Nápoj lásky - 16. kapitola - Krušné chvíle

6. ledna 2017 v 16:55 | Makkakonka |  Nápoj lásky

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Co to kurva mělo znamenat?" vyjel po Pansy Blaise, když pohledem vyprovodil Dracova záda a měl tak jistotu, že je blonďák z doslechu. "Můžeš mi říct, o co se tu jako snažíš? Na co si to hraješ?" rozčiloval se a propaloval dívku nasupeným pohledem. Před Dracem by si nedovolil proti tomu, co se stalo, nic říct, ale teď, když aristokrat zmizel v dáli, hodlal Pansy vmést svůj názor. Viděl, jak dívka hluboce polkla, ale neřešil to. Už už se nadechoval k dalšímu výlevu, když se zmijozelka odhodlaně vrhla vpřed a účinným způsobem jej umlčela. Nyní to byly jeho rty, ke kterým se lepila a které opečovávala těmi svými.

Blaise prvně zůstal zkoprněle stát, ale jakmile zpracoval novou situaci, přivinul si dívku za pas k sobě a začal jí polibky oplácet. A aniž by si to řádně uvědomoval, dával do nich všechny své city, které k Pansy choval. Když se jejich rty odpojily, oba dva nechali své obličeje blízko u sebe. Blaise se zkoumavě zadíval do dívčiných tmavých očí a snažil se v nich najít rozumné vysvětlení. Že by si Pansy vše konečně uvědomila?

Dívka ještě jednou spojila jejich rty, avšak nyní jen krátce. Polibek, který mu věnovala, byl krátký a symbolizoval poslední tečku na závěr. V tomto případě sladkou a hebkou. "Odpusť mi," zašeptala a opřela si své čelo o to Blaisovo. "Byla jsem slepá a blbá," shrnula své chování a smířlivě se na Zabiniho podívala. "Neviděla jsem, co jsem vidět měla, a přehlížela tak podstatné."

Zmijozel se zasmál nad pravdivostí Pansyiných slov. Neměl to srdce je potvrdit přímo, ale svým smíchem tak vlastně učinil. Uvěznil dívku v objetí svých paží a pevně ji natiskl k sobě. Nos zabořil do jejích vlasů. Cítil se šťastný jako už dlouho ne. Vše bylo na dobré cestě k tomu, aby dosáhl toho, čeho vždy chtěl. Tato krásná zmijozelka bude patřit jen a jen jemu. Od této chvíle k tomu má svolení a volnou cestu. Nevzdá se a ukáže Pansy, že s ním bude šťastná. Vůbec si neuvědomoval, jak se nyní podobá jistému nebelvírovi, který nyní o pár set metrů dále zažíval celkem krušnou chvíli.

***

Když Harry zpozoroval padajícího zmijozela, ihned mu došlo, že něco není v pořádku. Tiše sám pro sebe zaklel a bez jakéhokoliv dalšího váhání se rychle rozeběhl ke Dracovi. Ten nyní klečel na kolenou, svou hlavu pevně svíral v dlaních a záda se mu ohýbala co nejvíce k zemi pod náporem bolesti způsobené nechutně velkým tlakem v hlavě. Tiše skučel a jeho práh vnímavosti okolí byl díky bolesti snížen k nule. Harrymu se nad tím pohledem sevřelo srdce.

Jakmile se brýlatý dostal k blonďákovi, poklekl vedle jeho něj a položil mu ruku na záda. Než stačil udělat cokoliv dalšího, Draco se mu rychlým vpádem natlačil do náruče a přitiskl se co nejblíže k jeho hrudi.

"Draco…"oslovil jej a v jeho hlas byl ovlivněn značnou dávkou starostlivosti. Chtěl vědět, nakolik jej zmijozel vnímá. Jednu ruku vložil do blonďatých vlasů a jemně je přehrábnul. "Draco…" zkusil to znovu, když se mu na poprvé nedostalo žádné odezvy. A blonďák nereagoval ani teď. Byl uzavřen ve spalující bolesti a své okolí vnímal jen minimálně. Uvědomoval si, že se k někomu tiskne a že je mu poskytováno teplé objetí. Domyslel si, že ten někdo je pravděpodobně Potter, protože jej začal zachvacovat i nekontrolovatelný chtíč. A to se mohlo stát pouze v přítomnosti někoho, na koho takto díky lektvaru reaguje. Tudíž v přítomnosti nebelvírského hrdiny.

Draco tiše vzlykl a pokusil se k Harrymu přivinout ještě blíže. Cítil se jako zvíře lapené v kleci. Nebylo odsud úniku a vše mu přinášelo jen bolest. Chyběla mu svoboda, svoboda nad vlastním uvažováním a rozumem. Lektvar vše obstarával za něj a zbavoval ho tak veškeré sebekontroly. V té racionální části mysli, která mu ještě zbývala, viděl Pottera jako spásu. To on je jediným člověkem, který jej dokáže z této situace dostat, protože právě on mu byl přidělen v okamžiku, kdy Draco sám vypil onen zatracený nápoj ochucený lektvarem. Možná právě toto vědomí zapříčinilo, že své ruce oddělal ze své hlavy a pevně je obtočil kolem Harryho břicha.

"Draco, co se stalo?" začal naléhat Harry, ale bylo mu jasné, že se odpověď nejspíš nedozví. Ne teď. Draco jej nevnímal. Vzdáleně si uvědomoval, že nebelvír mluví - a nejspíše k němu, ale nebyl schopen rozeznat jednotlivá slova. Byl zachvácen jistým nezvladatelným pocitem na hranici agónie s euforií. Jedna jeho část se cítila díky nesnesitelné bolesti na hranici se smrtí, druhá se přespříliš radovala z Potterovy přítomnosti a náruče. Jen matně si blonďák uvědomoval, že se s ním nebelvír posunul z prostředku chodby na bok, a že je částečně ukryl za jedním ze sloupů.

V Harryho hlavě to šrotovalo na plné obrátky. Nemohl Draca nikam odnést. Ne, dokud mu aspoň trochu neuleví. Takto blonďák nebyl schopen žádného přesunu. Proto se pouze po zadku odšoural za nejbližší sloup a doufal, že už jsou všichni studenti, kteří by tudy mohli projít, na obědě. Cítil, jak se jej Draco křečovitě drží a slyšel, jak blonďák čas od času tiše fňukl. Snažil se ve své hlavě zaplašit všechny panické myšlenky a začít rozumně uvažovat nad situací. Stejně tak se snažil uklidnit své divoce bijící srdce, které se mu svíralo strachem o jeho milovaného blonďáka.

Přitiskl své rty na zmijozelovo čelo a napůl nevědomky mu tam vtiskával jeden polibek za druhým. Prsty jedné ruky se přehraboval v platinových vlasech, druhou paží objímal blonďákovo chvějící se tělo. Avšak jeho záchvěvy ustávaly a Draco se pomalu propadal do temnoty bezvědomí. Harry zoufale sjel svými rty k těm blonďákovým a spojil je v jedny. Celou svou duší doufal, že toto gesto Dracovi uleví a přivede ho zpět k většímu vnímání. Jenže jeho polibky se zmijozelem nic nedělaly a on tak zjišťoval, že se ve své domněnce nejspíše spletl. V momentě, kdy uslyšel přibližující se kroky na chodbě, si myslel, že už situace nemůže být horší.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama