Mission: Tomlinson - 28. kapitola

3. prosince 2016 v 12:04 | Makkakonka |  Mission: Tomlinson

Mission: Tomlinson

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Pak máš ale smůlu," hořce odvětil Louis, avšak pohledu do Harryho očí se očividně vyhýbal. Bolelo ho to. Říct mu pravdu do očí, to byl přeci jeho původní záměr, ale teď to jednoduše nedokáže. Harryho předchozí činy mu krutě zabodly do srdce osten, který mu nyní způsoboval hlubokou bolest. Nabýval na dojmu, že jeho rozhodnutí bylo hloupé a také nedůstojné. Dost možná by měl děkovat nebesům, že ho zavčas zarazila. Asi nebyl ten správný čas, vhodná doba, pronášet něco tak výjimečného a velkého. Je si vůbec jistý? Teď začínal pochybovat.

Harry vše pochopil. Neuslyší je, nyní ne. Pokazil si to sám. Částečně ho to zraňovalo, ale vědomí, čí vinou se tak děje, jej podivným způsobem uklidňovalo a posílalo mu do duše klid. "Omlouvám se," vydechl kajícně. Velké dlaně promnuly obličej a jedna z nich pak sjela na krk, kde spočinula.

"Časem se možná tvá omluva přijme," zdůraznil Louis ono slovíčko značící pochybnost a nejistotu. Bylo pro něj nadmíru důležité. Opravdu neměl nejmenší tušení, zdali časem bude schopný Harrymu jeho chování odpustit. Ublížil mu. Sice to nedával příliš najevo, ale ano, ublížil.

Harry se na chvíli odmlčel. "Chtěl bych ti pomoct, Louisi…" prohodil přemýšlivě a zcela upřímně. Nejraději by brunetovi pomohl utéct někam, kde ho Zayn nikdy nenajde, a ještě raději by tam s ním zůstal a celého si ho přivlastnil, ale zdálo se to tak nemožné. Nikdy se z tohohle nedostanou oba živí.

"Pomoct mi? S čím bys mi zrovna ty chtěl pomoct?" Z brunetových slov odkapával sarkasmus a ironie. Nemožné. Mu není pomoci. A nebude.

"Měl jsi pravdu… Já tě nechci zabít."

"Takže mi nabízíš, že mi pomůžeš přežít?" ušklíbl se modrooký. "Jak bys to prosím tebe chtěl udělat, co? Sám si mi před chvílí řekl, že tu nejsi sám. Někde venku na mě čekají další Zaynovi agenti. A případně nejen na mě, že ano." Jízlivý podtón jej neopustil ani teď. Vědomí, že je vlastně uzavřen v pasti, mu přidalo na oné imaginární tíze, která mu spočívala na bedrech.

"Něco vymyslíme. Musí existovat cesta," odhodlaně procedil skrz zuby Harry. Do popředí jeho zájmů se dostala touha po ochraně jeho roztomilého brunetka. Nenáviděl sám sebe za to, jak rychle dokáže měnit svá stanoviska. Jak je nestálý a ve věci zvané Louis Tomlinson obzvlášť.

"Pak abys tedy už začal…" kousavě odpověděl Louis, načež se mu dostalo trochu podrážděného mlasknutí. Harry na něm viděl, jak jej nevybíravá skutečnost znervóznila. Možná že spolu si vyjasnili, že Harry tu nikoho zabíjet nebude, ale přítomnost dalších Zaynových lidí kompletně ztěžovala celou věc. Čekaly je perné chvíle, jestliže se rozhodnou jít pro nim do útoku.

"Proč pro něj znamenáš víc než ostatní?" zeptal se mimo téma Harry. Zcela upřímně… byl zvědavý. Chtěl přijít té záhadě na kloub. Už zjistil, že Louis pro Zayna pracoval. Šok z této informace opadl už dávno, ale namísto něj Harry stále pociťoval lačnost po odhalení dalších faktů o brunetově životě. Zayn zvolil jeho, dal mu za úkol nejprve zradit, a až potom zabít, Louis není jen tak někdo.

Modré oči se na něj pronikavě zadívaly, než sklopily svůj pohled k zemi. "Byl jsem mu blíž než ostatní," vyhýbavě, ale popravdě odpověděl Louis a pažemi se obejmul kolem trupu. Spontánní gesto. Cítil se zranitelně. Tohle téma bylo pro nezvané tabu. Jediní dva lidé, kteří znali pravdu mimo něj a Zayna, byli jeho spolubydlící a nejlepší kamarádi k tomu. Niall a Liam. "Troufám si říct, že blíž než kdokoliv vůbec. Patřil jsem do Desítky, a přesto… oproti ostatním devíti jsem byl… Zaynovi nejdražší? Nevím, jak to vůbec nazvat. Prostě… vybral si mě."

"To stejně nevysvětluje, proč tě nepřijel odprásknout sám."

"Pověz mi upřímně," nadechl se zhluboka Louis. "Co přesně ti řekl, když ti na stůl hodil složku s mým jménem? Co přesně po tobě chtěl, když si tě zavolal k sobě a pověřil tě touhle… záležitostí? Věřím tomu, že odpověď na tvou otázku se skrývá už tam. Nemám totiž jiné vysvětlení pro to, co jsme spolu zažili, když jsi vlastně stále jednal tak, jak jsi musel. Vidím na tobě, že se přeš sám se sebou, ale… nevěřím, že bys dokázal udělat něco, co by sis pak nemohl ospravedlnit jako správné jednání na místě.

Nepozval bys mě na jídlo, kdybys věděl, že je to něco nemístného. Nevyspal by ses se mnou, kdyby to nemohlo zapadat do plánů, které se mnou Zayn má. Nešel bys se mnou ven a nesnažil by ses se mnou opět spát. Neudělal bys nic z toho, protože bys věděl, že nejednáš podle pravidel. Zayn by tvé chování nemohl uznat, protože by bylo neoprávněné a nešlo by nijak ospravedlnit. Jenže ono šlo. Takže se tě ptám, proč? Co po tobě Zayn chtěl, když tohle všechno mezi námi bylo možné? Měl jsi mě snad zabít v posteli ve chvíli, kdy se ti dobrovolně odevzdám a nechám tě, aby sis se mnou dělal, co chceš?!" Chtě nechtě si Louis rozpomenul na svůj sen, který ho nyní inspiroval k těmto posledním slovům.

"Ne, to ne…" vydechl oněměle kudrnatý. Představa něčeho takového jej donutila zhluboka polknout a na chvilku se ztratit v myšlenkách. Louisovi by nikdy nic takového neudělal. Sice by to asi byla vhodná chvíle k jeho zlomení, ale… tady šlo přeci o Louise! Měl problém na něj namířit zbraní během rozhovoru, natož potom v momentě, kdy by pod ním tenhle dokonalý brunet ležel nahý, plně odhalený a tiše vzdychající jeho jméno.

Něco takového by nedokázal už jen sám kvůli sobě. Nemohl by se zříct něčeho tak perfektního, jako byl sex s Louisem. Za takové situace by nemyslel na nic jiného než na to, jak skvělý je to pocit, zažívat něco tak úžasného právě s tímhle modrookým brunetem, jehož oči mu učarovaly a jehož tělo by chtěl mít v posteli už napořád. Nešukat nic jiného, než právě tento zadek.

"To bych nikdy neudělal. Je to nemožné. Nedokázal bych si s tebou hrát až takhle moc. Neovládnul bych sám sebe." Slabě se ušklíbl. Někdy během své řeči přešel k posteli a posadil se na její kraj. Svěsil hlavu a pistoli ledabyle pohodil na noční stolek. Následně se jeho nehty staly velmi zajímavé. Ten nejvhodnější objekt na zkoumání.

"Tak co bylo tvým úkolem, Harry?" Louis si na jazyku pohrál s jeho jménem.

Kudrnatý na okamžik zvedl svůj pohled a téměř bojácně se podíval do modrých oceánových očí. Zbožňoval je. Přesto se do nich nyní nevydržel dívat déle, než na krátký zlomek sekundy. Byl to rychlý pohled, jehož brzký konec měla na svědomí Harryho sklíčenost. Najednou se cítil celý nesvůj. Zelený pohled upřel do svého klína a odmítal jej zvednout. Až když se matrace vedle něj prohnula a jeho velké dlaně zčásti překryla jedna mnohem menší, začalo v něm klíčit nové odhodlání.

"Měl jsem tě nejprve zradit, a až potom zabít. Zayn si přál, abys trpěl. Evidentně z celého srdce. Toužil po tom. Nechtěl nic jiného, než ti ublížit. A já… ti ublížil."

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama