptal do ucha. "Už jsem se jich ptal. Nemají zájem." Pak si odkašlal a obrátil se na své přátele: "Tak co s námi chcete řešit?" vstřícně se na ně podíval, zatímco Draca lehce popostrčil ke stolu, kde si nakonec oba dva bok po boku sedli.

"Potřebuji, abyste Ronaldovi vysvětlili, že nemám zájem brát si ho v nějakém ušmoulaném starém kostelíku jen proto, že stojí na magické žíle!" naštvaně zaprskala Hermiona. Ron na základě jejích slov jen sklopil hlavu a podrbal se na zátylku. Zoufalství z něj jen čišelo. "Nedá si vymluvit přesvědčení, že takové místo musí být jen… neudržované," zamumlal ospravedlňujícím hlasem směrem k Harrymu s Dracem. Hermioniným uším však jeho slova neušla.

"A ty zase nedokážeš pochopit, že na svatbě v mudlovském prostředí není nic špatného! Víš, že magické obřady ctím, ale obnovovat pomalu středověkou tradici mi přijde absurdní!"

"A kdo říká, že to musí být obřad se vším všudy! Já jen chci, aby to bylo na místě s magickou žilou! Jestli si tam pozveš mudlovského faráře, nebo to necháš na našich, to už je mi celkem jedno!"

"Přestaňte se prosím hádat. Nahoře mi spí syn a nepotřebuji, abyste mi ho vzbudili," napomenul je razantně Harry. "Nechceš se posadit?" nabídl poté Hermioně a volnou rukou pokynul k jedné z volných židlí. Tou druhou pod stolem držel Dracovu dlaň.

"Ne, díky," trochu dotčeně, ale zároveň provinile pravila Hermiona.

"Řekněte mi… to celá příprava svatby opravdu vázne jen na téhle jedné… s prominutím blbosti?" podíval se na Harry s povytaženým obočím.

"No, jak se to vezme… vlastně… vše ostatní je hotové, ale stále se nemůžeme dohodnout na místě. Což nám samozřejmě brání v tom konečně začít všechno organizovat. Seznam hostů, návrh na výzdobu, dokonce i šaty a ty všechny ty ostatní věci okolo vybrané máme, jen… v tomhle je prostě háček."

"Tak to zkuste sakra nějak zkombinovat, ne? Najít nějaký kompromis…" navrhnul Harry.

"No jo, to se lehce řekne, ale hůř dělá a hledá," povzdechla si Hermiona a uvolnila svůj postoj. Nakonec se přeci jen rozešla ke stolu a posadila se vedle Rona. "Štve mě, jak se kvůli tomu neustále hádáme, ale… nemůžeme se shodnout. Vím, že svatbu na zámku mít nebudu, ale nechci ji ani někde na nějakém z těch… starých magických míst," pečlivě vážila svá slova.

"A co kdyby-" začal Harry navrhovat něco dalšího, ale zarazil ho náhlý Dracův stisk. "Co?" zmateně se na něj podíval. "Děje se něco?" Draco záporně zakroutil hlavou, ale pak se nadechl a trochu nejistě se podíval z Hermiony na Rona. "Mám… mám pro vás návrh…" vysoukal ze sebe, nejistý tím, jestli je si může dovolit navrhnout něco takového, jako měl v plánu. Když však viděl zkoumavé a zároveň dychtivé pohledy, pokračoval: "Jestli to dobře chápu, tak jeden z vás chce vlastně obřad na magické žíle a druhý na… trochu vznešenějším místě. Zámku, panství. Je to tak?" Dvojité přikývnutí jej ujistilo, že se vy svých slovech neplete.

"Co kdyby… co kdybych vám navrhl, že… že můžete mít svatbu na mém panství ve Skotsku? Já… dovoluji si říct, že je to trochu honosnější stavba, rozlehlá s velkými zahradami a malou kaplí v odlehlejší části pozemku, která… která byla vystavena právě na jedné ze starých magických žil, takže…" nervózně se kousl do rtu a výmluvně pokrčil rameny. "Pokud byste měli zájem… nemám s tím nejmenší problém."

"To… to myslíš vážně?" zeptala se Hermiona, aby se ujistila. Potlačovaná radost byla znát v jejím hlase stejně tak, jako v očích.

"Jo," potvrdil Draco znovu svá slova a věnoval jí drobný úsměv. "Je to to nejmenší, co pro vás můžu udělat." Cítil na sobě Harryho obdivný pohled a stejně tak si uvědomoval laskající jemné doteky na svém koleni, kterými ho jeho černovlasý přítel obdarovával.

Tentokrát to byla Hermiona, kdo se kousal do rtu. Prosícím pohledem a s unešeným výrazem se podívala na Rona a očekávala jeho odpověď.

"Uvědomuješ si, že ta kaple stejně stojí na magické žíle, že ano?" drobně se zamračil Ron. Dracův nápad byl velkorysý a jistě skvělým řešením pro oba dva. Nepochyboval, že by byli spojení. Jak on, tak Hermiona. Ale ujistit se musel.

"Ehm… jo, ale… v tomhle případě nemusím mít obavy, že to bude nějaký… no… však víš." Hermioniny líce nabraly lehký růžový nádech. Svou dlaň přesunula po stole k Ronově a překryla ji. "Prosím…" nahodila svůj psí pohled a očima na svém snoubenci loudila souhlas.

"Tak dobře…" svolil nakonec Ron a pohodil hlavou s ryšavými vlasy. A sotva to dořekl, skočila mu Hermiona radostí do náruče s takovou vervou, že se s nimi málem překlopila židle, na které Ron seděl. "Děkujů!"

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama