Nápoj lásky - 31. kapitola - Hádka

14. ledna 2017 v 12:49 | Makkakonka |  Nápoj lásky

Fandom: Harry Potter | Pár: Drarry | Žánr: slash | Upozornění: 15+ | Autor: Makkakonka


***

"Draco," zlehka zatřásl Harry blonďákovým ramenem ve snaze ho vzbudit, avšak bezvýsledně. "No tak, Draco," zkusil to znova o trochu silněji. To už sebou zmijozel pohnul, ovšem stále spal. "Draco," oslovil ho nebelvír potřetí a opět se dotknul jeho ramena. "Vstávej."

Blondýn nespokojeně zamručel. "Nech mě spát… Pottere," zamumlal sotva slyšitelně a překulil se v posteli na bok zády k Harrymu, kde se znovu zachumlal do peřiny a chtěl pokračovat ve spánku.

Harry si nad ním jen povzdechl a sám se posunul blíže k němu. Podepřel na lokti a tentokráte svou dlaň položil na jeho bok. Namísto zatřesení ho však silným škubnutím přetočil na záda a následně z něj stáhl peřinu. Na to zmijozel naštvaně zavrčel a rozmrzele bouchl pěstí do matrace, oči stále zavřené, na tváři grimasu malého dítěte, kterému se něco znelíbilo.

"Je čas vstávat, Draco," zasmál se jeho výrazu Harry.

"Jdi do háje, Pottere," zahudroval zmijozel, avšak pootevřel při tom oči a Harry věděl, že má vyhráno. Teď už znovu neusne. Tedy… snad.

"Pojď, ať stihneme snídani," drknul do něj naposledy Harry, než sám vylezl z postele. Popadl své oblečení a vydal se do koupelny.

"Když bychom ji vynechali, nic by se nestalo," zamručel nespokojeně Draco a stále ještě značně ospale se rozkoukával. "Aspoň by si mysleli, že jsme spolu."

Harryho střapatá hlava vykoukla zpoza dveří. "Pokud ti jde o tohle, tak můžeme do Velké síně přijít klidně ruku v ruce. Ale nic mi nezabrání v tom, abych se pořádně najedl. Mám hlad."

"No to teda nemůžeme!" začal odporovat Draco, a dokonce se vyšvihl do sedu. "Chodíme spolu před Zmijozelem, ne před celými Bradavicemi!"

"Nechci podceňovat vaši kolej ani tebe, ale jen blbec by věřil tomu, že jsou všichni tak loajální. Někdo to dřív nebo později prokecne. Třeba neúmyslně, ale jo," oponoval mu Harry a vědoucně se ušklíbl. Ovšem právě tento úšklebek si Draco vyložil trochu jinak, než ho nebelvír mínil.

"Pottere?" tázavě se zeptal a zakabonil se. "Nechceš mi tím doufám naznačit, že… bys to případně roznesl, že ne? No jasně, že mě nenapadlo hned, jak skvělou příležitost ti dám, když… Myslel jsem, že nejsi jako Nott, abys mě tím chtěl držet v šachu! Ale u Salazara, asi jsem v tu chvíli nějak nemyslel. Ne, já jsem vůbec nemyslel, co? Kdy mě sakra napadlo, že ti můžu věřit?" Čím déle blonďák mluvil, tím více zvyšoval hlas, jak byl pobouřen svými mylnými domněnkami. Nakonec mu z očí pomalu začínaly tryskat ohnivé plameny, jeho hlas se chvěl rozčilením a v pěstích drtil látku povlečení.

Harry ho sledoval nechápavým pohledem, pusu překvapením lehce pootevřenou. Jak tohle mohlo Malfoye vůbec napadnout? "D-draco, ale tak jsem to přece nemyslel! Chci ti jen pomoct!" snažil se zmijozela svými námitkami přesvědčit o opaku.

"Pomoct?" zopakoval po něm sarkasticky Draco. "Proč bys mi pomáhal?Nenávidíme jeden druhého už od prvního ročníku! Navzájem se srážíme na kolena, a tak-"

"Tak dost!" zarazil aristokrata Harry a zpražil ho pohledem. Na jednu stranu Dracovy myšlenkové pochody chápal, na druhou ho činily dotčeným.

"Myslím si, že kdybych chtěl, tak jsem už dávno mohl vymyslet vhodný způsob, jak tě pomluvami zlikvidovat. Už jen fakt, že zrovna na mě jsi vázaný kvůli lektvaru, by byl vhodný začátek! Ale jestli sis nevšiml, tak držím hubu! Proto nevidím jeden jediný důvod, proč by ses musel bát, že něco rozkecám!"

Rozčilení bylo na Harrym stále viditelnější. Stál s rukama v bok a naštvaně zíral na zmijozela. A to si myslel, že by dnešní ráno mohlo být poklidné. Asi se spletl. S hlubokým uklidňujícím výdechem sklonil hlavu. "Tohle nemá smysl," zamumlal si sám pro sebe, než se otočil a zase zalezl do koupelny. Naštěstí se udržel a zlostně nepráskl dveřmi. Nechal je pootevřené, pro jistotu. Měl pocit, že kdyby vzal kliku do rukou, bylo by těžké nepopustit uzdu své zlosti úplně.

Opřel se rukama o bílé umyvadlo a neochotně se podíval na svůj vlastní odraz v zrcadle. Skrz kulaté obroučky brýlí na něj koukaly dvě zelené oči, ve kterých se snadno dalo zahlédnout drobné plaménky rozčilení. Ovšem stejně tak dobře v nich viděl i potlačované slzy.

Jedna blbá hádka, jedno pitomé nedorozumění a on se cítil naprosto k ničemu. Proč jen byl takový idiot, že se musel zamilovat zrovna do toho arogantního zmijozeláka? Mohl si vybrat z mnoha jiných chlapců! Poslední dny ničil jen sám sebe. A kupodivu si to uvědomoval. Věděl to vždy, když dělal nějaké rozhodnutí ohledně Draca! Přesto se od něj nedokázal dostatečně distancovat. Neudržel si patřičný odstup. A díky tomu začínal kompletně ztrácet kontrolu nad svými city.

Snažil se zhluboka dýchat, aby se uklidnil. Trhaně vydechoval vzduch z plic, jak zadržoval přebytečnou vodu v očích na svém místě. Nakonec se mu povedlo všechny slzy zahnat pryč. Teď už jen prázdně zíral na toho kluka v zrcadle a cítil, jak má v hlavě duto. Byl blázen, když si někdy myslel, že by mu to mohlo s Dracem vyjít.

"Pottere?" ozvalo se slabé vyslovení jeho jména ode dveří. Když zaletěl pohledem v zrcadle právě na to místo, kde se odrážely dveře, všimnul si, že v nich Draco nejistě přešlapuje. Sklopil svůj pohled ze zrcadla a ohlédl se přes rameno, aby se na blonďáka podíval doopravdy.

"Co je?" vydechl ztěžka. Nejraději by ta slova zmijozelovi ostře střelil přímo do tváře, ale nějak na to nenašel dostatečné odhodlání. Nedokázal by na něj být hnusný, i když by si to Draco zasloužil. Další známka toho, jak skvěle svůj boj s city prohrává.

"Já," podrbal se zmijozel zezadu na hlavě, a rozčepýřil si tak vlasy na zátylku ještě více, než tomu bylo doposud. Až teď si Harry všimnul, že i Draco má po ránu z vlasů jedno velké vrabčí hnízdo. Na to jeho sice nemělo, ale bylo tam. Zvráceným způsobem jej to potěšilo. I aristokraty trápí něco tak obyčejného jako ranní "účesy".

"Promiň," začal se blonďák omlouvat a Harry zůstal stát jako opařený. Nepřeslechl se teď náhodou? Draco využil jeho zaražení a rozešel se blíže k němu, až nakonec stanul kousek od jeho zad. Bosé nohy se mu při chůzi slabě lepily k podlaze.

"Možná mi už tahle absurdnost prostě jen leze na mozek. Je divný se s tebou bavit normálně, aniž bychom se nakonec porvali či přinejmenším pohádali," snažil se blonďák vzít svou omluvu s humorným podtónem. "Asi mi to začíná chybět," slabě se ušklíbl a čekal na Harryho reakci. A ten se nedokázal ubránit potěšenému úsměvu. Draco na něj má zvláštní vliv.

***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama