Nápoj lásky - 6. kapitola - (Ne)chci to

31. prosince 2016 v 17:57 | Makkakonka |  Nápoj lásky

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Ale já ten pocit dnes nemám…" hlesl nakonec blonďák zdrceně, když mu Harry po dlouhém přesvědčování sebe sama nakonec pověděl celou pravdu. No, celou… tu, kterou Draco potřeboval vědět. "Je mi špatně…" zamumlal si blondýn pro sebe a prohrábl si rukou vlasy.

Už před notnou chvílí se dal pomocí kouzel do kupy. Aspoň v rámci možností. Vyčistil si ústa a zahnal odpornou zvratkovou pachuť.

"Chceš vodu?" zeptal se jej Harry.

Blonďák záporně zakroutil hlavou. "Ne…" zašeptal.

"Podívej, Dra-Malfoyi," začal tmavovlásek ospravedlňujícím se tónem. Byl však zaražen Dracovou pozdviženou rukou. "Nic neříkej…"

"Tak fajn," povzdechl si Harry. "Měl bys na ošetřovnu," podotkl, když chvíli v tichosti studoval blondýnovu tvář. "Takovéto zvracení není bezdůvodné. Dost možná za něj může ten lektvar. Může být nebezpečný. Měl by ses ujistit, že budeš v pohodě."

"A to mám jít jako za Pomfreyovou a říct jí o tom, že mi Pansy dala nějakej zkurvenej lektvar? Jsi ty vůbec normální? Možná udělala naprostou kravinu, ale ještě stále je to moje kamarádka. Nemůžu ji takto… udat. Nikam nejdu. A ty ani necekneš o tom, co se tu stalo. Co se vůbec stalo, jasný? Nikdy jsme tu spolu nebyli, nikdy jsem po tobě nevyjel pod omámením z lektvaru. Nepotřebuji tě a ty mi půjdeš z očí. Všechno bude při starém."

Blondýnovi se evidentně začalo dělat lépe, protože se začal vracet ke svému starému já. Při jeho slovech mu z očí létaly malé blesky a Harry měl chvíli pocit, jakoby se Draco stával psem a začínal vrčet. Plně si začal uvědomovat, že Draco už nejspíš žádné účinky lektvaru nepociťuje. Jako by z něj při zvracení vyprchal.

Tmavovlásek nemohl neříct, že se ho Dracova slova nedotkla a nezamrzela ho. Přeci jen si ještě včera maloval růžovou budoucnost díky štěstěně, která se na něj obrátila. Ale teď… teď zase zmizela. Nebo ne?

Draco se zuřivě zadíval do Harryho zelených očí. Když nebelvír slabě přikývl, příliš rychle vstal a chystal se odejít z místnosti. Jak však prudce vyskočil na nohy, zamotala se mu hlava a on klopýtl nazpět. Padal. Ale přistál na relativně měkkém. Přesněji, přímo v Harryho náruči.

"Kurva…" zamumlal si pro sebe a chytl se za hlavu, která jej nyní slabě bolela.

"Měl by ses napít, jsi dehydratovaný," poznamenal tmavovlásek a opatrně ze své náruče pouštěl blondýnovo tělo na vlastní nohy.

Draco jen zuřivě zavrčel, ale pak Harryho zcela překvapil. Znenadání změnil své chování. Omámeně se pousmál a s povzdychem zabořil nos do Harryho hrudi. Stejně jako včera, jen méně dychtivě. A více přítulněji. Ruce obmotal kolem jeho hrudního koše a položil si je zezadu na tmavovláskovy lopatky.

"Malfoyi?" řekl Harry tišeji, ale s překvapením.

"Hmmm…" dostalo se mu odezvy v podobě tlumeného zamručení plného potěšení.

"Co… co to děláš?"

"Ne-nevím…" Roztřesený nádech Harryho zarazil. Blondýn zněl, jako by k něčemu přemáhal sám sebe. Jako by uvnitř bojoval, ale prohrával. "Nech-ci… je to… silnější… dě-dělej něco kur-va…"

Draco vzápětí stiskl Harryho hruď ve svém objetí silněji a definitivně prohrál boj o kontrolu nad vlastním tělem.

Harry byl překvapen. Překvapen, zmaten, plný obav, ale částečně i potěšen. I on obmotal své ruce kolem blonďákova těla, a přivinul si ho tak blíže.

Mladý Zmijozel lehce fňukl. Vzápětí se prudce vrhl na tmavovláskovy rty, lačný po bližším kontaktu. Začal Harryho líbat. A tmavovlásek po prvotním šoku spolupracoval. Až nyní si uvědomil, že blondýn včera zcela vynechával ústa a líbal jej pouze na krku. Nevěděl, jestli má být rád, nebo ne. Svůj první polibek s Dracem si představoval trochu jinak. Ale ani tento nebyl špatný.

Poddal se mu. Poddal se Dracovým lačným ústům, které však postupně ubíraly na své dravosti, až nakonec skončily u lehkého a jemného otírání. Pak se odtáhly. Draco opřel své čelo o to Harryho, oči ponechal zavřené.

"Draco?" zeptal se Harry po chvíli. Odpovědí mu bylo něco nesrozumitelného. Tmavovlásek se nechápavě zamračil.

"Nech mě…" řekl po chvilce blonďák srozumitelněji.

Harry se zarazil. Ignoroval bolestné píchnutí u svého srdce. Sundal své ruce z Dracova těla a o krok ustoupil.

"Vrať se, ty demente," chmátl po něm blondýn a za oblečení si jej přitáhl nazpátek sobě. Stulil se u Harryho prsou. "Obejmi mě, ale neptej se. Drž hubu…"

"Draco, ale to…" začal Harry, ale ani jedno z blonďákových přání nevyplnil. Nevěděl, co si o tom vše myslet.

"Něco jsem řekl…" zamručel Draco a natiskl se na Harryho víc. Když se však nebelvír stále ani nehnul, naštvaně se rozkřiknul. "Tak dělej, kurva! Po-potřebuju to…" Hlas mu zase poklesl. Zněl jinak. Smutně, znaveně…

Harry jej váhavě objal. Z blonďákových úst vyšel slabý povzdych plný slasti.

"Ten lektvar nejspíš nefunguje, jak má…" začal sám od sebe zmijozel po chvilce tichého objetí. "Ne-nejsem to já. Nechci, abys mě objímal, ale něco uvnitř mě je z toho živé. Přeje si to. Potřebuje to. V-vím, co dělám, ale zároveň to nevím. Jako… jako by mě můj mozek neposlouchal. A nutil mě dělat to, co nechci. A zároveň chci. Je to… jako když jsi opilý, Pottere. Jsi to ty, a zároveň nejsi."

"Malfoyi…" nadechnul se Harry k odpovědi.

"Ne. Řekl jsem ti to, co jsi chtěl vědět, ne? Tak mlč a dělej, co máš." Zabořil se více do Harryho objetí.

"Proč mi právě teď připadáš jako normální člověk? Když to vlastně nejsi tak úplně ty?" zamumlal potichu Harry a neuvědomoval si, že právě pronáší své myšlenky nahlas.

"Možná právě proto, že to nejsem já."

Harry se začal červenat. Neměl v úmyslu to Dracovi říct.

"Pojďme na snídani…" vybídl jej blonďák a sám se vymanil se sevření Harryho paží.

***

"Kde jsi tak dlouho?" zamračil se mladík s tmavou pletí, když si jeho kamarád a spolužák sedl vedle něj. Snídaně již dávno začala a on spolu s Pansy netrpělivě očekával Dracův příchod.

Dívka po jeho boku měla pod očima černé kruhy od toho, jak celou noc nemohla díky výčitkám spát. A také díky strachu. Bála se. Nejen o sebe, až Draco přijde na to, co udělala, ale také o samotného blondýna. Proto jí ze srdce spadl vcelku velký balvan, když viděla, že si mladý zmijozel nakráčel do jídelny a vypadá zcela normálně. Snad je jen trošku bledší, než obvykle.

Draco zabodl své šedé oči do Zabiniho tváře a vražedně se na něj zadíval. "Kde bych asi byl, co?" zavrčel podrážděně. "A nekoukej tak překvapeně," podotkl, když viděl chlapcovu reakci.

"Ty… jsi v pořádku?" optal se zaraženě Blaise.

Blonďatý aristokrat sedící po jeho boku se na něj ironicky zadíval. "V naprostém. Jen jsem pod vlivem nějakého zkurveného lektvaru, který mě nutí, abych se na Pottera neustále lepil! Který mi zatemní mozek a donutí mě prosit toho imbecila o jeho pozornost. Když na mě zrovna nepřijdou lektvarové choutky, tak mám chuť zabít sám sebe za to, co jsem udělal, když jsem je měl! Ale jinak, jinak jsem naprosto v pořádku!" Draco naštvaně bouchl pěstí do stolu a upoutal tak na sebe pozornost svého okolí.

"Co čumíte?" rozkřikl se po přihlížejících a svým pohledem je donutil, aby se zase otočili.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama