Nápoj lásky - 1. kapitola - Noční setkání

31. prosince 2016 v 13:19 | Makkakonka |  Nápoj lásky

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Černovlasá dívka si zastrčila jeden neposedný pramen vlasů za ucho a úlisně se usmála. Pečlivě se rozhlédla kolem sebe, a když ve zmijozelské společenské místnosti neviděla ani živáčka, rychle přešla k východu schovaným za obrazem. Obratně se protáhla na chodbu a rozešla se na místo, kde měla předem domluvenou tajnou schůzku. Celou dobu ji na tváři pohrával zlověstný úšklebek.

Když konečně dorazila do jednoho z temných zákoutí bradavických pozemků, začala detailně zkoumat okolí. Pohledem svých pichlavých očí přejížděla po okolní noční krajině a hledala nějaký sebemenší náznak pohybu. Po chvíli našla to, co hledala.

Důstojnou chůzí se rozešla k tmavé siluetě postávající pod korunou starého stromu blízko vrby mlátičky. "Jakoby mu to ve tmě ještě více pomohlo," ušklíbla se v duchu.

"Vidím, že se vám nakonec povedlo překonat strach a rozhodl jste se zásilku doručit osobně," začala povýšeným hlasem, když se dostala do blízkosti postarší osoby oblečené do otrhaného kabátu. Stoupla si vedle muže a ohrnula nos nad nechutností pachu, který z něj byl cítit. Nevonná směsice cigaret, alkoholu, potu a hospodského odéru ji dokonale ujistila o tom, kdo vedle ní stojí.

"Kdybych nedostal ty peníze navíc, vysral bych se na to," odfrkl si muž. "A rozhodně se to už nebude opakovat, ten strom mě málem zabil, holčičko. Kdyby se tak stalo, vyšlo by tě to mnohem dráž a nějaká ta modřinka by tě taky neminula," zlověstně se muži zablýsklo v očích.

"No, ale nestalo se tak, takže můžeme vynechat všechny tyhle povrchní kecy, které stejně nemají žádnou váhu, a přejít k věci. Máte ten lektvar?"

Muž přikývl a dívka jen velmi těžce rozeznala jeho gesto v okolní tmě. Byla si však vědoma toho, že si muž nic jiného nemohl dovolit, a tak i ze slabých náznaků pochopila. Natáhla před sebe ruku.

"Nejdřív naval zbytek prachů," založil si muž ruce na hrudi.

"Nejsi v pozici, kdy by sis mohl vyskakovat," zahodila dívka všechny zdvořilosti. "Ten lektvar," zasyčela a stále nechávala nataženou ruku před sebou.

"Nejdřív chci prachy! Netáhnu se sem zbytečně jen kvůli nějaký podělaný flašce lektvaru. Chci peníze a taky je dostanu," prskal kolem sebe muž.

"Tak podívej se, ty holomku, nejdřív navalíš ten lektvar a já se přesvědčím o tom, co mi vlastně neseš. Pak teprve dostaneš svoje podělaný prachy!" naštvala se dívka a vytáhla zpod hábitu hůlku. Namířila jí na mužovo hrdlo a hrot jako výstrahu zabodla pod mužův ohryzek. "Dej mi ten lektvar," zasyčela zlověstně.

Kdyby byl bílý den, bylo by možné v mužových očích zahlédnout notnou dávku strachu. Takto však dívka uslyšela pouze zbabělé odfrknutí. Na to muž šáhl do jedné z vnitřních kapes kabátu a vytáhl odtamtud lahvičku se slíbeným lektvarem.

Dívka mu ji z úšklebkem vytrhla z ruky a s tichým lumos si posvítila na její nálepku. Pak namířila rozsvícenou hůlku do mužova obličeje.

"Co děláš, huso! Sklop to," zasyčel muž a jednu svoji ruku měl položenou ochranně na svém hrdle po předchozím incidentu a druhou si stínil oči.

"Hodlám to vyzkoušet, nenechám se totiž podvést nějaký debilem, jako jsi ty." Zlý úšklebek na dívčině nevěstil nic dobrého. V očích se jí nedobře zablýsklo.

"To nemyslíš vážně," zamumlal muž, když pochopil. Ustoupil o krok dozadu, ale narazil jen holou kůru kmene stromu.

"To víš, že jo, hošánku." Dívčin úšklebek se ještě prohloubil. "Přeci… jestli je to to pravé, co jsem po tobě chtěla, tak ti to neublíží, nebo snad ano?" škaredě se zasmála a sjela mužem arogantním pohledem. "Neboj se, zbabělče, dám ti jen čuchnout. Nepotřebuji, aby se do mě zabouchl někdo jako ty. Šetřím se pro někoho jiného."

V mužových očích se objevil lehký náznak úlevy, avšak i tak zde strach stále převažoval. Nakrčil svůj nos, když k němu dívka přistoupila. Hůlkou mu opět mířila na krk. V jedné ruce odzátkovala lahvičku a nekompromisně ji přesunula pod jeho nos. Jakmile si byla jistá, že se muž musel nadechnout výparů z lahvičky, ihned ji uzavřela, aby se vzácná tekutina zbytečně nevypařovala.

Ustoupila o krok dozadu a hůlkou si posvítila do mužových očí. Když v nich spatřila chtěnou mlhu, potěšeně si skousla ret. Přistoupila nazpět k muži a chtěla mu vlepit facku, aby se probral z lektvarového poblouznění, které naštěstí nemělo hluboké účinky, protože se ho pouze nadýchal. Měla ovšem co dělat, aby uhnula před mužovými ústy, které ji chtěly políbit. Znechuceně si odfrkla a napřáhla svou ruku, která se o zlomek sekundy později setkala s mužovou pichlavou tváří.

"Fajn," prohlásila. "Tady máš ty svoje prachy debile," hodila po něm malý váček s penězi.

Muž ho s úšklebkem potěžkal v ruce a slastně přivřel oči při lehkému cinkotu mincí uvnitř. "Vidíš, že to šlo, kočičko," zasmál se. "Musíš ho mít asi hodně ráda, když za to utrácíš tolik," poznamenal nakonec.

"Do toho ti nic není," řekla tvrdě dívka a obrátila se k odchodu.

"Jsem tvůj dodavatel, musím se zajímat," prohodil muž úlisným hlasem. "Nezapomeň, že ta sračka má omezené účinky. Předpokládám další objednávku." Slizký úšklebek zdobil jeho tvář.

"To se ještě uvidí," zasyčela pobouřeně dívka.

"Nikdo jiný je nevyrábí, aspoň ne takhle silné," řekl muž, jakoby ji seznamoval se stavem počasí. Pohodlně se opřel o kmen stromu a založil si ruce na prsou.

Dívka se zhluboka nadechla a zlostně zaťala pěsti. S výdechem se snažila uvolnit. "Sbohem," vyprskla za sebe a přiměla své nohy do pohybu.

"Já bych řekl raději jen nashle, ale jak myslíš, holčičko," zamumlal si muž pro sebe a pak se s nechutí podíval na mlátivý strom nacházející se pár metrů od něj. "Tak jo," našpulil pusu v odhodlaném gestu a rozešel se k tajné chodbě do Prasinek, kterou se sem dostal.

Černovlasá dívka se zatím rychlou chůzí přesunula do hradu s lahvičkou schovanou pod pláštěm. Na onom místě měla položenou ruku, aby se ujišťovala o bezpečnosti drahého nápoje. Podařilo se jí nepozorovaně dostat nazpět do sklepení a proklouznout do zmijozelských komnat. Potichu se proplížila do své ložnice a lektvar si bezpečně schovala pod postel.

Se spokojeným úsměvem zalehla do peřin. "Těš se, Draco Malfoyi. Zítra už budeš můj. Pansy se nevzdává." Ušklíbla se nad svou myšlenkou a zaslouženě zavřela oči.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama