Nápoj lásky - 14. kapitola - Varování

6. ledna 2017 v 16:52 | Makkakonka |  Nápoj lásky

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

Ten den po večeři se blonďák s nelibostí odšoural nazpět do komnaty. Ačkoliv věděl, že se na ono místo vrací především díky svému vlastnímu dobru, vůbec se mu tam nechtělo. I přesto, že Harrymu v podstatě odkýval všechny jeho návrhy, nebyl z toho nadšený. Celou večeři byl podivně zamlklý a v mlčení zůstal i nyní, když se doplahočil do komnaty. Nebelvír zde ještě nebyl a on nemínil čekat. Využil kouzla komnaty a nechal si do jejích prostor vyčarovat novou místnost - koupelnu. Dopřál si rychlou sprchu a vcelku unavený si sám lehl do prázdné postele.

Když se o několik minut později dostavil z večeře i Harry, Draco už spal. Nebelvír se posadil na okraj matrace a pohledem zakotvil na spící tváři své tajné lásky. Blonďákův obličej byl uvolněný, a tak Draco vypadal snad ještě krásněji než obvykle. Žádný úšklebek, žádná chladná maska, žádná arogance v očích. Jen andělská tvář s jemnými, téměř ženskými rysy.

Harry natáhl ruku a prsty upravil jeden z Dracových blonďatých pramenů, který zmijozelovi padal do tváře. Blonďáka nejspíš pohyb vlasů zašimral, protože ze spánku lehce nakrčil nos. Stále však vypadal roztomile. A Harry se v tom okamžiku pouze utvrdil ve svých citech. On toho arogantního blbečka opravdu miluje. Byl odhodlaný využít lektvarové situace a ukázat Dracovi, že už nestojí o žádné hádky. Ne. Ukáže mu, že je vlastně tím nejlepším, kdo by mohl stát po zmijozelově boku.

***

Když se Draco ve středu ráno probudil, na tvář mu dopadaly ranní sluneční paprsky. Chvíli dezorientovaně mžoural rozespalýma očima na strop, ale když pochopil, kde se nachází, otočil hlavu na stranu. Zadíval se na druhou polovinu postele, kde pohledem zakotvil na černovlasém nebelvírovi.

Harry ležel na své části postele, avšak mezera mezi jejich těly byla jen několikacentimetrová. Nikterak se Draca nedotýkal, ale i tak mu stále zůstával na blízku. Blonďák se pohledem zastavil na Harryho lehce pootevřených ústech a pobaveně se zasmál. I když mezera mezi nebelvírovými rty byla velmi nepatrná, člověk si jí musel všimnout, protože na chlapeckém obličeji vytvářela nepřirozený výraz. Takový, kterého mohl člověk dosáhnout opravdu jen ve spánku.

S úsměvem na tváři se Draco natáhl za sebe a nahmatal svou hůlku. Šeptem vykouzlil tempus, a když zjistil, že má ještě dosti času, zavrtěl se a zachumlal se nazpátek do peřin. O chvíli později se přetočil na bok a s úsměvem pozoroval, jak nebelvír tiše spí. Nemohl si pomoct, ale výraz jeho spícího rivala jej fascinoval.

***

Když nebelvír ráno otevřel oči, Draco oblečený do košile se právě na druhé straně místnosti soukal do kalhot.

"Dobré ráno," zamumlal Harry, natáhl se pro brýle a podepřel se na loktech, aby na blonďáka lépe viděl.

"Čau," odpověděl mu zmijozel a niž by mu věnoval jeden jediný pohled, pokračoval ve svém oblékání.

Harry se nad tím jen zašklebil.

"Dneska od čtyř do půl šesté mám trénink. Počítáno i s časem na převlečení a osprchování po tréninku," oznámil mu Draco, zatímco na sebe házel plášť.

"Ehm… dobře," odvětil nebelvír. "Mám pak za tebou přijít k šatně?" zeptal se po kratší odmlce.

Svou otázkou konečně upoutal blonďákovu pozornost. Draco naklonil hlavu na stranu, ale neodpověděl. Namísto toho se sehnul a začal se obouvat.

Nebelvír tiše vyčkával, zdali z něj něco vypadne.

"Považuješ to za nutné?" povzdychl si Draco.

Harry nad jeho otázkou zkrabatil čelo. "Nepřijde mi to nutné, jen… dobré vzhledem k naší situaci. Byla to nabídka."

"Dělej, jak chceš. Když přijdeš, přijdeš, když ne, tak ne. Bude to tvoje volba." Draco se narovnal. "Jen nezapomínej, že o tomhle nikdo nemá vědět, takže jestli se rozhodneš, že přijdeš, tak to udělej nenápadně."

"Fajn…" zamrmlal černovlasý. "Ty už jdeš?" zeptal se, když viděl, jak se zmijozel chystá k odchodu.

"Jo," pokrčil Draco rameny. "Musím ještě na kolej, ale proč, s tím už se ti svěřovat nebudu," řekl s drzým podtónem.

"Počkej," zarazil ho Harry. "Pojď sem," rozkázal mu potom.

"Co?" zmijozel pobouřeně a nechápavě zkrabatil obličej. "Proč zas?"

"Prostě pojď blíž," poručil mu znova Harry.

"Nehodláš mě líbat, že ne?" zeptal se ironicky Draco.


"Pokud je to jediný způsob, jak ti zacpat pusu a přinutit tě udělat to, oč tě žádám, tak klidně jo," opáčil mu nebelvír stejným tónem.

"Oh, bože…" povzdechl si zmijozel a vydal se nazpět k posteli. "Tak co chceš?" zeptal se otráveně, když došel tam, kam měl.

Harrymu se na tváři objevil zlomyslný úšklebek. Nečekaně popadl Draca za hábit a stáhnul ho k sobě dolů. Blonďák částečně dopadl na jeho hruď a částečně na postel.

"Co to kurva děláš?" zanadával a rozzlobeně se zadíval do Harryho očí. To už ale nebelvír obtáčel své paže okolo Dracova pasu.

"Objímám tě, abys to celý den vydržel?" zasmál se nebelvír.

Draco nadhodil svůj typický vraždící pohled, ale pak si hlavu položil na Harryho hruď a začal si objetí užívat. Aniž by si to uvědomil, jeho tvář ozdobil slabý úsměv.

***

Když se Harry o pár desítek minut později dostavil do Velké síně, zahlédl Draca, jak už sedí u stolu a spokojeně se cpe snídaní. Sám tedy došel na své místo u nebelvírského stolu a ztěžka dosedl.

"Ahoj," pozdravil své přátele - podivně zamlklou Hermionu, jejíž zkoumavý pohled na sobě cítil po celou dobu, co přišel na dohled, a Rona, který do sebe doslova házel ovesnou kaši.

"Nazdar," zamumlal zrzek mezi dvěma sousty.

"Ahoj Harry," oplatila mu pozdrav dívka.

Harry se v duchu pozastavil nad jejím nezvyklým tónem, ale nechal to být.

O několik minut později sebou trhl. Když Hermiona dojedla, nečekaně vyskočila od stolu a její prudký pohyb jej vylekal.

"Děje se něco?" zeptal se jí.

"Ne! Nic nic," usmála se na něj, avšak Harry viděl, že je její úsměv jen hraný. "Jen si musím něco zařídit," zamumlala a pak znenadání odběhla pryč.

"Co to bylo?" obrátil se brýlatý na Rona.

"Nevím," pokrčil rameny zrzek. "Už od včerejšího večera je nějaká divná." Ronovy oči vyprovázely Hermionina záda pryč, ven z Velké síně. "Přijde mi, že něco chystá," pronesl pak důležitě a věnoval Harrymu významný pohled.

Ten se na svého kamaráda nejprve nechápavě podíval, ale pak se mu rozbřesklo. "Co? Proč by něco plánovala, vždyť…" Harry nechal větu otevřenou a v doplňujícím gestu pohodil rukama.

"Není příliš nadšená z toho, že ses… že ses zabouchl zrovna do Malfoye." Na posledním slově Ron diskrétně ztišil hlas do tichého šepotu. Jakmile dořekl, nenápadně se rozhlédl kolem sebe, zdali jej někdo neslyšel.

"A ty?" opáčil Harry.

"Co já?" koukl na něj nechápavě zrzek.

"Ty jsi s tím v pohodě?"

"Jo… já… nejspíš jo. Myslím," zakoktal se Ron. "Sakra Harry, jsi můj nejlepší kamarád. Možná mě to zarazilo… že se ti líbí zrovna ten kretén, ale vím, že s tím nic neudělám. Navíc, já Hermionu svého času taky nesnášel a podívej se teď na mě," pohodil rukama do stran. "Jsem do ní zamilovaný až po uši a nedovedu si představit, že bych si vybral jinak."

Na Harryho tváři se rozhostil upřímný úsměv. "Díky Rone."

"Není za co, kámo. Vždyť jsi pomalu jako můj bratr. A žádnej Malfoy na tom nic nezmění." Natáhl ruku a kamarádsky poplácal Harryho po paži.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama