Nápoj lásky - 11. kapitola - Starosti

6. ledna 2017 v 16:44 | Makkakonka |  Nápoj lásky

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Když se Harry probudil, čekala na něj prázdná a chladná postel. Se zamručením se převalil na druhý bok a jedno po druhém otevřel obě oči. Promnul si je a snažil se zaostřit na místo vedle sebe. Když však blonďáka nenašel v posteli, doufal, že bude někde jinde v komnatě. Proto se natáhnul pro brýle na nočním stolku a nasadil si je. Lokty se zapřel do matrace a ještě trochu rozespale se porozhlédl po místnosti. Nikde nikdo.

Neochotně vstal a dovolil, aby se jeho bosá chodidla dotkla studeného kousku parket na podlaze. Zatvářil se rozmrzele, a co nejrychleji přešel k toaletě, která v komnatě zůstala ještě od včerejšího rána, kdy Draca postihly vedlejší účinky lektvaru a on se musel vyzvracet. Byla jediným místem, kde by blonďák mohl být, nacházel-li by se stále v komnatě.

"Draco?" zkusil to Harry a lehce zaklepal na zavřené dveře. Nic se neozvalo. Nebelvír lehce uchopil kliku a pootevřel. Toaleta byla prázdná, stejně jako zbytek jejich příbytku.

Černovlásek si slabě povzdechl a pomalu doťapal nazpět k posteli, na kterou se následně ztěžka posadil. Bylo mu jasné, proč Draco odešel. Vlastně se mu vůbec nedivil. On by nejspíš udělal to samé. Nejenže by se styděl sám za sebe, ale také by pro něj bylo těžké čelit tomu druhému. Sám to takhle považoval za lepší. Bude lepší, když si to oba nejdříve srovnají v hlavách sami se sebou, a až potom se podívají tomu druhému do očí. Navíc… Draco jednal pod vlivem lektvaru a nikoliv ze své vlastní vůle, což věc činilo na jednu stranu snadno odpustitelnější, ale na druhou mnohem složitější pro vlastní sebeúctu a hrdost. A to bude pro blondýna hlavní problém.

Harry se slabě pousmál a rukou si promnul krk. Jediné, co jej teď vlastně zatěžovalo, byl strach. Strach o Draca. Za uplynulé dva dny s Harry dostatečně poučil. On a zmijozel spolu budou muset trávit více času, pokud budou chtít předejít podobným situacím, jako byla ta včerejší. Dlouhé odloučení Draca jen vyčerpává a po nějakém čase způsobí, že lektvar nad blonďákem převezme veškerou moc. A Harry něco takového již nadále nesmí dovolit. Takže s Dracem bude, i když si to zmijozel nebude přát a bude se snažit odsunout vlastní potřeby do pozadí a nevšímat si jich.

Nebelvír si uvědomoval, co mu v noci Draco říkal, ale nějak nevěřil tomu, že by to všechno myslel doopravdy vážně. Spíše měl dojem, že z Draca jen mluvil pocit zoufalství a bolesti. Až mu bude dobře, jistě na svá slova nebude brát zřetel. A proto raději bude sám vždy po ruce.

Harry nemohl říct, že by ho Dracovo chování vůči němu nemrzelo. Ačkoliv si uvědomoval, že zmijozel nemá zlatou povahou a nosí nos pořádně nahoru, byl přesvědčen, že se v blondýnovi nějaké dobro nachází. A také doufal, že by se právě ona špetka dobra mohla časem prodrat napovrch. Pokud to bude v nebelvírových silách, byl ochoten tomu pomoct. Jeho srdce si stále dělalo naděje na společný opravdový vztah s blonďatým zmijozelem.

***

Bylo úterý, a to byl den nejvíce společných hodin pro Harryho a Draca. Mladý zmijozel se pokoušel nebelvírovi vyhýbat, jak nejvíce to šlo. A Harry, který blondýna celý den pečlivě sledoval a kontroloval, si toho nemohl nevšimnout. Celý den vlastně vymýšlel plán, jak Draca jeho zarputilosti zbavit a o celé záležitosti si promluvit. Bylo to přeci především pro zmijozelovo dobro, což se u nebelvíra nyní řadilo na první místo. Jako vhodná příležitost k Dracově kontaktování černovláskovi přišla hodina dějin čar a kouzel, kterou jako obvykle učil profesor Binns. Starý duch, jehož hodiny se vždy táhly ve znamení nudy a spících studentů.

Jakmile byla hodina těsně za polovinou, Harry lehce drkl loktem do Rona spícího na lavici vedle něj. Když se Ron jen nespokojeně zavrtěl a dál pochrupoval, tak černovlásek chopil brku a na malý útržek pergamenu začal psát vzkaz.

Potřebujeme si promluvit. Komnata, dnes o půl páté.

Harry si po sobě vše několikrát přečetl, ale měl pocit, že tohle stačit nebude. Na Dracově místě by uvítal nějaké ujištění, aby neměl strach přijít a zpráva na něj působila přívětivě. Proto po chvilce rozmýšlení za obě věty dopsal ještě jednu, další.

Včerejšek nemusí být ani vzpomenut, chceš-li. H.

'Trochu krkolomné, ale účel to splňuje,' pomyslel si nebelvír. Pak odložil brk na lavici a pergamen zmuchlal do malé kuličky, aby se mu dobře házel. Draco seděl o dvě lavice před ním, v řadě po Harryho pravici. Naštěstí pro tmavovláska seděl na bližší straně lavice. Tu druhou zabíral Nott. Theodore Nott. A jak to tak vypadalo, ten se právě věnoval naprosto stejné činnosti, jako Ron. Jen s tím rozdílem, že měl hlavu zalomenou v podivném úhlu dozadu a ruce založené na prsou.

Draco sám zaraženě seděl v lavici a nepřítomně olupoval její hranu. Nespal. Nikdy to nedělal. Harry si toho všiml již dávno, na začátcích své posedlosti Dracovou osobou. Malfoy patřil k těm, kteří se jen nudili. I když… vlastně ani to občas nebyl blonďákův případ. Draco se vždy dokázal nějak zabavit.

Zrovna ve chvíli, kdy se Harry už už napřahoval, aby po zmijozelovi hodil svůj pergamen se vzkazem, ucítil nepříjemné dloubnutí do zad. Hermiona.

"Můžeš mi říct, co jako děláš?" zasyčela na něj sotva slyšitelně.

"Starám se," odpověděl jednoduše Harry.

"Tím, že mu píšeš zamilované vzkazy? Vždyť víš, co jsem ti říkala!" sykla opět Hermiona.

"To nejsou žádné zamilované vzkazy," schválně Harry použil její termín. "Je to obyčejná domluva."

"Domluva? A na čem, prosím tě?" zeptala se ironicky dívka.

"Hermi…" zaúpěl Harry. "Prostě si potřebujeme o něčem promluvit." Když viděl kamarádčino nadzvednuté obočí, dodal: "Ten lektvar ovlivňuje Draca jen v určitých podmínkách. Chci tomu předcházet, chápeš? Musím si s ním promluvit. A tady," pohodil nebelvír rukou, ve které svíral pergamen, "je místo a čas."

"Fajn," zamumlala Hermiona. "Ale až se něco pokazí Harry, nechoď mi brečet na rameno, protože jsem tě varovala," zašermovala dívka s brkem, který svírala v ruce. "A drkni do toho prasete vedle tebe. Začíná chrochtat!" sykla ještě a znechuceným pohledem sjela spícího Rona, který ze spánku slabě pochrupoval.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama