Nápoj lásky - 5. kapitola - Komnata

31. prosince 2016 v 13:25 | Makkakonka |  Nápoj lásky

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Černovlasý chlapec se ztěžka posadil na pohodlný gauč, který nyní dominoval celé komnatě nejvyšší potřeby. Blonďák se mu bez jakéhokoliv slova uvelebil na klíně a stulil se u jeho hrudi.

"Draco?" zeptal se tiše Harry a lehce prohrábl blonďaté vlasy. Jeho myšlenky se ubíraly k následujícím dnům. Bude se muset nějak přizpůsobit nové situaci. A nejen že jí bude muset přizpůsobit svůj čas, ale také své city.

Potřeboval vědět, kolik si toho blonďák uvědomuje. Jak moc Draco dokáže udělat rozdíl mezi tím, co chce on a do čeho ho nutí lektvar. Jestli si vůbec uvědomuje, že některé věci nedělá úplně přirozeně z vlastní vůle.

"Mm?" zamručel blonďák.

"Já... ehm…" černovlásek si nervózně odkašlal a v duchu se snažil najít tu nejvhodnější otázku, kterou by zjistil to, co potřebuje a zároveň nevyzněla divně. "Jak… jak se cítíš?" zkusil to celkem otřepanou frází, která mu ale mohla přinést chtěný výsledek. A pokud ne, tak to zkusí později jinak.

"Unaveně," zamumlal Draco do Harryho prsou. "Unaveně, utahaně a tak nějak… lehce?" poslední slovo vyslovit spíše jako otázku, než jako konstatování. "Chce se mi strašně spát, ale jako kdybych nemohl…" zamručel potom blonďáček, načež si jako na potvrzení svých slov zívnul.

"Tak si pojď lehnout. Poprosíme komnatu o postel a…" Harry se začal pomalu zvedat a snažil se ze sebe Draca nějak šetrně sundat.

"Mmnm…" nesouhlasné zamručení jej však zarazilo uprostřed pohybu. "Nechoď nikam," zaprosil unaveným hlasem Draco a objal Harryho kolem hrudi. "Jen… jen si lehni." Blonďák si opět zívl. "Prosím…" dodal ospale.

Harry se lehce pousmál nad Dracovou roztomilostí. Vypadal jako utahané koťátko. Pak však černovlasý zatřepal hlavou nad svými myšlenkami. Věděl, že teď není vhodná chvíle, aby se nad Dracem rozplýval. Nyní musel uvažovat a náležitě jednat.

Sice měl v plánu z Dracova poblouznění lektvarem vytřískat co nejvíce, ale na druhou stranu vše plánoval v rozumných mezích. Přeci jenom se jednalo o Draca. Jeho vysněného Draca. Ačkoliv měl skvělou příležitost k tomu, aby si splnit vše, o čem doposud jen pouze naivně snil, nechtěl ji využít natolik, aby svým jednáním blonďákovi ublížil.

Poslušně vyplnil Dracovo přání a položil se na gauč. Blonďák jen spokojeně zamručel. Lehl si podél Harryho boku a hlavu si schoval do prohlubně tmavovláskova podpaží. Jednu ruku přehodil přes jeho hruď. Těsně před tím, než zavřel své oči a usnul, ucítil svalnatou paži, jak se obmotává kolem jeho zad.

***

Blonďák se lehce pohnul, ale ve větším pohybu mu zabránila ruka přehozená přes jeho záda. Nesouhlasně nakrčil obličej a pomalu otevřel oči. Chvíli svým zrak koukal před sebe a snažil se zjistit, kde se to vlastně nachází. Když mu však zrak padl na hruď ležící vedle něj, vše mu bylo hned jasné a vzpomínky se k němu začaly vracet jako ptáci na jaře z teplých krajin.

Některé z nich byly matné, jindy si vzpomínal na každý detail situace. Přesto však příliš nechápal, co se včera stalo. Pamatoval si, jak jej Potter porazil, jak mu podal spadlou flašku, kterou mu dříve donesla Pansy, ale potom… pak se vše jasné ztrácelo.

Jeho mysl si vybavovala jen nějakou hádku v pozadí a příjemné lidské teplo, ke kterému se s chtíčem lepil. Nepamatoval si ani slovo z toho, co se v danou chvíli řešilo. Jakoby slova vůbec nevnímal. A pak… pak odešel stále nalepený na onu osobu, která ho zatáhla zpět do hradu. Moment… vždyť to byl Potter!

Blonďák vystřelil do sedu a ignoroval naštvané zabručení od jeho společníka. Jen se zděšeně zadíval do jeho spící tváře a nad poznáním, kterého se mu dostalo, si zabořil ruku do vlasů a nepříjemně za ně zatáhl.

"Bože… co to… no snad…" zmateně těkal očima z Harryho spící tváře na své nohy a zase naopak. Pak jej ale přemohl jiný pocit. A to nepříjemný tlak v okolí jeho žaludku. Tušil, co nyní přijde, ale vůbec mu nebylo jasné proč. Tiše poprosil komnatu o toaletu a o pár vteřin později již mizel v nově ukázaných dveřích.

***

Tmavovlasého dalšího rána probudily nepříjemné zvuky vycházející jakoby zpoza nějaké barikády. Převalil se na druhý bok a snažil se znovu usnout, ale jakmile svýma rozespalýma očima uviděl potah gauče, uvědomil si, kde se nachází a rázem byl vzhůru.

Podepřel se na loktech a rozhlédl s kolem sebe ve snaze najít Draca. Pak mu však došlo, že ony nevábné zvuky musí vydávat jedině blonďák, jelikož mimo nich nikdo v komnatě nebyl. Natáhl se za sebe pro brýle. Trošku omámeně vstal a protřel si oči. Malátným krokem z rozespalosti se rozešel ke dveřím v komnatě, za nimiž slyšel ony zvuky a o nichž byl přesvědčen, že se zde včera ještě nenacházely.

"Draco?" řekl a lehce zatlačil na pootevřené dveře. Výhled, který se mu naskytl, nebyl příliš vábivý. Blonďák klečel u záchodové mísy a zásoboval ji obsahem svého žaludku. Vypadal příšerně. Už na první pohled bylo znát, že je vyčerpaný. A tmavovlásek okamžitě pocítil, jak je zaplavuje jeho ochranitelský pud.

Rychle se k němu rozešel a poklekl za jeho zády. Lehce položil svou ruku mezi blonďákovy lopatky a začal ho hladit po zádech. Cítil, že se Draco pod jeho dotekem slabě napnul, ale vzápětí ze sebe vychrlil další várku zvratek. Harry na ně na okamžik zaměřil zrak, ale pak rychle uhnul. Ani ne tak z nechutenství, jako ze špatného pocitu, který jej zaplavil. Neměl by Draca ponižovat tím, že se na to bude koukat.

"Jak dlouho?" zeptal se po chvíli, když to vypadalo, že blonďákovo zvracení ustalo. Na chvíli si dovolil krátký pohled na obsah mísy. To, co uviděl, jej mírně překvapilo. Nad zbytky jídla převažovaly žaludeční šťávy. Jakoby se blonďákovo tělo něčemu bránilo až přespříliš.

Draco na Harryho otázku jen záporně zakroutil hlavou. Vyčerpaně se svalil vedle mísy a ztratil tak kontakt s tmavovláskovou rukou. Nemohl říct, že by ho to nezamrzelo. Ať už za to mohl lektvar nebo ne, příjemné teplo a laskavý dotek mu chyběly.

Blonďák chvíli pohledem těkal po Harryho tváři. "Co se včera stalo? Některé věci mám… jakoby v mlze. Co tu ksakru dělám s tebou?" Nevolnost mu nedovolovala takové rozčílení, jaké by chtěl, proto zněl spíše jako utahané štěně.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama