How Is It Possible? - 9. kapitola - Volba

11. prosince 2016 v 21:59 | Makkakonka |  How Is It Possible?

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Vstávej, ty hrdino," ozvalo se nad ním hlasem, ve kterém byl slyšet náznak úsměvu, a napřáhla se k němu bledá ruka.

"Díky, ale zvednout se ještě dokážu sám," zavrčel Harry směrem k jejímu majiteli, který ji zase stáhl a pokrčil rameny. "Jak myslíš, nutit tě nebudu."

Harry se zkusil postavit na nohy, avšak tráva na louce byla mokrá, a tak mu podjely nohy a on zase seděl na zemi. "Bože, to se může stát jenom mně," prolétlo mu hlavou.

"Opravdu nechceš pomoct?" ozval se zase Malfoyův hlas smísený se smíchem.

Harry na něj vrhl pohled, který jasně říkal: ne, nech mě na pokoji! Ale když se k němu znovu natáhla bledá ruka, zamračil se, avšak ruku přijal.

"Jak to, že má Malfoy tak jemné ruce? Nikdy jsem si toho nevšiml," bylo to, na co Harry myslel po tu jednu vteřinu, kdy se s Malfoyem dotýkali a která se zdála být mnohem delší, než ve skutečnosti byla.

Když Malfoy Potterovi pomáhal na nohy, Harryho oči byly upřené na Malfoyovu ruku. Zdálo se mu neuvěřitelné, jak moc bylo vidět pohybující se svaly pod kůží, když ho tahal nahoru.

"Tak, jsme všichni?" byl slyšet Pyneův hlas odněkud zepředu.

Harry odtrhl pohled od Malfoyovi ruky a tu svoji rychle stáhl. Téměř neslyšně k Malfoyovi zamručel: "Díky." Ten jen kývl hlavou.

"Ano, jsme." Odpověděla na Colinovu otázku Emily.

"Dobrá. Nyní půjdeme chvíli pěšky a dojdeme do hotelu. Tam vyzvednu klíče od pokojů a vy si je rozeberete. Pak bude rozchod na pokoje a po zbytek večera si dělejte, co chcete. Ale nezapomeňte na bezpečnost, jasné? Nesmí se provalit, kdo vlastně jsme. Bude to tam nejspíš jen samý mudla. Kouzla na hotelu omezte, jak jen to půjde. Rozumíme si?"

Společností se rozlehlo hromadné souhlasné zamručení.

"Veškerou domluvu s vedením hotelu, prosím, nechejte na mně! Ať nedojde k nedorozuměním."

Další souhlasné zamručení.

"Fajn, tak jdeme. Za mnou."

Harry se dal s davem do pochodu. Nehodlal jít po Malfoyově boku, rozhodně ne potom, co se před ním tak dokonale ztrapnil. Přidal do kroku a došel k Oliverovi, který kráčel jen pár kroků před ním.

"Tak co, Harry? Spokojený s výběrem?" otázal se Wood po pár společných krocích.

Harry prvně nechápal, jaký výběr má Oliver na mysli, ale během chvilky mu to docvaklo.

"Měl bych být? Klidně bych si to s tebou vyměnil! Dalo by se říct, že jsem se sem nakonec i trochu těšil, ale on mi to tady určitě tak znepříjemní, že si nebudu přát nic jinýho, než aby už jsem byl doma." Při slově on Harry významně kývnul hlavou směrem dozadu, kde tušil, že se Malfoy nachází.

Oliver se pousmál. "Výměna by asi nebyl nejlepší nápad. V podstatě jsem rád, že to dopadlo takhle. Kdyby byl se mnou, asi by to nebylo nejlepší řešení. On není špatný, Harry."

"Tak proč by ti vadilo, kdyby byl s tebou?"

"Nevadilo by mi to, jen mu nechci dávat žádné falešné naděje, chápeš?"

"Naděje?" zeptal se zmateně Harry.

"Jo, naděje. Když jsem se s ním tehdy rozešel, dělal, že je v pohodě, ale viděl jsem na něm, že není. Je to Zmijozel, Harry. Milostné zklamání by nikdy nepřiznal. Nevím, jak to má teď. A nechtěl bych mu dávat naději na něco, co se nestane. Já mám rád Katie. Jsem s ní šťastný. Miluju ji. Jeho jsem miloval taky, ale ne tolik jako ji. Je to… složité. Prostě jsem rád, že spolu nejsme ve dvojici. Pro jeho dobro."

"Aha." Na nic jiného se Harry nezmohl. Chápal Olivera, chápal jeho slova a na jejich základě se zase začal podivovat tomu, že spolu ti dva vůbec kdy mohli chodit.

"Jak jste se k sobě vlastně dostali, Oli?"

"Bylo to chvilku po konci války. Potkali jsme se v jednom baru. Já jsem tam šel zapít rozchod s Katie a on tam zapíjel nějaké rozhodnutí Starostolce ohledně jejich rodiny." Oliver se nad vzpomínkou usmál a pokračoval: "Oba jsme se trochu přiopili. Dali jsme se do řeči, pak jsme spolu začali tancovat." Nyní se Oliverovi na tváři rozhostil úsměv od ucha k uchu. Se smíchem zakroutil hlavou. "No, pak jsme si společně koupili ještě nějaké drinky. A pak… jen útržky, jinak okno." Opět se ozval Oliverův tichý smích. "Probudili jsme se ráno u mě doma. Oba dva nazí v mé posteli. Podrobnosti o tom, co jsme vlastně dělali, jsem se dozvěděl až od něj. Draco se snad nikdy neopil natolik, aby na všechno úplně zapomněl. Ráno se to nějak seběhlo a dali jsme si druhé kolo, a pak jsme se tak nějak postupně poznávali, až jsme skončili u celkem dobrého a fungujícího vztahu. Draco je skvělý partner, i když by to do něj řekl jen málokdo."

"Jak dlouho jste spolu vlastně byli?"

"Něco přes osm měsíců. Ale bylo to krásných osm měsíců." Oliver se na chvíli ponořil do vzpomínek. Potom trošku zatřepal hlavou, aby je zase zahnal.

"To bylo vcelku dlouho. Netipoval bych, že to Malfoy dokáže."

"Neznáš ho, Harry. Mně to trvalo dlouho, než jsem se v něm alespoň trochu vyznal. Vždycky jsem se snažil pochopit to jeho zmijozelské smýšlení a chování, ale nikdy jsem to stoprocentně nedokázal.

Vždy mě dokázal něčím překvapit. Jako partner a milenec byl pozorný, Harry. Nemohl jsem si stěžovat. Pokaždé věděl, jak mi je, jak se cítím, co mi chybí, co chci. Snažil se, abych byl šťastný, a taky se mu to dařilo. Já byl šťastný. Jen mě trošku štvalo, že mu to nedokážu oplatit.

Víš, principy zmijozelské lásky, jsou vcelku zvláštní. Díky Dracovi jsem pochopil, že i zmijozelové jsou schopni milovat a že když milují, tak to dělají celým svým srdcem. Když tě miluje Zmijozel, je to láska až za hrob. Jejich láska je velmi silná, ale mnohdy je těžké ji objevit, protože ji dokáží perfektně skrývat před okolím."

"To ano," pomyslel si Harry, protože Oliverova slova mu vyvolala vzpomínku na muže, který takovýmto způsobem po většinu života miloval Harryho matku, na profesora Snapea.

"Nikdy dříve jsem si nepomyslel, že i oni dokáží mít tyto city, že vůbec mají nějaké city, Harry. Jsou to složité osobnosti a my ostatní o nich víme jen málo, protože žádného nepoznáme zblízka, nechceme je poznat zblízka a o mnoho přicházíme. Měl bys mu dát šanci, aby ti mohl ukázat jaký vlastně je. I jako kamarád je k nezaplacení."

"Když já nevím, Olivere. Ke mně se nikdy hezky nechoval, tak proč bych se já měl hezky chovat k němu a dávat mu nějaké šance?"

"Já tě nenutím, abys mu je dával, jen si myslím, že by to pomohlo vaší spolupráci v následujících dnech. Ta je totiž nutná, jestli sis nevšiml."

"Tak jsme tady lidi!" Ozval se Pyneův hlas, když stanuli před asfaltovou příjezdovou cestou u zelenobílé vysoké budovy hotelu, a přerušil tak jejich rozhovor.

Všichni se jako na povel zastavili na místě. Všichni až na jednoho, který pohroužen ve svých myšlenkách, nezaregistroval Colinovo oznámení, a tak narazil do dvojice mužů před sebou.

Zmateně se rozhlédl po okolí, když zjistil, že všichni už zastavili.

"Draco, si v pohodě?" otázal se ho Oliver, jeden z těch, do kterých Malfoy narazil.

"Jo, jo, naprosto." Řekl tlumeným hlasem dotázaný a odešel víc dopředu skupinky.

Oliver se za ním s pochybami díval. Potom se otočil na Harryho. "Kolik myslíš, že toho slyšel?"

"Ty myslíš, že poslouchal?"

"Očividně, Harry. Slyšel nás. Nebo ty víš, jak daleko za námi šel, když jsme o něm mluvili? Kontroloval jsi to?"

"Ehm…" zamumlal Harry. Vůbec totiž neměl potuchy, kde Malfoy šel, když se o něm s Oliverem bavil. Mohl je opravdu slyšet?

"No tak vidíš. A i když jsem se v něm nikdy nevyznal dokonale, něco jsem se o něm přece jenom naučil."

Harry se jen kousl do rtu a sklopil hlavu. Oliver zabodl své oči do Dracových zad a upřeně ho sledoval.

"Tak pojďte, jdeme dovnitř," ozval se zase Colin a mávl rukou na znamení, že mají jít všichni za ním.

Skupinka ministerských pracovníků se vydala po cestě směrem ke dveřím hotelu. "Freedom," přečetl si Harry název hotelu.

Když vstoupili dovnitř, Colin je požádal, aby na něj počkali a šel něco vyřizovat k recepci. Když se vrátil, nesl v ruce čtyři klíče s přívěškem, na kterém bylo uvedeno číslo pokoje.

"Tak, všechny pokoje jsou na stejném patře, a to v předposledním, čtvrtém. Jak už jste byli obeznámeni, jeden pokoj je s manželskou postelí. Sám nevím, který to je. Nechtěl jsem to vědět.

Jeden z každé dvojice si přijde a vezme si jeden z klíčů. Jak říkal pan ministr, je to los. Tak pojďte."

Colin natáhl dopředu ruku, ve které svíral klíče. Měly čísla 402, 404, 407, 409.

"Tak běž, Pottere, ať to případně nemusíš svádět na mě," řekl Harrymu Draco. A tak Harry šel.

Spolu s ním si pro klíč šel i Oliver a Emily. Colin si nejspíš ponechá ten, co zbyde.

Harry se dlouho nerozmýšlel a šáhl po klíči s číslem 407 s tím, že sedmička je magické číslo a nosí štěstí. Oliver si vzal 409 a Emily se nakonec rozhodla pro 402, tudíž na Colina zbyl pokoj číslo 404.

Navlékl si kroužek z přívěšku na prst a vítězoslavně ukázal klíče Malfoyovi.

"Tak to jsem zvědavej, Pottere."

Po rozdělení klíčů se všichni odebrali k výtahům, kde se rozdělili na dvě skupinky po čtyřech a vyjeli do čtvrtého patra. Harry s Dracem byli ve výtahu společně s Oliverem a Michaelem.

Draco se při cestě ležérně opřel o stěnu výtahu a Oliver ho trochu s obavami sledoval a evidentně přemýšlel o tom, kolik Draco mohl slyšet z onoho rozhovoru.

Když výtah vyjel do příslušného patra, Harry s Dracem se odebrali hledat pokoj číslo 407. Oliver s Michaelem šli za nimi.

"Tady to je," zamumlal Harry spíše sám pro sebe a začal strkat klíče do zámku. Druhá dvojice mezitím otevírala dveře o dvě místa dál.

Harry otočil klíčem a s Dracem v zádech otevřel dveře do jejich nového společného domova. Harry se natáhl vedle dveří po vypínači a rozsvítil. Za zády se mu ozval zoufalý smích. Otočil hlavu na Draca, který se opíral o rám dveří s potměšilým úsměvem na tváři.

"To se ti povedlo, Pottere."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama