Mission: Tomlinson - 18. kapitola

3. prosince 2016 v 11:26 | Makkakonka |  Mission: Tomlinson

Mission: Tomlinson

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Konverzace Louise s Harrym skončila, když už byl dávno nový den. Brunet si nemohl pomoct, ale po tom, co se domluvili na další schůzce, se jejich rozhovor sám od sebe rozvinul a pořád bylo o čem si povídat. Vše mu přišlo tak nenucené. Po odpovědi na zprávu, ve které mu Harry přál dobrou noc, položil mobil zpět na noční stolek, a navíc jej připojil na nabíječku. Jakmile byl hotov s tím, zabořil obličej do polštáře a zprudka do něj vydechl. Sám pořádně nevěděl proč.

Harry jej pozval na další schůzku. On pozvání přijal, i když si několik desítek minut před tím nadával za to, že Harrymu snadno podlehne. Nesnažil se rázně ukončit jejich rozhovor již někde na začátku, on se o to nesnažil vůbec. S Harrym se mu dobře povídalo i přes to, že se několikrát pozastavil nad jeho odpověďmi a přemýšlel o jejich pravdivosti. Výmysl, lež, poloviční pravda? Hádal, že i dnes se s nějakými setkal. Ale nějak to nedokázal řešit.

Přemýšlení o Harrym jej časem konečně ukolébalo ke spánku, avšak nebylo mu přáno, aby nerušeně prospal celou noc až do rána. Jeho poklidný spánek přerušil sen, který mohl za to, že se brunet najednou probudil celý propocený a zrychleně dýchal, zatímco se mu útržky snu míhaly před očima a přivolávaly mu na mysl potlačované vzpomínky, se kterými se nakonec míchaly. Jen stěží si Louis uvědomoval, co byla realita a co pouhý výplod jeho hlavy.

Ležel polonahý v obrovské posteli, která byla dominantou celého pokoje. Znal ji, tak dobře ji znal. Kdysi v ní spával každou noc, ale stejně jako utekl od svého starého života, byla i ona jen pouhopouhou vzpomínkou na minulost. Cítil, jak vzrušením rychle dýchá. Když mu do zorného pole vkročil vysoký kudrnatý muž, jeho rty se roztáhly do širokého potěšeného úsměvu a oči mu zazářily radostí. Harry. Byl tu s ním. Tajuplně se usmíval, a kdyby Louis neležel, asi by se mu právě podlomila kolena ze svůdnosti, která z Harryho sálala.

Provokativně si olízl ret. Bílé tričko, které měl Harry doposud na sobě, znenadání letělo neznámo kam, jak si jej kudrnatý vysvlékl přes hlavu. Zornice Louisových modrých očí se ještě více rozšířily, když mu zrak padl na Harryho odhalenou hruď. Vypracované svaly jej vždy očarovávaly a několikero tetování jej fascinovalo. Tak moc si přál všem těm obrázkům rozumět. Stejně jako chtěl znát příběh každé jizvy, která se na jeho těle nacházela.

Harry odhalil své ďolíčky v širokém úsměvu, když se položil na postel a po čtyřech si vlezl nad Louise. Ten se zavrtěl, aby se pohodlněji uložil do polštářů pod sebou. Ihned natáhl ruce a svými dlaněmi se začal dotýkat horké pokožky na Harryho tělu. Nikdy se jí dostatečně nenabaží. Ani si neuvědomoval, že svými zuby drtí vlastní spodní ret v pevném sevření. Tak moc byl nadšen Harryho blízkostí. Zvedl oči a střetl se se zeleným pohledem. Nedokázal poznat co, ale něco v něm dnes bylo jinak. Nacházelo se tam něco, co do něj nepatřilo, něco zákeřného, ale Louis tomu ve vlastním opojení nedával příliš velkou váhu.

"Jsi nádherný," zašeptal mu Harry do blízko obličeje a o chvilku později již byly jejich rty propojeny do sebe a laskány těmi druhými. "A jen můj," provokativně kudrnatý kousl Louise do rtů.

"Jen tvůj," vydechl brunet s oddaností. V jeho slovech byla znát něha a láska.

Kudrnatý se zvláštně ušklíbl, načež se vrhl na oždibování Louisova krku. Užíval si jeho vzdechy způsobené rozkoší. Miloval ten zvuk. Modrooký mu zasunul prsty do vlasů a pod návalem slasti za ně tahal. Prohýbal se pod Harryho doteky a zhluboka dýchal, jak jej vzrušovaly. Zvlášť ta občasná otření jejich klínů. Nechával svou mysl unášet na vlnách rozkoše, díky které zavřel oči, a proto ani nezaznamenal, že se Harry snaží něco vylovit ze zadní kapsy svých džínů.

Vymotal ze svých rukou Harryho vlasy a opět začal konečky prstů přejíždět po té dokonalé pokožce. Znovu a znovu zkoumal její tvary a záhyby, i když už je znal tak dokonale. Ovšem Harry znenadání zachytil jeho zápěstí do svých dlaní a než se Louis z náhlého gesta pořádně vzpamatoval, ucítil, jak jsou jeho ruce zajaty v chladném kovu a připoutány k čelu postele za ním.

Překvapením zprudka otevřel oči a nechápavě se na Harryho zadíval. Ačkoliv nechtěl, jeho tělo začalo pohlcovat zoufalství. Trhnul rukama, aby se přesvědčil, že jsou jeho ruce opravdu uvězněny v železném zajetí. Jeho obavy byly skutečné. Díky předchozím zážitkům podobné hrátky nesnášel. Byl schopný svolit po domluvě, ale když absolutně nevěděl, co s ním partner zamýšlí, cítil se v pasti. A teď byl zmaten ještě víc, jelikož Harry tohle moc dobře věděl.

"Hazz…" nešťastně kuňknul. "Co to děláš?" Všechno vzrušení z něj najednou opadalo. Cítil se tak nesvůj. "Prosím, tohle ne," se slzami v očích koukl nejdříve na své uvězněné ruce, a potom svůj pohled upřel do mechových očí nad sebou.

"Ale jo," ušklíbl se Harry zlověstně. Brunet zkusil vykopnout, ale nedokázal to. Kudrnatý si pojistil i ty. Seděl mu na nich a tím ho držel v šachu. V ten moment Louisovu pozornost upoutal nový nečekaný zvuk. Rozeznal ho. Někdo otevřel dveře a vstoupil do místnosti.

"Výborně, Harry," uslyšel mužský hlas, jak kudrnatého chválí. A v Louisovi jako by se krve nedořezal. Strnul strachem. Ten hlas patřil… ne, to není možné! Jeho obavy se potvrdily, když další muž vstoupil do jeho zorného pole. Nebezpečný vědoucí pohled a vítězný úšklebek na rtech, tmavé havraní vlasy a nenávist v očích. Zayn.

"Zayne?" neslyšeně šeptl a pohnul sebou, aby na sebe strhl Harryho pozornost. Očima jej prosil o vysvětlení, ale on se jen podle zachechtal a naklonil hlavu na stranu, aby se pokochal Louisovým zoufalstvím a strachem. Díval se, jak se modré oči plní slzami, které pomalu přetékají ven na tváře, kde kanou dolů. Kupodivu jej vůbec nebolelo Louise takto vidět.

"Dokonči to," znechuceně rozkázal Harrymu Zayn a ležérně se opřel o tyčku v nohách postele. "Chceš pistoli, nebo si ho vychutnáš a použiješ ruce?" zeptal se pak ještě.

Harry se ušklíbl, ale neodpověděl. Místo toho se naklonil k brunetovi a zašeptal mu blízko ucha: "Tak co, Louisi? Jak si to zasloužíš? Mám být hodný a udělat to rychle, nebo bys raději umíral pomalu, co?" Svým teplým dechem ovanoval Louisovu tvář a ušní lalůček.

Brunet jen nešťastně vzlykl. Nebyl schopen odpovědět a rozmazaným pohledem od slz sledoval, jak nad ním sice Harry zakroutil hlavou, ale nakonec natáhl ruku dozadu. "Zayne… Ulehčíme mu to."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama