Mission: Tomlinson - 25. kapitola

3. prosince 2016 v 11:47 | Makkakonka |  Mission: Tomlinson

Mission: Tomlinson

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Zayn, Louis. Louis, Zayn. Tato dvě jména lítala Harrymu hlavou a on si je musel neustále opakovat. Snažil se přijít na to, co víc by je ještě mohlo spojovat. Louis pracoval pro Zayna a utekl od něj. Avšak něco, co Harry doposud neznal, donutilo Zayna, aby bruneta nebral jen jako jednoho z mnoha. Z nějakého důvodu mu chtěl více ublížit, než to obvykle dělal u ostatních. Harry neznal Louisovo provinění. Proto mu na mysl neustále přicházela otázka proč? Má se snad zeptat Zayna? Ten by mu to neřekl, to mu dal najevo již několikrát a dosti jasně. Tak co to zkusit u Louiho? Tuhle možnost vyškrtl už dávno. Nesvěří se mu. Může jen doufat, že Louis ještě neví o tom, v jakém nebezpečí s ním je.

Nechce mu ublížit. Nechce, ale musí. Není tu cesta, jak splnění svého úkolu obejít. Když ho Zayn nechává hlídat, není možné, aby Louisovi pomohl utéct a schovat se, zatímco on nějak naaranžuje jeho smrt a přesvědčí Zayna o tom, že je Lou opravdu mrtvý. Nikdy se mu tolik nepříčilo někoho zabít. Dělával to s radostí a potěšením, nadšený z toho, že si na někom může přivodit úlevu a odlehčit své zatížené mysli. Doteď bral zabíjení jako relax. Ovšem jakmile měl možnost poznat Louise i blíže, stala se mu práce málem jeho noční můrou. Ještě nezažil, že by byl uvnitř někdy takto rozdvojený.

Už ho to přestávalo bavit. Dostal konečný termín. Zaynova netrpělivost po něm žádala Louisovo usmrcení již dnes. On se však ještě dostatečně neodhodlal k tomu, aby zvednul zadek a začal pro to něco dělat. Vždy, když se mu před očima objevila Louiho tvář, jeho oči a úsměv, sám se zaculil a nedokázal udělat ten pomyslný krok vpřed. Nevstal a nezačal plánovat. A to už bylo dávno po poledni. Čas se mu zkracoval mílovými kroky. Chce-li Louise zabít, měl by začít něco dělat. Aspoň vymyslet jak a kde.

Nemůže ho zabít tady na motelu, neměl by to dělat ani u Louise doma. Musel by tak řešit co s tělem. Jedním z pravidel, která se v organizaci dodržovala, bylo, že se na místě nikdy nenechávají žádné důkazy. Vše musí být uklizeno, aby se na nic nepřišlo. Žádné stopy po pachateli ani po oběti. Jakmile si Harry představil, že se má ještě zbavovat Louisova těla, sevřel se mu žaludek. To by nedokázal. Nedokázal by se dívat na to, co způsobil. Začínal mít opravdu velký vztek sám na sebe za to, že vůbec kdy dovolil, aby ho Louis okouzlil. Spát s ním byla chyba. Měl odolat pokušení. Takhle to udělal složitější jen sám sobě.

Bojoval uvnitř sám se sebou. Jeho úkolem je Louise zabít, tak to také udělá! Nedokáže to, nezvládne pohled do jeho bolestí stažené tváře. Pokud nezabije on Louise, tak zabije Zayn jeho! Nejde to, nemůže sprovodit ze světa někoho tak krásného, ať už udělal cokoliv. Není jiné východisko, je to jeho povinnost! Ne, měl by ho chránit, chce ho živého, ne se dívat na to, jak mu umírá před očima. Louis byl jeho droga. Čím více z ní mohl ochutnat, tím více po ní toužil. Ale nemůže ho nechat žít! Je to jeho práce, musí splnit příkaz! Bolestivě se kousal do vnitřku tváře.

Pípnutí mobilu ho přimělo upustit od nelibého přemítání. S otráveným výrazem se pro něj natáhl, aby si přečetl příchozí zprávu. Možná to byla právě ona, co mu pomohlo se konečně rozhodnout. Avšak nenáviděl se za to, že mu musel pomoct utřídit myšlenky právě on, Zayn. A stejně tak nenáviděl sám sebe za své konečné rozhodnutí. Z tohohle nevyjde bez pořádné újmy.

City jsou pomíjivé a stejných prdelí, jako má on, chodí po světě mnoho. Z.

***

"Lou?" ozvalo se tiché oslovení a brunet na posteli sebou krátce škubnul. Zvedl oči ke dveřím, aby se setkal s pohledy svých přátel, a pak zase složil své tělo do peřin těsně vedle svého psa.

"Lou, rádi bychom si s tebou promluvili," oznámil mu jejich přání Niall, zatímco Liam za nimi zabouchl dveře.

"Od rána jsi téměř nevylezl z pokoje," konstatoval Liam, zatímco chytnul svého přítele za ruku a společně se rozešli k Louisově posteli, na jejíž okraj se potom posadili. Tedy Liam se posadil a Niall se mu uvelebil na klíně.

"Přemýšlím," zamumlal brunet z peřin, aniž by se na své přátele podíval.

"Ne, ty nepřemýšlíš," namítl Niall a s povzdechem natáhl ruku k brunetově paži, kde ho stiskem donutil, aby se na něj podíval. "Ty se trápíš."

"Ni…" vydechl Louis, "to přeci není pravda."

"Ale jistěže je!" rozhořčeně odpověděl blonďák. "Vidím to. Vidíme to oba. Od té chvíle, co včera odešel a co…" zamyslel se, jak to nazvat, "jsme se pak o něm bavili, tak jsi strašně zamlklej. A smutnej."

"Nic mi není," řekl Louis a odmítavě otočil hlavu na druhou stranu.

"Louisi," zkus to tentokrát Liam, "nás neobalamutíš. Něco tě žere."

Modrooký brunet se hlasitě nadechl a zabořil ruku do Alexovy krátké srsti. "Možná jsi měl včera pravdu…" vydechl ztěžka a odmlčel se. "Co by se stalo, kdyby to tak bylo?" zhluboka polkl a donutil se se otočit.

"Jako kdybys do něj byl zamilovaný?"

"Ano," kývnul hlavou Louis.

Niall se nadechnul, že mu něco odpoví, ale Liam na něj hodil umlčující pohled, takže nakonec jen naprázdno zavřel pusu. "Pak bys měl co nejdříve zjistit, jestli to může být vzájemné a podle toho jednat," poradil mu.

"Já s tím nesouhlasím," začal odporovat Niall, využil příležitosti, a zakroutil zběsile hlavou. Když ho Louis vybídl pohledem, pokračoval: "Podívej se, já vím, že ti ho nemůžu zakazovat. Je to jen na tobě a bude to tvoje volba, ale on… vzpomeň si, jak to dopadlo posledně, když se zamiloval do někoho, jako je on! Nepřinese ti to nic dobrého a zase to bude jen bolet!"

"Třeba… třeba už se to stalo, Ni," smutně na blonďáka koukl Louis. "Třeba už jsem zamilovaný do někoho, do koho bych neměl. Možná je to z jeho strany jen o sexu, stejně jako tomu bylo předtím. Pravděpodobně by z toho stejně žádný plnohodnotný vztah nebyl." Mluvil tiše a díky vzpomínkám, které v něm tento rozhovor vyvolával, se mu začaly zamlžovat oči slzami.

"Lou…" lítostivě se pousmál Niall a ihned mu z tváře utřel první uniklou slzu. Liam je jen sklesle pozoroval.

"A dost možná by to zase skončilo u podrž mi, vykuř mi," tiše šeptal Louis spíše sám k sobě, "ale já mám opravdu pocit, že…" pevně sevřel oční víčka a pokusil se o slabý úsměv, "že ho miluju."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama