Mission: Tomlinson - 29. kapitola

3. prosince 2016 v 12:04 | Makkakonka |  Mission: Tomlinson

Mission: Tomlinson

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Oba dva mlčeli, ztraceni ve svých myšlenkách. Louisova dlaň stále spočívala na těch Harryho. Ani jej nenapadlo, že by ji mohl oddělat. Hlavu měl sklopenou tak, že se téměř dotýkal kudrnáčova ramene, zatímco Harry zabodl svůj nepřítomný pohled do podlahy. Minuty plynuly.

"Nechtěl…" začal potichu kudrnatý, avšak svou řeč přerušil odkašláním. "Nechtěl bys mi říct, co jsi vlastně zač? Kdo jsi? Stále neznám, nevím, vždy o své minulosti mlžíš, mluvíš v hádankách. Zayn mi také nikdy neřekl víc, než holá fakta, která bych mohl zjistit klidně i sám. Jen mě varoval před tvou… inteligencí. Rád bych věděl, co se mezi tebou a ním stalo. Co je důvodem mé přítomnosti zde, Lou. Chci znát pravdu." Natočil hlavu, aby na bruneta lépe viděl. Jejich obličeje byli najednou tak blízko, zelený pohled plný očekávání se vpíjel do toho modrého.

"Každý máme nějaký životní příběh, Harry. Minulost je naší součástí. Ale nikdy ji nevykládáme lidem na počkání. Jsou v ní ukryta naše tajemství. Otevíráme jim tak svoji duši. Řekni mi jeden jediný důvod, proč bych nyní měl otevřít já tu svoji zrovna tobě," s naléhavostí pravil Louis.

"Protože…" nadechl se Harry, ale chvíli trvalo, než tichým hlasem pokračoval: "mě miluješ." Přesvědčení bylo v jeho hlase více než znatelné. Nepochyboval o tom, a zároveň tím Louise připravil o slova. Přímý vědoucí způsob, jakým Harry svá slova pronesl, donutil Louise zhluboka si povzdechnout. Harryho argument byl pádný, ale brunet měl tendence stále hledat nějaká ale.

Harry, jako by četl jeho myšlenky, po chvilce přihodil další. "Protože ti chci pomoct. Protože udělám vše proto, abys nezemřel. Protože tě chci chránit. Protože to před chvílí byl jen zkrat, díky kterému jsem si mnoho věcí uvědomil. Protože mám-li umřít s tebou, chci vědět proč."

Louis s tichým odfrknutím zakroutil hlavou. Vzal si několik sekund na uváženou. Rozmýšlel. Ano či ne? Jak dlouho to vlastně trvalo Niallovi s Liamem, než jim řekl pravdu? Dlouhé měsíce. A Harrymu ji má říct teď, po pár dnech? Zhluboka se nahlas nadechl, avšak poté, poté se rozmluvil. Už nezáleží na ničem. Pravděpodobně se nedožije zítřka. Tak proč to Harrymu vlastně neříct?

"Můj otec stál v čele jiné, další mafie, organizace, říkej si tomu, jak chceš. Své místo dostal po mém dědovi, jeho otci. Nikdy se nemohli Zaynovi vyrovnat, i přestože ještě nebyl ani plnoletý a v čele svých lidí stál jen krátkou dobu. Počtem lidí, vlivem, penězi, ničím. Přesto v nich Zayn něco viděl. Nechtěl je vyhladit jako konkurenci, raději vymyslel způsob, kterým je přetáhl na svou stranu. V tu dobu byl děda už v ústraní, jeho místo v čele přebral můj otec. A mně tehdy bylo jen dvanáct," posmutněle se ušklíbl. Harry tiše naslouchal každému slovu.

"Zayn po mém otci chtěl, abych přešel k němu. Slíbil mému otci, že mi dá patřičný výcvik, udělá ze mě jednoho ze svých agentů, naučí mě vše potřebné, abych jednou, až po otci zdědím vedoucí místo já, byl někým, kdo naši organizaci pozvedne a otevře jí dveře do nové éry. Ovšem s tím, že i tak budeme stále podřízeni Zaynovi. Byla to nabídka, avšak skrývala velkou hrozbu a odmítnutí nepřicházelo v úvahu.

Roky plynuly a já se za celou dobu se Zaynem viděl jen jednou. V den kdy mě otec svěřil do jeho péče. Od svého nástupu se mi opravdu dostávalo všeho, co Zayn mému otci přislíbil. Léta tréninku mě posouvala stále výš a výš v hierarchii. Postupně jsem začínal chodit ven, byl jsem součástí různých týmů, které se vysílaly na mise. Když jsem měl sedmnáct, byl jsem připuštěn ke zkouškám do elitního týmu. Sám víš, co to znamená. Tvrdou dřinu, ale v případě úspěchu obrovský skok. A já uspěl. Povedlo se mi dostat se do elitního týmu.

V den finální zkoušky jsem se znovu setkal se Zaynem. Nevím, jestli je tomu tak i teď, ale tehdy byl u nich vždy přítomen a díval se, kdo je natolik dobrý, aby se dostal do Elity. Své úspěchy jsem bral tak, jak přicházely. Upřímně, nikdy mě žádný z nich nenaplňoval. Práce, která mi byla vždy předurčena, mi nikdy nevoněla. Nechtěl jsem se stát vycvičeným zabijákem, ani elitním vojákem. Nechtěl jsem, aby mým posláním bylo zabíjení lidí, kradení všeho možného, prostě ilegální činnost kam se podíváš. Vždy jsem tajně snil, jak se stane něco, co mě dostane pryč od tohoto údělu. A právě onen den mi začal měnit život.

Dostal jsem se do elity, k těm nejlepším, k těm, co mají nejblíže k Zaynovi. Nevím, jestli jsem byl dobrý proto, že jsem poctivě dřel, abych udělal otci radost, nebo protože mám prostě nadání. Ale ať už tak či tak, úspěchy mě posunuly ještě dál. Jednou - tehdy mi bylo osmnáct - za mnou přišel Zayn. Jednoduše mi oznámil, že mě přijal do Desítky. A tehdy se začal psát počátek mého konce." Smutný úšklebek se usídlil na Louisově obličeji.

Brunet se na chvíli nechal pohltit vzpomínkami. Podle jeho výrazu ne příliš šťastnými, avšak vypadal, že je s nimi smířený a bere je jako součást sebe samotného. Harry si prohlížel jeho zamyšlenou tvář. Smutek, který zarmucoval, potlačoval. Radost se neodrážela nikde, ani drobnou jiskřičkou v oku. Přesto Louis stále vypadal, jako by jeho tvář tesali sami andělé. A ta modrá. Ano, Harry opět nejdéle zkoumal a pozoroval právě ty oči. Dokonalé modré oči, hluboké jako oceány, čisté jako moře, kouzelné jako letní obloha.

Někdy v průběhu vyprávění - a ani jeden z nich opravdu nepostřehl kdy přesně - se Louis odtáhl od Harryho. Ruce měl nyní svěšené v klíně, nervózně si proplétal prsty a mnul dlaně. Teď během odmlky ještě intenzivněji.

"Lou…" oslovil ho tiše Harry, zatímco natáhl svou dlaň k brunetově tváři, kterou palcem lehce pohladil, než nechal svou ruku opět klesnout dolů. Neprosil, nežádal, nepobízel. Prostě jen dokazoval svou přítomnost s poselstvím, že tu je. Poslouchá, naslouchá jeho slovům a je tu pro něj.

Louis zvedl svůj pohled a slabě se na kudrnatého usmál. A jakoby jeho úsměv byl nějakým signálem, oba se zaráz pohnuli a srazili svá čela k sobě. Brunet nahlas vydechl, snad úlevou. Harry vrátil svou dlaň na jeho obličej a opět začal zlehka hladit jeho tvář. Louis se více natiskl na jeho ruku, aby zintenzivnil celý dotek, a pak znovu pokračoval ve vyprávění svého příběhu.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama