Nápoj lásky - 13. kapitola - Nedůvěra

6. ledna 2017 v 16:47 | Makkakonka |  Nápoj lásky

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Fajn, když se o dá zvládnout, určitě nebudeš namítat nic proti tomu, když se teď domluvíme na několika dalších věcech," řekl trošku uraženě Harry, protože Dracova předchozí poznámka se jej malinko dotkla. Snažil se znít normálně, ale dotknutý podtón se do jeho hlasu vloudil. Blonďákova slova jej zamrzela. Opět.

Draco nad Harryho - pro něj zcela znenadání nepříjemným tónem - nelibě našpulil pusu. A než stihl nějak slovně zareagovat, Harry pokračoval: "Musíme si tedy stanovit ty pravidelné schůzky během dne. Navrhoval bych, abychom spolu strávili zhruba... půlku dne."

Blonďák sebou prudce škubl. "To ses pomátl nebo co? Proč bych s tebou měl sakra trávit půlku dne? Těch dvanáct hodin můžu využít mnohem líp!" vyletěl jako čertík z krabičky.

"Neboj se. Hádám, že zhruba osm z nich prospíš," odseknul Harry.

Zmijozel zalapal po dechu. "Tím chceš jako říct, že spolu budeme následující noci spát?!" rozčiloval se. Jeho naštvanost ho však znenadání opustila, když si uvědomil, co vlastně řekl.

"Jo!" štěkl Harry, jenže pak se zarazil. Též mu došla dvojsmyslnost Dracovy věty. A nakonec i toho, co mu sám odpověděl. "Bože, to vyznělo blbě..." zakroutil nad tím hlavou o poznání klidněji.

"To teda," ušklíbl se zmijozel a pobaveně si odfrkl. "To však nic nemění na tom, že mi to přijde moc. A zásadně nesouhlasím s tím, že spolu budeme... budeme spát v jedné posteli každou noc." Založil si ruce na prsou a opět se mu do hlasu vkradl hádavý podtón. "Možná jsem odhodlaný věnovat více svého drahocenného času zrovna tobě, Pottere, ale všeho s mírou," syčivě zdůraznil poslední slova.

"Ale uvědom si, jak to doposud všechno bylo, Draco. Kdo ví, jak bys dopadl, kdybychom spolu přes noc nebyli," upozornil Harry na fakt, že s ním blonďák již dvě předchozí noci trávil. "Potřebuješ to," konstatoval nakonec pevně. Viděl, jak zmijozel pevně setnul čelisti k sobě.

"Kdy jindy se chceš ještě setkávat?" zeptal se nakonec a rozhodl se zatím neodpovídat a nikterak se nevyjadřovat k Harryho předchozí námitce.

"Měli bychom se vidět i kolem oběda. A určitě odpoledne."

"A o víkendech?" rozmrzele se otázal Draco.

"Pokud zjistíme, že nám to přes týden vyhovuje tak, jak to nakonec bude, tak spolu o víkendu nemusíme být ani o minutu déle," zatnul zuby Harry. Proč jej zmijozelův odmítavý postoj tak bolí?

Draco se na chvíli odmlčel. "Fajn," zabručel nakonec.

"Fajn," zopakoval po něm Harry.

Šedé oči ho vzápětí nenávistně probodly skrz na skrz. "Co chceš celý ty dny dělat? Doufám, že nemáš v plánu sedět pořád na prdeli tady v komnatě?"

"A co jinýho bys chtěl dělat, Malfoyi?" zeptal se popuzeně Harry. Snažil se, tak moc se snažil s Dracem vycházet a celou záležitost s lektvarem řešit v klidu, ale blonďák byl zatvrzelý a tvrdohlavý. A Harrymu tak začaly docházet nervy. "Nemůžeme se spolu nikde ukázat!"

"To by bylo pod tvoji úroveň, co?" neodpustil si rýpavou poznámku Draco, i když si byl přesně vědom toho, jak to Harry myslel. Nebelvír naštěstí pochopil, že se blondýn chce jen hádat. Proto jeho slova ignoroval.

"Já nevím, kdo tu ještě nedávno říkal, že nemůže ani na ošetřovnu, protože by se tak ukázala pravda. A chudáček Pansy by byla v průšvihu," dramatizoval Harry a nechal do svých slov vplynout trochu dlouho potlačované žárlivosti. "Nevím, pod čí úroveň by to nakonec bylo, když bys musel přiznat, že jsi ten její lektvar vypil z mých rukou a mnohokrát ses na mě lepil jen díky němu," procedil skrz zuby. Svých slov vzápětí litoval i přesto, že si uvědomoval jejich pravdivost.

Draco na to nic neříkal, přesto uvnitř bublal. Avšak snažil se nedat nic najevo a zachovat se tak, jak jej to učil otec. Nevztekat se a překvapit protivníka svým ledovým klidem. Setřít jej a odejít s vítězným úsměvem na rtech. Jenže cítil, jak se mu to nedaří. Aspoň v té druhé části. Potter totiž měl pravdu. Navíc, když by to věděly Bradavice, bylo by jen otázkou času, kdy by se ona informace donesla i k jeho otci. A to bylo nepřípustné.

"Nemohli bychom se přestat hádat?" dostal ze sebe po značné chvíli rozjímání. Povzdechl si a smířlivě se na Harryho podíval. Možná se nedržel otcova návodu, ale myslel si, že situaci řeší dobře.

"Fajn," zamumlal nebelvír. "Jenže takhle to většinou dopadá vždycky..." nedalo mu to a neodpustil si poznámku.

"Pottere..." napomenul jej výhružně zmijozel.

Harry se zašklebil, ale mlčel.

***

Zatímco se oba domlouvali v komnatě, Harryho nejlepší přátelé byli v nebelvírské věži, bok po boku seděli u krbu ve společenské místnosti a učili se na další den. Na tomto faktu nebylo nic neobvyklého. Od té doby, co spolu Hermiona s Ronem chodili, snažili si být co nejblíže i při učení. Ron dokonce díky Hermioně začal pravidelně studovat.

Avšak jedna neobvyklost tu k vidění dnes byla. Dívka - ke své nelibosti - neustále musela myslet na svého nejlepšího kamaráda. Nelíbila se jí Harryho rozhodnutí, sic jej chápala. Jenže věděla, že mu přinesou jen bolest a trápení. Jeho chování jí připadalo šlechetné a z jistého úhlu pohledu i správné. Sama by nejspíše nedokázala na Harryho místě jednat tak, jako jednal on. Na to Malfoye příliš nesnášela. Což se o Harrym říci nedalo, a to viděla jako největší problém.

Možná, že následujících pár dní bude probíhat v pořádku, ale jakmile zmijozela lektvarové účinky opustí, začne se určitě chovat stejně nesnesitelně, jako tomu bylo vždycky. Draco podle ní neměl dobré srdce, a tak nemohla pochopit, co na něm Harry vidí.

Když se od Rona dozvěděla Harryho tajemství, pocítila určitý druh zrady v její důvěru. S Harrym byli přece přátelé, neměl jim nic takového tajit. Na jednu stranu chlapce ovšem chápala. Byl si vědom toho, jak by jeho přátelé reagovali na jeho vyvoleného, a proto také nic neřekl.

Dívce nevadila Harryho sexuální orientace, se kterou si vlastně zatím nemohla být ani příliš jistá, protože láska k jednomu chlapci ještě nemusí nutně znamenat všeobecné upřednostňování mužského pohlaví. Ne, vadil jí výběr Harryho potenciálního partnera.

Hermiona jednoduše viděla v Dracovi hrozbu, která by mohla ublížit člověku, na kterém jí záleželo. Neměla tak ani strach o to, že by se Draco s Harrym porval - to ostatně bylo vcelku normální. Bála se o Harryho srdce a duši. Věděla, že její kamarád si za svůj život užil již mnoho bolesti ze ztráty lidí, které měl rád. A věřila, že až se k němu za dva týdny Draco obrátí zády, tak Harry utrží jen další zbytečné rány. Zmijozel v jejích očích neměl žádnou vlastnost, která by mu v takovém chování zabránila.

Proto Hermiona přemýšlela o tom, jaký šetrným způsobem přinutit Harryho k tomu, aby se odmiloval. A ve chvíli, kdy se jí před očima mihla zrzavá dívčí hlava, dostala nápad.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama