Mission: Tomlinson - 26. kapitola

3. prosince 2016 v 11:51 | Makkakonka |  Mission: Tomlinson

Mission: Tomlinson

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Je v tom až po uši," prohlásil s povzdechem Niall, jakmile uslyšel na schodech kroky. Věděl, že patří jeho příteli. Nejen protože už je jednoduše poznal po sluchu, ale také z principu. On sám odešel z Louisova pokoje jako první, zatímco Liam tak chtěl ještě zůstat a o něčem si s Louisem promluvit.

"Ano, to je," konstatoval Liam. Došel až k Niallovi a pak mu zezadu obmotal ruce kolem pasu a přivinul si ho k sobě vtiskávaje polibek na jeho šíji.

"O čem jste spolu mluvili?" zamumlal tiše blonďatý užívaje si přítelovo objetí.

"Snažil jsem se ho jen trochu… vyhecovat," zabořil mu Liam nos do vlasů.

"Vyhecovat?" pootočil se v objetí Niall, aby se mohl na Liama přímo podívat. "K čemu proboha? Doufám, že ho zase nerozrušil. Není to tak dlouho, co jsme mu pomohli zahnat to slzavé údolí," řekl a zamračil se.

"Když jsem odcházel, byl v pořádku," spokojeně odvětil Liam. "A dokonce vypadal, že je rozhodnutý jednat."

Blonďák krátce s úšklebkem zakroutil hlavou, kterou si pak pohodlně opřel o přítelovo rameno. "Poslals ho za ním?"

"Ano…" vydechl Liam do jeho pokožky a spokojeně zavrněl, když nasál její vůni.

"Co když mu ublíží?" nesouhlasně se zamračil Niall.

"Oba víme, že by mu ublížil tak jako tak. Když by si s ním nešel promluvit, dost možná bychom o Louise časem přišli. Teď mu možná ublíží tím, že ho odmítne, ale…"

"To nemůžeš vědět, Li!" rozčílil se blonďák a vymanil se z objetí. "Co když za ním půjde, řekne mu, co k němu cítí a on se mu vysměje do tváře a… a…." rozhodil rukama do stran, "já sakra nevím, jak ho chce zabít, ale co když to prostě udělá?! Kde s Louisem berete takovou jistotu, že toho není schopný?!"

"Ani jeden z nás ji nemá, Ni," ozval se nečekaně další hlas a blonďákovy modré oči spočinuly na posledním muži v tomto domě. "Ale když nebudu riskovat a nepůjdu za ním, tak nic nebudu moct získat. Takhle mám aspoň naději. Naději, že přežiju a možná… ale opravdu jen možná - mě bude čekat lepší budoucnost. Taková, kde už skončí mé skrývání před světem, kde už má přítomnost a naše přátelství pro vás nebude znamenat žádné nebezpečí…"

"Ale Lou… copak nemáš strach z toho, že už se sem nemusíš vrátit? Pokaždé, když jsi s ním, tak nehorázně riskuješ, víš to?!"

"Vím. A dnes chci riskovat znovu."

***

"Alexi, počkej na mě tady, ano?" sklonil se Louis ke svému psu a podrbal ho za ušima. Sám se pak vydal po štěrkové cestičce dál, až došel ke vchodu do motelu. Netrvalo dlouho a stanul před příslušnými dveřmi, na které dvakrát lehce zaklepal. Během několika vteřin se ke dveřím rozešly vá"Alexi, počkej na mě tady, ano?" sklonil se Louis ke svému psu a podrbal ho za ušima. Sám se pak vydal po štěrkové cestičce dál, až došel ke vchodu do motelu. Netrvalo dlouho a stanul před příslušnými dveřmi, na které dvakrát lehce zaklepal. Během několika vteřin se ke dveřím rozešly váhavé kroky.

"Lou?" překvapeně vydechl Harry, když otevřel a zrak mu spočinul na brunetovi postávajícím na chodbě. "Co tu děláš?" zeptal se, ale pak se uchechtl. "Je celkem náhoda, že jsi přišel. Chtěl jsem ti za chvíli zavolat a někam tě pozvat. Pojď dál," vybídl ho a odstoupil ode dveří, aby nechal Louise projít dovnitř. Nakonec za nimi zavřel.

"Posaď se," ukázal na postel. "Je to pohodlnější než tamta židle," s úšklebkem pohodil hlavou k zmiňovanému kusu nábytku. Když Louis s tichým díky usedl na kraj matrace, Harry sebou plácl vedle něho a ihned si ho přitáhl do polibku. Jakmile se jejich rty opět rozpojily, zeptal se: "Proč jsi přišel?"

"Chci si s tebou promluvit," vydechl Louis a odklonil svou hlavu od té Harryho.

"Promluvit?" zopakoval po něm kudrnatý, načež si skousl ret. "Též jsem si s tebou chtěl promluvit."

"O nás?" nadhodil brunet.

"Ve své podstatě…" uhnul Harry pohledem. Nejistě vstal a přešel k oknu, o jehož parapet se opřel a zabodl své oči ven, aniž by si pořádně uvědomoval, na co že se to vlastně dívá. Cítil, jak mu ve spáncích začíná tepat krev. Louis za ním přišel. Má příležitost, pravděpodobně poslední možnost. Měl by to udělat. Jinak nedopadne o moc líp než Louis.

"Chtěl bych vědět, jestli si od toho, co mezi námi je, slibuješ něco víc?" slabě špitl Louis, zatímco drtil svůj spodní ret mezi zuby a očima propaloval do Harryho zad díru. Možná to bylo zvláštní, ale přišlo mu, že takto se mu o všem bude lépe mluvit. Když se nebude dívat do Harryho tváře, do jeho očí. Půjde to snadněji.

"Rád bych…" prohodil trochu kousavě Harry a na okamžik pohlédl na bruneta přes své rameno.

"Rád bys co?" nechápavě na něj pohlédl Louis. Z Harryho tónu mu nebylo úplně jasné, o čem přesně kudrnatý mluví.

"Rád bych si od toho sliboval víc… ale nejde to."

"Nejde? Proč to nejde?" Louis neočekával, že se mu Harry přizná k tomu, kým je a co má v plánu. Ani to nebylo zapotřebí. Věděl to sám. Od jejich rozhovoru si sliboval jediné. Dozví se, jestli k němu Harry cítí něco, co by jej přimělo nevyplnit to, oč jej Zayn požádal.

"Nemůžu," zakroutil vyšší muž hlavou. Pevně semknul čelisti k sobě, jak se snažil přesvědčit sám sebe. Tohle nejde, nemůže. Louis bude jeho nejvydřenější úkol za celý život, ale bude to splněný úkol. Musí jej zabít. On musí! Ruce roztřeseně svěsil podle těla.

"Nemůžeš… nebo nechceš?" pronesl Louis klidně i přes to, že se mu při této otázce žaludek sevřel nervozitou. Pro Harryho až moc podezřele klidně. Cítil, jak se otřásl. "Víš," nadechl se Louis, aniž by počkal na odpověď, "přišel jsem sem, abych ti vlastně řekl jen jednu věc." Nejistota mu zviklávala hlas, avšak stále velmi podivně klidný hlas.

Harry mohl cítit všechno to napětí, které v Louisovi bylo. Pomalu se otočil, aby se mohl podívat na bruneta, který se sklopenou hlavou a rozmlženým pohledem snažil posbírat všechnu sílu, kterou měl, a proměnit ji v odvahu vyřknout ona dvě osudná slova o jeho citech. "Přišel jsem, abych ti řekl, že…" zkusil to Louis, avšak selhal. "Že… že tě…"

Kudrnatý vší silou stiskával zuby k sobě. Nesmí ho zviklat! Nic z toho, co Louis řekne, ho nesmí zviklat. A to, co nyní tak trochu očekával z jeho úst… nesmí mu dovolit, aby to řekl. Jinak půjde všechno jeho odhodlání do háje. Cítil, jak se mu třese ruka, když ji pomalu a nenápadně přemisťoval za sebe, aby z parapetu sebral věc, kterou tam měl odloženou. Těžce vydechl, když dlaní narazil na střenkami pokrytý kov a pevně uchopil do rukou celou rukojeť zbraně s nasazeným tlumičem. Snad zoufalství jej donutilo učinit tento krok. Ale nemohl odsud nechat Louise odejít!

Natáhl ruku se zbraní před sebe, kde ji odjistil a namířil ji na bruneta, který právě pohnul hlavou a pomalu zvedl pohled nahoru. Jejich oči se střetly. "Že mě co?" zeptal se Harry s těžce docíleným chladem v hlase a hluboce polkl. Ani si pořádně neuvědomoval, že právě dokonale plní Zaynův úkol. Pokud by mu Louis opravdu chtěl říct, že ho miluje, byla by tohle vůbec ta nejlepší zrada, jaké by se u Louise kdy mohl dopustit.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama