Mission: Tomlinson - 27. kapitola

3. prosince 2016 v 12:03 | Makkakonka |  Mission: Tomlinson

Mission: Tomlinson

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Nic," hlesl nakonec Louis po krátké odmlce a téměř neznatelně pohnul hlavou ze strany na stranu. Nejistota, která byla ještě před chvílí v jeho očích, protože měl strach vyslovit své city k Harrymu nahlas, byla rázem ta tam. Nezůstala po ní ani jediná stopa. Vše se postupně měnilo v ublíženost, smutek, zahořknutí, vztek, až nakonec zůstala jen nenávist a odhodlání. Rty se mu zvlnily do úšklebku, zatímco ruce pomalu zvednul ze svého klína, kde si ještě nedávno nervózně mnul. Pohnul jimi do stran a natočil je dlaněmi nahoru na znamení toho, že se vzdává.

Díval se Harrymu do očí a dal si záležet na tom, aby jeho pohled byl tvrdý a nekompromisní. Chce-li Harryho zviklat, bude jej muset řádně přesvědčit o tom, že jej vlastně zabít vůbec nechce. Možná se to bude zdát groteskní, ale Louis sám i za této situace stále věřil, že je relativně v bezpečí. On to nedokáže, nedokáže ho zabít! Byl si tím jist. Odhodlaně na Harryho zíral, avšak uvnitř… musel si přiznat, že tam to bolelo. Setsakramensky moc. Jeho srdce si zase vybralo špatně. Asi se za to brzo začne nenávidět.

"No tak, do toho," vyrovnaně pobídl Harryho. Modrá se se vzdorem vpíjela do zelené. Nešlo si nevšimnout toho, jak často před jeho pohledem musel Harry uhýbat. Nedokázal mu odolávat a jeho odhodlání Louise zabít se postupně začalo rozpadávat. "Zabij mě," ušklíbl se na něj brunet.

Harry stále v roztřesené ruce svíral zbraň a mířil na Louise. Ovšem brunetova slova jej vyváděla z vnitřní rovnováhy. V dlani pevněji sevřel pistoli, čelisti stiskl pevněji k sobě. Najednou si byl strašně nejistý, avšak stále se snažil přesvědčit sám sebe o tom, že to, co dělá, je správné. Má to tak být. Co na tom, že mu bylo špatně ze sebe samého. Co na tom, že se nenáviděl za to, že vůbec dokázal na Louise namířit! Ale je to jeho práce! Neměl by se měnit, neměl by měnit své zásady! Vždy byl věrný organizaci, tak proč by ji měl zrazovat?

Hluboce dýchal. Trhané nádechy a ještě trhanější hlasité výdechy. Proč tu zpropadenou spoušť ještě nezmáčkl?! To nedokáže oddělat ani jednoho podělanýho bezbranýho chlapa? Pokud ne, tak je to s ním opravdu špatné. Čím déle odolával Louisovu pohledu, tím více byl nejistý, zviklanější, chyběla mu vůle. Ty modré oči… aniž by si uvědomoval, kdy přesně to dopustil, podlehl jim. Nenáviděl sám sebe, že je jimi tak očarovaný. Byly tak čisté, dokonale modré. Vynaložil snad všechno své ovládání na to, aby mu ruka se zbraní ani na okamžik nepoklesla. A také na zadržování slz lítosti, které se mu hnaly do očí.

"Tak střílej, Harry…" vybídl jej ještě jednou brunet. Pak se odmlčel, až se nakonec nahlas uchechtl. "Nedokážeš to. Nezvládneš to," lhostejně pokrčil rameny. "Jsi příliš slabý na to, abys tu spoušť zmáčkl!"

Kudrnatý na zlomek okamžiku stiskl oční víčka k sobě, načež zakroutil hlavou ze strany na stranu. Louis má pravděpodobně pravdu. Přesto znovu pevněji sevřel pistoli v ruce. Ani si nevšiml, že sevření odpředším opět povolil. "Já musím…" vydechl, ale cítil, jak ho zradil hlas.

"Už bys to udělal, kdybys chtěl, Harry. Ale ty tu zatím jen stojíš a snažíš se, abych nepoznal, že se ti třepe brada!" znechuceně téměř vyplivl Louis. "Nemáš na to koule! Chybí ti odhodlání!" Pomalu se zvedl z postele a krátkými kroky se rozešel k Harrymu, až stál jen kousek od namířené pistole. Upřeně se díval do kudrnáčkových očí. Všimnul si, jak ho jeho pohledy dostávají. Jak je z nich znejistěný, zviklaný, bez onoho odhodlání.

"Lou já…" zakroutil zoufale hlavou a zhluboka se nadechl. Nesmí povolit. Nechce ho zabít, ale musí! On musí… Louis jako by jeho vnitřní spor vycítil.

"Nemusíš mě zabíjet," nadhodil vyzývavě modrooký. Když viděl, že se Harry nadechuje k odpovědi, skočil mu do řeči: "Můžeš tu zbraň odložit bokem a nechat mě jít."

"Ty to nechápeš," zavyl úzkostlivě Harry. "Když to neudělám já, udělají to oni!" vykřikl nešťastně a neudusil první přicházející vzlyk.

Překvapení bylo na brunetovi více než viditelné. "Oni?" zeptal se trochu hloupým hlasem. "Nejsi tu na mě sám?"

"Ne," potvrdil mu Harry zkroušeně.

"To jsi až tak špatný?" pobaveně se ušklíbl Louis.

Kudrnatý se rozhodl jeho poznámku přejít bez odezvy. Šlo to těžce, ale povedlo se mu to. "Když tě nezabiju já, zabijí tě oni a já tě budu následovat! Víš, co bych nejraději?!" pobouřeně vykřikl. Ruka s pistolí mu poklesla. Teď už na Louise nemířil. "Nejraději bych tě viděl živého! A sebe upřímně taky… Ale ty musíš vědět, že to nejde!"

"Musím vědět?" zopakoval po něm Louis, zatímco opatrně přistoupil ještě o krok blíž. Ovšem když tak učinil, Harry opět zbraň o kousek pozvedl. Z brunetova hlasu byla cítit touha po vysvětlení. Proč si Harry myslí, že to musí vědět?!

"Pracoval si pro něj, ne? Pracoval si pro Zayna…" hlesl Harry a tentokrát už ruku nechal definitivně klesnout dolů. Zklamaně se od bruneta odvrátil a nenápadně si setřel jednu uniklou slzu, která mu tiše stekla po tváři dolů.

"To ti řekl?" slyšel Louisův nevěřícný hlas.

"Ne," stroze odvětil. "Nechtěl mi o tvé minulosti říct skoro nic. Tohle jsem zjistil sám."

"Jak?"

"Tvé jméno je na Blacklistu v archivu," přiznal Harry. Opět stál čelem k oknu a Louisovi ukazoval jen záda.

"No…" protáhl brunet, "tam je asi oprávněně…"

"Proč?" tiše vydechl Harry.

"Ty víš proč. Na ten seznam se dávají jména jen kvůli jedné věci," smutně se ušklíbl Louis.

"Utekl jsi," konstatoval kudrnatý.

"Samozřejmě."

"Ale proč?"

"Chtěl jsem svobodu," pokrčil rameny brunet.

"Svobodu?" ironickým hlasem po něm zopakoval Harry.

"Ano."

"Myslíš si, že když ti někdo půjde po krku s jediným úmyslem tě zabít, tak budeš víc svobodný, než když pro něj budeš pracovat?!"

"Neřekl jsem, že jsem pro něj pracoval. Byl jsem dobrý. Jako ty. Ale když si mě Zayn začal všímat, určitě to nebylo proto, aby mě vysílal na mise jako tebe. Útěk pro mě znamenal více svobody, než jsem kdy měl u něj!" odmlčel se. A stejně tak mlčel Harry. Sledoval krajinu venku za oknem. Nepřemýšlel. Prostě jen stál s hlavou prázdnou a nechával vteřiny měnit v minuty, čas volně plynout, jako by pro něj nic neznamenal.

"Co jsi mi chtěl říct, než jsem na tebe namířil tímhle?" pohodil rukou stále svírající zbraň, aby ukázal, co myslí. "I kdyžsi myslím, že vím… Chci to slyšet."

"Teď už by ta slova nic neznamenala."

Harry se přes rameno podíval na bruneta. "Pro mě ano," namítl.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama