Mission: Tomlinson - Epilog

3. prosince 2016 v 12:47 | Makkakonka |  Mission: Tomlinson

Mission: Tomlinson

Fandom: 1D | Pár: Larry Stylinson | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Víčka zakrývající modré oči se pomalu zatřepetala, až se nakonec přeci jen úplně zvedla, a otevřela tak očím výhled na bezútěšný bílý strop. Pod náporem umělého bílého - byť tlumeného - světla se však znovu zavřela a chvíli trvalo, než se odhodlala znovu zvednout a čelit nepříjemnému svitu. Louis se probouzel.

Než si světlu v místnosti přivyknul, stihlo mu přivodit bolest hlavy, ovšem nemyslel na to a raději se snažil co nejrychleji rozkoukat, aby zjistil, kde se nachází. Ze rtů mu vyšel tichý sten, když bolest nevydržel, a tak oči raději znovu zavřel. Chtěl se rukou chytit za hlavu a promnout si spánek, ale když jí pohnul, bodlo ho v ní. Rozrušeně zamžoural dolů, aby zjistil, co se děje. Z ruky mu vedla průhledná hadička, a jestli byl jeho odhad správný, končila v pytlíku s kapačkou někde nad jeho hlavou.

Tiše zamručel a zabořil svou hlavu do polštářů. Nastražil uši a snažil se zaslechnout očekávané otravné pípání přístroje, který bude kontrolovat jeho srdeční činnost. Dosud jej úspěšně ignoroval, ale když se nyní zaposlouchal, uvědomil si, že jej opravdu slyší. Stejně tak mu začal docházet typický nemocniční zápach v podobě vzduchu zavánějícího desinfekcemi. Ponořil se do vzpomínek.

Přijít na důvod, proč zde leží, bylo snadné. Nemusel ve své otupělé paměti dlouho hledat, aby na to přišel. On a Harry čelící Zaynovi, ta blonďatá žena, muž ležící na zemi v kaluži vlastní krve, kterého on sám zabil Harryho pistolí, Zayn mířící pistolí na něj, tři výstřely a záhy pád jeho vlastního těla na zem. Matně si vzpomínal na Harryho, jak se nad ním nakláněl, hladil ho po tváři, plakal a šeptal mu vyznání svých citů. Už si nevzpomínal, co dalšího mu Harry říkal, ale byl si jist, že spolu o něčem mluvili. Harry… plakal kvůli němu!

Jak dlouho vlastně od té chvíle uplynulo? Kolik dní tu leží? Ze zkušeností věděl, že pobyt v nemocnici v takovýchto případech se může prodloužit z dní i na dlouhé týdny či měsíce, při čemž u vážnějších případů často dochází k upadnutí do kómatu. Pravděpodobně by se měl cítit šťastný z toho, že se probudil, že vůbec žije, ale jaksi žádnou radost nepociťoval. Namísto toho si připadal nezvykle prázdný a dutý.

Pomalu znovu otevřel oči, tentokrát již zcela připravený na světlo ze zářivky. Nejdříve se rozkoukával pohledem na strop a poté sjel očima dolů, aby si prohlédl sám sebe. V polosedu ležel na nemocničním lůžku, na sobě měl bílé nemocniční oblečení. Jednu ruku měl oblepenou, jak se mu k ní snažili přichytit kapačku, na jednom z prstů druhé ruky mu spočíval přichycený speciální kolíček. Vedle postele měl z jedné strany malý noční stolek, z druhé stál přístroj k měření srdeční činnosti vyluzující právě ono pípání.

Pohledem konečně zalétl i ke vzdálenějším koutům pokoje. Bílé holé stěny činily místnost téměř až nepřátelsky chladnou vůči lidem v ní. Zamračil se nad tím. Žádná vstřícnost z tohohle prostředí vyzařovala. Jeho pozornost najednou upoutalo tiché zaskučení a následné zašustění. Lehce nadzvedl svou hlavu, aby se podíval namísto, odkud přicházelo.

Jakmile jeho modré oči zahlédly známou kudrnatou hlavou, Louis se neudržel a jeho rty se zkroutily do širokého úsměvu. Harry! Kudrnáč evidentně spal a nyní se jen ze snů zamrvil a změnil polohu. Usnul na bílé nemocniční židličce a díky jejímu nepohodlí se teď kroutil jako žížala.

Louis jej chvíli pozoroval jako svatý obrázek a nechal jednu jedinou osamělou slzu dojetí sklouznout po své líci dolů do polštáře. Když se Harry znovu pohnul, odhodlal se Louis promluvit na něj a pokusit se tak zaujmout jeho pozornost. Polkl a zkusil vyslovit Harryho jméno. Když z něj však vyšlo jen podivné zachraptění, odkašlal si. A zkusil to znovu. "Hazz…" Napotřetí se mu již povedlo promluvit dostatečně nahlas, aby se zvuk jeho slov donesl až ke kudrnáčovi. "Harry!"

Avšak zabralo to ještě dva další pokusy, než si probouzející Harry uvědomil, že na něj Louis mluví. Jak ale ze spánku přicházel k sobě, docházelo mu to stále více a více. Až nakonec zprudka otevřel oči a rychle se otočil na Louise. Jakmile spatřil modré oči otevřené, nečekal ani chvilku a hned vyskočil na nohy. "Lou!"

"Lou…" zopakoval znovu se znatelnou úlevou a radostí v hlase, když se posadil na kraj brunetova lůžka a chytil ho za ruku. Louis na něj s lehkým úsměvem hleděl a nechal ze svých rtů opět sklouznout Harryho přezdívku. Zelené oči se zalily slzami, které nakonec Harry neudržel na uzdě a nechal je kanout po svých tvářích dolů. "Lou…" Políbil bruneta na čelo a následně přitiskl ke svým rtům jeho dlaň.

"Proč pláčeš, Hazz?" zeptal se Louis a slabě se pousmál. Rukou se pokusil některé ze slz z Harryho tváře setřít.

"Štěstím Lou, konečně jsem se dočkal. Vrátil ses mi…" šťastně se Harry usmíval. A Louis si s jiskřičkami v očích prohlížel jeho tvář. Tu andělsky krásnou tvář, s ďolíčky, ostrými lícními kostmi, překrásnýma zelenýma očima. Louis se zamračil, když si všimnul tmavých kruhů pod tou smaragdovou nádherou.

"Co se děje, Lou?" zeptal se Harry, když si všimnul jeho pohledu.

"Vypadáš… příšerně ztrhaně…" posmutněle připustil směr svých myšlenek brunet.

"Moc jsem toho za poslední týdny nenaspal," ušklíbl se kudrnatý. "Což taky vysvětluje, proč jsem zase vytuhnul na té hrozné židli…" jemně se zasmál.

Louis mu úsměv opětoval, dokud mu nedošlo, co Harry řekl. "Poslední týdny?" zopakoval slabě a s otázkou v očích na zelenookého pohlédl. "Jak dlouho tu jsem?"

"Minulý týden ve středu to byly tři měsíce… Dnes je čtvrtek," slabý úsměv zvlnil Harryho rty.

"Oh…" dutě ze sebe vydal Louis a nechal svou hlavu padnout dozadu do polštáře.

"Chodil jsem za tebou každou volnou chvíli. Před pár dny to vypadalo, že se probouzíš, ale..." zakroutil hlavou. "Od té doby jsem tu pořád."

"Co se potom stalo? Myslím po tom, co jsem… odpadnul…" pokrčil rameny ve výmluvném gestu.

"Niall s Liamem ti zavolali sanitku, když tě Zayn postřelil. A taky policii. Neutekli moc daleko, když si je poslal pryč. Schovávali se vzadu na zahradě a všechno sledovali."

"Jsou v pořádku? A co Alex? Kde vůbec je?" s mírnou panikou v hlase se naléhavě ptal brunet.

"Louisi, klid," pohladil jej Harry po tváři. "Niall s Liamem jsou v pohodě a Alex taky. Je teď s nimi. Zkoušeli jsme ho sem aspoň na chvíli propašovat, ale neprošlo nám to. Je s nimi doma."

"Dobře…" vydechl o poznání klidněji Louis. Zadíval se do Harryho očí.

"Lou… já… asi bych ti měl říct i něco dalšího. Od toho incidentu se mnoho změnilo. Já… nevím, jestli si pamatuješ, ale Taylor - ta má kamarádka - nakonec… zastřelila Zayna," kousl se Harry do rtu. "Vzhledem k počtu mrtvol jsme měli před policií co vysvětlovat, ale nakonec se nám to podařilo uhrát do autu. Přiznávám, že tak trochu i za pomocí… peněz…"

Nejistě koukl na Louise, ale když brunet kývl, aby jej pobídl v mluvení, pokračoval: "Zaynova smrt Taylor zajistila místo v čele organizace, ovšem… uvědomila si to dřív, než se rozkřiklo, že to byla ona, kdo Zayna zabil. Já a ona… domluvili jsme se, že před Zaynovými lidmi budeme předstírat, že jsem to byl já."

"Takže teď velíš celé organizaci?"

"Více méně. Začal jsem ji směřovat k novému cíli. Rád bych ji jednou… rozpustil, takže teď činím nějaké potřebné kroky. Několik agentů se mi povedlo přesvědčit, že bude lepší, když přejdou na druhou stranu. Snažím se jim zajistit místo v tajných službách." Harry se pousmál.

Louis jej obdaroval pyšným úsměvem. Opravdu byl na Harryho za tohle rozhodnutí hrdý. "Miluju tě, Harry," pronesl oddaně a propletl si s Harrym prsty na rukou.

"Taky tě miluji, Louisi. Je smutné, že jsem si to uvědomil, až když bylo málem pozdě, ale opravdu tě miluju. Ty tři měsíce mi to jen dokázaly." Sklonil se, aby Louisovi vtiskl na rty polibek. A pak z nich už kradl jen další a další, dokud se se smíchem neodtáhl. "Miluju tě, Lou, a na vždy budu."

***

KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama